ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.78.2021:51
sp. zn. 8 As 78/2021 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupená Mgr. et Mgr. Simonou
Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti žalovanému:
Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 11. 2020, čj. MMR-49390/2020-83/2313, o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2021, čj. 22 A 5/2021-19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Krajský úřad Moravskoslezského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) usnesením
ze dne 21. 7. 2020, čj. MSK 63890/2020, sp. zn. ÚPS/16240/2020/Kol, podle §66 odst. 1
písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastavil řízení o žádosti o obnovu řízení. Touto
žádostí se žalobkyně domáhala obnovy řízení o její jiné (dřívější) žádosti o obnovu územního
řízení. Podle správního orgánu I. stupně je ale taková žádost právně nepřípustná, protože
podle §100 správního řádu se lze domáhat pouze obnovy řízení ukončeného rozhodnutím
„ve věci“, tedy nikoli řízení skončeného rozhodnutím o jiné žádosti o obnovu řízení. Odvolání
žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl a potvrdil
usnesení správního orgánu I. stupně.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
v záhlaví označeným usnesením odmítl. Uvedl, že podaná žaloba byla blanketní a žalobkyně
ji podala poslední den žalobní lhůty. Pouze v této lhůtě mohla žalobu doplnit o žalobní body.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá datovou schránku, bylo by nutné jí výzvu k doplnění
žaloby doručovat poštou. Taková výzva by ale nemohla být žalobkyni doručena v rámci žalobní
lhůty, tudíž by žalobkyně nemohla v dané lhůtě žalobu doplnit. Za této situace krajský soud
žalobkyni nevyzval k doplnění žaloby a po uplynutí žalobní lhůty ji odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost.
V ní namítá, že v žalobě neuvedla petit, a přesto krajský soud seznal, že se žalobou domáhá
zrušení rozhodnutí žalovaného. Stěžovatelka má tedy za to, že žaloba obsahovala ve vztahu
k jejímu konkrétním případu skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných, a proto
krajskému soudu vznikla povinnost ji vyzvat podle §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad žaloby,
pokud měl za to, že žalobní bod je nedostatečně specifikován. Pro účely konkrétního žalobního
typu je třeba žalobu posuzovat podle obsahu, přičemž důležitý je petit žaloby. Chybí-li petit, lze
jej doplnit i po lhůtě k podání žaloby (k tomu odkázala na rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2009,
čj. 7 Aps 2/2009-197). Podle rozsudku NSS ze dne 25. 8. 2004, čj. 6 Azs 75/2004-69, nelze
žalobu podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, pokud nebyla výzva k odstranění vad žalobci řádně
doručena. Podle usnesení NSS ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003-56, je-li žaloba podána
včas, musí být žalobce vždy k odstranění vad žaloby vyzván. Opačný přístup by byl přepjatým
formalismem. Za určitých okolností může soud rozhodnout i bez žalobní námitky, např.
podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (k tomu odkázala na rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2004,
čj. 5 A 157/2002-35). Protože krajský soud stěžovatelku nevyzval k odstranění vad žaloby,
odepřel jí přístup k soudu.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
Žalobkyně si musela být vědoma toho, že podává-li poslední den lhůty žalobu bez podstatné
náležitosti, nemá garanci, že ji soud k odstranění vady vyzve. Soud je povinen žalobce vyzvat
k doplnění žalobních bodů tehdy, je-li se zřetelem na konkrétní situaci pravděpodobné,
že žalobce bude s to žalobu včas (ve lhůtě pro podání žaloby) doplnit. K formulaci žalobních
bodů se opakovaně vyslovil Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (k tomu odkázal na rozsudek
rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, a ze dne 20. 3. 2018,
čj. 3 Azs 66/2017-31, a rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2010, čj. 7 As 15/2010-56). Žalovanému
je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně různými podáními pouze snaží účelově napadat
všechna správní řízení a rozhodnutí týkající se stavebních záměrů nacházejících se v blízkosti její
stavby a pozemků a paralyzovat tím různé stavební záměry a činnost státní správy.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti
a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] V kasační stížnosti stěžovatelka vymezila kasační důvody odpovídající důvodu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Konkrétně namítá, že krajský soud nemohl žalobu odmítnout,
protože stěžovatelku předtím nevyzval k odstranění vad podle §37 odst. 5 s. ř. s.
[8] V zásadě shodnou kasační stížnosti stěžovatelky se již Nejvyšší správní soud v nedávné
době zabýval v rozsudku ze dne 19. 8. 2021, čj. 8 As 79/2021-41. I v dané věci se stěžovatelka
nejprve domáhala obnovy řízení jiného řízení o její dřívější žádosti o obnovu řízení a následně
podala poslední den žalobní lhůty blanketní žalobu, kterou krajský soud odmítl, aniž
by stežovatelku vyzýval k odstranění vad podle §37 odst. 5 s. ř. s. Tento postup zdůvodnil
shodně jako nyní. Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod, aby se nyní odchýlil od závěrů,
které učinil ve výše uvedeném rozsudku. Tím spíše za situace, kdy následnou ústavní stížnost
stěžovatelky Ústavní soud usnesením ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 2850/21, odmítl jako
zjevně neopodstatněnou.
[9] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele (zde stěžovatelku)
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání
usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě
poučen.
[10] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že její žaloba neobsahovala petit,
tedy co navrhuje ve smyslu §71 odst. 1 písm. f) s. ř. s. Obecně lze souhlasit i s tím, že chybějící
petit lze doplnit i po uplynutí lhůty pro podání žaloby, zde dle §72 odst. 1 s. ř. s. (viz rozsudek
NSS ze dne 9. 8. 2004, čj. 2 Azs 63/2004 - 46). V dané věci je však podstatné, že i přes chybějící
petit bylo z obsahu žaloby zřejmé, že stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Žaloba byla označena jako žaloba proti rozhodnutí správního
orgánu a toto rozhodnutí bylo následně v textu žaloby náležitě identifikováno, byl uveden jeho
obsah a datum, kdy bylo stěžovatelce doručeno. Závěr krajského soudu, že stěžovatelka svojí
žalobou brojila proti rozhodnutí žalovaného, je proto logický a Nejvyšší správní soud se s ním
ztotožňuje.
[11] Námitka, podle které žaloba obsahuje skutkové děje a okolnosti ke konkrétnímu případu
stěžovatelky individuálně odlišitelné od jiných případů, není důvodná. V průvodním dopise
k žalobě stěžovatelka uvedla pouze, že zasílá žalobu proti rozhodnutí žalovaného. V samotné
žalobě pak uvedla jen, že dne 19. 11. 2020 obdržela rozhodnutí žalovaného, jímž zamítl její
odvolání a potvrdil usnesení krajského úřadu, jímž bylo zastaveno řízení o její žádosti o obnovu
řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím krajského úřadu, neboť se jednalo o žádost
zjevně právně nepřípustnou. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu,
opřenými o rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008 - 78,
č. 2162/2011 Sb. NSS, že žaloba stěžovatelky byla tzv. blanketní, neboť neobsahovala žádný
dostatečně konkrétní a individualizovaný žalobní bod, jímž by přímo reagovala na rozhodnutí
žalovaného.
[12] Stěžovatelkou uváděná rozhodnutí (viz odst. [6] výše) na nyní projednávanou věc přímo
nedopadají, neboť řeší odlišné situace, v nichž krajský soud skutečně měl povinnost žalobce
vyzvat k odstranění vad podání postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s., a přesto tak neučinil,
příp. neučinil řádně. Na nyní projednávanou věc naopak dopadá krajským soudem citovaný
rozsudek rozšířeného senátu NSS čj. 3 Azs 66/2017 - 31. Rozšířený senát zdůraznil, že pravidlem
by mělo být podání perfektní žaloby, neboť zákon zcela zjevně chápe odstraňování vad žaloby
způsobem dle §37 odst. 5 s. ř. s. jako výjimku z pravidla, že žaloba je podána bezvadně (na rozdíl
od ohlašovacího principu kasační stížnosti – viz §106 odst. 3 s. ř. s.), a žalobce si proto musí být
vědom, že podává-li na konci lhůty pro podání žaloby žalobu bez tak podstatné náležitosti, jako
jsou žalobní body, nemá automatickou garanci, že soud jej k odstranění této vady vyzve. Dále
v bodě 58 dospěl k jednoznačnému závěru, že „soud je povinen vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů,
je-li ještě se zřetelem na konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce bude s to žalobu včas, tedy ve lhůtě
pro podání žaloby, doplnit. Pro posouzení možnosti doplnění žaloby, zbývá-li jen několik málo dnů do konce
lhůty pro podání žaloby, bude klíčové, zda může soud žalobci nebo jeho zástupci doručit výzvu rychle, typicky
disponují-li tyto osoby datovou schránkou, anebo má soud povinnost doručit na elektronickou adresu, kterou
adresát sdělil soudu (za podmínek §46 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.). Naproti tomu, bylo-li
by třeba žalobci nebo jeho zástupci doručovat výzvu poštou, nemá soud povinnost vyzvat jej k doplnění žalobních
bodů, byť ještě k doplnění žaloby zbývá několik málo dnů; takováto výzva by zpravidla nemohla být poštou
žalobci doručena včas, aby ji žalobce stihl vyhovět.“
[13] V nyní projednávané věci bylo žalobkyni rozhodnutí žalovaného doručeno 19. 11. 2020.
Poslední den k podání žalobní lhůty (§72 odst. 1 s. ř. s.) proto připadl na 19. 1. 2021. Teprve
tohoto dne podala žalobkyně podle podacího razítka žalobu k poštovní přepravě a krajský soud
ji obdržel až 20. 1. 2021, tedy den po skončení žalobní lhůty. Krajský soud tedy v odst. 5
napadeného usnesení nepřesně uvedl, že mu byla žaloba doručena poslední den žalobní lhůty,
ačkoli daný den byla teprve podána k poštovní přepravě. Tím spíše ovšem platí, že krajskému
soudu nezbýval již žádný prostor k učinění výzvy dle §37 odst. 5 s. ř. s., resp. stěžovatelce
k doplnění žalobních bodů. Krajský soud proto nepochybil, pokud stěžovatelku již nevyzýval
a žalobu rovnou odmítl. Ani Ústavní soud neshledal takový postup rozporným s právem
na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 4 odst. 4
Listiny základních práv a svobod (viz usnesení ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1223/17,
nebo výše uvedené usnesení sp. zn. I. ÚS 2850/21 vydané v jiné stěžovatelčině věci).
[14] K námitce, že v určitých případech může soud rozhodnout i bez žalobní námitky,
Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2011,
čj. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS, ze kterého vyplývá, že krajský soud je oprávněn
zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady ve smyslu §76 odst. 1 s. ř. s., byť by nebyly
žalobcem výslovně namítány, pouze pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu
žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.). Z moci úřední je tedy soud oprávněn zrušit rozhodnutí
pro nepřezkoumatelnost jen tehdy, pokud tato nepřezkoumatelnost brání přezkumu
rozhodnutí z hlediska uplatněných žalobních bodů. V usnesení NSS ze dne 15. 1. 2008,
čj. 2 As 34/2006 - 73, č. 1546/2008 Sb. NSS, k tomu rozšířený senát poznamenal že „z povahy
vady pak postup z moci úřední přichází v úvahu i u vad spočívajících v nepřezkoumatelnosti podle §76 odst. 1
písm. a) s. ř. s., a to proto, že nepřezkoumatelnost brání zpravidla věcnému přezkumu a posouzení důvodnosti
žalobních námitek.“ Stěžovatelčina argumentace nemá oporu ani v rozsudku sp. zn. 5 A 157/2002,
na který odkazuje. Z daného rozsudku plyne pouze to, že soud k nepřezkoumatelnosti přihlíží
i tehdy, pokud ji účastník nenamítá. Námitka stěžovatelky tudíž není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto
nemá. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, nevznikly v řízení náklady přesahující rámec
nákladů jeho běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. prosince 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu