ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.125.2012:33
sp. zn. 9 As 125/2012 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: G. R., zast.
JUDr. Veronikou Vlkovou, advokátkou se sídlem T. G. Masaryka 53, Karlovy Vary, proti
žalovanému: Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 386/100,
Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 5. 2012, č. j. DN/2011, N5334388, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2012,
č. j. 17 A 20/2012 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nepřípustná odmítnuta žaloba žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 5. 2012,
č. j. DN/2011, N5334388. Uvedeným rozhodnutím byla stěžovatelka v blokovém řízení
na základě ustanovení §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění platném pro
projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s §125c odst. 1 písm. f)
bod 8 téhož zákona, shledána vinnou ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích porušením povinnosti dát přednost v jízdě. Stěžovatelka
se uvedeného přestupku měla dopustit dne 1. 5. 2012 v 11:50 hodin při řízení motorového
vozidla zn. Audi, na křižovatce ulic Mariánskolázeňská a Mírové nám. v Karlových Varech,
neboť při jízdě křižovatkou nedala přednost policejnímu vozidlu jedoucímu na hlavní pozemní
komunikaci.
II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu
Ze správního spisu předloženého žalovaným bylo ke skutkovému průběhu věci zjištěno,
že stěžovatelka byla rozhodnutím ze dne 1. 5. 2012, č. j. DN/2011, N5334388, uznána vinnou
za výše uvedený přestupek a v blokovém řízení jí byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. Dle dvou
úředních záznamů ze dne 14. 5. 2012 sepsaných příslušníky Policie ČR přítomnými při spáchání
přestupku, stěžovatelka s vyřízením věci v blokovém řízení dle ustanovení §84 a násl. zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o přestupcích“) souhlasila, podepsala část A pokutového bloku a převzala si část B pokutového
bloku. Na místě také uvedla, že byla v pracovním stresu a zapomněla sledovat dopravní značení.
Z obou úředních záznamů dále vyplývá, že stěžovatelka neměla u sebe potřebnou hotovost
na uhrazení pokuty na místě, proto jí byla vystavena složenka k úhradě příslušné částky.
Stěžovatelka se podáním ze dne 2. 5. 2012 domáhala zahájení přezkumného řízení.
Uvedla zde shodné důvody pro zrušení rozhodnutí o uložení blokové pokuty jako v níže citované
žalobě. Tento podnět vyřídil žalovaný sdělením ze dne 25. 5. 2012 adresovaným stěžovatelce,
v němž jí oznámil, že neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení.
III. Řízení před krajským úřadem
Stěžovatelka podala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 5. 2012 žalobu dle části třetí,
hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
Dle žalobních tvrzení zasahující policisté přes nesouhlas stěžovatelky zahájili blokové řízení
a donutili ji podepsat záznam na bloku s konstatováním, že jednou vypsaný pokutový blok nelze
zrušit. Stěžovatelka se nacházela v časové tísni, neboť v autě měla klienty, které musela v určitý
čas dopravit na jiné místo. O tom také dle žaloby policisty informovala. Policisté dle stěžovatelky
projednávání přestupku záměrně protahovali a tak v důsledku časové tísně a bezprostředního
nátlaku úředních osob podepsala pokutový blok, přičemž však nebyla poučena o možnosti
odmítnutí tohoto způsobu projednání přestupku. Dle žalobních námitek v rozporu se zákonnými
požadavky na části B pokutového bloku není uvedeno jméno, příjmení a funkce oprávněné
osoby, příslušné oddělení Policie ČR. Blok je nadto velmi špatně čitelný. Stěžovatelka také
odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40
(dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu), z něhož odvozovala, že je v posuzovaném případě potřeba zkoumat, zda došlo
k řádnému vyřízení věci v blokovém řízení. V doplnění žaloby stěžovatelka dále uvedla,
že pokutový blok byl dodatečně měněn, neboť neodpovídá podobě, v jaké jej stěžovatelka
podepsala. Přepsáno bylo jméno stěžovatelky z Re. na R. V kolonce části A pokutového bloku
„Doba, místo a popis přestupkového jednání“ nebyly v době podpisu bloku uvedeny žádné údaje.
Rozhodnutí také trpí dalšími nedostatky spočívajícími v neuvedení celé adresy bydliště
stěžovatelky a jejího titulu dle občanského průkazu, a v uvedení neplatné kombinace data
narození a rodného čísla stěžovatelky.
Krajský soud žalobu jako nepřípustnou dle ustanovení §68 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
podle níž je žaloba proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení nepřípustná, neboť byla
podána proti rozhodnutí vydanému v důsledku souhlasu účastníka řízení. Ke stěžovatelkou
citovanému rozhodnutí krajský soud uvedl, že se jedná o skutkově odlišnou věc
od projednávaného případu. V případě citovaného rozsudku nebyly splněny podmínky pro
vydání rozhodnutí v blokovém řízení, neboť údajným přestupcem nebyla podepsána část B
pokutového bloku, v čemž se nyní projednávaná věc zásadně liší. S ohledem na výše uvedené
krajský soud dovodil, že závěr vyslovený ve stěžovatelkou citovaném rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu na danou věc nelze aplikovat. K namítaným formálním nedostatkům rozhodnutí
žalovaného krajský soud uvedl, že je neshledal, neboť blok obsahuje veškeré zákonem
předepsané náležitosti.
IV. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka včas podanou kasační stížností z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tuto kasační stížnost následně stěžovatelka
na výzvu soudu ve lhůtě doplnila.
V kasační stížnosti byla stěžovatelkou zrekapitulována argumentace uvedená již v řízení
před krajským soudem, většina kasačních námitek zcela odpovídá námitkám žalobním.
Nad rámec již vznesené argumentace stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku krajského soudu. Krajský soud, přestože rozhodl o odmítnutí žaloby, se dle jejího
názoru zabýval i meritem věci, pokud posuzoval, zda stěžovatelka s pokutou souhlasila
a podepsala pokutový blok.
S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení
krajského soudu v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
je v ní namítán důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Pod tento důvod lze podřadit také případ, kdy vada
řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále dle ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. důvod spočívající
v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98).
Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení
před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. K výše uvedeným vadám tedy Nejvyšší správní
soud přihlíží z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal usnesení krajského soudu
z těchto důvodů. V rámci tohoto přezkumu se z úřední povinnosti zabýval i námitkou
nepřezkoumatelnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatelka považuje napadené usnesení za nepřezkoumatelné, neboť krajský soud
se zabýval jak procesněprávním posouzením žaloby, na jehož základě žalobu odmítl,
tak i meritorním přezkumem, v rámci kterého posuzoval, zda stěžovatelka skutečně souhlasila
s projednáním přestupku v blokovém řízení či nikoliv. Rozhodnutí krajského soudu je dle kasační
stížnosti nepřezkoumatelné také z důvodu, že krajský soud se nevypořádal žalobními námitkami
ohledně stěžovatelkou tvrzené manipulace a neoprávněného doplňování pokutového bloku
policejním orgánem.
Dle ustanovení §84 odst. 1 zákona o přestupcích přestupek lze projednat uložením pokuty
v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.
Dle odstavce 2 téhož ustanovení se proti uložení pokuty v blokovém řízení nelze odvolat.
Ze zákonného vymezení blokového řízení vyplývá, že pro uložení pokuty v tomto řízení
musí být kumulativně splněny všechny tři podmínky stanovené výše citovaným ustanovením.
Správní orgán oprávněný ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení po odhalení skutku
a ztotožnění osoby, která se jej dopustila, si nejprve učiní úsudek o tom, zda se jedná o přestupek,
zda je tento přestupek spolehlivě zjištěn, zda jej nestačí vyřídit domluvou a zda jsou splněny
i další zákonné podmínky pro jeho projednání v blokovém řízení. Následně ověří,
zda je obviněný z přestupku ochoten pokutu v blokovém řízení zaplatit. V případě udělení
souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení správní orgán oprávněný ukládat a vybírat
pokuty v blokovém řízení vystaví pokutový blok, jehož převzetí potvrdí pachatel přestupku svým
podpisem. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení
o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního
provozu již nejsou vyhledávány žádné důkazní prostředky ani prováděno dokazování za účelem
posouzení skutkového a právního stavu věci. Stvrzením převzetí pokutového bloku obviněný
z přestupku souhlasí s vyřízením věci v blokovém řízení. Podpis obviněného na pokutovém
bloku potvrzuje jeho zavinění za přestupek a dále i veškeré zde uvedené skutečnosti, tj. zejména,
že přestupek byl spolehlivě zjištěn, odpovídá zde uvedenému popisu. Proti uložení pokuty
v blokovém řízení dle zákona o přestupcích není možné odvolání. Obviněný z přestupku se svým
souhlasem vyjádřeným podpisem bloku dobrovolně vzdává důkladnějšího zjišťování skutkového
stav věci v řízení o přestupku a v důsledku i opravných prostředků (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65).
V případě žaloby proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení je na základě výše
uvedeného nezbytné, aby soud zkoumal, zda obviněný z přestupku (zde stěžovatelka) vyjádřil
souhlas s projednáním věci v blokovém řízení či nikoliv. Tento souhlas představuje základní
podmínku pro vyřízení věci v blokovém řízení a stvrzuje se podpisem obviněného z přestupku
na pokutovém bloku. Nelze se tedy ztotožnit se závěrem stěžovatelky, že krajský soud nemohl
na jedné straně žalobu jako nepřípustnou odmítnout a na straně druhé zkoumat, zda stěžovatelka
s projednáním věci v blokovém řízení souhlasila. Krajský soud byl povinen ověřit splnění prvotní
podmínky blokového řízení – souhlasu stěžovatelky v podobě podpisu bloku, aby si mohl učinit
spolehlivý závěr o nepřípustnosti žaloby a vydat rozhodnutí o odmítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud taktéž neshledal nepřezkoumatelnost napadeného usnesení
z důvodu nevypořádání se s žalobními námitkami ohledně formálních nedostatků blokového
rozhodnutí. Krajský soud se na straně 3 přezkoumávaného usnesení nad rámec svých povinností
podrobně vypořádal s těmito námitkami, přičemž dovodil, že na pokutovém bloku jsou všechny
zákonem předepsané náležitosti. Jeho závěr zcela odpovídá kopii části A pokutového bloku
založeného ve správním spisu, na kterém je mimo jiné čitelně uvedeno jméno, příjmení i hodnost
policisty vystavujícího blok, jméno a příjmení stěžovatelky, datum jejího narození, vše shodně
s údaji následně uvedenými ve správním i soudním řízení.
Nejvyšší správní soud neshledal vadu řízení před krajským soudem, kterou na základě
výše citovaných ustanovení zkoumá z úřední povinnosti. Z napadeného usnesení je zřejmý
myšlenkový postup soudu a je srozumitelné, na základě jakých skutkových i právních důvodů
krajský soud žalobu stěžovatelky odmítl.
Stěžovatelka dále namítla, že nesouhlasila s vyřízením věci v blokovém řízení a pokutový
blok podepsala v časové tísni za nátlaku policistů. Z těchto skutečností dovozuje, že blokové
řízení nebylo řádně ukončeno, neboť s vyřízením věci tímto způsobem nesouhlasila a nebyla
poučena o možnosti odmítnout podpis pokutového bloku. V důsledku toho dle stěžovatelky
nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení.
Nejvyšší správní soud již výše uvedl, že pro uložení pokuty v blokovém řízení je třeba,
aby byly kumulativně splněny všechny podmínky vymezené ustanovením §84 odst. 1 zákona
o přestupcích. Obviněný z přestupku přitom svým podpisem souhlasí se splněním všech
podmínek pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení. Nejvyšší správní soud považuje
v projednávané věci za zásadní, že stěžovatelka v průběhu soudního ani správního řízení
nezpochybnila svůj podpis na pokutovém bloku. Naopak několikrát nezávisle na sobě potvrdila,
že blok podepsala, odkazovala pouze na nátlak policistů v podobě vyvolání časové tísně vůči její
osobě. K této námitce Nejvyšší správní soud konstatuje, že případnou časovou tíseň lze hodnotit
pouze jako subjektivní stav pociťovaný na straně stěžovatelky, bylo pouze na jejím uvážení,
nakolik tento stav ovlivňuje její rozhodování ohledně volby způsobu projednání spáchaného
přestupku. V každém případě si však jako osoba s plnou právní subjektivitou musela být vědoma,
že podpisem bloku stvrzuje zde srozumitelně uvedené skutečnosti, tj. popis přestupkového
jednání, jeho kvalifikaci, svoji identifikaci a výši uložené pokuty. Přestože jednání stěžovatelky
mohlo být vedeno zásadou "Delictum minus quam chaos magnum melius est", toto ji nezbavuje
odpovědnosti za následky tohoto jednání a za jí zvolený způsob projednání přestupku.
V dolní části A bloku je předtištěno poučení "Potvrzuji převzetí dílu B pokutového bloku.
Byl jsem poučen o způsobu zaplacení pokuty a následcích nezaplacení.", za kterým bezprostředně následuje
datum a podpis stěžovatelky. Na části B bloku, který byl odevzdán stěžovatelce, je taktéž
předtiskem, tj. čitelně, uvedeno poučení: "Proti uložení této pokuty se nelze odvolat." Za těchto
okolností nelze považovat za důvodnou námitku stěžovatelky, že nebyla dostatečně poučena
o právních důsledcích blokového řízení. Pro úplnost lze uvést, že zcela shodně ohledně poučení
stěžovatelky vypověděli i oba policisté přítomní projednání přestupku v úředních záznamech
ze dne 14. 5. 2012.
V rozsudku ze dne 29. 12. 2004, č. j. 6 As 49/2003 - 46, publikovaném pod č. 505/2005
Sb. NSS, Nejvyšší správní soud dovodil, že „pokud soudní řád správní označuje za nepřípustnou žalobu
proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky [§68 písm. a) s. ř. s.], tím
spíše (a minori ad maius) musí být nepřípustná žaloba proti rozhodnutí (zde: rozhodnutí o uložení pokuty
v blokovém řízení podle §84 a násl. zákona o přestupcích), které bylo vydáno v důsledku souhlasu účastníka
řízení, a tedy jeho vědomého rozhodnutí, že přestupek nebude projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo
skutkové i právní posouzení jeho jednání“. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a citovanou
judikaturu Nejvyšší správní soud uzavírá, že v posuzované věci byly splněny podmínky
pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení. Krajský soud v souladu se zákonem dospěl k závěru
o odmítnutí návrhu, neboť žaloba proti rozhodnutí v blokovém řízení vydaném na základě
souhlasu obviněného z přestupku je nepřípustná. Nebyla tedy zjištěna nezákonnost rozhodnutí
krajského soudu o odmítnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Dospěl-li Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem k závěru, že v posuzované
věci byla žaloba proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení nepřípustná a bylo ji třeba
odmítnout, nemohl se již zabývat zbývajícími námitkami stěžovatelky, které se nevztahovaly
k důvodům tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby, ale k meritornímu posouzení
věci, resp. k posouzení zákonnosti rozhodnutí vydaného v blokovém řízení.
VI. Závěr a náklady řízení
Kasační námitky uplatněné stěžovatelkou nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými, ex offo nebyly zjištěny ani skutečnosti dle §109 odst. 4 s. ř. s., pro které by mělo být
napadené usnesení krajského soudu zrušeno. Kasační stížnost byla proto v souladu s §110
odst. 1 s. ř. s., větou poslední, zamítnuta.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. června 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu