ECLI:CZ:NSS:2013:9.AFS.38.2013:53
sp. zn. 9 Afs 38/2013 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Město
Hluboká nad Vltavou, se sídlem Masarykova 36, Hluboká nad Vltavou, proti žalované:
Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad, se sídlem Jeronýmova 1750/21, České
Budějovice, zast. JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2,
proti oznámení žalované ze dne 20. 9. 2012, v řízení o kasační stížnosti žalované proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2013, č. j. 10 A 3/2013 – 48,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2013, č. j. 10 A 3/2013 - 48,
se z r u š u j e.
II. Žaloba proti rozhodnutí Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad, se sídlem
Jeronýmova 1750/21, České Budějovice, ze dne 20. 9. 2012, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle
ustanovení §46 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta žaloba proti v záhlaví uvedenému oznámení žalované ze dne
20. 9. 2012 jako předčasná a věc byla postoupena Ministerstvu pro místní rozvoj ČR k projednání
věci v odvolacím řízení. Tímto oznámením bylo žalobci sděleno krácení finančních prostředků
dotace (dále jen „oznámení o krácení dotace“), poskytnuté na základě Smlouvy o podmínkách
poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu Jihozápad (dále také „smlouva o poskytnutí
dotace“), uzavřené mezi žalobcem a stěžovatelkou dne 7. 2. 2011.
Krajský soud při posuzování oznámení o krácení dotace nejprve vyloučil aplikaci §14
zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále
též „rozpočtová pravidla“) s odůvodněním, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno
až po rozhodnutí o schválení dotace a uzavření smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace.
Na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008,
č. j. 4 Ans 9/2007 - 197, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz), které v návaznosti na §4 a §2 s. ř. s. vymezuje pro účely přezkumné
pravomoci správních soudů pojem „správní orgán“, dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka
naplňuje znaky definovaného orgánu, neboť byla zřízena zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře
regionálního rozvoje, je právnickou osobou a její činnost je financována ze státního rozpočtu
a finančních prostředků Evropské unie.
Vztah vzniklý poskytnutím dotace je vztahem veřejnoprávním a poskytnuté dotace tvoří
také dotace ze státního rozpočtu a rozpočtu krajů, které jsou dle §3 písm. c) zák. o rozpočtových
pravidlech tzv. jinými prostředky státu. Rozhodování o nich proto patří do oblasti veřejné správy.
Oznámení o krácení dotace určitým způsobem negativně ovlivňuje sféru žalobce, neboť
v souvislosti s krácením dotace mu vznikají další povinnosti, související se zajištěním úhrady
zbývající části projektu, čímž dochází k negativnímu projevu v jeho právní sféře, a proto
se ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 7 As 173/2012 - 44,
jedná o rozhodnutí způsobilé přezkumu dle §65 odst. 1 s. ř. s., a lze na něj aplikovat obecné
předpisy vztahující se ke správnímu řízení.
Podle §169 odst 1. písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní
řád“), rozhoduje spory z veřejnoprávní smlouvy správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který
je stranou veřejnoprávní smlouvy. Tím je v případě žalobce dle §14 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb.,
o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj.
Dle obsahu spisu stěžovatelka vyřídila odvolání žalobce ze dne 7. 12. 2012 pouhým „Vyrozuměním
k odvolání“ ze dne 19. 12. 2012, a proto nepostupovala v souladu se zákonem (§81 správního
řádu), jelikož měla odvolání žalobce posoudit podle obsahu a vyřídit jej postupem podle hlavy
VIII. části druhé správního řádu.
Žaloba tak byla podána předčasně a soud ji odmítl, současně věc postoupil Ministerstvu
pro místní rozvoj ČR k vyřízení odvolání.
Stěžovatelka brojí proti usnesení krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b), c), d), a e) s. ř. s., přičemž napadá výrok, kterým byla
žaloba postoupena Ministerstvu pro místní rozvoj ČR k vyřízení odvolání žalobce.
Má za to, že žaloba měla být krajským soudem odmítnuta pro nepřípustnost, neboť
posuzované oznámení není rozhodnutím správního orgánu. Právní vztah mezi poskytovatelem
a příjemcem dotace z veřejných rozpočtů je vztahem veřejnoprávním a poskytování dotací
z veřejných rozpočtů je činností spadající do oblasti veřejné správy.
Je však nutno odlišit situaci před udělením dotace a situaci po uzavření smlouvy
o poskytnutí dotace. K poskytování dotací žadatelům, resp. příjemcům, dochází na základě
uzavřené smlouvy o poskytnutí dotace, která je veřejnoprávní smlouvu sui generis. Ta závazně
upravuje vzájemný právní vztah mezi poskytovatelem dotace a příjemcem. Orgán veřejné moci
je podmínkami smlouvy a v ní stanovenými právy a povinnostmi vázán. Postup stěžovatelky,
kterým žalobci oznámila krácení dotace, je postupem v souladu s ustanoveními smlouvy o krácení
dotace. Pokud byl žalobce přesvědčen, že jednala v rozporu se smlouvou o poskytnutí dotace, měl
postupovat výlučně dle §141 a §169 správního řádu a iniciovat spor z veřejnoprávní smlouvy.
Oznámení o krácení dotace není správním rozhodnutím a postup dle §81 správního řádu nelze
uplatnit.
Závěr krajského soudu, dle kterého byla věc postoupena k vyřízení odvolání dle §81
správního řádu, není správný. Obecná ustanovení o správním řízení nelze v tomto případě
aplikovat. Co se týká podání žalobce ze dne 7. 12. 2012, mělo-li by být posouzeno podle obsahu
a v souladu se správním řádem, mělo být posouzeno jedině jako návrh na zahájení sporného řízení.
Stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby napadené usnesení zrušil a žalobu odmítl.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, dle kterého
k poskytování dotací žadatelům dochází až na základě uzavřené smlouvy o poskytnutí dotace.
S odvoláním na §16e odst. 1 písm. d) zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje
(dále jen „zákon o podpoře regionálního rozvoje“), tvrdí, že rozhodujícím aktem přidělení dotace
je usnesení Výboru Regionální rady a nikoliv smlouva o poskytnutí dotace. Smlouva nemůže
nahradit individuální správní akt, neboť ten byl učiněn již usnesením Výboru Regionální rady
o přidělení dotace.
Přiznává, že sám nezná právní podstatu posuzovaného právního vztahu. Namítá, že i kdyby
se jednalo o vztah z veřejnoprávní smlouvy, šlo by pouze o nahrazení správního aktu a jakýkoliv
další postup ze strany poskytovatele by nesl znaky správního rozhodnutí. Navíc by se v daném
případě muselo jednat o veřejnoprávní smlouvu sui generis, pro jejichž existenci nevytváří správní řád
prostor a spor z ní by nebyl řešitelný dle §169 správního řádu.
Ztotožňuje se s rozhodnutím krajského soudu, který i přesto, že pokládá smlouvu
za veřejnoprávní, spatřuje v krácení dotace autoritativní postup, kterým stěžovatelka jedná nad
rámec veřejnoprávní smlouvy a rozhoduje jako správní orgán z vrchnostenské pozice. Proti
takovému rozhodnutí je odvolání dle §81 správního řádu přiměřeným způsobem obrany.
Pokud byla stěžovatelka přesvědčena, že jde o spor z veřejnoprávní smlouvy, měla věc
postoupit nadřízenému správnímu orgánu, případně vyzvat žalobce k úpravě podání. Primárně však
měla, chtěla-li zkrátit částku poskytnuté dotace, sama iniciovat spor z veřejnoprávní smlouvy
a obrátit se na nadřízený orgán. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka v reakci na vyjádření žalobce popřela, že by akcentovala pouze smluvní vztah
založený smlouvou o poskytnutí dotace. Rozhodnutí Výboru o přidělení dotace považuje
za podmínku nutnou pro uzavření smlouvy. Na základě té je smluvně upraven vztah mezi
poskytovatelem a příjemcem, oběma stranám vznikají práva a povinnosti a příjemci vzniká nárok
na dotaci. Opakuje své přesvědčení, že smlouva je veřejnoprávní smlouvou ve smyslu §159
správního řádu a spory z ní je nutné řešit postupem dle §169 odst. 1 správního řádu. Příslušným
orgánem pro rozhodování sporu je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Proto také stěžovatelka
podání žalobce nepostoupila nadřízenému orgánu jako odvolání.
Co se týká oznámení o krácení dotace, popírá jeho vrchnostenský charakter. Práva
a povinnosti žalobce byly určeny smlouvou o poskytnutí dotace, nikoli vrchnostenským aktem.
K zahájení sporu z veřejnoprávní smlouvy nebyl ze strany stěžovatelky důvod, neboť oprávnění
zkrátit výši dotace vyplývalo z uzavřené smlouvy. Naopak žalobce, který tvrdí, že byla zkrácením
dotace jeho práva a povinnosti dotčena, je stranou příslušnou k zahájení takového sporu.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti
němuž je podání kasační stížnosti přípustné a stěžovatelka je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2
s. ř. s. řádně zastoupena. Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ověřil, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Kasační stížnost podřazuje důvody pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) i e)
s. ř. s. Nejvyšší správní soud před dalším odůvodněním konstatuje, že byla-li žaloba odmítnuta,
přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní
ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle §103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, č. 625/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení věci z následujícího skutkového a právního
stavu.
Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad je zřízena dle zákona o podpoře regionálního
rozvoje. Jeho předmětem je právní úprava podpory regionálního rozvoje a vytvoření
institucionálního rámce pro její uskutečňování, upravuje postavení organizačních složek v regionech
NUTS 2 (regiony soudržnosti) potřebných pro přijímání pomoci z předvstupních a strukturálních
fondů Evropské unie v rámci její hospodářské a sociální politiky. Regionální rada je právnickou
osobou a řídícím orgánem Regionálního operačního programu pro příslušný region soudržnosti.
Podle §16 odst. 5 zákona o podpoře regionálního rozvoje se na vztah státu a Regionální
rady při činnostech upravených zákonem (tedy včetně kontroly a dozoru nad touto činností), použijí
ustanovení o přenesené působnosti krajů. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení),
ve znění pozdějších předpisů, upravuje kontrolu a dozor nad přenesenou působností
v ustanoveních §81 a násl., přičemž jak dozor, tak i kontrolu přenesené působnosti svěřuje věcně
příslušným ministerstvům [viz §84, §86 odst. 1 a §92a písm. b) zákona o krajích ]. V souladu
s právní úpravou obsaženou v zákoně o podpoře regionálního rozvoje je zde věcně příslušným
ministerstvem Ministerstvo pro místní rozvoj.
Podle §7 zákona o podpoře regionálního rozvoje se finanční podpora na opatření obsažená
ve státním regionálním rozvoji poskytuje vedle zvýhodněných úvěrů a návratných finančních
výpomocí také formou dotací.
V červnu roku 2009 žalobce požádal projektovou žádostí o poskytnutí účelové dotace
na projekt s názvem: „Cyklistická stezka Hluboká nad Vltavou - Poněšice úsek II a III“.
Stěžovatelka (Výbor Regionální rady) o žádosti kladně rozhodla 8. 11. 2010 (usnesení č. 455/2010).
Na základě tohoto usnesení došlo dne 7. 2. 2011 mezi žalobcem a stěžovatelkou k uzavření smlouvy
o poskytnutí dotace. V té byla výše dotace určena procentní mírou 43,64 % způsobilých výdajů
a omezena maximální částkou 14 391 793,00 Kč. V důsledku přijetí dodatku č. 1 ke smlouvě došlo
ke snížení maximální částky na 13 644 328,73 Kč. Výše konečné vyplacené částky je vázána
na „způsobilost doložených výdajů“, definovanou v Příručce pro příjemce ROP NUT II Jihozápad.
Dne 30. 9. 2011 požádal žalobce o vyplacení dotace na základě doložených výdajů.
Stěžovatelka žalobce vyrozuměla oznámením o krácení dotace ze dne 20. 9. 2012 o snížení výše
poskytnuté dotace z důvodu nezpůsobilosti části doložených výdajů, která byla zjištěna v rámci
kontroly Interim. V příloze tohoto oznámení byly uvedeny konkrétní korekce způsobilých výdajů.
Z důvodu částečného nesouhlasu s krácením výše poskytnuté dotace využil žalobce širokou
paletu obranných nástrojů.
V první řadě podal dne 8. 11. 2012 námitky k Oznámení o krácení finančních prostředků
dotace a námitky k výsledku fyzické kontroly Interim. Ty byly dle tvrzení stěžovatelky, obsaženém
ve „Vyrozumění k odvolání proti rozhodnutí správního orgánu Oznámení příjemci o krácení
finančních prostředků dotace ze dne 20. 9. 2012“, vypořádány dne 21. 11. 2012 se závěrem,
že „nepřinesly nové informace a skutečnosti, na základě kterých by bylo možné původní závěry z kontrol projektu
přehodnotit“.
Následně dne 7. 12. 2012 podal žalobce odvolání proti oznámení o krácení dotace. Toto
odvolání posoudila stěžovatelka jako stížnost proti postupu Regionální rady Jihozápad
a 19. 12. 2012 zaslala žalobci „Vyrozumění k odvolání proti rozhodnutí správního orgánu“.
Dalším zvoleným prostředkem obrany byla žaloba dle §65 s. ř. s. proti oznámení o krácení
dotace, kterou krajský soud odmítl usnesením napadeným v nyní projednávané věci.
Mimo výše uvedeného podal žalobce dne 15. 1. 2013 u Ministerstva pro místní rozvoj návrh
na provedení sporného řízení ve věci rozhodnutí sporu z veřejnoprávní smlouvy. Ten byl dne
13. 2. 2013 usnesením č. j. 1543/2013-91 postoupen Ministerstvu financí.
Předmětem sporu v projednávané věci je tedy povaha oznámení o krácení dotace. Dle
žalobce se jedná o rozhodnutí správního orgánu, dle stěžovatelky o postup vyplývající z uzavřené
veřejnoprávní smlouvy. Nesouhlasil-li žalobce s takovým postupem, měl podat návrh na sporné
řízení.
Těžiště činnosti stěžovatelky spočívá v koordinaci a realizaci hospodářské a sociální
soudržnosti, mimo jiné v realizaci dotačních programů z evropských kohezních fondů a jejich
administraci. S krajským soudem se lze ztotožnit v tom, že poskytování dotací z fondů Regionální
rady regionu soudržnosti je nutno řadit do oblasti veřejné správy, konkrétně veřejných financí.
Charakteru smluv, na základě kterých jsou přiznávány dotace, je věnována početná
judikatura. K tomu, aby bylo možné smlouvu označit za veřejnoprávní, je třeba, aby šlo o smlouvu,
kterou se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Rozhodující
pro pojímání určité smlouvy jako veřejnoprávní není to, jak je v právním předpise, který její
uzavření předpokládá, označena, ale to, jaký je, resp. má být, její obsah, Obsahem veřejnoprávní
smlouvy musí být založení, změna nebo zrušení práv a povinností v oblasti veřejného práva.
Obsahem smlouvy o poskytnutí dotace je poskytnutí dotace z veřejných zdrojů, jejichž správa
se řídí veřejnoprávními předpisy.
Na rozdíl od vztahů občanskoprávních, ve kterých jsou jejich účastníci v zásadně v rovném
postavení, při uzavírání smlouvy o poskytnutí dotace dochází fakticky ke stanovení podmínek
poskytnutí dotace poskytovatelem a veškerá smluvní volnost příjemce spočívá v možnosti tyto
podmínky akceptovat, či odmítnout. Z konstantní judikatury lze odkázat například na rozsudky
zdejšího soudu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 2 Afs 58/2007 - 58, nebo ze dne 22. 5. 2008,
č. j. 2 Afs 49/2007, případně také rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 21. 5. 2008,
č. j. Konf 31/2007 - 91.
Kategorizace veřejnoprávních smluv provedená v §160 až §162 správního řádu na smlouvy
koordinační (§160 správního řádu), subordinační (§161 správního řádu) a smlouvy mezi subjekty
soukromého práva, tzn. účastníky správního řízení, resp. osobami, které by byli účastníky správního
řízení, kdyby probíhalo (§162 správního řádu), není vyčerpávající a není proto vyloučeno, aby
zvláštní zákony upravovaly další typy veřejnoprávních smluv, s nimiž správní řád v ustanoveních
§160 až 162 nepočítá. To však neznamená, že by spor z takové smlouvy nemohl být řešen podle
příslušných ustanovení správního řádu, jak tvrdí žalobce. V případě takových veřejnoprávních
smluv by měl před správním řádem přednost zvláštní zákon, ve zbytku by se použila obecná úprava
veřejnoprávních smluv ve správním řádu (viz obecná subsidiarita správního řádu deklarovaná v §1
odst. 2 správního řádu). Ustanovení §141 správního řádu se vztahuje nejen na rozhodování sporů
z veřejnoprávních smluv upravených v §160 až §162 správního řádu, ale i na rozhodování sporů
z veřejnoprávních smluv, se kterými správní řád nepočítá.
Charakter smlouvy však sám o sobě neposkytuje odpověď na otázku, jakým způsobem
nahlížet na povahu úkonů uskutečňovaných stěžovatelkou při realizaci dotačních programů a jejich
administraci.
Činnost stěžovatelky při poskytování dotací je nutno rozdělit na dvě fáze – na fázi před
uvařením veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace a fázi po uzavření této smlouvy.
Fáze před uzavřením veřejnoprávní smlouvy je charakterizována nerovností účastníků,
vrchnostenským postavením a autoritativním rozhodováním stěžovatelky, samozřejmě v mezích
zákona a s vyloučením libovůle, zákazu diskriminace, zákazu zneužití apod. Z tohoto postavení
stěžovatelky (na rozdíl od postavení účastníka v občanskoprávních vztazích) plyne, že může
v mezích zákona autoritativně rozhodovat jak o administraci žádosti o dotaci, tak o podmínkách
jejího poskytnutí. V této fázi proto mohou některé její úkony naplňovat znaky rozhodnutí
správního orgánu, které je způsobilé soudního přezkumu ve smyslu §65 s. ř. s. Posuzování povahy
takových úkonů není předmětem sporu v projednávané věci.
Uzavřením veřejnoprávní smlouvy dochází k úpravě vztahu mezi příjemcem
a poskytovatelem dotace, který je modifikován jak v oblasti práva hmotného, tak v oblasti práva
procesního. Veřejnoprávní smlouva stejně jako smlouva soukromoprávní je primárně založena
na tzv. smluvním konsenzu, tj. vzájemně adresovaných, obsahově shodných a v zásadě svobodných
projevech vůle dvou nebo více stran. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
22. 5. 2008, sp. zn. 2 Afs 49/2007 „Zásada pacta sunt servanda je obecným právním principem a vztahuje
se i na veřejnoprávní smlouvy. I tyto smlouvy se musí dodržovat.“ Výše uvedené platí jak pro žadatele
o dotaci, který se uzavřením smlouvy stává jejím příjemcem, tak pro stěžovatelku, jako druhou
smluvní stranu veřejnoprávní smlouvy, jakkoliv obsah smlouvy ji dává vrchnostenský ráz
a stěžovatelka uzavřením smlouvy postavení správního orgánu neztrácí.
Ochrana kterékoliv smluvní strany je v případě námitky porušení ustanovení veřejnoprávní
smlouvy, nesouhlasu s jejich výkladem nebo při neplnění smlouvy samotné poskytována
prostřednictvím sporu z veřejnoprávní smlouvy dle §169 správního řádu ve spojení s §141
správního řádu, který iniciuje ta ze stran, která nesouhlasí s postupem druhé smluvní strany.
Ohledně sporů z uzavřené smlouvy jsou jak stěžovatelka, tak žalobce ve zcela rovnocenném
postavení. Jakkoliv stěžovatelka hájí především veřejný zájem, není při případném sporu v postavení
prvostupňového orgánu, ale v postavení navrhovatelky nebo odpůrkyně. Oba účastníci sporného
řízení mají na základě §141 odst. 3 správního řádu postavení účastníků řízení podle §27 odst. 1
správního řádu. Teprve rozhodnutí příslušného orgánu (ministerstva pro místní rozvoj) ze sporu
z veřejnoprávní smlouvy je za splnění dalších zákonem stanovených podmínek rozhodnutím
přezkoumatelným dle §65 s. ř. s. ve správním soudnictví.
Žalobce se mýlí, uvádí-li, že chtěla-li stěžovatelka krátit přislíbenou výši dotace, byla
povinna iniciovat spor z veřejnoprávní smlouvy a postupovat dle §169 správního řádu. Zmocnění
stěžovatelky posuzovat způsobilost doložených výdajů, jakož i její oprávnění přislíbenou částku
na základě takového posouzení krátit je obsaženo v samotné smlouvě (viz např. ustanovení I odst.
(3), IV odst. (4), VI (4) a zejména XII (3): „Poskytovatel si vyhrazuje právo nepotvrdit proplacení takových
výdajů, které nejsou v souladu se způsobilými výdaji definovanými v příručce pro žadatele ROP NUTS II nebo
jiných materiálech závazných pro implementaci ROP NUTS II Jihozápad.“).
Se stěžovatelkou lze tedy souhlasit v tom, že při oznámení o krácení dotace postupovala
v souladu s uzavřenou smlouvou, a nesouhlasil-li žalobce s jejím postupem, pak to byl právě
žalobce, kdo měl iniciovat spor z veřejnoprávní smlouvy návrhem dle §169 správního řádu.
Zákonnou povinnost stěžovatelky postoupit písemně projevený nesouhlas žalobce s krácením
dotace příslušnému orgánu, ať už jako odvolání či jako návrh na sporné řízení, dovodit nelze. Při
výkladu, který zaujal žalobce i krajský soud se zcela stírá rozdíl mezi správním řízením, jehož cílem
je vydání správního rozhodnutí a postupem, jehož cílem je uzavření veřejnoprávní smlouvy.
Krajský soud výrokem I. žalobu odmítl pro předčasnost a výrokem II. věc postoupil
ministerstvu pro místní rozvoj k projednání věci v odvolacím řízení. Žaloba však směřovala proti
úkonu, který rozhodnutím správního orgánu není a krajský soud měl proto žalobu odmítnout podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou. Vzhledem ke zcela nesprávným úvahám o které
krajský soud své rozhodnutí opřel, Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek
krajského soudu zrušil a žalobu sám odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Protože Nejvyšší správní soud
rozhodl současně se zrušením rozsudku krajského soudu i o odmítnutí návrhu (žaloby), rozhodl
rovněž o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§110 odst. 2
s. ř. s.). Z tohoto důvodu nemá jak stěžovatelka, tak i žalobce právo na náhradu nákladů řízení ani
před krajským soudem, ani před Nejvyšším správním soudem.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. listopadu 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu