ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.586.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 586/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2010 o dovolání obviněného D. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2010, sp. zn. 6 To 648/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 84/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2010, sp. zn. 6 To 648/2009, kterým bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 1 T 84/2009. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Obviněnému byl uložen podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Územní pracoviště K., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. se obviněný podle zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 4. 7. 2008 v době kolem 4.45 hodin ve S., okres K., na silnici II. třídy, ve směru od H. S. na K., po předchozím požití alkoholických nápojů, když v krvi měl nejméně 1,06 g/kg alkoholu, řídil osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia, a při průjezdu pravotočivou zatáčkou vlivem vysoké rychlosti nezvládl na mokrém povrchu vozovky řízení vozidla, vyjel do jízdního pruhu pro opačný směr jízdy a levou přední částí jím řízeného vozidla narazil do levé přední a levé boční části protijedoucího vozidla tov. zn. Škoda Suberb, řízeného A. H., načež vyjel vlevo zcela mimo vozovku, čímž majiteli vozidla Škoda Superb, společnosti MIDIBUS, s. r. o., K., způsobil na vozidle škodu ve výši nejméně 200.000,- Kč a majiteli vozidla Škoda Octavia společnosti Plus-discount, s. r. o., R., způsobil na vozidle škodu ve výši nejméně 200.000,- Kč.
V podaném dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Měl za to, že jeho jednání nevykazuje zákonné znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., ale mělo být posouzeno jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb.
Dovolatel nesouhlasil zejména s tím, že soudy závěr o jeho vině a stupni ovlivnění alkoholem v době jízdy opřely o odborné vyjádření vypracované RNDr. M. S. Ph.D. z Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice O. Zpracované odborné vyjádření označil za nepřezkoumatelné, jelikož z jeho obsahu není patrno, jaké metody či vzorec byly pro výpočet hladiny alkoholu v krvi použity, s jakými veličinami bylo počítáno, proč zpracovatelka vycházela z předpokladu, že se obviněný nacházel ve vylučovací fázi alkoholové křivky. Odborné vyjádření a jeho závěry považoval proto za neverifikovatelné, což eliminuje i jeho možnost se proti nim relevantně bránit. Vzhledem k obsahu odborného vyjádření měly mít soudy pochybnosti o jeho závěrech, měly zpracovatelku předvolat a k učiněným závěrům ji vyslechnout a dát tak obviněnému možnost klást jí otázky. Vystavěly-li soudy obou stupňů závěr o jeho vině na nepřezkoumatelném důkazu, neposkytly mu možnost realizovat jeho procesní práva, pak tím postupem došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Další námitky obviněný soustředil k naplnění materiální stránky trestného činu. Tvrdil, že soudy na hodnocení materiální stránky zcela rezignovaly, neuvedly, jakými úvahami se v tomto ohledu řídily a jaké závěry vyvodily. Zdůraznil, že měl-li mít podle soudů v krvi nejméně 1,06 g/kg alkoholu (ve skutečnosti mu tato hladina nikdy nebyla naměřena), potom se tato hodnota blíží hranici 1,00 g/kg tvořící hranici mezi trestným činem a přestupkem. Dovozoval, že kvantifikované množství alkoholu v jeho krvi blížící se hraniční hodnotě pro posouzení, zda jde o trestný čin, nutno vzít v úvahu i při posouzení materiální stránky trestného činu, a to jak ve vztahu k základní skutkové podstatě, tak i okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák. Vedle této okolnosti nebyla podle názoru obviněného věnována dostatečná pozornost jeho přístupu k celému případu, jeho chování před nehodou a po ní, jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a též skutečnostem, že se nevyhýbal dechové zkoušce ani krevnímu odběru. Za nepřezkoumatelný označil závěr soudu, který uvěřil výpovědi jednoho poškozeného proti výpovědi čtyř svědků a nevypořádal se ani se zjištěním, kdy a kde obviněný pil, když podle výpovědi svědků prokazatelně nepil od 10.00 hodin večer.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil také námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a implicitně proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Karviné a z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ostravě. Právě takovou povahu mají jeho námitky, jejichž těžiště spočívalo v tvrzení, že soudy nesprávně hodnotily výpovědi nejméně čtyř svědků, kterým neuvěřily, a naopak vycházely z jediné výpovědi poškozeného svědčící v jeho neprospěch, nevysvětlily, kde a kdy požíval alkohol, když podle výpovědí svědků po 22. hodině již tak nečinil. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů se podává, že závěr o vině obviněného se opíral zejména o svědeckou výpověď poškozeného A.H., který sám ovlivněn alkoholem nebyl, neměl důvod vypovídat způsobem, který by obviněnému uškodil. Poškozený popsal, že po nehodě byl obviněný s ním a mimo jiné mu sdělil, že předešlého večera požíval alkoholické nápoje, což ostatně ani obviněný nepopíral. Z výpovědi tohoto svědka se též zjišťuje, že na místě činu nezaznamenal žádné spolupracovníky či známé obviněného. Výpověď poškozeného nebyla ostatně nijak osamocena v kontextu ostatních provedených důkazů, jak se snaží obviněný naznačit. Korespondovaly s ní výpovědi zasahujících policistů M. K. a M. K., kteří uváděli, že obviněný jim udával předchozí požití alkoholu, a také výsledky dechové zkoušky, které dokládaly hladinu alkoholu v krvi obviněného. V této souvislosti nutno akcentovat i obsah záznamu o dechové zkoušce na alkohol (č. l. 32), v němž, jak přiléhavě uvádí odvolací soud, obviněný učinil taková prohlášení, která logicky vyvracejí jeho pozdější tvrzení, že pil až po dopravní nehodě. Nelze přisvědčit námitce obviněného, že soudy nevysvětlily, proč neuvěřily výpovědím svědků – kolegů, a za nedostatek nelze pokládat ani absenci zjištění, kdy a kde obviněný požíval alkohol po 10. hodině večerní předchozího dne. Soudy přiléhavě upozornily, že výpovědi svědků A. T., P. H., T. F. při vylíčení situace na místě činu nekorespondovaly s dalšími důkazy (viz kupř. popis rozsahu poškození vozidel, zda se na vozovce nacházely odlomené části vozidel aj.). Opodstatněně je hodnotily jako nevěrohodné a účelové, a to zvláště v těch částech, v nichž svědci A. T. či T. F. potvrzovali pozdější obhajobu obviněného, že totiž alkohol požíval po dopravní nehodě. Otázka, kdy a kde obviněný požíval alkohol po 10. hodině večerní předchozího dne, není ve světle dosud učiněných skutkových zjištění a pro rozhodnutí o vině obviněného nijak podstatná.
Za relevantní je třeba označit námitky obviněného, jimiž zpochybnil jednak právní závěr, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky, jednak naplnění materiální stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to jak v jeho základní, tak i kvalifikované skutkové podstatě.
Trestného činu ohrožování pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo, byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, způsobí-li takovým činem dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublíží na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný úmyslně vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a způsobil takovým činem dopravní nehodu.
Podstata jednání obviněného podle skutkových zjištění soudu spočívala v tom, že dne 4. 7. 2008 v době kolem 4.45 hodin, po předchozím požití alkoholických nápojů, když v krvi měl nejméně 1,06 g/kg alkoholu, řídil osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia a při průjezdu pravotočivou zatáčkou vlivem vysoké rychlosti nezvládl na mokrém povrchu vozovky řízení vozidla, narazil do protijedoucího vozidla tov. zn. Škoda Superb řízeného A. H., čímž majitelům obou vozidel způsobil na vozidle škodu ve výši nejméně 200.000,- Kč.
Obviněný vytkl, že byla-li hladina alkoholu v krvi stanovena na podkladě odborného vyjádření RNDr. M. S. Ph.D. z Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice O., jde o závěr nepřezkoumatelný, jelikož odborné vyjádření neobsahovalo potřebné údaje, nekonkretizovalo metody či vzorec pro výpočet hladiny alkoholu v krvi, v důsledku čehož se nemohl proti jeho závěrům relevantně bránit. Tyto výtky, byť by i byly opodstatněné, nemají v posuzované věci zásadní význam pro právní závěr, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky - alkoholu.
V praxi se stupeň ovlivnění pachatele alkoholem obvykle zjišťuje dechovou zkouškou či krevní zkouškou. Tyto metody umožňují dostatečné zjištění stupně ovlivnění pachatele alkoholem a jejich výsledek je konkrétní údaj o množství alkoholu v krvi vyjádřený číselně v jednotkách g/kg. Použití uvedených metod je však podmíněno určitou součinností pachatele. Není-li možno např. s ohledem na postoj obviněného objektivizovat množství návykové látky, v daném případě alkoholu, v krvi, je třeba míru ovlivnění prokázat pomocí jiných důkazních prostředků. Důkazem o míře ovlivnění obviněného alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být kupř. svědecké výpovědi zasahujících policistů, jakož i další svědecké výpovědi o chování obviněného, eventuelně o jeho způsobu jízdy (k tomu srov. např. zhodnocení poznatků Nejvyššího soudu sp. zn. Plsf 2/84, publikované pod č. 12/1985 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 874/2007, publikováno pod č. 26/2008 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 405/2008 aj.).
Soud prvního stupně při posuzování stavu vylučujícího způsobilost obviněného vycházel jednak ze záznamu o výsledku dechové zkoušky, výsledku krevního odběru a též z odborného vyjádření z oboru toxikologie zpracovaného znalkyní Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice O. RNDr. M. S. Ph.D. Dechovou zkouškou provedenou dne 4. 7. 2008 v 5.28 hod. přístrojem Dräger bylo u obviněného zjištěno 0,94 g/kg alkoholu v krvi. Při odběru krve uskutečněném téhož dne v 06.40 hod. bylo zjištěno 0,83 g/kg alkoholu v jeho krvi. Zpracovatelka odborného vyjádření RNDr. M. S. Ph.D., ve vyjádření uvedla, že zpětným propočtem z objektivně stanovené hladiny alkoholu v krvi odebrané dne 4. 7. 2008 v 06.40 s výsledkem 0,83 g/kg, pohybovala by se hladina alkoholu v krvi obviněného dne 4. 7. 2008 v 04.45 hod., tedy v době, kdy došlo k dopravní nehodě, v rozpětí 1,06 až 1,21 g/kg. To za předpokladu, že se podezřelý nacházel ve vylučovací fázi alkoholové křivky. Konstatovala, že jde o lehký stupeň opilosti a ovlivnění v tomto stupni opilosti je neslučitelné s bezpečným řízením motorových vozidel. Výhrady obviněného se koncentrovaly výlučně k obsahu tohoto odborného vyjádření. Třebaže je lze do určité míry akceptovat, pro rozhodnutí o vině obviněného nejsou stěžejní.
.
Jak bylo zevrubně vyloženo v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 874/2007 (č. 26/2008 Sb . rozh. tr.), podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný, řidič motorového vozidla schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). To ovšem neznamená, že měl-li řidič v době řízení vozidla v krvi menší množství alkoholu než 1 promile, byl způsobilý k řízení vozidla. Každé ovlivnění alkoholem snižuje způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla, jelikož řidič pak není schopen správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situace vznikající v dopravním provozu. Pro trestní odpovědnost je důležité, k jak výraznému snížení těchto schopností došlo vlivem požitého alkoholu.
Ve světle těchto závěrů není až tak podstatné, zda odborné vyjádření RNDr. M. S. Ph.D., bylo dostatečně odůvodněné a zda obsahovalo všechna potřebná výchozí fakta, která jsou podle obviněného důležitá pro závěr o přesvědčivém výpočtu hladiny alkoholu v jeho krvi v době činu. I dovolací soud připouští, že z hlediska požadavků přezkoumatelnosti nejde o důkaz formálně bezvadný, nicméně nejde o důkaz jediný a hlavní. Ve věci byly shromážděny dostatečné důkazy svědčící o tom, že obviněný před jízdou motorovým vozidlem požil alkohol (obhajoba obviněného, že se tak stalo po dopravní nehodě byla vyvrácena). Že obviněný relevantně požil alkohol, bylo doloženo výsledky dechové zkoušky i odběrem krve na alkohol. Ačkoliv ani jedním z těchto měření nebyla zjištěna hodnota přesahující 1,00 g/kg alkoholu, nelze přece přehlédnout způsob jízdy obviněného, který byl příčinou nikoliv nevýznamné dopravní nehody, jeho chování při dopravní nehodě i po ní coby okolnosti zřetelně dokládající, že obviněný nebyl schopen správných a včasných vjemů a pohotových reakcí. Ku podpoře závěru, že předchozí požívání alkoholu znamenalo snížení jeho řidičských schopností natolik, že nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, nabízejí významná zjištění především protokol o nehodě v silničním provozu s plánkem místa dopravní nehody a fotodokumentací a výpověď svědka A.H., podle kterého obviněný vystupoval zmateně a přiznal se k požívání alkoholu.
Nejvyšší soud vzhledem k popsaným skutkovým zjištěním neshledal pochybení v právním posouzení skutku, byl-li kvalifikován jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., i kdyby bylo (striktně posuzováno) spolehlivě prokázáno jen to, že dechovou zkouškou provedenou po cca 43 minutách po spáchání činu bylo zjištěno 0,94 k/kg alkoholu v krvi obviněného a odběrem krve na alkohol že obviněný měl ještě téměř dvě hodiny po spáchání činu 0,83 g/kg alkoholu v krvi. Jak je totiž z rozhodných skutkových zjištění patrné, obviněný i při tomto množství alkoholu v krvi nebyl způsobilý bezpečně řídit motorové vozidlo. Jestliže obviněný přesto vědomě vykonával tuto činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a to ve stavu vylučujícím jeho způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, a způsobil takovým činem dopravní nehodu, naplnil svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Právní posouzení skutku toliko jako přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jak se ho dožadoval obviněný, nepřichází reálně v úvahu.
Dovolací soud nesdílí ani názor obviněného, že znaky trestného činu podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. nebyly naplněny po stránce materiální. Netřeba zvláště zdůrazňovat, že podle §3 odst. 2 tr. zák. platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti není vyšší než nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu, a podle §88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Není žádných pochyb o naplnění materiálních znaků základní skutkové podstaty trestného činu podle §201 tr. zák., jelikož stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost je evidentně vyšší než nepatrný, a to jak se zřetelem na intenzitu, s jakou byl zasažen zájem chráněný citovaným ustanovením, tak i následky činu, okolnostmi, za nichž byl čin spáchán. Význam spolupráce obviněného s orgány činnými v trestním řízení nelze v daných souvislostech přeceňovat. Stejně tak není rozumného důvodu pochybovat ani o splnění podmínek pro použití vyšší trestní sazby uvedených v ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., byť se k této otázce soudy explicitně nevyjádřily.
Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když v konkrétním případě stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, jak je určován v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (k tomu viz č. 34/1976 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci však v případě činu obviněného nejde. Jednání, jímž obviněný dopravní nehodu zapříčinil, tj. rychlá jízda na mokrém povrchu, při níž nezvládl řízení vozidla, jakož i její následky se zřetelem na výši škody způsobené na obou vozidlech, přičemž jen náhodou nedošlo k závažnějšímu zranění poškozeného A.H., jsou nepochybně okolnostmi, které jen potvrzují, že způsobení dopravní nehody coby okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.
Soudy tedy nepochybily, shledaly-li, že znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. byly naplněny po stránce formální i materiální.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. května 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková