ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.380.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 380/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2018 o dovolání obviněného A. N. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 55 To 27/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 28/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. N. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 11. 2016, č. j. 20 T 28/2014-2080, byl obviněný A. N. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným, že
od 30. 6. 2008 do 30. 6. 2010 v N. J., okr. N. J., jako podnikatel – fyzická osoba s místem podnikání v Novém Jičíně, ul. B. N., poté za tím účelem v roce 2005 založil za účelem vykazování fiktivních nákladů svého podnikání společnosti INTERNDATA LIMITED, sídlem 302 Regent Street, London W1B 3HH, Velká Británie (od 24. dubna 2007 registrována v Kyperské republice na adrese Avlonos 1 Maria, 1075, Lefkosia) a DATANET S. A., sídlem 7 Craig Street, City Belize, se záměrem vyhnout se placení daně z příjmů fyzických osob
1) dne 30. 6. 2008 podal prostřednictvím své daňové poradkyně Finančnímu úřadu v Novém Jičíně přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007, ve kterém úmyslně správci daně poskytl nesprávné údaje o svých výdajích týkajících se předmětu podnikání v oblasti interaktivní komunikace operátorů se zákazníky prostřednictvím textových zpráv SMS nebo po telefonu vykonávaných v provozovnách v O. na ul. D. N. a v P. na ul. O., čemuž předcházelo to, že do svého účetnictví na účet. „služby ostatní“ zaúčtoval faktury č. 20071101 v částce 11 420 EUR s datem vystavení dne 1. 2. 2007 a se splatností dne 15. 2. 2007, č. 20071102 v částce 6 231 EUR s datem vystavení dne 10. 2. 2007 a se splatností dne 25. 2. 2007, č. 20071103 v částce 18 219 EUR s datem vystavení dne 1. 3. 2007 a se splatností dne 15. 3. 2007, č. 20071104 v částce 17 446 EUR s datem vystavení dne 1. 4. 2007 a se splatností dne 15. 4. 2007, č. 20071105 v částce 18 947 EUR s datem vystavení dne 1. 4. 2007 a se splatností dne 15. 5. 2007, č. 20071106 v částce 25 686 EUR s datem vystavení dne 1. 6. 2007 a se splatností dne 15. 6. 2007, č. 20071107 v částce 34 698 EUR s datem vystavení dne 2. 7. 2007 a se splatností dne 15. 7. 2007, č. 20071108 v částce 36 415 EUR s datem vystavení dne 2. 8. 2007 a se splatností dne 15. 8. 2007, č. 20071109 v částce 35 886 EUR s datem vystavení dne 3. 9. 2007 a se splatností dne 18. 9. 2007, č. 20071110 v částce 34 576 EUR s datem vystavení dne 4. 10. 2007 a se splatností dne 19. 10. 2007, č. 20071111 v částce 31 482 EUR s datem vystavení dne 2. 11. 2007 a se splatností dne 2. 12. 2007, č. 20071112 v částce 29 628 EUR s datem vystavení dne 2. 12. 2007 a se splatností dne 17. 12. 2007, kdy uvedené faktury znějící na částky v celkové výši 300 934 EUR, v přepočtu 8 985 260 Kč, měly být na jeho osobu vystaveny za mediační odpovědi zákazníkům formou textových SMS zpráv společností INTERNDATA LIMITED, registrovanou k dani v jiném členském státě EU, avšak ve skutečnosti tyto služby nebyly nikdy provedeny, jelikož společnost INTERNDATA LIMITED ekonomickou činnost toliko předstírala uvedenou fakturací, přičemž peněžní prostředky odpovídající uvedené fakturaci jí zaslané na účet pro tuto společnost vedený lotyšskou Rietumu Banka, kterého byl disponentem, byly následně z tohoto účtu převedeny v celkové výši 267 821 EUR na účet vedený stejnou bankou pro společnost DATANET S. A., s nímž rovněž disponoval, a z tohoto účtu byly v celkové výši 295 265 EUR postupně převedeny na devizový účet vedený Československou obchodní bankou, a. s., pro jeho manželku A. N., ke kterému měl rovněž dispoziční oprávnění, a z tohoto účtu v České republice v hotovosti vybrány, čímž výdaje ve vztahu ke společnosti INTERNDATA LIMITED jako výdaje sloužící na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů toliko předstíral a jednal tak v rozporu s ustanovením §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v tehdy platném znění, a tím Českou republiku zkrátil na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 o částku ve výši 2 854 869 Kč,
2) dne 31. 3. 2009 podal prostřednictvím své daňové poradkyně Finančnímu úřadu v Novém Jičíně přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008, ve kterém úmyslně správci daně poskytl nesprávné údaje o svých příjmech a o svých výdajích týkajících se předmětu podnikání v oblasti interaktivní komunikace operátorů se zákazníky prostřednictvím textových zpráv SMS nebo po telefonu vykonávaných v provozovnách v O. na ul. D. N. a v P. na ul. O., čemuž předcházelo to, že do svého účetnictví na účet „ služby ostatní“ zaúčtoval faktury č. 8200 v částce 26 008 EUR s datem vystavení 17. 3. 2008 a se splatností dne 31. 3. 2008, č. 8100 v částce 26 014 EUR s datem vystavení 15. 2. 2008 a se splatností dne 29. 2. 2008, č. 8300 v částce 29 600 EUR s datem vystavení 17. 4. 2008 a se splatností dne 30. 4. 2008, č. 8400 v částce 25 600 EUR s datem vystavení 17. 5. 2008 a se splatností dne 30. 5. 2008, č. 8500 v částce 30 012 EUR s datem vystavení 4. 6. 2008 a se splatností dne 18. 6. 2008, č. 8600 v částce 25 280 EUR s datem vystavení 14. 7. 2008 a se splatností dne 28. 7. 2008, č. 8700 v částce 24 100 EUR s datem vystavení 15. 8. 2008 a se splatností dne 30. 8. 2008, č. 8800 v částce 21 706 EUR s datem vystavení 15. 9. 2008 a se splatností dne 30. 9. 2008, č. 8900 v částce 21 314 EUR s datem vystavení 18. 10. 2008 a se splatností dne 2. 11. 2008, č. 8910 v částce 20 706 EUR s datem vystavení 3. 11. 2008 a se splatností dne 17. 11. 2008, č. 8911 v částce 22 364 EUR s datem vystavení 1. 12. 2008 a se splatností dne 14. 12. 2008, č. 8912 v částce 17 012 EUR s datem vystavení 15. 12. 2008 a se splatností dne 29. 12. 2008, kdy uvedené faktury znějící na částky v celkové výši 289 716 EUR, v přepočtu 6 288 382 Kč, měly být na jeho osobu vystaveny za mediační odpovědi zákazníkům formou textových SMS zpráv společností INTERNDATA LIMITED, registrovanou k dani v jiném členském státě EU, avšak ve skutečnosti tyto služby nebyly nikdy provedeny, jelikož společnost INTERNDATA LIMITED ekonomickou činnost toliko předstírala uvedenou fakturací, přičemž peněžní prostředky odpovídající uvedené fakturaci jí zaslané na účet, pro tuto společnost vedený lotyšskou Rietumu Banka, kterého byl disponentem, byly následně z tohoto účtu převedeny v celkové výši 267 821 EUR na účet vedený stejnou bankou pro společnost DATANET S. A., s nímž rovněž disponoval, následně byly uvedené peníze převedeny na devizový účet vedený Československou obchodní bankou, a. s., pro jeho manželku A. N., ke kterému měl rovněž dispoziční oprávnění, a z tohoto účtu v České republice v hotovosti vybrány, čímž výdaje ve vztahu ke společnosti INTERNDATA LIMITED jako výdaje sloužící na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů toliko předstíral a jednal tak v rozporu s ustanovením §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v tehdy platném znění, a tím Českou republiku zkrátil na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 o částku ve výši 943 260 Kč,
3) dne 30. 6. 2010 podal prostřednictvím své daňové poradkyně Finančnímu úřadu v Novém Jičíně přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 (správně měl být rok 2009) , ve kterém úmyslně správci daně poskytl nesprávné údaje o svých výdajích týkajících se předmětu podnikání v oblasti interaktivní komunikace operátorů se zákazníky prostřednictvím textových zpráv SMS nebo po telefonu vykonávaných v provozovnách v O. na ul. D. N. a v P. na ul. O., čemuž předcházelo to, že do svého účetnictví na účet „ služby ostatní“ zaúčtoval faktury č. 9100 v částce 9 241 EUR (261 520,30 Kč) s datem vystavení 2. 3. 2009 a se splatností dne 15. 3. 2009, č. 9200 v částce 239 844 Kč s datem vystavení 1. 4. 2009 a se splatností dne 15. 4. 2009, č. 9300 v částce 232 068 Kč s datem vystavení 1. 5. 2009 a se splatností dne 15. 5. 2009, č. 9400 v částce 264 996 Kč s datem vystavení 1. 6. 2009 a se splatností dne 15. 6. 2009, č. 9600 v částce 252 108 Kč s datem vystavení 1. 7. 2009 a se splatností dne 15. 7. 2008 (správně měl být rok 2009) , č. 9700 v částce 348 576 Kč s datem vystavení 5. 8. 2009 a se splatností dne 19. 8. 2009, č. 9800 v částce 199 104 Kč s datem vystavení 1. 9. 2009 a se splatností dne 14. 9. 2009, č. 9900 v částce 252 996 Kč s datem vystavení 1. 10. 2009 a se splatností dne 14. 10. 2009, č. 9901 v částce 13 512 EUR (340 029,48 Kč)s datem vystavení 1. 10. 2009 a se splatností dne 14. 10. 2009, č. 9010 v částce 349 764 Kč s datem vystavení 1. 11. 2009 a se splatností dne 14. 11. 2009, č. 9011 v částce 356 196 Kč s datem vystavení 30. 11. 2009 a se splatností dne 14. 12. 2009, č. 9012 v částce 153 204 Kč s datem vystavení 23. 12. 2009 a se splatností dne 31. 12. 2009, kdy uvedené faktury znějící na částky v celkové výši 3 250 405,78 Kč, měly být na jeho osobu vystaveny za mediační odpovědi zákazníkům formou textových SMS zpráv společností INTERNDATA LIMITED, registrovanou k dani v jiném členském státě EU, avšak ve skutečnosti tyto služby nebyly nikdy provedeny, jelikož společnost INTERNDATA LIMITED ekonomickou činnost toliko předstírala uvedenou fakturací, přičemž peněžní prostředky odpovídající uvedené fakturaci jí zaslané na účet pro tuto společnost vedený lotyšskou Rietumu Banka, kterého byl disponentem, byly následně z tohoto účtu převedeny v celkové výši 4 164 325,90 Kč na účet vedený stejnou bankou pro společnost DATANET S. A., s nímž rovněž disponoval, následně byly uvedené peníze převedeny na devizové účty a vedené Československou obchodní bankou, a. s., a na běžné účty a vedené Českou spořitelnou, a. s., všechny pro jeho manželku A. N., ke kterým ale měl rovněž dispoziční oprávnění, a z těchto účtů v České republice v hotovosti vybrány, čímž výdaje ve vztahu ke společnosti INTERNDATA LIMITED jako výdaje sloužící na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů toliko předstíral a jednal tak v rozporu s ustanovením §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v tehdy platném znění, a tím Českou republiku zkrátil na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 o částku ve výši 487 560 Kč,
čímž za zdaňovací období let 2007, 2008 a 2009 zkrátil Českou republiku na dani z příjmů fyzických osob celkem o 4 285 689 Kč .
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to mu podle §240 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Také mu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 6 250 Kč, tj. 2 500 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, soud stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
3. Proti rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 55 To 27/2017, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Pro úplnost je potřeba zmínit, že oba soudy rozhodovaly v této trestní věci již podruhé. Prvním rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 12. 2014, č. j. 20 T 28/2014-1920, byl obviněný uznán vinným zločinem zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což mu soud uložil podle §240 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 5 000 Kč, tj. 2 000 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložil mu podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
5. Z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně (podaného v neprospěch obviněného do výroku o peněžitém trestu) byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 3 To 80/2015, postupem podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc vrácena podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Kromě procesního pochybení v podobě výslechu svědkyně V. V., jež chtěla využít svého práva nevypovídat, odvolací soud vytkl nalézacímu soudu také opomenutí hodnocení důkazů hovořících ve prospěch obviněného a z toho plynoucí nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
6. Obviněný se ani s druhým rozhodnutím odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání zamítnuto, neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce JUDr. Michala Veverky proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť se domníval, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Jádrem podaného dovolání byla námitka, že skutková zjištění odvolacího soudu nemohla zdůvodnit právní závěry o kvalifikaci jednání jako zločinu zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel konkrétně nesouhlasil se závěrem obou soudů, podle kterého předmětné mediační služby nebyly vůbec provedeny. Na tomto zjištění měl – bez jeho náležitého prověření – soud prvního stupně založit danou právní kvalifikaci. Ten sice provedl další důkazy, které mu ve zrušovacím usnesení nařídil soud odvolací, ty ovšem pouze potvrdily jeho obhajobu, tj. že vyúčtované služby byly provedeny. Přesto soud dospěl k závěru, že nové skutečnosti jej nevyviňují a nevylučují, že si způsobem popsaným v obžalobě „přilepšil“. To vše za stavu, kdy byl předchozí rozsudek vzhledem k důkazní nouzi zrušen. Poté dovolatel ve stručnosti připomněl pokyny odvolacího soudu z jeho zrušujícího usnesení.
8. Podle obviněného tvrzení obžaloby, že mediační odpovědi v oblasti interaktivní komunikace nebyly nikdy provedeny a že společnost INTERNDATA LIMITED pouze předstírala ekonomickou činnost, neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci; naopak bylo vyvráceno výpovědí svědka T. P., který uvedl, že interaktivní komunikace mezi dovolatelem a firmou TANGER computersystems, s. r. o., skutečně proběhla. Svědek rovněž vyloučil jakékoliv vyúčtování služeb, které by nebyly realizovány. Soud prvního stupně sice nijak nezpochybnil spolupráci obviněného se zmíněným subjektem, na svém závěru o páchání trestné činnosti přesto setrval. V této souvislosti dovolatel poukázal i na zamítnutí návrhu obhajoby na doplnění dokazování vyžádáním daňového přiznání k DPH společnosti TANGER computersystems, s. r. o., a to přesto, že odvolací soud označil takový důkaz za potřebný. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí odkazem na absenci účetnictví společností INTERNDATA LIMITED a DATANET S. A., díky čemuž by byl navrhovaný důkaz nadbytečný. Takový postup označil obviněný za stěží pochopitelný, jelikož soudu prvního stupně byla věc vrácena za stavu důkazní nouze a důkazy provedené v novém řízení jen potvrdily jeho obhajobu. Přesto byl uznán vinným, což považoval za přímé porušení zásady presumpce neviny a „in dubio pro reo“ ve smyslu §2 tr. ř. a rovněž jeho ústavně zaručeného práva na obhajobu. Soud bez bližšího odůvodnění konstatoval, že přiznání k dani z příjmu a smlouvy společnosti TANGER computersystems, s. r. o., nic nepotvrzují ani nevyvracejí. Přiznání k dani z příjmu je ovšem v předmětné věci irelevantní, ostatní listiny naopak důkazní hodnotu mají, neboť vyvracejí tvrzení obžaloby a podporují verzi obhajoby.
9. Dovolatel dále namítl, že nalézací soud neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem Ing. Aleše Ptáčka, když podle jeho mínění nelze vzhledem k nedostatku písemností správně zjistit základ daně z příjmů fyzických osob. Znalec však vycházel ze stejných dokumentů, které měl k dispozici i soud, jenž jimi (v rozporu s logikou) odůvodnil výrok o jeho vině; tím ale sám připustil, že neměl podklady pro stanovení výše krácení daně z příjmu. Znalecký posudek Ing. Radka Beneše popsal, jak služby zprostředkované obviněným probíhaly s tím, že předmětné fakturované a zaplacené komunikace se objektivně odehrát musely. Znalec sice připustil, že se mu nepodařilo získat data za období let 2007 – 2009, zajistil pouze data z posledních dvou měsíců provozu služeb poskytovaných dovolatelem, z nichž vytvořil statistický vzorek. Tuto praxi potvrdil i z vlastní zkušenosti s tím, že práci může vykonávat i jen jedna osoba. Pokud INTERNDATA LIMITED nebyla přímým poskytovatelem této služby, byla ji schopna zprostředkovat odjinud, stačil by na to pouze jeden zaměstnanec pracující z domova na jakémkoliv běžném počítači.
10. Také závěr soudu, podle nějž činnost společností INTERNDATA LIMITED a DATANET S. A. byla pouze předstírána, nekoresponduje s provedenými důkazy. Obě společnosti byly založeny zcela standardně, zákonným způsobem. Konstatování, že nejsou poznatky, že by INTERNDATA LIMITED disponovala zaměstnanci, ještě (s ohledem na znalecký posudek Ing. Aleše Ptáčka) neznamená, že služby neposkytovala, kromě služeb společnosti DATANET S. A., jinými než zaměstnaneckými vztahy. Skutečnost, že mediační služby provedeny byly, je prokazována výpovědí svědka T. P., jakož i dalšími důkazy. Soud prvního stupně považoval důkazní hodnotu smlouvy mezi obviněným a firmou DATANET S. A. za nulovou, jelikož není nikým podepsána. To však neodpovídá skutkovému stavu věci. Ve spise je totiž založena kopie úředního překladu smlouvy o půjčce, jejíž součástí je i anglický originál smlouvy, podepsaný panem R. V. i jím (dovolatelem). Dovolatel se vymezil i proti poznámce soudu, že nebyl schopen uvést, kdy a komu splácel a splatil půjčku poskytnutou společností DATANET S. A. Ve skutečnosti na tyto otázky odpověděl při několika hlavních líčeních. To, že si při hlavním líčení ze dne 19. 8. 2014 nemohl vzpomenout na jméno příjemce jednotlivých splátek, bylo důsledkem jeho nervozity z hrozby vysokého trestu a věku 62 let. Dále ve svém podání připomněl výpověď R. N. B., který potvrdil, že (dovolatel) byl zákazníkem společnosti INTERNDATA LIMITED, což dále vyplývá i účetních závěrek a daňového přiznání této společnosti, i z prohlášení její jednatelky S. L. P. M.
11. Výrok o vině konstatuje, že obviněný měl úmyslně poskytnout nepravdivé údaje o jeho výdajích za zdaňovací období 2008 a 2009, čemuž mělo předcházet, že do svého účetnictví zaúčtoval faktury za služby, které nebyly provedeny. Takový závěr však nebyl podle jeho názoru podpořen žádným důkazem, účetnictví za dané roky nebylo vůbec zkoumáno, přestože je soud měl k dispozici. Navíc ze sdělení Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště ve Frýdku-Místku vyplývá, že nedokáže posoudit, zda byly uvedené faktury součástí jeho účetnictví za roky 2008 a 2009. Výrok o vině v bodech 2) a 3) tak není podložen žádným důkazem. Jednotlivé finanční úřady musely řízení proti osobě dovolatele zastavit pro nedostatek důkazů, přičemž z jejich rozhodnutí nelze dovodit, že by k zastavení došlo z důvodů prekluze. O tom hovořil pouze svědek E. V., který není kompetentní vyjadřovat se k rozhodnutím Finančního ředitelství, jakožto nadřízeného orgánu. Nadto, jeho zaujatost vůči němu (obviněnému) je zcela evidentní. Ten se rovněž ohradil proti závěrům obou soudů, že bránil vydání rozhodnutí v daňových řízeních obstrukcemi. Podotkl, že se všemi úřady jednal v souladu s platnými zákony, vždy řádně spolupracoval. Hájil pouze svá práva, i za využití kvalifikované osoby a zdůraznil fakt, že v daňovém řízení leží důkazní břemeno na plátci. Tato řízení pak skončila jejich zastavením a nikoliv vydáním meritorního rozhodnutí. Přesto soudy při absenci vlastních skutkových zjištění bez dalšího přejaly obsah meritorně neskončených daňových spisů. Došlo k absurdní situaci, kdy správce daně podal trestní oznámení, přestože tentýž správce daně tuto daň nedoměřil. Zbavil tak dovolatele možnosti domáhat se spravedlivého posouzení věci správním soudem.
12. Na závěr obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž má nesprávné zjištění skutkového stavu vliv na nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Vzhledem ke všemu shora uvedenému pak navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu zakotvenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
13. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněného písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejdříve spekuloval, že obviněný chtěl patrně uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak se věnoval zákonnému rozsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shledal, že námitky obviněného jsou námitkami výhradně skutkovými, a připomněl, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně lze v řízení o dovolání zasáhnout zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala. V obecné rovině podotkl, že s dovolacími výhradami se neztotožnil. Konkrétně uvedl jen jeden příklad, a to že je třeba odmítnout, že by důkazně nebylo podloženo založení předmětných rozporovaných faktur do účetnictví obviněného. V řízení před soudem byly provedeny krom jiného i knihy faktur přijatých z účetnictví obviněného za roky 2008 a 2009 (č. l. 525–535 a 557–566), které tyto faktury obsahují.
14. Státní zástupce nepřitakal dovolateli ani v jeho nesouhlasu s rozsahem dokazování před soudy nižších stupňů (v otázce neprovedení listinného důkazu přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti TANGER computersystems, s. r. o., a neprovedení znaleckého posudku Ing. Aleše Ptáčka předloženého obviněným). S odkazem na judikaturu Ústavního soudu teoreticky rozvedl případy, kdy je možno odmítnout provedení důkazního návrhu, aby ve shodě s nižšími soudy konstatoval, že prvně zmíněný důkaz by byl nadbytečný a druhý by nebyl použitelný pro zjištění a stanovení základu daně z příjmů. Proto na postupu soudů neshledal nic v rozporu s procesními pravidly trestního řízení. Za relevantní nepovažoval ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Krom toho, že s ní věcně nesouhlasil, zdůraznil, že i ona směřuje výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů, a není tudíž způsobilá naplnit obviněným zvolený či jiný dovolací důvod.
15. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného není opodstatněné. Tudíž navrhl Nejvyššímu soudu, aby je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
16. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 19. 3. 2018). Jeho případnou repliku již do dne svého rozhodnutí neobdržel.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
20. Z podaného dovolání je patrné, že dovolací argumentace směřuje do jediného bodu, a to zda probíhala reálná ekonomická spolupráce mezi obviněným a společnostmi INTERNDATA LIMITED a DATANET S. A., anebo zda tato byla pouze fiktivní. To je ovšem otázka skutkových zjištění soudů nižších instancí, která se míjí s výše popsaným zákonným rozsahem uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud není v dovolacím řízení oprávněn do učiněných skutkových závěrů zasahovat a námitkami takto zaměřenými není na základě žádného z dovolacích důvodů povinen věcně se zabývat.
21. Na druhou stranu je však nutno uvést, že zásah do zjištěného skutkového stavu lze v dovolacím řízení výjimečně připustit, a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod, zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu. Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.). V praxi se porušení některého ze základních práv a svobod velmi často objevuje v podobě tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu.
22. Podmínkou dále je, aby dovolatel tuto námitku vtělil do svého mimořádného opravného prostředku. To obviněný učinil, když soudům obou stupňů v závěru svého podání vytkl, že vážně porušily jeho právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud proto věnoval této otázce pozornost, s názorem obhajoby se ale neztotožnil a naopak podpořil skutkové i právní závěry soudů nižších instancí, včetně jejich procesního postupu.
23. Je potřeba zdůraznit, že Nejvyšší soud by mohl zpochybnit hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jedině pokud by bylo provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, a vykazovalo tak prvky nepřípustné svévole. Tato situace však v posuzovaném případě rozhodně nenastala, lze konstatovat, že nalézací soud plně respektoval požadavky na volné hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Jeho závěr o fiktivnosti „obchodů“ mezi obviněným a jím založenými společnostmi INTERNDATA LIMITED a DATANET S. A., je podpořen celou řadou provedených důkazů, zejména výsledkem opakovaných dožádání do zahraniční, z nichž plyne, že obě zmíněné společnosti jím byly fakticky ovládány a že s výjimkou sporných „transakcí“ a s nimi spojených pohybů finančních prostředků přes jejich účty, nevykonávaly žádnou další ekonomickou ani jinou činnost. Odvolací soud také velice trefně vyzdvihl fakt, že dovolatel při ústním jednání dne 12. 7. 2010 (č. l. 80 a násl. spisu) poskytl správci daně takové informace o spolupráci se společností INTERNDATA LIMITED, které se ve světle provedených důkazů ukázaly jako záměrně nepravdivé (lživé).
24. Více než podezřelý je také pohyb finančních prostředků v částkách odpovídajících výši sporných faktur, které přes účty obou zmiňovaných zahraničních společností (jež mimochodem nezakládal nikdo jiný než dovolatel a dispoziční právo k nim měl on a jeho spolupracovnice V. V.) doputovaly až na devizový účet jeho manželky, A. N. Obhajoba sice uváděla, že mělo jednat o soukromou půjčku společnosti DATANET S. A. obviněnému. Ten však před soudem nedokázal tuto záležitost věrohodně vysvětlit, přičemž písemná smlouva o půjčce na č. l. 1902 – 1903 spisu nemá v této souvislosti podstatný význam, bude-li bráno v potaz, že to byl právě on, kdo tuto obchodní společnost fakticky ovládal.
25. Pokud dovolatel poukazoval na spolupráci se společností TANGER computersystems, s. r. o., je potřeba zdůraznit, že soudy nižších stupňů (ani soud dovolací) nijak nezpochybnily, že ta skutečně proběhla. Předmětem tohoto trestního řízení však byla zcela jiná a na popsané kooperaci nezávislá problematika, a to, jaký byl charakter vztahu mezi obviněným a společnostmi INTERNDATA LIMITED a DATANET S. A. Jinak řečeno soudy nižších instancí přijaly skutkový závěr, že dovolatel sice poskytl služby v oblasti interaktivní komunikace společnosti TANGER computersystems, s. r. o., avšak se tak nestalo prostřednictvím ani jedné z jím založených zahraničních společností. Ostatně svědek T. P., jenž potvrdil spolupráci s firmou obviněného správci daně i orgánům činným v trestním řízení, neměl žádnou povědomost o společnosti INTERNDATA LIMITED žádnou povědomost. Z tohoto důvodu se jeví jako zcela bezúčelné provádět k důkazu daňová přiznání společnosti TANGER computersystems, s. r. o., ať již k dani z příjmu anebo z přidané hodnoty, jelikož informace z nich získané by nemohly mít (nemají) žádnou vypovídající hodnotu ve vztahu k posuzované trestné činnosti. To samé lze konstatovat též o závěrech znaleckého posudku Radka Beneše, z nichž vyplynulo pouze to, jak služby přes subdodavatele INTERNDATA LIMITED a DATANET S. A., mohly být poskytovány a nikoliv to, že k tomu ve skutečnosti došlo. Okolnost, že žádná reálná ekonomická spolupráce neproběhla je pak bez důvodných pochybností prokázána v řízení provedenými důkazy.
26. I s dalšími námitkami obhajoby se soudy obou stupňů kvalifikovaným způsobem vyrovnaly. Konkrétně znalecký posudek Ing. Aleše Ptáčka již nemohl do případu vnést žádné relevantní informace. K zastavení daňových řízení před jednotlivými finančními úřady došlo z důvodu prekluze (zapříčiněné nutností četných dožádání zahraničních subjektů i obstrukcemi ze strany dovolatele), což je zřejmé z výpovědi svědka E. V. Ke vložení fiktivních faktur za roky 2008 a 2009 do účetnictví obviněného se vyjádřil i státní zástupce, když odkázal na knihy přijatých faktur na čl. 525 až 535 spisu (za rok 2008) a na č. l. 557 až 566 spisu (za rok 2009). Pochopitelně si lze jen stěží představit, že by obviněný o něčem takovém nevěděl.
27. Nejvyšší soud tedy neshledal, že by soudy obou stupňů rozhodovaly za stavu důkazní nouze, porušily princip presumpce neviny a in dubio pro reo, případně že by jakýmkoliv jiným způsobem zasáhly do práva dovolatele na spravedlivý proces. Naopak může konstatovat, že veškerá skutková zjištění byla učiněna v naprostém souladu s požadavky §2 odst. 5 tr. ř. Je vhodné vyzdvihnout i fakt, že nalézací soud po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku postupoval podle pokynů, které mu odvolací soud ve svém prvním usnesení v této věci uložil. Nově provedené důkazy přitom nemohly nijak zvrátit správný závěr o vině obviněného. S ohledem na to, že uplatněné dovolací námitky jsou charakteru výlučně skutkového a zároveň nedošlo k zásahu do základních, ústavně garantovaných práv a svobod dovolatele, není Nejvyšší soud povinen argumenty obhajoby dopodrobna věcně rozebírat a postačuje, aby odkázal na hodnotící pasáže obou napadených rozhodnutí (str. 15 – 17 rozsudku soudu nalézacího a str. 3 – 5 usnesení soudu odvolacího), s nimiž se bez výhrad ztotožnil.
28. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 180/03, a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu