ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1381.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1381/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání obviněného I. C., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 2 To 47/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 1/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2009, sp. zn. 34 T 1/2009, byl obviněný I. C. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinný, že:
„I. v době nejméně od srpna roku 2006 do prosince roku 2006 se neoprávněně, vědomě a aktivně zapojil do spolupráce s přesně nezjištěným počtem dosud neustanovených osob, nejméně však se třemi dalšími osobami, z nichž jedna vystupovala pod jmény H. L. H. a H. G., druhá pod jménem W. J. S. a třetí pod jménem A. V., prokazující se cestovním pasem na jméno J. A. M. P., směřující k dovozu nejméně 470,274 gramů směsi kokainu z V. a P. do České republiky tak, že
po předchozí dohodě s těmito osobami zřizoval na své jméno poštovní přihrádky, dne 21. 6. 2006 na poště O. uzavřel Dohodu o pronájmu zamykatelné poštovní přihrádky na poště číslo … a dne 22. 8. 2006 na poště H. uzavřel Dohodu o pronájmu zamykatelné poštovní přihrádky na poště číslo…, jejichž adresy pro účely doručování omamné látky sděloval dosud neztotožněným členům organizované skupiny, pohybující se v P. a V., kteří kokain opatřili, zabalili a odeslali prostřednictvím přepravních společností na příslušné poštovní přihrádky pro příjemce obžalovaného I. C., přičemž obžalovaný I. C. doručení zásilek společně s další dosud neustanovenou osobou cizí národnosti i cizí státní příslušnosti, vystupující pod jménem A. V., očekával a na příslušných poštách zjišťoval, přičemž se jednalo nejméně o:
a) zásilku, kterou dne 25. 8. 2006 podala k přepravě ve V. dosud neustanovená osoba vystupující jako odesilatel W. J. S., U.D.7. C. B., E., R. P., C. – V. pro příjemce Mr. I. C., D., H., C. R., pod podacím kódem…, která obsahovala 2 dřevěné figurky, ve kterých bylo ukryto 227,7 gramů směsi kokainu, obsahující 47,1 % účinné látky, tedy nejméně 99,8 gramů hydrochloridu kokainu, přičemž tato zásilka byla dne 6. 9. 2006 celními orgány na letišti F. ve S. r. N. zadržena a do České republiky tedy nebyla doručena,
b) zásilku, kterou přesně nezjištěného dne podala k přepravě v P. dosud neztotožněná osoba vystupující pod jménem H. L. H., C. pro příjemce Mr. I. C., L. C., O.-H., C. R., v níž bylo v TetraPack obalu s nápisem „FRUPA Nectar MARACUYA“ ukryto 121,165 gramů směsi kokainu, obsahující 74,31 % účinné látky, tedy 90,038 gramů kokainu baze, přičemž tato zásilka byla dopravena do České republiky na příslušnou poštu, kde byla dne 28. 12. 2006 zadržena,
c) zásilku, kterou přesně nezjištěného dne podala k přepravě v P. dosud neustanovená osoba vystupující pod jménem H. G., L., C., pro příjemce Mr. I. C., L. C., D., H., Z. R., v níž bylo v TetraPack obalu s nápisem „FRUPA Nectar MARACUYA“ ukryto 121,409 gramů směsi kokainu, obsahující 76,08 % účinné látky, tedy 92,368 gramů kokainu baze, přičemž tato zásilka byla dopravena do České republiky na příslušnou poštu, kde byla dne 28. 12. 2006 zadržena,
přičemž kokain je omamná látka uvedená v příloze 1 zákona číslo 167/1998 Sbírky zákonů jako látka zařazená do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách,
II. v době nejméně od července 2007 do 11. října 2007 se pokusil ve spolupráci s dalšími dosud neustanovenými osobami z E. na území České republiky přes P. republiku neoprávněně dovézt 6.873,4 g omamné látky obsahující 57 % kokainu baze a to tak, že nejprve – po předchozí dohodě s dalšími nezjištěnými osobami, z nichž jedna vystupovala pod jménem A. A. – si na poště v R. v P.republice obžalovaný I. C. dne 16. března 2007 pronajal poštovní schránku číslo 85, adresu této schránky pak sdělil spolupachatelům do E., kteří kokain opatřili, uložili do válce napodobujícího výměník tepla a zabalili do zásilky, odeslané společností H. S.A. dne 22. 9. 2007 prostřednictvím společnosti T. E.W. P., s r.o. z G. v E. do P. republiky pro obžalovaného I. C. na adresu poštovní schránka 85 R. – P., E., přičemž obžalovaný I. C. společně s další osobou vystupující pod jménem A. V., prokazující se cestovním pasem na jméno J. A. M. P., se ve spediční společnosti T., s r.o. na zásilku telefonicky dotazovali a vyřizovali doklady potřebné pro její převzetí, přičemž dne 11. 10. 2007 při doručování zásilky byl obžalovaný I. C. v R. zadržen policejními orgány P. republiky, proto k dovozu kokainu na území České republiky nedošlo,
přičemž kokain je omamná látka uvedená v příloze 1 zákona číslo 167/1998 Sbírky zákonů jako látka zařazená do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. (skutek popsaný ad I.) a jednak jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. (skutek popsaný ad. II.) a uložil mu podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil trest propadnutí věcí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. 2 To 47/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. J. R. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá v nesprávném hmotně právním posouzení žalovaného skutku, jakož i nesplnění procesních podmínek, a dovozuje, že postupem soudů bylo zmařeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces.
Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že v průběhu prvoinstančního řízení mu byla vina plně prokázána na základě provedeného dokazování. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že ve věci není žádný přímý důkaz svědčící v jeho neprospěch. Zcela absentuje jakýkoliv přímý důkaz, ať už ve formě svědecké výpovědi nebo jakékoliv písemnosti přímo prokazující obchodování s drogami z jeho strany či jeho zapojení se do jakékoliv organizace směřující k tomuto cíli. Naopak, svědecké výpovědi, které byly předneseny v přípravném řízení a před soudem v jeho prospěch a které vylučují jeho účast na obchodování s drogami, byly soudy zřejmě zcela cíleně opomenuty a zůstaly nijak nezohledněny. Soud ze ztotožnil pouze s nepřímými důkazy pořízenými zejména odposlechem neztotožněných osob, přičemž z více takovýchto odposlechů nelze ani jednoznačně dovodit, že mají souvislost s jeho osobou a s jednáním, které je mu kladeno za vinu. Důkaz provedený odposlechem s řadou dále neztotožněných osob, které by prokazovaly souvztažnost zachyceného záznamu k zahájenému trestnímu stíhání, nemůže být usvědčujícím důkazním prostředkem. Navíc není vyloučeno, že záznam z hlediska účelovosti jeho obsahu a uspořádání mohl být pořizovatelem upravován. Pokud odvolací soud konstatoval, že nalézací soud ve věci opatřil, k důkazu provedl a vyhodnotil dostatečné množství důkazů, aby skutková zjištění, která učinil, nebylo možné označit za nejasné a úplné, je přesvědčen, že tak učinil pouze ve prospěch obžaloby a nezachoval si potřebnou nestrannost. Vedle řádného nevyhodnocení výše uvedených svědeckých výpovědí v jeho prospěch se nezabýval ani dalšími okolnostmi, které nejasnost a neúplnost provedených zjištění prvoinstančním soudem potvrzují. Jedná se o to, že v přípravném řízení nebyla dokladována jakákoliv jeho činnost či činnost osob, s nimiž se (obviněný) stýkal, která by svědčila o dalším nakládání či distribuci drog z jeho strany. Je tomu tak přesto, že byly provedeny důsledné prohlídky místa pracoviště, bydliště, garáže i bydliště jeho nejbližších rodinných příbuzných. Závěr odvolacího soudu, že osobně dovezl, resp. pokusil se dovézt do České republiky drogy, a zejména že je distribuoval zřejmě dále i do dalších zemí je zcela spekulativní a důkazně nepodložený.
Obviněný odvolacímu soudu rovněž vytknul, že k odůvodnění jeho zapojení do organizované skupiny je spojován s osobami (viz ,,vědomě a aktivně zapojil do spolupráce …“, ,,po předchozí dohodě s těmito osobami …“), které osobně nezná, nikdy s nimi nejednal (M.) a navíc, jejichž existence ani nebyla nijak prokázána (H. L. H., M. J. S., H. G.). Závěr soudu o rozdělení úloh a koordinací soudu zcela neznámých osob nemá oporu v žádném z provedených důkazů a je pouze dovozována jako ve všech ostatních případech. Odvolací soud zde přesto došel k závěru, že jemu neznámé osoby ve vzájemné součinnosti realizovaly předmětnou trestnou činnost, která musela vykazovat vysokou míru plánovitosti průběhu jednotlivých akcí.
V této souvislosti dovolatel považoval za nutné upozornit, že jsou zde skutečnosti, na které bylo v rámci jeho obhajoby upozorňováno a které je možno rovněž označit za nepřímé důkazy, nicméně v jeho prospěch. Tyto soud opět nijak nezohlednil. Jedná se zejména o svědeckou výpověď operátorky v P., podle níž měl vědět předem, že s obsílkou v P. jsou problémy, když mu toto sdělila. Přesto si tuto osobně vyzvednul, což by zcela jistě neučinil, pokud by věděl, že se v obsílce prověřované orgány P. republiky nachází drogy. Věděl-li by o existenci drog v obsílce, jistě by též nežádal svého známého pana W. (dovolatel má zřejmě na mysli A. W.), aby mu pomohl s vyzvednutím pro jeho znalost polských poměrů.
Obviněný se v rámci svého podání dovolával rovněž nestranného posouzení situace, kdy orgány činné v trestním řízení dlouhodobě sledovali a odposlouchávali též jeho obchodního partnera „pana V.“. Ve smyslu jeho obvinění musel spáchat před zadržením obviněného nejméně tři trestné činy, které byly zdokumentovány; zadržen nicméně nebyl. Po zadržení dovolatele v Polsku jmenovanému nikdo nebránil odjet z České republiky a nikdo po něm nadále nepátrá, přestože se má jednat o hlavu sofistikované mezinárodní organizace. Neposkytnutí právní pomoci Itálie a dalších zemí není nijak řešeno ve smyslu mezinárodních smluv. Soud se pouze spokojil s tímto stavem. Obviněný je přesvědčen, že tak došlo ke krácení jeho práva na spravedlivý proces, když z poskytnutých informací by nepochybně byla vyloučena jakákoliv jeho účast v celé záležitosti. Pokud pak využil svého procesního práva k navrhování dalších zásadních důkazů, byly tyto zamítnuty a soudem bylo konstatováno, že jeho odvolací argumentace nebyla shledána schopnou ke změně v jeho prospěch.
V závěru svého podání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a sám ve věci rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a poté, co zrekapituloval obsah dovolání obviněného, poukázal na to, že soud druhého stupně ohledně odvolání obviněného konstatoval skutečnost zřejmou i z podaného dovolání, a sice že dovolatel v zásadě toliko opakuje argumentaci známou z dosavadního řízení v jeho trestní věci. Předešlým odvoláním se dostatečně zabýval vrchní soud, jenž se náležitě vyrovnal se všemi vznesenými námitkami. Jestliže přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo správně a reagovalo na relevantní námitky obviněného, pak dovolací soud nemá důvodu do napadeného rozhodnutí zasahovat, neboť řízení o dovolání nelze považovat za jakýsi třetí stupeň řízení před obecnými soudy či opakované odvolání. Obviněný, chce-li v dovolacím řízení uspět, musí uvést takovou vadu napadeného rozhodnutí, jež odpovídá některému ze zákonem definovaných dovolacích důvodů.
Státní zástupce rovněž uvedl, že pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je dovolatelem výslovně uplatněn v jeho první alternativě (arg. „nesplnění procesních podmínek“). Obviněný však v dovolání nenabídl žádný argument, který by pro takovou vadu v postupu odvolacího soudu svědčil, protože nespecifikoval žádnou ze zákonných procesních podmínek, kterou by soud druhého stupně pro své rozhodování neměl splněnu a navzdory tomu rozhodl. Tento důvod je tedy uplatněn zjevně neopodstatněně.
Státní zástupce dále poukázal na to, že argumentace dovolatele zaměřená k důvodu popsanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by měla obsahovat taková tvrzení, jimiž by obviněný důvodně vytýkal soudu nesprávné právní posouzení toho skutku, který je popsán ve výroku odsuzujícího rozhodnutí. Naprostá většina argumentů vtělených do dovolání se však týká námitek proti způsobu a výsledkům dokazování v řízení před soudem, tedy naopak směřuje k nastolení odlišných skutkových okolností, než jaké jsou popsány ve výroku rozhodnutí. Dovolatel se z vlastního, od soudu odchylného posouzení provedených důkazů pokouší dovodit alternativní popis skutku, který se liší od skutkové věty formulované soudem. Veškeré námitky dovolatele týkající se oblasti dokazování směřují zcela mimo uplatněný dovolací důvod, jehož podstatou je tvrzení vady v právním posouzení skutku (případně jiném hmotně právním posouzení), takže jím nelze napadat znění skutkové věty a skutkové závěry vůbec, ani rozsah dokazování a způsob hodnocení důkazů soudem. Takové námitky nejenže nemohou naplnit tento dovolací důvod, ale nejsou podřaditelné ani pod žádný další z katalogu důvodů dovolání vtěleného do trestního řádu. Již zcela mimo důvody dovolání leží námitky obviněného týkající se skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení nezadržely či nepátraly po jeho spolupachateli V.
Závěrem svého podání státní zástupce uvedl, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně netrpí žádnou vadou, jež by zakládala některý z důvodů dovolání. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným výše navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné, přičemž navíc v převážné míře bylo podáno z jiného důvodu než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Vyjádřil rovněž výslovný souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Z tohoto pohledu obviněný uvedeným zákonným požadavkům bezezbytku nedostál. V textu podaného dovolání totiž uvedl dva dovolací důvody [podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.], avšak odůvodnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zatímco důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zmínil jen citací zákonného ustanovení (z níž vyplývá, že tento dovolací důvod uplatnil v jeho první alternativě, podle níž lze dovolání podat v případě, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek). Proto – aniž by bylo zapotřebí rozvádět podmínky, za nichž je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dán – stačí konstatovat, že pokud by obviněný uplatnil jen tento dovolací důvod, přicházelo by v úvahu odmítnout podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. d), příp. b) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatel rovněž uplatnil, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného (velmi obecné povahy), které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají toliko rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a zejména způsob hodnocení důkazů.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný v dovolání v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, kterým byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a