ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.963.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 963/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2014 o dovolání obviněného R. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2014, sp. zn. 6 To 120/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 6 T 3/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 6 T 3/2014, uznal obviněného R. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
„1.
dne 6. 1. 2014 ve F. – M. na ul. S., v prodejně A. okolo 15:15 hodin odcizil jeden kus Rio Mare tuňák v hodnotě 77,80 Kč, 2 kusy Rio Mare Paté Rustico s paprikou v celkové hodnotě 169,80 Kč, jeden kus Rio Mare Paté Rustico se sušenými rajčaty v hodnotě 84,90 Kč, jeden kus Rio Mare Rustico s olivami v hodnotě 84,90 Kč, 2 kusy Rio Mare tuňák olivový olej v celkové hodnotě 93,80 Kč, jeden kus Rio Mare tuňák ve vlastní šťávě v hodnotě 46,90 Kč, jeden kus Rio Mare tuňákový krém v hodnotě 82,90 Kč, jeden kus Rio Mare tuňákový krém s feferonkami v hodnotě 82,90 Kč, jeden kus Rio Mare tuňákový krém se sýrem v hodnotě 82,90 Kč a jeden kus Rio Mare losový krém v hodnotě 82,90 Kč, toto zboží následně uschoval pod bundu, prošel pokladnou, aniž by za zboží zaplatil, následně byl zadržen pracovníky ostrahy prodejny a takto způsobil společnosti AHOLD Czech Republic, a. s., IČ: 44012373, se sídlem Brno, Slavíčkova 827/1a, škodu ve výši nejméně 889,70 Kč, přičemž veškeré zboží bylo poškozené bez poškození zpět vráceno,
2.
dne 28. 2. 2014 kolem 01:30 hodin ve F. – M. na ulici M. poté, co přelezl 150 cm vysoké oplocení, vnikl do zahrady rodinného domu …, kde od přístřešku v blízkosti tohoto domu odcizil volně odložený hliníkový třídílný skládací žebřík v délce 504 cm, čímž poškozenému J. K., bytem F.-M., M., způsobil škodu ve výši 2.000 Kč, přičemž bezprostředně po činu byl zadržen hlídkou Městské policie Frýdek - Místek a nepoškozený žebřík byl vrácen zpět poškozenému,
a jednání pod body 1., 2. se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 18. 9. 2012, č. j. 80 T 136/2012-74, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2012, byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž tento trest vykonal dne 29. 11. 2013“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval v bodě 1. jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 2. jako přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 18. 4. 2014, sp. zn. 6 To 120/2014, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájkyně Mgr. Petry Sikorové proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
Druhý z těchto dovolacích důvodů obviněný odůvodnil tím, že soud druhého stupně nesprávně zamítl jeho odvolání směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku, neboť měl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit (proto, že neprovedl veškeré relevantní důkazy pro zjištění skutkového stavu věci, zejména nevyslechl svědka J. K.) a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný spatřoval v tom, že věci, které měl odcizit jednáním popsaným ve výroku dotčeného rozsudku soudu prvého stupně, byly navráceny zpět jejich majitelům, takže nedošlo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty vytýkané trestné činnosti, což odvolací soud ve svém rozhodnutí rovněž nezohlednil.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl (aniž citoval příslušná zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) písemně sdělila, že po seznámení se s obsahem podání dovolatele a dostupným spisovým materiálem nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) [ §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Z logiky věci je třeba zmínit nejprve dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , který dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení (druhá alternativa) .
Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé alternativě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Dovolatel uplatnil jako další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu je zjevné, že námitka dovolatele, že soud prvého stupně neprovedl veškeré relevantní důkazy (konkrétně výslech svědka J. K.), se s tímto dovolacím důvodem míjí, resp. je třeba na ni nahlížet jako na irelevantní. Taková námitka je totiž výhradou směřující do rozsahu dokazování provedeného před soudem prvního stupně a potažmo do oblasti skutkových zjištění, která se dovolatel evidentně snažil zpochybnit. Nejvyššímu soudu však v dovolacím řízení nepřísluší revidovat úplnost provedeného dokazování, přesvědčivost jejich hodnocení a správnost učiněných skutkových zjištění.
Nejvyšší soud připomíná, že námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, a tudíž neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Druhou námitku dovolatele, že vzhledem k tomu, že věci, které odcizil, byly vráceny zpět jejich vlastníkům, nedošlo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětné trestné činnosti, Nejvyšší soud sice považoval za podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., současně však shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
K tomu je vhodné (alespoň stručně a v obecné rovině) uvést, že trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, „kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán“.
Cizí věcí se tu rozumí jen movitá věc, která nenáleží pachateli buď vůbec, nebo náleží jen jemu a kterou nemá ve své dispozici. Přisvojením cizí věci se pak rozumí získání možnosti trvalé dispozice s takovou věcí. Pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, jestliže věc odejme z dispozice vlastníka a zjedná si tak možnost s věcí trvale nakládat.
Trestný čin, resp. přečin krádeže je dokonán zmocněním se věci s úmyslem přisvojit si ji. Je tomu tak i tehdy, pokud pachatel krátce po činu (např. na naléhání poškozeného) odcizenou věc vrátí (srov. rozhodnutí č. 27/1966-I. Sb. rozh. trest.).
Při aplikaci těchto zákonných a teoretických východisek na posuzovaný případ je evidentní, že obviněný se v prvém případě zmocnil věci tím, že zboží popsané ve skutkové větě uschoval pod bundu a prošel s ním pokladnou dotčené prodejny, aniž by je zaplatil. Už tím si je přisvojil a uvedený přečin krádeže tak dokonal. Uvedeným okamžikem současně způsobil poškozenému škodu ve výši ceny odcizeného zboží.
Nejinak tomu bylo i ve druhém případě, kdy se věci zmocnil tím, že hliníkový skládací žebřík odcizil od přístřešku ze zahrady rodinného domu. Tím jej totiž získal do své dispozice a přečin krádeže dokonal, neboť současně tímto okamžikem způsobil poškozenému škodu ve výši ceny odcizeného žebříku.
V obou zjištěných případech sice obviněný byl bezprostředně po činu i s odcizenými věcmi zadržen (v prvním případě pracovníky ostrahy prodejny, ve druhém případě hlídkou městské policie) a věci byly poškozeným vráceny, tím ovšem došlo jen k náhradě již předtím způsobené škody. V tomto směru je i třeba upřesnit argumentaci soudu prvého stupně, jenž v odůvodnění svého rozsudku nepřiléhavě konstatoval, že „fakticky poškozeným žádná škoda nevznikla“ (srov. jeho stranu 4).
Nejvyšší soud proto uzavírá, že zlodějské jednání obviněného bezezbytku vykazuje všechny zákonné znaky majetkových přečinů, jimiž byl uznán vinným, takže soudy zvolená právní kvalifikace je správná a zákonná. Proto z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a