ECLI:CZ:NSS:2022:8.AZS.336.2021:33
sp. zn. 8 Azs 336/2021-33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: O. M., zastoupený Mgr. Tomášem
Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2021,
čj. OAM-225/ZA-ZA11-VL13-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 6. 10. 2021, čj. 73 Az 3/2021-16,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 6. 10. 2021,
čj. 73 Az 3/2021-16, se r uší .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2021, čj. OAM-225/ZA-ZA11-VL13-2021,
se r uší a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochranu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Vyšel
z toho, že žalobce pochází z Ukrajiny, která je (s výjimkou poloostrova Krym a části Doněcké
a Luhanské oblasti) tzv. bezpečnou zemí původu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
Žalobce žádost zdůvodnil svou homosexuální orientací, kvůli které byl opakovaně fyzicky
napadán, okrádán spolužáky a dalšími lidmi. Věc bezvýsledně ohlásil ve škole i na policii.
Na jednání policie si nestěžoval, protože to na Ukrajině není možné. Nechal si úředně změnit
příjmení a změnil svůj vzhled, ale nepomohlo to. Opakovaně byl předvolán k nástupu vojenské
služby. V armádě je s homosexuály také špatně zacházeno, jsou tam i lidé, kteří jej znají a o jeho
sexuální orientaci by řekli i ostatním. Nechce ani zabíjet a používat zbraň. Podle žalovaného lze
v případě žalobce Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu, neboť neprokázal opak
a ani tuto presumpci nezpochybňoval. Branná povinnost je legitimní občanskou povinností
a vyhýbání se nástupu vojenské služby, byť by bylo trestné, není důvodem pro udělení
mezinárodní ochrany. Z hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu z dubna 2020 plyne,
že k systematickému pronásledování na základě sexuální orientace na Ukrajině nedochází a země
disponuje legislativou v oblasti prevence pronásledování. Žalobce v této souvislosti neměl žádné
problémy se státními orgány. Svůj problém po nahlášení na policii dále neřešil a nestěžoval
si na její postup. Žalobce využívá žádosti o mezinárodní ochranu k prosté legalizaci pobytu.
[2] Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou, ve které namítl, že žalovaný důvody žádosti
dezinterpretoval. Primárním důvodem žádosti nebyla snaha o legalizaci pobytu, ale obava
z pronásledování na základě sexuální orientace, která zintenzivnila hrozícím nástupem na vojnu.
S tímto faktem žalovaný nepracoval a rozhodnutí odůvodnil opakovanými závěry o bezpečnosti
Ukrajiny a občanské povinnosti nastoupit na vojnu. Žalovaný se zabýval skutečnostmi, které
neodpovídají tvrzení žalobce. Obavy z pronásledování na základě sexuální orientace jsou
relevantním azylovým důvodem a je nutno je bedlivě zvažovat. Ve vztahu k této okolnosti není
rozhodnutí vůbec odůvodněno, je nepřezkoumatelné a nemá oporu ve spisu. Výčet zpráv o zemi
původu je strohý a zprávy tematickým zaměřením neodpovídají tvrzeným azylovým důvodům.
Žalovaný se měl zabývat důvody pro neudělení jednotlivých forem mezinárodní ochrany, žalobce
ani neseznámil s podklady pro vydání rozhodnutí.
[3] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci žalobu shora uvedeným rozsudkem
zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaný správně vyhodnotil Ukrajinu jako bezpečnou zemi původu.
Bylo na žalobci, aby unesl zvýšené důkazní břemeno a prokázal, že právě v jeho případě Ukrajinu
za bezpečnou zemi původu považovat nelze. Žalobce zůstal jen v rovině tvrzení a osvědčil pouze
to, že si nechal změnit příjmení. Obsah jeho tvrzení navíc nesměřoval k vyvrácení závěru ohledně
bezpečnosti země původu. Popisované konflikty s nestátními soukromými osobami kvůli jeho
sexuální orientaci jsou politováníhodné, nelze z nich ale pro žalobce dovozovat závěr
o nebezpečnosti Ukrajiny jako státu. Nelze vyloučit, že obdobná situace by mohla nastat i v ČR.
Z tvrzení žalobce o postupu policie nelze mnoho usuzovat, podstatné je, že si na její postup
nestěžoval. K útokům navíc docházelo již v letech 2015 a 2016. Od té doby byl žalobce v Polsku
i v ČR, přičemž o mezinárodní ochranu nežádal, a vrátil se i na Ukrajinu, což také naznačuje,
že vlastní situaci nevnímal jako natolik kritickou, aby odůvodňovala podání žádosti
o mezinárodní ochranu. Co se týče nástupu k vojenské službě, žalobce zcela pomíjí možnost
náhradní vojenské služby, která by mohla jeho problémy vyřešit. Rozhodnutí žalovaného
je přezkoumatelné, žalovaný nedezinterpretoval obsah žádosti a v odůvodnění se věnoval jak
samotnému povolání k vojenské službě, tak možným problémům plynoucím z homosexuální
orientace. Využil k tomu i adekvátní podklady a žalobce sám jiné důkazy nenavrhoval, ač byl
s podklady před vydáním rozhodnutí seznámen. Ze správního spisu plyne, že žalobce byl vyzván
k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí. Jednotlivými důvody neudělení
mezinárodní ochrany se žalovaný nezabýval v souladu s §16 odst. 3 zákona o azylu.
II. Obsah kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Považuje
ho za nepřezkoumatelný, neboť krajský soud se nevypořádal s žalobní námitkou poukazující
na porušení zásady materiální pravdy ve vztahu k neudělení humanitárního azylu a doplňkové
ochrany. Žalovaný nezjišťoval skutečnosti svědčící ve prospěch stěžovatele a jemu hrozící vážné
újmy. Krajský soud také nezohlednil judikaturu týkající se správního uvážení v rámci posuzování
nároku na humanitární azyl. I kdyby neměl stěžovatel nárok na udělení humanitárního azylu, měla
mu být udělena přinejmenším doplňková ochrana podle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu,
protože mu hrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí
v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Stěžovateli hrozí v případě
návratu na Ukrajinu zabití v boji. Ozbrojený konflikt se nedotýká celého území, ale situace
je velmi vratká. Na Ukrajině je velké množství vnitřně přesídlených osob, roste kriminalita,
je obtížné najít ubytování a zdroj příjmů.
[5] Stěžovatel dále poukázal na to, že žalovaný i krajský soud se nedostatečně zabývali tím,
jak je na Ukrajině zacházeno s homosexuály. Správní spis v tomto směru neobsahuje prakticky
žádné podklady, přestože stěžovatel jasně vysvětlil, jak byl diskriminován. Žalovaný i soud
odůvodnění přesto opřeli převážně o probíhající ozbrojený konflikt. Tím byla porušena
povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. Velká část shromážděných podkladů
nesplňuje požadavky na aktuálnost podle §23c zákona o azylu, neboť některé byly starší než rok
a půl (k tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, čj, 1 Azs 105/2008-81). Informace
o zemi původu jsou jednostranné. Pochází od státních složek a nelze se v nich proto vyhnout
tendenčnímu hodnocení vedenému diplomatickými cíli. Zprávy nevládních organizací jsou
zastoupeny jen menšinově a podklady nereflektují jejich obsah.
[6] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost,
případně ji zamítl. Ztotožnil se s napadeným rozsudkem a stejně jako vlastní rozhodnutí jej
pokládá za souladné s právními předpisy. Vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu.
Právní posouzení věci je zcela souladné se zákonem a odpovídá zjištěnému skutkovému stavu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Vzhledem k tomu, že v dané věci rozhodoval samosoudce, přistoupil kasační soud
po posouzení formálních náležitostí kasační stížnosti ke zkoumání její přijatelnosti ve smyslu
§104a odst. 1 s. ř. s. K tomu, kdy je kasační stížnost přijatelná, existuje již ustálená judikatura
(viz zejm. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
Podle té je kasační stížnost přijatelná mimo jiné tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele. O takové zásadní pochybení se jedná mimo jiné tehdy, jestliže krajský soud
v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Lze dodat,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně
domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
[8] Přestože stěžovatel žádnou výslovnou argumentaci ve vztahu k přijatelnosti jeho kasační
stížnosti neuplatnil, je třeba tuto kasační stížnost za přijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s.
považovat. V nyní souzené věci je totiž dáno takové pochybení krajského soudu, které výše
nastíněné předpoklady přijatelnosti kasační stížnosti naplňuje. Napadený rozsudek krajského
soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, přičemž se jedná o vadu takové intenzity,
která ve smyslu citované judikatury mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Krajský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného, které pro nedostatky odůvodnění nebylo
přezkumu způsobilé. Tím zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (viz rozsudky NSS
ze dne 13. 6. 2007, čj. 5 Afs 115/2006-91, a ze dne 22. 1. 2010, čj. 5 As 63/2009-81). Kasační
stížnost tedy je přijatelná (a jak bude vysvětleno dále) i důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné na tomto místě zdůraznit, že k závěru
o přijatelnosti a důvodnosti kasační stížnosti dospěl, aniž by bylo v případě stěžovatele nutno
zohledňovat zcela mimořádnou a dramatickou změnu okolností vzniklou v důsledku zahájení
rozsáhlého válečného konfliktu na Ukrajině na konci února roku 2022. Vzhledem ke shledaným
pochybením žalovaného, resp. krajského soudu totiž nebylo v dané věci na místě, aby se kasační
soud touto změnou okolností v rámci přezkumu podobněji zabýval (k prolomení
vázanosti skutkovým stavem k době rozhodování žalovaného, resp. krajského soudu ve věcech
mezinárodní ochrany a žadatelů z Ukrajiny srov. rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2022,
čj. 10 Azs 537/2021-31).
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti mimo jiné výslovně namítl, že žalovaný i krajský soud
se nedostatečně zabývali tím, jak je na Ukrajině zacházeno s osobami s homosexuální orientací.
[11] Jde-li o posouzení dané věci, žalovaný vyšel především z §16 odst. 2 zákona o azylu,
podle něhož platí, že jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže
žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi
původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi
považovat nelze. Podle §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se pro účely zákona o azylu považuje
za bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát
posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému
nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního
nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů
uvedených v §12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních
svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým
osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.
[12] Nejvyšší správní soud se k institutu zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu žadatele
pocházejícího z bezpečné země původu pro zjevnou nedůvodnost již opakovaně vyjádřil.
V usnesení ze dne 8. 10. 2020, čj. 10 Azs 232/2020-32, konkrétně vyslovil, že „pokud žadatel
o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země, u které se předpokládá, že neporušuje práva vlastních občanů
a dodržuje mezinárodní závazky, leží hlavní odpovědnost na prokázání opaku právě na žadateli (…).
Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho
úkolem přesvědčit žalovaného, že žádost nelze zamítnout podle §16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho
mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.“ Obdobně lze odkázat
na rozsudky ze dne 17. 2. 2021, čj. 7 Azs 347/2020-23, ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70,
č. 1749/2009 Sb. NSS, nebo usnesení ze dne 23. 9. 2020, čj. 6 Azs 209/2020-29. Oproti jiným
azylovým řízením je tedy v případě řízení o žádosti o mezinárodní ochranu v případě bezpečných
zemí původu zdůrazněno břemeno tvrzení a břemeno důkazní na straně žadatelů. Jelikož
se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí
původu presumuje, leží odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích.
[13] Ve věcech mezinárodní ochrany obecně platí, že rozhodování o žádostech nezřídka
probíhá za stavu důkazní nouze a stěžejní důkazním prostředkem je věrohodná výpověď
samotného žadatele (viz rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2015, čj. 5 Azs 50/2014-34, a v něm
citovanou judikaturu). I přes výše popsaná specifika řízení o žádostech týkajících se bezpečných
zemí původu platí toto východisko i pro řízení s žadateli pocházejícími z takových zemí.
I v jejich případě může být břemeno tvrzení a břemeno důkazní uneseno předestřením vlastní
věrohodné výpovědi. Podstatné je, aby na jejím základě bylo možné usuzovat na mimořádnost
situace daného žadatele spočívající v tom, že právě jemu hrozí větší riziko pronásledování
nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení (viz usnesení NSS ze dne
17. 12. 2021, čj. 1 Azs 298/2021-65, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2020,
čj. 53 Az 16/2019-30, odst. 23-25). Jestliže tedy krajský soud v nyní projednávané věci
poukazoval na to, že na stěžovateli leželo důkazní břemeno a sám žádné podklady týkající
se země původu nedoložil, je třeba tento závěr s ohledem na výše uvedené korigovat.
Byť by samozřejmě bylo vhodnější, pokud by stěžovatel předložil další (např. i listinné) důkazy
potvrzující jeho tvrzení o situaci v zemi původu či jeho problémech tam, není a priori vyloučeno,
aby dostatečným důkazem byla i samotná věrohodná výpověď žadatele (stěžovatele). Jestliže
žadatel žádné důkazní prostředky nepředloží, je povinností žalovaného, aby vyložil, proč právě
v daném případě samotná výpověď nepostačovala k unesení procesních břemen ve vztahu
k jednotlivým důvodům žádosti o mezinárodní ochranu.
[14] Jak plyne z protokolu o pohovoru k žádosti stěžovatele, ten v projednávané věci
o mezinárodní ochranu žádal ze tří samostatných důvodů (byť ty spolu v některých aspektech
souvisí). Prvním byla obava z pronásledování ze strany soukromých osob, které měly stěžovatele
šikanovat z důvodu jeho sexuální orientace. Druhým stěžovatelova obava z povinné vojenské
služby motivovaná odporem k zabíjení a používání zbraní. Třetí (samostatný) důvod
představovaly jeho obavy z nástupu povinné vojenské služby, kde by se kvůli své sexuální
orientaci stal obětí šikany. V tomto ohledu se z protokolu výslovně podává, že ve vztahu
k nástupu základní vojenské služby stěžovatel mimo jiné uvedl: „Když se dozvědí o mé orientaci, budou
mě bít a budu trpět. A také nechci zabíjet, nechci použít zbraň. To jsou dva důvody, proč odmítám vojenskou
službu“.
[15] Co se týče prvních dvou důvodů, žalovaný na ně přezkoumatelně reagoval. V případě
prvního důvodu poukázal zejména na to, že stěžovatel nevyužil existující vnitrostátní prostředky
ochrany. V případě druhého důvodu poukázal na to, že branná povinnost je zcela legitimní
občanskou povinností, která ani podle judikatury sama o sobě není důvodem pro udělení
mezinárodní ochrany, byť by za nenastoupení žadateli mělo hrozit trestní stíhání. Tyto závěry
aproboval i krajský soud v napadeném rozsudku, své závěry ve vztahu k nim podrobně
odůvodnil a stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl žádnou ucelenější argumentaci, kterou
by mohl zpochybnit správnost těchto závěrů. Nicméně ve vztahu ke třetímu důvodu žádosti
o mezinárodní ochranu je již třeba stěžovateli přisvědčit, že se jím žalovaný nezabýval.
Z odůvodnění jeho rozhodnutí vůbec neplyne, proč v této části stěžovatel neunesl břemeno
tvrzení a břemeno důkazní k vyvrácení domněnky bezpečné země původu, resp. k prokázání
toho, že stěžovateli v tomto ohledu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než jiným
osobám v obdobném postavení (tj. jiným osobám, které obdržely povolávací rozkaz a mají
na Ukrajině nastoupit k základní vojenské službě).
[16] Za dostatečnou reakci v tomto směru nelze považovat ani odkaz na podklady založené
ve správním spisu. Žalovaný měl konkrétně podle správního spisu k dispozici zprávy žalovaného
„Ukrajina, Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu“ ze dne 8. 8. 2020, dále „Ukrajina, Situace
v zemi, Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách,
vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby“ ze dne 25. 4. 2020, a „Ukrajina, Situace neúspěšných žadatelů
o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti“ ze dne 22. 2. 2021. Ani jedna z těchto zpráv se nicméně
nevyjadřuje k situaci sexuálních menšin v Ukrajině, a to ani obecně, natož v podmínkách
ukrajinské armády.
[17] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že vedle toho žalovaný v odůvodnění žalobou
napadeného rozhodnutí odkázal též na „Informaci OAMP Ukrajina: Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné
země původu, stav duben 2020“. Z té však pouze obecně citoval, že na Ukrajině nedochází
k systematickému pronásledování z důvodu sexuální orientace a země disponuje legislativou
v oblasti prevence pronásledování. Kromě toho, že ani tato pasáž reprodukovaná v odůvodnění
rozhodnutí žalovaného neobjasňuje, proč stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní
ve vztahu k dané otázce, je možno poukázat také na to, že citovaná zpráva o zemi původu
se nenachází ve správním spisu a stěžovatel tak neměl ani možnost se s ní seznámit. K tomu lze
dodat, že pokud žalovaný v rozhodnutí vyjde z podkladu o zemi původu, který není součástí
správního spisu, představuje to podle judikatury zásadní vadu řízení (viz usnesení NSS ze dne
11. 1. 2018, čj. 9 Azs 302/2017-41). Tím spíše to má význam za situace, kdy jednou z podmínek
zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 2 zákona o azylu je aktuálnost
podkladových informací o zemi původu včetně jejich pravidelného přezkumu [viz bod 46
preambule a čl. 37 odst. 2 procedurální směrnice ve spojení s §86 odst. 4 a §23c písm. c) zákona
o azylu]. Žalovaným odkazovaná zpráva o zemi původu z dubna 2020 byla v době vydání jeho
rozhodnutí již více než rok stará, přičemž pochybnosti o její relevanci a aktuálnosti nadto sílí tím,
že aktuálnější (ve správním spisu obsažená) verze totožné zprávy ze srpna 2020 již žádnou
takovou zmínku o situaci sexuálních menšin vůbec neobsahuje. Uvedené platí obdobně
také pro zprávu o zemi původu z 25. 4. 2020 pojednávající mj. obecně o vojenské službě
(ke kritériím přezkumu zpráv o bezpečné zemi původu, včetně jejich aktuálnosti,
lze v podrobnostech odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2021,
čj. 41 Az 58/2020-52, č. 4270/2022 Sb. NSS).
[18] Krajský soud v nyní napadeném rozsudku na rozdíl od žalovaného správně identifikoval,
že stěžovatel své obavy spojené s vlastní sexuální orientací formuloval nejen ve vztahu k šikaně
ze strany soukromých osob, ale také ve vztahu k možné šikaně v rámci vojenské služby,
odůvodnění rozhodnutí žalovaného vztáhl i k této otázce, čímž fakticky v tomto směru
odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí doplnil. Nejvyšší správní soud se nicméně nemůže
ztotožnit s tím, že by výše uvedená obecná citace ze zprávy o Ukrajině jako bezpečné zemi
původu z dubna 2020 představovala dostatečnou odpověď na daný (samostatný) důvod žádosti
týkající se obav stěžovatele, že bude po nástupu základní vojenské služby kvůli své sexuální
orientaci šikanován. Je navíc třeba zdůraznit, že pokud rozhodnutí žalovaného v tomto směru
vůbec žádné úvahy neobsahuje, nebylo na krajském soudu, aby chybějící úvahy nahrazoval.
[19] Lze tedy uzavřít, že námitka stěžovatele týkající se nedostatečného vypořádání otázky
možné šikany osob s homosexuální orientací v rámci vojenské služby byla důvodná. Pokud jde
naopak o zbývající kasační námitky, s těmi se Nejvyšší správní soud neztotožnil. S ohledem
na důvodnost kasační stížnosti se k nim lze vyjádřit pouze ve stručnosti. Namítá-li stěžovatel
nedostatečné zohlednění zpráv nevládních organizací, lze k tomu poznamenat, že požadavky
na zprávy užívané žalovaným plynou z ustálené judikatury (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009,
čj. 1 Azs 105/2008-81). Sama skutečnost, že některé podklady vypracoval sám žalovaný,
neznamená, že tyto zprávy nemohou být spolehlivým podkladem pro správní řízení. Vycházejí
navíc z řady konkrétních zpráv zpracovaných mimo jiné právě i nevládními organizacemi.
Stěžovatel navíc nevznesl žádné konkrétní námitky proti obsahu jednotlivých podkladů. Jde-li
pak o námitky stěžovatele poukazující na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu
nedostatečného vypořádání žalobních námitek týkajících neudělení humanitárního azylu
či doplňkové ochrany, je třeba poukázat na to, že krajský soud ani žalovaný se nezabývali důvody
pro udělení jednotlivých forem mezinárodní ochrany. Jejich rozhodnutí totiž vycházelo z toho,
že Ukrajina je bezpečnou zemí původu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. V rámci
soudního přezkumu takového rozhodnutí se tedy lze zabývat pouze tím, zda žalovaný ve světle
žadatelem uplatněných důvodů přezkoumatelně zdůvodnil, proč žádost zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona o azylu, resp. následně tím zda je takový závěr správný
(viz např. usnesení NSS ze dne 24. 9. 2020, čj. 1 Azs 49/2020-32, a ze dne 11. 11. 2020,
čj. 6 Azs 240/2020-34).
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná a rozsudek
krajského soudu proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Vzhledem k tomu, že již v řízení
před krajským soudem byly dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného,
Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. a současně se zrušením rozsudku
krajského soudu rozhodl z důvodu procesní ekonomie také o zrušení žalobou napadeného
rozhodnutí žalovaného a o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Je třeba zdůraznit,
že v dalším řízení je žalovaný nejen vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu plynoucím z tohoto zrušujícího rozsudku (§78 odst. 5 a §110 odst. 4 s. ř. s), ale bude
muset přihlédnout i ke změně okolností, k níž v zemi původu stěžovatele došlo, resp. k tomu,
že Ukrajina již zcela nepochybně nemůže představovat bezpečnou zemi původu ve smyslu §2
odst. 1 písm. k) zákona o azylu (viz např. shora již označený rozsudek NSS ve věci
sp. zn. 10 Azs 537/2021).
[21] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí rozhodnout
též o náhradě nákladů celého soudního řízení. Podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
má úspěšný stěžovatel právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalovanému, který
ve věci úspěch neměl. Náklady v jeho případě tvoří odměna a hotové výdaje zástupce, přičemž
výše odměny za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]. Nejvyšší správní soud přiznal stěžovateli na odměně
částku 9 300 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a dvou
podáních ve věci samé (žaloba a kasační stížnost) dle §11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu.
K tomu připočetl paušální náhradu hotových výdajů zástupce ve výši 300 Kč za jeden úkon,
tj. celkem 900 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupce stěžovatele je plátcem DPH,
odměna a náhrada hotových výdajů se proto zvyšuje o 21% sazbu této daně, tj. o 2 142 Kč.
Celkem tedy stěžovateli náleží náhrada nákladů řízení před správními soudy ve výši 12 342 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. března 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu