ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.90.2012:56
sp. zn. 8 As 90/2012 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: JUDr. P.U., zastoupeného
Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem v Rosicích, Palackého nám. 19, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 10. 2010, čj. JMK 121523/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2012, čj. 30 A 137/2010 – 109,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Ivančice, Obecní živnostenský úřad, vydal dne 28. 7. 2010 rozhodnutí
čj. OŽÚ-2297-07-Št, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle §62 odst. 1
písm. g) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání v rozhodném znění
(dále jen „živnostenský zákon“), za což mu uložil pokutu ve výši 30 000 Kč a povinnost nahradit
náklady řízení.
[2] Krajský úřad Jihomoravského kraje, Krajský živnostenský úřad (dále jen „žalovaný“)
k odvolání žalobce vydal dne 20. 10. 2010 rozhodnutí pod čj. JMK 121523/2010 (dále jen
„napadené rozhodnutí“), kterým částečně změnil rozhodnutí obecního živnostenského úřadu tak,
že původní text části I. výroku „že v období od 5. 12. 2002 do dne vydání tohoto rozhodnutí“ nahradil
textem „že v období od 15. 11. 2002 do dne vydání tohoto rozhodnutí“ a ve zbývajících částech
rozhodnutí potvrdil.
[3] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně.
Krajský soud zrušil rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, čj. 30 A 137/2010 – 109, napadené rozhodnutí
a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.
[4] Žalobce napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
[5] Žalobce neuhradil soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud jej proto usnesením ze dne 5. 9. 2012, čj. 8 As 90/2012 – 26, vyzval k zaplacení soudního
poplatku do 5 dnů od doručení výzvy. Současně jej poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené
lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupci žalobce doručena 7. 9. 2012.
[6] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon.
[7] Žalobce nezaplatil soudní poplatek ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem.
Neučinil tak ani následně. Nejvyšší správní soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní
soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[8] Nejvyšší správní soud nad rámec shora uvedeného rovněž připomíná, že žalobce napadl
kasační stížností rozsudek, kterým krajský soud rozhodl v jeho prospěch a zrušil žalobou
napadené rozhodnutí.
[9] Nejvyšší správní soud již v minulosti judikoval, že kasační stížnost je ve smyslu §104
odst. 2 s. ř. s. nepřípustná vždy, pokud by i případný úspěch stěžovatele v řízení před Nejvyšším
správním soudem nemohl vést v konečném důsledku ke změně v jeho právním postavení (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2007, čj. 1 Afs 57/2006 - 70,
www.nssoud.cz). Krajský soud vyhověl žalobci rozsudkem, který žalobce následně napadl
kasační stížností. Pokud se žalobce domáhal kasace rozsudku, mohlo by být výsledkem řízení
o kasační stížností zrušení rozsudku, který však byl vydán v jeho prospěch. Takový postup však
odporuje konstrukci důvodů kasační stížnosti, které jsou uvedeny v §103 odst. 1 s. ř. s.
Těmito důvody jsou především tvrzené vady stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu
či soudního řízení nebo vady postupu správního orgánu spolu s nesprávným hodnocením
tohoto postupu krajským soudem. Stěžovatel by musel uplatňovat výhrady proti pro něj
příznivému rozhodnutí, což není v souladu s kontradiktorním charakterem soudního řízení.
Takový postup by mohl mít smysl pouze tehdy, pokud by procesně úspěšný účastník usiloval
o doplnění či revizi důvodů, ze kterých mu krajský soud vyhověl. To však neumožňuje §104
odst. 2 s. ř. s., podle kterého je nepřípustná též kasační stížnost směřující jen proti důvodům
rozhodnutí soudu. Ústavní soud vyslovil v usnesení ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 483/03,
vydaném v souvislosti s kasační stížností podanou jen proti důvodům rozhodnutí krajského
soudu, že „obecný soud nemohl svým rozhodnutím zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky
v situaci, kdy zcela vyhověl jejímu žalobnímu petitu, neboť jí přiznal jen to, čeho se sama před obecným soudem
domáhala“.
[10] I pokud by tedy žalobce uhradil soudní poplatek z kasační stížnosti, musel by se Nejvyšší
správní soud nejprve zabývat přípustností kasační stížnosti s ohledem na to, že kasační stížnost
podal účastník, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. července 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu