ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.140.2015:37
sp. zn. 8 As 140/2015 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera
a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Capital
group SERVICE s. r. o., se sídlem Biskupský dvůr 2095/8, Praha 1, zastoupené
JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, advokátem se sídlem Pařížská 68/9, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2015, čj. 830/580/14,35799/ENV, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2015, čj. 11 A 99/2015 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ostrava (dále jen „ČIŽP“),
usnesením ze dne 22. 4. 2012, čj. ČIŽP/49OOL/SR01/1216429.123/15/VDB, rozhodla
o námitce podjatosti žalobkyně vůči ustanovenému znalci Ing. Františku Tejkalovi. Znalec nebyl
vyloučen z vypracování znaleckého posudku, týkajícího se posouzení vlivu těžebních zásahů
žalobkyně v lesních porostech a terénních úprav provedených žalobkyní v roce 2012 v chráněné
krajinné oblasti Beskydy na pozemcích blíže specifikovaných v usnesení.
2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 5. 2015, čj. 830/580/14,35799/ENV, změnil usnesení
ČIŽP ve výrokové části tak, že nahradil v rámci identifikace znalce slova „místo trvalého pobytu“
slovem „sídlo“ a dále doplnil vymezení porostních skupin lesních porostů, jichž se měl znalecký
posudek týkat, o jednu porostní skupinu (503Kd7). Ve zbylé části usnesení ČIŽP potvrdil.
II.
3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze.
Městský soud usnesením ze dne 17. 8. 2015, čj. 11 A 99/2015 – 31, žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s odůvodněním, že rozhodnutí žalovaného je ze soudního
přezkumu dle §70 písm. c) s. ř. s. vyloučeno, neboť je úkonem správního orgánu, kterým
se upravuje vedení řízení. Proti takovému rozhodnutí je žaloba dle §68 písm. e) s. ř. s.
nepřípustná.
III.
4. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesení městského soudu kasační stížností,
jejíž důvody podřadila §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s.
5. Nesouhlasila se závěrem městského soudu, že usnesení „procesní povahy, kterým se pouze
upravuje vedení řízení“ je ze soudního přezkumu vyloučeno. Stěžovatelka poukázala na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2013, čj. 7 As 96/2013 - 95, z něhož přejala podstatné
části odůvodnění o rozsahu přezkumu rozhodnutí správního orgánu podle §65 s. ř. s. Zmínila
také čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který vychází z generální klauzule přezkumu
každého rozhodnutí správního orgánu, není-li zákonem výslovně z přezkumu vyloučeno.
Formalistický výklad při posouzení kompetenčních výluk z přezkumu považovala za nepřípustný.
V této souvislosti se dovolávala nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 419/01,
podle nějž tzv. procesní rozhodnutí ze soudního přezkum vyloučena nejsou, byť se jedná
o rozhodnutí, jež zasahují jen do procesních, práv účastníků řízení.
6. Dále stěžovatelka namítla, že znalec Ing. Tejkal, ustanovený ČIŽP, zpracovává vadné
znalecké posudky, které musely být mnohokrát doplňovány. Znalec si také vytvořil
ke stěžovatelce antipatický vztah a zasáhl tak do jejích subjektivních práv. Tyto skutečnosti byly
důvodem námitky podjatosti. ČIŽP tuto námitku zamítla a žalovaný v odvolacím řízení změnil
pouze identifikaci znalce. Měl-li žalovaný za to, že usnesení ČIŽP je imperfektní, bylo na místě
jej zrušit a vrátit věc ČIŽP k novému rozhodnutí. Žalovaný svým postupem porušil správní řád.
7. Rozhodnutí žalovaného není rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení,
pokud stěžovatelka namítla nezákonnost postupu žalovaného a podjatost. Rozhodnutím o vedení
řízení by bylo rozhodnutí, jímž správní orgán znalce ustanovil, resp. by postupoval z vlastní
iniciativy, nikoliv z impulsu stěžovatelky. V daném případě je znalecký posudek určujícím
důkazním prostředkem, který výrazně zasahuje do subjektivních práv stěžovatelky. Proto je třeba,
aby o „rozhodování o vztahu znalce a následně nezákonnému postupu městského soudu v Praze
bylo rozhodováno meritorně“. Určení znalce podávajícího odborné stanovisko zasáhne vždy práva
a povinnosti účastníka řízení, proto nelze rozhodování o podjatosti vyloučit ze soudního
přezkumu. Postupem městského soudu byla stěžovatelce odepřena spravedlnost.
8. Stěžovatelka zpochybnila i věcný obsah odborných vyjádření či znaleckých posudků,
vypracovaných v průběhu řízení před ČIŽP. Podrobně namítla jejich věcné vady a s ohledem
na jejich četnost namítla i porušení zásady hospodárnosti správního řízení (§6 správního řádu).
Uvedla, že v rámci správního řízení u ČIŽP byly postupně vypracovány znalecké posudky ze dne
26. 9. 2012, č. 7/24/12, a ze dne 31. 10. 2012, č. 8/24/12, jejichž zpracovatelem byl Výzkumný
ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., dále odborná posouzení ze dne 4. 3. 2013,
č. 4889/2012, a ze dne 21. 6. 2013, č. 6063/2013/Frydek, jejichž zpracovatelem byl Ústav
pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, dále znalecký
posudek ze dne 24. 6. 2013, č. 2939/2013, jehož zpracovatelem byl znalec Ing. František Tejkal
a konečně znalecký posudek ze dne 7. 11. 2013, č. 29/2013, jehož zpracovatelem byla Mendelova
univerzita v Brně.
9. Ke znaleckému posudku Ing. Tejkala stěžovatelka také uvedla, že trpí mnoha formálními
i materiálními vadami. Proto ve správním řízení žádala, aby byl revizní znalecký posudek
vypracován jiným znalcem. Znalec Ing. Tejkal zaměnil, stejně jako všechny ostatní znalecké
posudky i odborná vyjádření, pojmy „plocha“ a „výměra“, což je pro věc zcela zásadní
a podle stěžovatelky je ze znaleckého posudku „zřejmá antipatie Ing. Tejkala“ vůči stěžovatelce.
Stěžovatelka shrnula, že znalecký posudek vyšel z chybných podkladů, je nepoužitelný a neměl
být vůbec opatřen znaleckou pečetí.
IV.
10. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Napadené rozhodnutí, jakož i usnesení
ČIŽP, považoval za věcně správné a zákonné. Setrval na stanovisku obsaženém ve vyjádření
k žalobě. Ztotožnil se s posouzením věci městským soudem. Kasační námitky nejsou ve své
podstatě námitkami podjatosti znalce ve smyslu §14 odst. 1 správního řádu a podjatost znalce
z důvodu jeho poměru k věci, účastníkům či jejich zástupcům nelze z tvrzení stěžovatelky
dovodit. Se všemi námitkami stěžovatelky se žalovaný vypořádal již ve svém rozhodnutí. Námitka
podjatosti navíc nemůže být opodstatněná ani proto, že znalec Ing. Tejkal přisvědčil námitkám
stěžovatelky obsaženým v odvolání proti rozhodnutí ČIŽP a revidovaným znaleckým posudkem
vady zjištěné stěžovatelkou odstranil.
V.
11. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
12. Kasační stížnost není důvodná.
13. V případě kasační stížnosti směřující proti usnesení správního soudu o odmítnutí žaloby
zahrnují kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. i posouzení důvodů, které jsou jinak
obsahově podřazeny pod zbylá písmena §103 odst. 1 s. ř. s. V rámci přezkumu usnesení
o odmítnutí žaloby kasační soud posuzuje, zda přezkoumávané rozhodnutí správního soudu
a důvody, o něž se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem a zda se krajský soud
nedopustil ani procesních pochybení. Předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnost v takovém
případě naopak není věcná důvodnost a opodstatněnost žaloby.
14. Podstatné pro posouzení této věci je, zda rozhodnutí žalovaného je vyloučeno
ze soudního přezkumu podle §70 písm. c) s. ř. s., tedy zda se jedná o rozhodnutí,
kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem.
15. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že rozhodnutí,
kterým se přezkoumává usnesení prvostupňového správního orgánu o námitce podjatosti,
je považováno za úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení.
16. V případech, kdy byl ve správním řízení ustanoven za účelem posouzení určité pro věc
relevantní odborné otázky znalec, hodnotí se jeho případná podjatost na základě obdobných
principů, jak je tomu v případě podjatosti úředních osob (srov. §14 odst. 1, 2 a 7 správního
řádu a §11 odst. 1 a 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících). I důvody,
pro něž lze podjatost znalce namítat, jsou shodné v případě znalce a úřední osoby.
Je proto na místě vykládat shodně principy soudního přezkumu rozhodování o podjatosti znalce
a o podjatosti úředních osob.
17. Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že rozhodnutí o námitce podjatosti ve správním
řízení je třeba považovat za rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem
[§70 písm. c) s. ř. s.], tedy není samostatně přezkoumatelné žalobou ve správním soudnictví
(srov. např. rozsudky ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Afs 20/2003 - 23; ze dne 6. 11. 2014,
čj. 7 As 12/2014 – 35; nebo ze dne 16. 7. 2015, čj. 9 As 299/2014 – 33).
18. Nejvyšší správní soud neshledal důvodu, aby se nyní od své předchozí judikatury
odchýlil. Podstatou rozhodnutí o námitce podjatosti je zajistit, aby znalecký posudek,
který má být jedním z důkazních prostředků, nebyl podán znalcem, u něhož by byly o jeho
podjatosti důvodné pochyby. Znalecký posudek podaný podjatým znalcem by jako důkazní
prostředek nemohl být použit.
19. Ve fázi řízení, v němž se rozhoduje o případné podjatosti znalce, ovšem nemohou
být negativně dotčena ani procesní práva účastníka správního řízení. Právní sféra účastníka
správního řízení by mohla být zasažena teprve poté, kdyby správní orgán vyšel v rozhodování
ze znaleckého posudku, který byl podán případně podjatým znalcem.
20. Stěžovatelka se mýlila v názoru, že nebylo-li vyhověno námitce podjatosti,
kterou uplatnila vůči znalci, nemůže dále brojit proti závěrům znaleckého posudku.
Pokud by otázka podjatosti znalce byla ze strany správních orgánů posouzena nedostatečně,
či v průběhu správního řízení do doby podání znaleckého posudku nebyla vůbec řešena, může
stěžovatelka v rámci svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí poukázat na tyto pochyby.
V rámci případného soudního přezkumu meritorního rozhodnutí soud posoudí i skutečnost,
zda dříve uplatněná námitka podjatosti znalce byla posouzena řádně a se správnými závěry,
neboť v opačném případě se zpravidla bude jednat o vadu řízení, která mohla mít vliv
na zákonnost přezkoumávaného správního rozhodnutí. Z uvedeného je zjevné, že stěžovatelka
má možnost své výhrady k osobě znalce v řízení uplatňovat, aniž by bylo nezbytné rozhodnutí
o námitce podjatosti, resp. rozhodnutí o odvolání proti tomuto rozhodnutí, podrobit
samostatnému soudnímu přezkumu.
21. V nyní posuzované věci nelze přehlédnout, že stěžejní část námitek obsažených v kasační
stížnosti se vztahuje k vlastnímu obsahu znaleckého posudku Ing. Františka Tejkala. Ten ovšem
v této fázi řízení není předmětem posuzování soudu.
22. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaný změnou usnesení ČIŽP
nepřípustně rozhodl v neprospěch stěžovatelky. V daném případě se však nejednalo o „změnu“,
která by jakkoliv modifikovala věcný obsah rozhodnutí ČIŽP. Změna usnesení ČIŽP
totiž spočívala pouze v odstranění formálních nesprávností, které ničeho neměnily na podstatě
věci.
23. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. února 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu