ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1442.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1442/2017-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2017 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 68 To 43/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 106/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 1 T 106/2016, byl obviněný J. K. uznán vinným pod bodem 1) přečinem krádeže podle §205 odst. l písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 2) a 3) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost k náhradě škody.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 68 To 43/2017, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný označených přečinů dopustil tím, že:
1)
dne 2. 7. 2015 v nezjištěných ranních hodinách v K., soudní obvod Nový Jičín, na ul. d., v rodinném domě majitelů J., a M., S., kde bydlel společně s J. S. a měl volný přístup do celého domu, odcizil kreditní kartu vydanou společností CETELEM ČR, a. s., se sídlem v Praze, na jméno J. S. k úvěrovému účtu společně s údaji o PIN kódu, následně dne 2. 7. 2015 v 10:14 hod. v K., na ul. N., v bankomatu ČS provedl dotaz na zůstatek finanční hotovosti na uvedeném úvěrovém účtu a dne 2. 7. 2015 v 11:39 hod. v O.-T., na ul. S., v bankomatu ČSOB provedl prostřednictvím odcizené kreditní karty neoprávněný výběr finanční částky ve výši 20 000 Kč, kterou užil pro svou vlastní potřebu, čímž způsobil J. a M. S. škodu ve výši 20 000 Kč,
přičemž trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 27 T 139/2014, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2014, byl uznán vinným mimo jiné i pro přečin krádeže dle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, tedy do 10. 12. 2017,
2)
nezjištěného dne v období od 11. 6. 2015 do 17. 6. 2015 v K., soudní obvod N. J., na ul. d., na zahradě rodinného domu majitelů J. a M. S., kde bydlel společně s J. S., převzal od T. V., přítele M. S. ml., finanční částku ve výši 15 000 Kč za účelem úhrady části kauce za pronájem bytu 0+2 v O.-P. od společnosti RPG Byty, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, který měl dle dohody sjednat a doplatit pro T. V. a M. S. ml., což však pouze předstíral, jelikož kauci za pronájem bytu v celkové výši 31 200 Kč neuhradil společnosti RPG Byty do dohodnuté doby dne 15. 6. 2015, již ode dne 15. 6. 2015 přestal s pracovnicí RPG Byty telefonicky komunikovat a další kroky ke sjednání pronájmu bytu již neučinil, obdrženou finanční částku použil pro svou vlastní potřebu, čímž způsobil T. V. škodu ve výši 15 000 Kč,
3)
dne 17. 6. 2015 v O.-P., okres O., na ul. H. t., v osobním vozidle požádal T. V., přítele M. S. ml., která o ničem nevěděla, o vybrání finanční částky 4 500 Kč z účtu M. S. ml. za účelem úhrady měsíčního nájmu za jednolůžkový pokoj na ubytovně v K., na ul. L., který měl sjednat pro M. S. ml. z důvodu možnosti čerpání sociálních dávek, což však pouze předstíral, jelikož po převzetí požadované finanční částky neuhradil měsíční nájem za pokoj na ubytovně, předchozí pronájem pokoje sám zrušil po třech dnech a další kroky ke sjednání pronájmu pokoje již neučinil, navíc M. S. ml. ani pronájem pokoje nepotřebovala, neboť od 15. 6. 2015 do 17. 7. 2015 byla hospitalizována v Psychiatrické nemocnici v K. a byla s ním dohodnuta na sjednání pronájmu bytu od společnosti RPG Byty, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, obdrženou finanční částku použil pro svou vlastní potřebu, čímž způsobil M. S. ml. škodu ve výši 4 500 Kč,
přičemž rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 T 80/2010, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2011, sp. zn. 5 To 60/2011, byl uznán vinným mimo jiné i pro pokus zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, dne 6. 2. 2013 byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba do 6. 2. 2016, dne 20. 10. 2015 mu byl nařízen výkon zbývajícího trestu odnětí svobody,
trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 27 T 139/2014, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2014, byl uznán vinným mimo jiné i pro přečin podvodu dle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, tedy do 10. 12. 2017.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 68 To 43/2017, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Byl přesvědčen, že skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo nevykazuje znaky žádného trestného činu a že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, nebo měl být obžaloby zproštěn.
5. Vytkl, že již od počátku trestního řízení opakovaně namítal, že byla porušena jeho práva. Uvedené porušení spatřoval v tom, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a učinily nesprávné závěry o vině a o povinnosti k náhradě škody. Rovněž se domníval, že byly bez přiměřených důvodů odmítnuty navrhované důkazy, jež mohly přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech pro rozhodování relevantních skutečností či okolností, že nebylo přihlédnuto k jeho obhajobě a že byla jednostranně hodnocena jeho trestní minulost.
6. Pokud jde o skutek pod bodem 1), měl za to, že nebylo prokázáno, že by z rodinného domu poškozených manželů S. odcizil kreditní kartu společnosti CETELEM. Připouští, že kartu použil k výběru 20 000 Kč, to však pouze se souhlasem poškozeného J. S., který mu kreditní kartu sám předal za účelem výběru finanční hotovosti na zařízení bytu své dcery J. S. Skutková podstata přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle 234 tr. zákoníku proto nebyla naplněna. Na základě kamerového záznamu není možné dovodit, že se tohoto trestného činu dopustil. Soudy se nevypořádaly s tím, že poškození, resp. svědci, na jednu stranu uváděli, že mu nedůvěřovali, a to i s ohledem na jeho trestní minulost, na druhou stranu jej ale nechali obývat svůj rodinný dům, který byl nejen podle jejich vyjádření, ale i podle vyjádření svědkyně J. S., volně přístupný. Svědkyně J. S. taktéž vypověděla, že událost v rodině probírali, přičemž dospěli k závěru, že jediný, kdo mohl kartu odcizit, byl právě obviněný. Z výpovědí svědků i poškozených pak jednoznačně vyplývá, že s ním neměli dobré vztahy, což soudy obou stupňů opět nijak nezohlednily. S ohledem na tyto skutečnosti je toho názoru, že po provedeném dokazování nebylo prokázáno, že se stíhaných přečinů dopustil. Zdůraznil, že v řízení doložil, že finanční prostředky použil na koupi movitých věcí a že při tomto nákupu byla přítomná i svědkyně J. S. V této souvislosti poukázal na rozpory ve výpovědích poškozeného J. S. a svědkyně J. S. a poznamenal, že důkaz v podobě stop DNA či otisků prstů, který by jej z přečinu krádeže usvědčoval, nevyšel najevo, když z provedených odborných vyjádření naopak vyplynulo, že se na věcech, v nichž měla být uložena karta, nenacházely ani jeho otisky prstů, ani stopy jeho DNA.
7. V případě skutků uvedených pod body 2) a 3) tvrdil, že nebylo prokázáno, že mu poškozený T. V. předal částku ve výši 15 000 Kč za účelem zařízení nájmu bytu v O.-P. od společnosti RPG Byty a částku 4 500 Kč za účelem úhrady měsíčního nájmu za jednolůžkový pokoj na ubytovně v K. Jediným usvědčujícím důkazem je výpověď uvedeného poškozeného, která má být podporována výpověďmi poškozené M. S. ml. a svědkyň M. S. st. a J. S., ženami, které předání peněz nebyly přítomny a dozvěděly se o něm právě od poškozeného T. V. Soudy se nezabývaly věrohodností poškozeného T. V., jenž v rámci své výpovědi sdělil, že se souhlasem poškozené M. S. ml. vybral z jejího bankovního účtu částku ve výši 8 000 Kč, přičemž částku ve výši 4 500 Kč předal obviněnému, a jelikož neměl ani na úhradu výživného, použil finanční prostředky poškozené M. S. ml. Odvolací soud při hodnocení věrohodnosti obviněného přihlédl k jeho trestní minulosti a uvedl, že neshledal žádný důvod, proč by proti němu měli svědci nepravdivě vypovídat, případně jej z něčeho křivě obviňovat, a zcela se nevyrovnal s argumentací obhajoby stran trestní minulosti poškozeného J. S. a vztahů, které panovaly mezi obviněným a svědky (poškozenými) v době spáchání činu a poté. Soudy obou stupňů se nezabývaly finanční situací poškozeného T. V. či svědkyně J. S.
8. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že skutky, jimiž byl uznán vinným, spáchal, navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 68 To 43/2017, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 1 T 106/2016, zrušil a zprostil jej obžaloby.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
14. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Tvrzení obviněného, že byly bez přiměřených důvodů odmítnuty navrhované důkazy, není obsahem trestního spisu podporováno. Pokud jde o návrhy na doplnění dokazování, které obviněný před soudy nižších stupňů učinil, z písemného sdělení ze dne 26. 10. 2016, resp. ze dne 25. 10. 2016, vyplynulo, že se připojil k návrhu státního zástupce na výslech svědkyň M. U. a L. V., neboť nesouhlasil s tím, aby byly čteny úřední záznamy o jejich podaných vysvětleních (č. listu 326, 327). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 6. 1. 2017 se následně podává, že podle §211 odst. 1 tr. ř., tj. se souhlasem obviněného i státního zástupce, byla přečtena (mimo jiné) výpověď svědkyně L. V., vyslechnuté dne 30. 11. 2016 mimo hlavní líčení (č. listu 353), a podle §211 odst. 6 tr. ř., tj. opět se souhlasem obviněného a státního zástupce, byl přečten úřední záznam o podaném vysvětlení svědkyně M. U. (č. listu 356). V závěru uvedeného hlavního líčení nebyly žádné jiné návrhy na doplnění dokazování vzneseny, a samosoudkyně proto prohlásila dokazování za skončené (č. listu 356). Vzhledem k tomu, že z obsahu předloženého trestního spisu se nepodává, že by obviněný navrhl doplnit dokazování v rámci odvolacího řízení a Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci by mu v tomto směru nevyhověl, nelze o případném opomenutí důkazů ve smyslu judikatury Ústavního soudu (viz např. nálezy ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) uvažovat.
15. Dále je nutno konstatovat, že v projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 4 a 5 rozsudku nalézacího soudu, str. 4 až 8 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
16. Pro úplnost lze nicméně doplnit, že to, že to byl obviněný, kdo z rodinného domu poškozených manželů S. odcizil kreditní kartu a neoprávněně - bez vědomí a souhlasu jejího majitele J. S. - z ní vybral peněžní prostředky, které následně použil pro vlastní potřebu, bylo v řízení zcela jednoznačně prokázáno. Poškozený J. S., jenž odmítl, že by obviněnému svou kreditní kartu poskytl, a jenž zdůraznil, že o její existenci nevěděla ani jeho manželka, vysvětlil, že do prostor, které v domě obýval se svou manželkou, pouštěla obviněného jejich vnučka M. S. mladší, a to v době, kdy se poškozený i jeho manželka nacházeli u lékaře, a kdy tudíž měl možnost jejich obydlí řádně prohledat a kreditní kartu důmyslně ukrytou mezi osobními věcmi najít. Poškozený, jenž konstatoval, že obviněného dvakrát přistihl při prohrabávání svých skříní a následně i při krádeži, sice uvedl, že dům za účelem volného přístupu vnučky nezamykali, současně ale poznamenal, že do něj měl přístup jen omezený okruh osob, tj. vyjma jeho samotného a jeho rodiny i obviněný a svědek T. V., vnuččin přítel. Poškozená M. S. starší výpověď svého manžela J. S. potvrdila, když uvedla, že než přišla upomínka, o žádné kreditní kartě neměla ponětí, a když sdělila, že jiné osoby, než její rodina, obviněný a svědek T. V., do domu neměly přístup, přičemž pokud jde o svědka T. V., ten jim nikdy nic nevzal, a to ani tehdy, když měl potencionální příležitost – když např. na stole ležely peníze. Poškozená sdělila, že jí její dcera J. S., bývalá manželka obviněného, řekla, že jí z tašky zmizely klíče od jejich bytu, a že vzhledem k tomu, že dne, kdy došlo k odcizení kreditní karty, odjeli ve spěchu k lékaři, zapomněla zamknout dveře od bytu a obviněný zůstal v domě sám. S ohledem na skutečnost, že výpovědi poškozených (č. listu 318 až 320 ve spojení s č. listu 322; č. listu 320 až 322 ve spojení s č. listu 323) korespondují s výpovědí svědkyně J. S. (č. listu 344 až 346), obviněný si částku 20 000 Kč z kreditní karty poškozeného J. S. v inkriminovanou dobu vybíral (viz č. listu 74, 114, 115 ve spojení s č. listu 117 až 120, 122) a posléze pečlivě sledoval korespondenci rodiny poškozených, nelze o výroku o vině pod bodem 1) pochybovat. Poukaz obviněného na absenci jeho otisků prstů či jeho DNA na místě činu není relevantní. Z odborných vyjádření totiž vyplynulo, že na stopě na místě činu nebyly vyvolány upotřebitelné daktyloskopické stopy (č. listu 106) a nebyla z ní izolována DNA v dostatečném množství a kvalitě pro následnou analýzu DNA (č. listu 110).
17. V posuzované věci nelze dále pochybovat o tom, že poškozený T. V. předal obviněnému částku ve výši 15 000 Kč za účelem zařízení nájmu bytu v O.-P. od společnosti RPG a částku 4 500 Kč za účelem úhrady měsíčního nájmu za jednolůžkový pokoj na ubytovně v K. Obviněného usvědčuje nejen přesvědčivá, logická a konzistentní výpověď poškozeného T. V. (č. listu 348, 349), jehož věrohodnost není na rozdíl od věrohodnosti obviněného v žádném ohledu snížena (poškozený nemá záznam v rejstříku trestů a v letech 2011 až 2016 se nedopustil žádných přestupků, viz č. listu 189 a 190), ale rovněž výpovědi svědků J. S., M. S. starší, M. S. mladší (č. listu 354, 355), J. S., M. U. (č. listu 148, 149) a L. V. (č. listu 347). Uvedené svědecké výpovědi s výpovědí poškozeného zcela korespondují, a plně tak podporují závěr o její pravdivosti. Členové rodiny S. výslovně potvrdili, že poškozený T. V. obviněnému zmíněné finanční částky za předem dohodnutým účelem předal. Ve věci nezainteresované svědkyně M. U. a L. V. pak svými výpověďmi přispěly k utvrzení skutkového děje předestřeného ze strany poškozeného.
18. Vzhledem k tomu, že obviněný svoje přesvědčení o vadné právní kvalifikaci založil na polemice se skutkovými zjištěními soudů, dovolací soud se posouzením skutků z hlediska hmotného práva nezabýval.
19. Dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu