ECLI:CZ:NSS:2016:9.AZS.229.2015:53
sp. zn. 9 Azs 229/2015 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: S. S. E.,
zast. Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2 –
Vinohrady, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského
kraje, odbor cizinecké policie, se sídlem Nádražní 2, Plzeň, proti rozhodnutí žalované ze dne 14.
8. 2015 č. j. KRPP-132065-/ČJ-2015-030022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2015, č. j. 17 A 61/2015 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., advokátovi se sídlem
Helénská 1799/4, Praha 2 – Vinohrady, se p ři zn áv á odměna za zastupování
ve výši 4 114 Kč. Tato částka mu bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované specifikovanému v záhlaví. Jím bylo rozhodnuto
o zajištění stěžovatele za účelem správního vyhoštění podle §124 odst. 1 písm. b) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění účinném v posuzované době (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Doba zajištění byla
stanovena na 30 dní od okamžiku omezení osobní svobody, tedy od 13. 8. 2015 od 10:45 hodin.
[2] Proti rozhodnutí žalované byla podána žaloba, kterou krajský soud vyhodnotil jako
nedůvodnou. Nejprve se zabýval tvrzením žalované o opožděnosti žaloby, kterou neshledal.
Následně přistoupil k vypořádání jediné žalobní námitky, a to námitky nepřezkoumatelnosti
napadeného správního rozhodnutí z důvodu, že výrok rozhodnutí je v rozporu s odůvodněním.
Dle výroku byl stěžovatel zajištěn podle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců,
kdežto odůvodnění podle stěžovatele nasvědčovalo tomu, že měl být zajištěn dle §129
téhož předpisu.
[3] Krajský soud k tomu uvedl, že §129 zákona o pobytu cizinců je dle judikatury Nejvyššího
správního soudu speciálním ustanovením k §124 zákona o pobytu cizinců. V dané věci byl
stěžovatel zajištěn nejprve podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, poté, co byl
zadržen jako cizinec, který u sebe neměl žádné doklady. Ze zkušenosti s obdobnými případy
žalovaná předpokládala, že ho zajistí podle §129 zákona o pobytu cizinců, což je v napadeném
správním rozhodnutí popsáno v rekapitulační části nazvané jako "Dosavadní průběh řízení"
a zřetelně odděleno od vlastního právního hodnocení případu. Z rekapitulace nelze dovozovat
kvalifikaci zajištění. Předpoklad žalované se nenaplnil poté, co bylo provedeno daktyloskopování
a otisky byly porovnány v systému Eurodac, kde nebyla nalezena shoda ani jiný HIT záznam
k osobě stěžovatele. Za těchto okolností nepřipadalo v úvahu zajištění za účelem předání
na základě readmisní dohody podle §129 zákona o pobytu cizinců. Dále bylo tedy postupováno
podle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, zejména na základě zahájení řízení
o správním vyhoštění a opatření si závazného stanoviska Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky, k možnosti vycestování do země původu. Soud se ztotožnil se žalovanou
v závěru, že zákonem stanovené podmínky zajištění byly naplněny a rovněž byly dostatečně,
srozumitelně a logicky odůvodněny. Soud tedy neshledal rozpor mezi výrokem a odůvodněním,
jelikož obě části rozhodnutí se vztahují k §124 zákona o pobytu cizinců.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů podle §103
odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Má za to, že krajský soud pouze stručně zdůvodnil, proč nepřichází v úvahu aplikace
§129 zákona o pobytu cizinců, ale vůbec se nezabýval zákonností rozhodnutí o zajištění,
tedy splněním podmínek zajištění dle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Pokud tyto
námitky nebyly formulovány v žalobě, pak bylo povinností soudu stěžovatele vyzvat,
aby odstranil takové vady žaloby. Bez formulace žalobních námitek vůči zákonnosti rozhodnutí
o zajištění by nemohlo dojít k soudnímu přezkumu. Z těchto důvodů se domnívá, že napadený
rozsudek by měl být zrušen pro nepřezkoumatelnost.
[6] Z opatrnosti dále formuluje i námitky vůči zákonnosti rozhodnutí o zajištění, respektive
vůči naplnění zákonných podmínek zajištění. Má za to, že nebyly splněny.
[7] Z uvedených důvodů navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalované.
[8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze stručně odkázala na své vyjádření
k žalobě.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Na základě kasační stížnosti
přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[10] Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vlastní
přezkum rozhodnutí je totiž možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje
kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno
o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou
vadou, že by k ní byl povinen soud přihlédnout i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4
s. ř. s.).
[11] Veškerá výše uvedená kritéria napadené rozhodnutí splňuje. Jedná se o srozumitelné
rozhodnutí opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj zřejmé, proč soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[12] Námitku nepřezkoumatelnosti stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud neprovedl
rozbor zákonnosti rozhodnutí o zajištění, tedy že nezkoumal naplnění jednotlivých podmínek
pro zajištění podle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
[13] Řízení před krajským soudem je ovládáno zásadou dispoziční [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
§75 odst. 2, věta první, s. ř. s.]. Je tedy zcela v dispozici žalobce, jak formuluje své žalobní
námitky, z jakých skutkových a právních důvodů a v jakém rozsahu napadá správní rozhodnutí.
Stěžovatel ve své žalobě vznesl pouze námitku nepřezkoumatelnosti (viz bod [2] tohoto
rozsudku). S touto námitkou se krajský soud řádně vypořádal a zdůvodnil, proč nepovažuje
rozhodnutí žalované za nepřezkoumatelné. Jiné žalobní námitky nebyly vzneseny, nelze tedy
krajskému soud vyčítat, že se jinými otázkami nezabýval. Zákonnost napadeného rozhodnutí
tak posuzoval zcela správně výlučně v intencích žalobních námitek. Dlužno poznamenat,
že nad rámec žalobní argumentace smí správní soud vykročit pouze ve zcela výjimečných
případech, a to za situace, kdy to předpokládá přímo zákon (nicotnost rozhodnutí,
jeho nepřezkoumatelnost, případně procesní vada, která ji založila) či ustálená soudní judikatura
(např. prekluze práva správce daně vyměřit či doměřit daň, prekluze práva správního orgánu
rozhodnout o sankci za správní delikt). O žádný z těchto případů se ovšem v tomto případě
nejedná.
[14] Stěžovatel se domnívá, že ho krajský soud měl upozornit na vady jeho žaloby a vyzvat
k jejich odstranění. Patrně se domáhá postupu dle §37 odst. 5 s. ř. s., podle nějž: Předseda senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu.
[15] Ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. se však z logiky věci nepoužije na případy, kdy žaloba
neobsahuje veškeré žalobní body, které by obsahovat mohla. Jak je uvedeno výše, je pouze věcí
žalobce, se kterými výroky správního orgánu a v jakém rozsahu či z jakých důvodů nesouhlasí.
Soud není oprávněn a ani povinen vyzývat žalobce k doplnění jeho žaloby, pokud je tato
projednatelná a srozumitelná. K odstranění vad žaloby vyzývá soud zpravidla tehdy,
pokud je žaloba tzv. blanketní, tj. neobsahuje žádné žalobní body, a dosud neuplynula lhůta
k podání žaloby. Stěžovatel však ve své žalobě projednatelný žalobní bod zformuloval a soud
neměl žádné indicie k tomu, že by namítal i další pochybení žalované, a to ani obecně,
ani v náznaku. Žalobou bylo napadeno právní hodnocení provedeného zajištění, námitka
proti naplnění podmínek pro zajištění nebyla vznesena. Nadto je třeba konstatovat, že žaloba
byla podána v poslední den lhůty, tudíž by jakékoli její doplnění, byť i na případnou výzvu soudu,
bylo opožděné (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010,
č. j. 7 As 15/2010 – 56, či ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publ. pod č. 113/2004 Sb.
NSS).
[16] Napadený rozsudek vzhledem k uvedenému nelze shledat nepřezkoumatelným. Kasační
námitka je nedůvodná.
[17] Druhá kasační námitka je uvedena z opatrnosti, kdyby kasační soud neshledal
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Stěžovatel se snaží zpochybnit naplnění podmínek
pro zajištění cizince dle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Tato námitka byla poprvé
uplatněna až v kasační stížnosti, nebyla vznesena v řízení před krajským soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tomu nic nebránilo. Nejvyšší správní soud
se při hodnocení této námitky přidržel ustálené judikatury. Například ve svém rozsudku ze dne
25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 – 155 (publ. pod č. 1743/2009 Sb. NSS) uvedl, že: „[u]stanovení
§104 odst. 4 s. ř. s. nesleduje restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž
zachování kasačního charakteru řízení o kasační stížnosti. Po aktivně legitimovaných účastnících předcházejícího
žalobního řízení lze spravedlivě žádat, aby na principu vigilantibus iura uplatnili veškeré důvody nezákonnosti
správního rozhodnutí již v řízení před soudem prvé instance. Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska
možnosti uplatnění argumentace v dalším stupni ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené. Korektiv
takto zavedené koncentrace řízení, vyjádřený slovy ´ač tak učinit mohl´, je naplněn nejen tehdy, když žalobce
určitou námitku objektivně v žalobním řízení uplatnit nemohl, ale též tehdy, kdy by její (objektivně možné)
uplatnění nebylo, s ohledem na kontext věci, racionální. O takový případ jde za situace, kdy v době podání žaloby
existuje k určité otázce ustálená a jednotná soudní judikatura, avšak v mezidobí dojde k jejímu zásadnímu
a překvapivému obratu, který žalobce nemohl, ani při vynaložení veškeré bdělosti a odborné péče, předvídat.
Odkazuje-li nově uplatněná kasační námitka na tento případ, nelze ji odmítnout jako nepřípustnou dle §104
odst. 4 s. ř. s.“.“ (obdobně též například v rozsudku ze dne 22. 9. 2004 č. j. 1 Azs 34/2004 – 49,
publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS). V souzeném případě stěžovatel neuvádí žádné okolnosti,
které mu zabránily uplatnit jím tvrzený důvod nezákonnosti již v řízení před krajským soudem,
a nenamítá ani existenci zásadního a překvapivého obratu ustálené soudní judikatury.
[18] Proto nezbývá než uzavřít, že pro uplatnění výše specifikované námitky v řízení před
krajským soudem neexistovala na straně stěžovatele žádná překážka a její uplatnění až v řízení
o kasační stížnosti je nepřípustné podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se jí tedy
nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[20] O nákladech řízení rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel,
který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované
žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly. Z uvedených důvodů soud rozhodl,
že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
[21] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovený zástupce stěžovatele Mgr. Bc. Filip Schmidt, LL.M., advokát, provedl v řízení před
Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní služby, a to písemné podání ve věci samé,
tj. doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Za jeden úkon právní služby náleží
mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem
5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13
odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní služby náleží 3 400 Kč.
Nejvyšší správní soud naopak nepřiznal odměnu za úkon dle §11 odst. 1 písm. b) advokátního
tarifu - první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby,
je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, jelikož advokát první poradu s klientem
žádným způsobem, ani přes upozornění soudu, nedoložil. Mgr. Bc. Filip Schmidt, LL.M.
je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). K nákladům řízení se tedy přičítá DPH
v sazbě platné ke dni ukončení řízení o kasační stížnosti, tj. ve výši 714 Kč. Náhrada nákladů
řízení tak činí 4 114 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne
právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu