ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.208.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 208/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2016 o dovolání obviněného J. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 7 To 331/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 168/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 1 T 168/2012, byl obviněný J. F. uznán vinným v bodech 1) až 9) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“). Za to byl podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 1, 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. V dalším bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody ve výroku rozsudku vyjmenovaným poškozeným.
2. Označený rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti všem výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 7 To 331/2015, bylo odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že
1) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „M. N.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od společnosti Š. V., s. r. o., se sídlem nám. Svobody 27, Vyškov, IČ: 27749479, celkem 1 300 kusů dřevěných palet v hodnotě 170 170 Kč, objednaných dne 9. 7. 2009 neoprávněně jménem společnosti HANES TRADING, s. r. o.,
přičemž v přesně nezjištěné době v měsíci červenci 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti J., s. r. o., prodej uvedeného zboží za částku 116 025 Kč společnosti Paletový servis, s. r. o., se sídlem V Pískovně 2057, Kralupy nad Vltavou, IČ: 27125416, kam bylo uvedené zboží z V. dne 30. 7. 2009 prostřednictvím autodopravce – společnosti J. P., s. r. o., se sídlem Dukelská 780/13, Vyškov, IČ: 28320778, dopraveno, a to na základě objednávky dopravy za částku 20 230 Kč, učiněné dne 28. 7. 2009 neoprávněně jménem společnosti HANES TRADING, s. r. o., kdy podle jejich požadavku odeslala dne 5. 8. 2009 společnost Paletový servis, s. r. o., za dodané zboží celkovou částku 116 025 Kč na účet jediného majitele a disponenta J. F., ze kterého byly finanční prostředky postupně od 9. 8. 2009 vybrány a použity k nezjištěným účelům,
čímž společnosti Š. V., s. r. o., vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 170 170 Kč a společnosti J. P., s. r. o., škoda na dosud neuhrazených službách dopravy ve výši 20 230 Kč;
2 ) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „K.“ a „F.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od společnosti PTC Brno, spol. s r. o., se sídlem Tuřanka 115, Brno, IČ: 47912715, celkem 1 350 kusů dřevěných palet v hodnotě 229 729 Kč, objednaných dne 9. 7. 2009 neoprávněně jménem společnosti J., s. r. o.,
přičemž přesně nezjištěného dne v červenci 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti J., s. r. o., prodej 650 kusů těchto nezaplacených palet za částku 71 447 Kč společnosti B & P, spol. s r. o., zprostředkovatelská a stavební firma, se sídlem Strojírenská 260, Praha 5, IČ: 49704770, kdy 650 kusů palet bylo dne 20. 7. 2009 dovezeno do provozovny této společnosti prostřednictvím autodopravce − podnikatele L. G., se sídlem V Zahradách 170, Kostelec nad Labem – Jiřice, IČ: 43727107, a to na základě objednávky dopravy za částku 5 995 Kč, učiněné dne 20. 7. 2009 neoprávněně jménem společnosti J., s. r. o., kdy podle jejich požadavku odeslala dne 28. 7. 2009 společnost B & P, spol. s r. o., zprostředkovatelská a stavební firma za dodané zboží celkovou částku 71 447 Kč na účet jediného majitele a disponenta J. F.,
a dále přesně nezjištěného dne v červenci 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti J., s. r. o., prodej 700 kusů těchto nezaplacených palet za částku 70 805 Kč společnosti Paletový servis, s. r. o., kam bylo 700 kusů palet dne 20. 7. 2009 prostřednictvím autodopravce – podnikatele O. G., se sídlem Erbenova 1071, Neratovice, IČ: 12391611, dopraveno, a to na základě objednávky dopravy za částku 4 251 Kč, učiněné dne 20. 7. 2009 neoprávněně jménem společnosti J., s. r. o., kdy podle jejich požadavku odeslala dne 27. 7. 2009 společnost Paletový servis, s. r. o., za dodané zboží celkovou částku 77 350 Kč na účet jediného majitele a disponenta J. F.,
čímž společnosti PTC, spol. s r. o., zprostředkovatelská a stavební firma, vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 229 729 Kč, podnikateli L. G. škoda na dosud neuhrazených službách dopravy ve výši 5 995 Kč a podnikateli O. G. škoda na dosud neuhrazených službách dopravy ve výši 4 251 Kč;
3 ) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „N.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od podnikatele J. K., se sídlem Hybešova 27, Svitavy, IČ: 66283337, celkem 700 kusů dřevěných palet v hodnotě 112 455 Kč, objednaných dne 22. 7. 2009 neoprávněně jménem společnosti HANES TRADING, s. r. o.,
přičemž přesně nezjištěného dne v červenci 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti J., s. r. o., prodej tohoto nezaplaceného zboží za částku 70 805 Kč společnosti Paletový servis, s. r. o., se sídlem V Pískovně 2057, Kralupy nad Vltavou, IČ: 27125416, kam bylo uvedené zboží dne 24. 7. 2009 prostřednictvím autodopravce − podnikatele O. G., se sídlem Erbenova 1071, Neratovice, IČ: 12391611, dopraveno, a to na základě objednávky dopravy za částku 13 311 Kč, učiněné dne 23. 7. 2009 neoprávněně jménem společnosti HANES TRADING, s. r. o., kdy podle jejich požadavku odeslala dne 30. 7. 2009 a dne 4. 8. 2009 společnost Paletový servis, s. r. o., za dodané zboží celkovou částku 70 805 Kč na účet jediného majitele a disponenta J. F.,
čímž podnikateli J. K. vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 112 455 Kč a podnikateli O. G. škoda na dosud neuhrazených službách dopravy ve výši 13 311 Kč;
4 ) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „E. P.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od podnikatele J. D., se sídlem Dukelská 36, Běleč, IČ: 62974165, celkem 700 kusů dřevěných palet v hodnotě 99 960 Kč, objednaných dne 17. 8. 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o.,
přičemž přesně nezjištěného dne v srpnu 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., prodej tohoto nezaplaceného zboží za částku 58 310 Kč společnosti WORLD COMMERCE, s. r. o., se sídlem Švermova 17, Brno, IČ: 47908718, kam bylo uvedené zboží dopraveno dne 19. 8. 2009 prostřednictvím nezjištěného autodopravce, kdy podle jejich požadavku odeslala dne 27. 8. 2009 společnost WORLD COMMERCE, s. r. o., za dodané zboží částku 58 310 Kč na účet jediného majitele a disponenta J. F.,
čímž podnikateli J. D. vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 99 960 Kč;
5 ) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „E. P.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od společnosti PUPAVA, s. r. o., se sídlem Chudenická 1061/26, Praha 10, IČ: 48037729, celkem 650 kusů dřevěných palet v hodnotě 106 743 Kč, objednaných dne 17. 8. 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o.,
přičemž nezjištěného dne v srpnu 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., prodej tohoto nezaplaceného zboží za částku 30 940 Kč společnosti WORLD COMMERCE, s. r. o., se sídlem Švermova 17, Brno, IČ: 47908718, kam bylo uvedené zboží dopraveno dne 27. 8. 2009 prostřednictvím nezjištěného autodopravce, kdy podle vystavené faktury měla být platba zaslána na účet majitele M. F., nicméně podle dalšího požadavku byla částka 30 940 Kč odeslána dne 4. 9. 2009 společnosti WORLD COMMERCE, s. r. o., na účet jediného majitele a disponenta J. F.,
čímž společnosti PUPAVA, s. r. o., vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 106 743 Kč;
6 ) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „E. P.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od společnosti Euro-DS, s. r. o., se sídlem U vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9, IČ: 26188198, celkem 650 kusů dřevěných palet v hodnotě 93 070 Kč, objednaných nezjištěného dne v měsíci srpnu 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o.,
přičemž dne 1. 9. 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., prodej tohoto nezaplaceného zboží za částku 69 615 Kč podnikateli V. M., se sídlem Obědovice 55, Chlumec nad Cidlinou, IČ: 42208661, kam bylo uvedené zboží dne 4. 9. 2009 prostřednictvím autodopravce – podnikatele F. G., se sídlem Školní 450, Teplá, IČ: 49758021, dopraveno, a to na základě objednávky dopravy za částku 20 313,30 Kč, učiněné dne 2. 9. 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., kdy podle jejich požadavku odeslal dne 4. 9. 2009 V. M. za dodané zboží celkovou částku 144 585 Kč [započítaná i celková platba i za druhou dodávku uvedenou pod bodem 7)] na účet vedený na majitele M. F.,
čímž společnosti Euro-DS, s. r. o., vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 93 070 Kč a podnikateli F. G. škoda na dosud neuhrazených službách dopravy ve výši 20 313,30 Kč [započtena škoda společně s přepravou specifikovanou pod bodem 7)];
7 ) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „E. P.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od společnosti RM palety, s. r. o., se sídlem Doubrava 115, Aš, IČ: 28005082, celkem 700 kusů dřevěných palet v hodnotě 108 290 Kč, objednaných dne 2. 9. 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., přičemž dne 1. 9. 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., prodej tohoto nezaplaceného zboží za částku 74 970 Kč podnikateli V. M., se sídlem Obědovice 55, Chlumec nad Cidlinou, IČ: 42208661, kam bylo uvedené zboží dne 3. 9. 2009 prostřednictvím autodopravce – podnikatele F. G., se sídlem Školní 450, Teplá, IČ: 49758021, dopraveno, a to na základě objednávky dopravy za částku 20 313,30 Kč, učiněné dne 2. 9. 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., kdy podle jejich požadavku odeslal dne 4. 9. 2009 V. M. za dodané zboží celkovou částku 144 585 Kč [započítaná i celková platba i za druhou dodávku uvedenou pod bodem 6)] na účet vedený na majitele M. F.,
čímž společnosti RM palety, s. r. o., vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 108 290 Kč a podnikateli F. G. škoda na dosud neuhrazených službách dopravy ve výši 20 313,30 Kč [započtena škoda společně s přepravou specifikovanou pod bodem 6)];
8 ) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „E. P.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od podnikatele L. Š., se sídlem Jateční 795, Kolín, IČ: 49847791, celkem 650 kusů dřevěných palet v hodnotě 85 085 Kč, objednaných přesně nezjištěného dne v měsíci září 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o.,
přičemž přesně nezjištěného dne počátkem září 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., prodej tohoto nezaplaceného zboží za částku 27 073 Kč podnikateli V. M., se sídlem Obědovice 55, Chlumec nad Cidlinou, IČ: 42208661, kam bylo uvedené zboží dne 8. 9. 2009 prostřednictvím autodopravce − podnikatele J. K., se sídlem Lipová 299, Chrást, IČ: 43339018, dopraveno, a to na základě objednávky dopravy za částku 5 950 Kč, učiněné nezjištěného dne počátkem září 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., kdy podle jejich požadavku odeslal dne 11. 9. 2009 V. M. za dodané zboží celkovou částku 27 073 Kč na účet vedený na majitele M. F.,
čímž podnikateli L. Š. vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 85 085 Kč a podnikateli J. K. škoda na dosud neuhrazených službách dopravy ve výši 5 950 Kč;
9 ) po předchozí dohodě s dosud neustanovenou osobou vystupující pod jménem „E. P.“, společně v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit, vylákali od podnikatele M. K., se sídlem Doly 18, Bor, IČ: 75846390, celkem 700 kusů dřevěných palet v hodnotě 84 000 Kč, objednaných přesně nezjištěného dne v měsíci srpnu 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o.,
přičemž dne 3. 9. 2009 sjednali neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., prodej tohoto nezaplaceného zboží za částku 16 600 Kč společnosti AZ palety, s. r. o., se sídlem K Tuchoměřicům 63, Praha 6, IČ: 27436853, kam bylo uvedené zboží dne 7. 9. 2009 prostřednictvím autodopravce – podnikatele J. K., se sídlem Lipová 299, Chrást, IČ: 43339018, dopraveno, a to na základě objednávky dopravy za částku 9 520 Kč, učiněné dne 7. 9. 2009 neoprávněně jménem společnosti Dave Company, s. r. o., kdy podle jejich požadavku odeslala dne 8. 9. 2009 společnost AZ palety, s. r. o., za dodané zboží celkovou částku 16 600 Kč na účet číslo vedený na majitele M. F.,
čímž podnikateli M. K. vznikla škoda na dosud neuhrazeném zboží ve výši 84 000 Kč a podnikateli J. K. škoda na dosud neuhrazených službách dopravy ve výši 9 520 Kč,
a tímto svým jednáním způsobili všem výše uvedeným poškozeným celkovou škodu ve výši 1 189 302,30 Kč.
4. Pro úplnost je třeba uvést, že soudy nerozhodovaly v této trestní věci poprvé. Jejich dřívější rozhodnutí, tj. odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 1 T 168/2012, jakož i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 7 To 394/2013, jež byla vyhlášena v řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. ř., byla na návrh obviněného usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 1 T 168/2012, podle §306a odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušena s tím, že hlavní líčení bude konáno znovu (viz č. listu 992) a ve věci bylo také znovu rozhodnuto.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 7 To 331/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
6. Nesouhlasil se závěry soudů obou stupňů, které jsou postaveny na okolnosti, že obviněný je majitelem bankovního účtu, na který bylo odběrateli palet placeno v případech popsaných pod body 1) až 5) rozsudku soudu prvního stupně, takže se trestné činnosti podle názoru soudů obou stupňů musel dopustit. Podle názoru obviněného jej nelze uznat trestněprávně odpovědným za skutky uvedené pod body 1) až 5) rozsudku nalézacího soudu pouze proto, že byl majitelem bankovního účtu, ze kterého byly vybírány prostředky utržené za prodej palet. Takováto úvaha soudů je značně zjednodušená. O to významnější váhu je nutné přisoudit té skutečnosti, že obviněný není majitelem účtu uvedeného pod body 6) až 9) rozsudku nalézacího soudu. Soudy navíc přehlížely a vůbec nehodnotily tu skutečnost, že obviněný nikdy s nikým ohledně koupě či odvozu palet nejednal, a to ani osobně, písemně či telefonicky, což potvrdila řada svědeckých výpovědí poškozených. Současně neexistuje žádné propojení mezi osobou obviněného a e-mailovými účty a telefonními čísly, ze kterých byly palety objednávány. Ke svým závěrům soudy obou stupňů došly bez jakéhokoliv usvědčujícího přímého důkazu, svědecké výpovědi, záznamu z kamerového systému apod. a nelze tedy mít za prokázané, že to byl právě on, kdo prostřednictvím platebních karet vybíral finanční prostředky získané mu vytýkanou trestnou činností z bankomatů.
7. Pokud se vůbec dopustil trestné činnosti, měly se soudy zabývat i tím, jestli jeho jednání není možné kvalifikovat jako trestný čin zatajení věci či trestný čin podílnictví dle příslušných ustanovení tr. zák.
8. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 7 To 331/2015 a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 1 T 168/2012, zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání a vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Sdělení Nejvyššího státního zastupitelství nebylo zasíláno obhájci obviněného k replice, neboť toho nebylo pro rozhodnutí o dovolání třeba.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ty námitky dovolatele, v jejichž rámci sám hodnotí obsah (výsledky) provedeného dokazování a zpochybňuje skutková zjištění soudů, podle kterých se obohatil tím, že od poškozených vylákal s úmyslem za ně nezaplatit dřevěné palety, sjednal prodej tohoto nezaplaceného zboží, a to včetně přepravy zboží, kdy současně nebyly uhrazeny ani částky za autodopravu. Námitky ohledně toho, kdo je majitelem účtu, kam směřovaly finanční prostředky z prodeje dřevěných palet, ohledně toho, že se soudům nepodařilo prokázat, že by objednatelé či dodavatelé palet jednali přímo s obviněným, a že neexistuje žádné propojení mezi obviněným a e-mailovými a telefonními účty, ze kterých byly palety a autodoprava objednávány, a námitka, že neexistuje žádný přímý důkaz, že by s nezákonně získanými finančními prostředky nakládal obviněný, se primárně týkají procesní stránky věci (hodnocení důkazů) a směřují - při prosazování vlastní skutkové verze celého případu - k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotněprávním posouzení skutku vycházely. To znamená, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a domáhal se revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Tyto námitky proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
14. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
15. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. K žádnému, natožpak extrémnímu rozporu v řízení nedošlo. Obviněný je z jednání, jímž byl uznán vinným, usvědčován výpověďmi poškozených, ve spojení s listinnými důkazy, zejména výpisy z účtů (č. listu 506-516) a (č. listu 517-531), oba vedené u mBank, záznamy e-mailové komunikace s dodavateli palet a poskytovateli autodopravy, objednávkami, záznamy o provozu vozidla nákladní dopravy, dodacími listy a souvisejícími fakturami (např. č. listu 215-222, 248-252, 258-262, 270-287, 326-331, 341-355 atp. ve vztahu k dalším poškozeným).
16. Ke skutkovým námitkám uplatněným v dovolání Nejvyšší soud pouze na okraj dodává, že pokud v e-mailových objednávkách bylo uvedeno jméno jiné osoby než jméno obviněného, není tím vyloučeno, že obviněný mohl objednávky činit sám pod jiným jménem. Stejně tak pokud poškození vypověděli, že v některých případech telefonicky komunikovali s blíže neurčenou ženou, nijak to nevylučuje či nesnižuje trestní odpovědnost obviněného. Ohledně dispozice s účtem, vedeným na jméno M. F., je na základě svědecké výpovědi M. N. (dříve F.) nutné vzít za prokázané, že jediným faktickým disponentem s účtem byl právě obviněný. Dokonce i obviněný sám při svém výslechu u hlavního líčení tuto skutečnost nepopírá a sám potvrzuje, že měl ve svém držení platební kartu od tohoto účtu (č. listu 996). Závěr nalézacího soudu, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, že opatřené důkazy svědčí o tom, že to byl právě obviněný, kdo jako jediný měl přístup k označeným účtům, na které byly konečné částky od konečných odběratelů zasílány, a měl tak z popsaného jednání prospěch, neboť zaslané peněžní prostředky v krátké době vybral, přičemž z jeho strany dále zboží nebylo uhrazeno původním majitelům, je logický, má zjevnou oporu v provedeném dokazování. Důvodně bylo v této souvislosti také zmíněno, že nebyly uhrazeny ani faktury za autodopravu, která byla ze strany obviněného vědomě sjednávána prostřednictvím autodopravců, kteří neměli žádnou vazbu na původní majitele, na konečné odběratele, neměli ale vazbu ani na společnosti, za něž vystupoval obviněný, nikdo s nimi nejednal osobně, vždy jen zprostředkovaně telefonicky, e-mailem, což jen dotváří obraz o celkovém záměru obviněného, o promyšleném, sofistikovaném jednání, jež mělo co nejvíce znesnadnit odhalení jeho podvodného jednání. Soudy přesvědčivě vyvodily, že obviněný společně s další blíže neustanovenou osobou, v úmyslu za odebrané zboží a služby neplatit, vylákal nejméně v devíti popsaných případech od poškozených – majitelů, výrobců či prodejců dřevěných palet toto zboží, to neoprávněně objednal jménem obchodních společností, které s jeho činností neměly nic společného, současně si sjednal prodej těchto palet u dalších podnikatelů, pro tyto účely si také zajistil autodopravu a poté, co mu kupující za zboží uhradili na jeho účet sjednanou kupní cenu, peněžní prostředky vybral a použil je pro vlastní potřebu, aniž by cokoliv uhradil prodejcům palet či autodopravcům, a způsobil tak celkovou škodu převyšující 1 100 000 Kč.
17. Pro úplnost lze poznamenat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 10 až 17 rozsudku nalézacího soudu, str. 7 až 9 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. srozumitelně vysvětlily, na základě jakých skutečností dospěly k tomu, že se obviněný činů, jimiž byl uznán vinným, dopustil, a proč považují jeho obhajobu za vyvrácenou. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Souhrn nepřímých usvědčujících důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, která ve svém celku nejen spolehlivě prokazuje všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčuje z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučuje možnost jakéhokoliv jiného závěru (srov. př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 1968, sp. zn. 7 Tz 11/68, uveřejněné pod č. 38/1968-IV. Sb. rozh. tr.). Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
18. S ohledem na napadené usnesení odvolacího soudu, obsah dovolání a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou (posuzováno s jistou benevolencí se zřetelem na poněkud neurčitě formulované výhrady) významnými otázky, zda správně zjištěné jednání obviněného popsané ve výroku v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Obviněný totiž zpochybňuje závěry soudů, že jeho jednáním byla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu a dovolává se toho, že jeho jednání mělo být posouzeno a kvalifikováno nanejvýš jako trestný čin zatajení věci či trestný čin podílnictví.
19. Tyto námitky však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
20. Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Způsobí-li takovým činem značnou škodu, spáchá trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
21. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Skutková podstata podle §250 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§3 odst. 3, §4 tr. zák.), ve vztahu ke způsobené značné škodě [§250 odst. 3 písm. b) tr. zák.] je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§5, §6 písm. a) tr. zák.].
22. V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Cizím majetkem se rozumí majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku značná škoda a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck 2004, s. 1471-1485, obdobně také ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140-421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2052). Obohacení znamená neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k vydání věci, nebo jinému plnění (tzv. majetkové dispozici) ze strany poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, by nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny.
23. Podstatou trestného činu podvodu je tedy takové podvodné jednání, v jehož rámci pachatel (mimo jiné) uvede jinou osobu v omyl či zamlčí podstatné skutečnosti, přičemž v důsledku takového jednání dojde ke škodě na cizím majetku a pachatel sebe nebo jiného obohatí. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu, tedy musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby či její neznalostí podstatných skutečností a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu či při neznalosti podstatných skutečností a dále příčinná souvislost mezi touto majetkovou dispozicí na straně jedné a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem až čtyři různé osoby: pachatel, osoba jednající v omylu či při neznalosti podstatných okolností, osoba poškozená a osoba obohacená, přičemž poškozený a osoba jednající v omylu či při neznalosti podstatných okolností nemusí být subjekty totožné.
24. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný se obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu výstižně obsahují všechny znaky nejen objektivní, ale i subjektivní stránky označeného trestného činu. V tomto ohledu nelze podle dovolacího soudu soudům nižších stupňů ničeho vytknout.
25. Podvodné jednání obviněného spočívalo podle zjištění soudů v zásadě v tom, že obviněný od poškozených v úmyslu za dodané zboží a služby nezaplatit vylákal dřevěné palety a jejich dopravu, takto nezaplacené zboží prodal a za dodané zboží utržil finanční částky, přičemž poškozeným za poskytnuté zboží (palety) a služby (autodopravu) nikdy neuhradil fakturované částky, a tím jednotlivým dodavatelům palet a autodopravcům způsobil škodu v souhrnné výši výrazně přesahující hranici škody značné. Není pochyb o tom, že shora popsané jednání obviněného nese charakteristické rysy trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Byl to právě obviněný, eventuálně ve spolupachatelství s blíže neustanovenou osobou vystupující pod jménem „M. N.“, „K.“ či „E. P.“, kdo sháněl zakázky, vyřizoval objednávky a komunikoval s obchodními partnery. Přitom tak činil s úmyslem dodavatelům zboží – palet a dodavatelům služeb – autodopravy za poskytnuté zboží a služby nezaplatit. Předstíral, že společnosti, jejichž jménem jednal, jsou solventní a za objednané služby zaplatí. S takto nezaplaceným a podvodně získaným zbožím pak dále nakládal s úmyslem a cílem se obohatit. To, že úmysl za dodané zboží a služby nezaplatit byl u obviněného dán od samého počátku, dokládá i to, že obviněný nezaplacené palety dále prodával za nižší cenu, než byla cena, za niž je nakupoval.
26. Pokud obviněný s dodavateli palet a autodopravci jednal jménem společností HANES TRADING, s. r. o., J., s. r. o., a Dave Company, s. r. o., aniž by měl k těmto společnostem jakýkoliv právně formální vztah a byl např. jejich statutárním orgánem atp., tak Nejvyšší soud považuje za nutné k tomu uvést, že pachatelem trestného činu podvodu může být kdokoliv, neboť nejde o trestný čin se speciálním subjektem. Uvedeného trestného činu, pokud je spáchán prostřednictvím obchodní společnosti, kdy obviněný poškozeného uvádí v omyl tvrzením, že odebrané zboží uhradí právě tato obchodní společnost, se může tedy dopustit kdokoliv, aniž by měl jakýkoliv formální vztah k předmětné obchodní společnosti. Nemusí být tedy statutárním orgánem této obchodní společnosti a nemusí k ní mít ani jiný např. pracovněprávní či obchodněprávní vztah (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 11 Tdo 1426/2011).
27. Z uvedeného vyplývá, že soudy nepochybily, kvalifikovaly-li jednání obviněného jako pokračování v trestném činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Správně také posoudily trestnost tohoto činu podle trestního zákona účinného v době jeho spáchání, poněvadž zákon pozdější, tj. zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, není pro obviněného příznivější.
28. Námitka obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno a kvalifikováno jako zatajení věci či jako podílnictví, rovněž nemůže v daných souvislostech obstát.
29. Trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Pachatel se tedy tohoto trestného činu dopustí ve chvíli, kdy pozná, že jde o věc, která se dostala do jeho moci bez přivolení osoby oprávněné, takže mu nepatří a nenáleží mu právo s ní nakládat, a rozhodne se přisvojit si ji. To platí i pro případ, kdy pachatel původně jednal ve vlastním omylu. Vnějším projevem toho, že se věc dostala z moci oprávněné osoby do jeho moci, je to, že ji má ve své dispozici, může s ní volně nakládat a oprávněné osobě brání v přístupu k ní a k jejímu užívání. Samotné jednání u trestného činu zatajení věci pak spočívá v tom, že si takovou věc přisvojí a vyloučí tím z dispozice s ní oprávněnou osobu. K dokonání tohoto trestného činu dochází právě tímto přisvojením si zatajené věci. Sám pachatel se přitom nestává vlastníkem přisvojené zatajené věci, i když si následně jako vlastník počíná a později věc třeba prodá, zastaví, užívá, smění, spotřebuje, odhodí nebo zničí. Stejně tak si ji ovšem může pouze ponechat, aniž by s ní jakkoliv dále nakládal. O zatajení věci ve smyslu §254 tr. zák. tedy může jít i v případě, kdy s přisvojenou cizí věcí nijak dále nedisponuje, ale odmítá jí vydat oprávněné osobě. Není tedy rozhodné, jak poté, co si věc přisvojil, s ní skutečně nakládá a zda s ní vůbec nějak nakládá a zda znemožňuje dispozici s ní oprávněné osobě a vylučuje jí z jejího držení a užívání. Od podvodu se tento případ liší tím, že faktickou moc nad ní pachatel získá bez vyvolání nebo využití omylu (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 11 Tdo 40/2004). Skutková podstata trestného činu zatajení věcí tedy předpokládá, že pachatel neví o omylu jiného v době, kdy se cizí věc dostává do jeho moci, a tuto okolnost si uvědomí nebo je na ni upozorněn až následně (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck 2004, s. 1472; obdobně také ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2176, viz přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 1979, sp. zn. 6 Tz 47/79, uveřejněný pod č. 17/1980 Sb. rozh. tr.). Znakem, který vymezuje rozdíl mezi trestnými činy podvodu a zatajením věci, je vědomí pachatele o omylu jiné osoby v době, kdy se předmět trestného činu dostal do moci pachatele.
30. V posuzovaném případě se však nejedná o situaci, kdy by obviněný nevěděl o tom, že poškozený jedná v omylu v době, kdy se palety dostávají do moci obviněného, který je pak převádí na třetí osoby. Naopak, v posuzovaném případě obviněný poškozené záměrně v omyl uvedl, s cílem vylákat od poškozených dřevěné palety (eventuálně poskytnutí služby autodopravy) a za toto zboží již od počátku neměl v úmyslu zaplatit, což dokládá zejména to, že obviněný palety prodával za nižší ceny, než které měl sám za převzaté palety zaplatit poškozeným. Pokud tedy obviněný v momentě, kdy obdržel od poškozených dřevěné palety, věděl, že se ze strany poškozených dodavatelů nejedná o omyl, ale naopak o výsledek obchodního jednání jednotlivých poškozených s obviněným, mohl spáchat jedině trestný čin podvodu, nikoliv trestný čin zatajení věci. Poškození jednali v dobré víře, že za dodané zboží a služby dostanou zaplaceno, obviněným byli úmyslně uvedeni jeho podvodným jednáním v omyl.
31. Obdobně je třeba odmítnout argumentaci obviněného o případném naplnění znaků trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá podle písm. a) věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, nebo podle písm. b) věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v písm. a). Taková věc musí být získána trestným činem jiné osoby než podílníka. Proto pachatel, jenž ukryje, na sebe nebo na jiného převede anebo užívá věc tímto trestným činem získanou, se nedopustí trestného činu podílnictví ve vztahu k této věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 1972, sp. zn. 4 Tz 5/72, uveřejněný pod č. 50/1972, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1992, sp. zn. 7 Tz 31/92, uveřejněný pod č. 5/1993 a přiměřeně také rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 1994, sp. zn. 4 To 113/93, publikovaný pod č. 1/1995 Sb. rozh. tr.). Je zcela zřejmé, že obviněný nemohl naplnit takto vymezený zákonný znak této skutkové podstaty, jelikož neukrýval a ani na sebe či jiného nepřevedl nebo neužíval věc, která by byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Nalézací soud naopak vzal za prokázané, že to byl právě obviněný, kdo se dopustil trestné činnosti, když z poškozených vylákal zboží (dřevěné palety) a služby (autodopravu) s úmyslem za ně nezaplatit.
32. Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 2. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu