ECLI:CZ:NSS:2012:9.AZS.5.2012:16
sp. zn. 9 Azs 5/2012 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: L. D.,
zastoupena JUDr. Petrem Adámkem, advokátem se sídlem Sudoměřská 1636/35, Praha 3, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2011, č. j. OAM-867/VL-19-PA03-R2-2008,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
18. 1. 2012, č. j. 2 Az 16/2011 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla v záhlaví označený
pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky
(dále jen „správní orgán“), ze dne 8. 9. 2011, č. j. OAM-867/VL-19-PA03-R2-2008; tímto
rozhodnutím nebyla stěžovatelce udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
V návaznosti na podanou kasační stížnost, která byla blanketní bez jakéhokoli
odůvodnění, byla stěžovatelka, jakož i její zástupce JUDr. Petr Adámek, usnesením Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 2. 2012, č. j. 9 Azs 5/2012 – 7, vyzvána k doplnění důvodů, pro které
napadá v záhlaví označený rozsudek městského soudu, včetně uvedení toho, co navrhuje (petitu),
a to ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení; jeho součástí bylo rovněž poučení,
že jestliže ve stanovené době nebude výzvě vyhověno, tj. nebudou-li odstraněny vytýkané vady
kasační stížnosti, a v řízení nebude možno pro tyto nedostatky pokračovat, bude kasační stížnost
odmítnuta podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.“).
Citované usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dne 28. 2. 2012 doručeno
stěžovatelce i jejímu zástupci a poslední den měsíční lhůty tak připadl na den 28. 3. 2012, neboť
lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, kterým se svým označením shoduje s dnem,
který určil počátek lhůty (§40 odst. 2 s. ř. s.). Požadované odůvodnění kasační stížnosti, včetně
návrhu na zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení, však
bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno teprve dne 2. 4. 2012, přičemž k poštovní přepravě
bylo podáno dne 29. 3. 2012.
To znamená, že výzvě k doplnění náležitostí kasační stížnosti nebylo v jednoměsíční lhůtě
stanovené podle §106 odst. 3 s. ř. s. vyhověno. Podle judikatury Ústavního soudu přitom platí,
že „... pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit
kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení
zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena“; viz nález
ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06, publikovaný pod č. 152, sv. 42, str. 237 Sb. n. u. US.
Obdobně též z nálezu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 179/2008, dostupného
z http://nalus.usoud.cz., jednoznačně plyne, že: „…soud nemůže přihlížet k stížnostním námitkám
uplatněným po uplynutí jednoměsíční lhůty, ledaže by soud tuto lhůtu k včasné a důvodné žádosti stěžovatele
prodloužil“. V daném případě však k žádnému prodloužení stanovené jednoměsíční lhůty nedošlo
a ani dojít nemohlo, neboť nebylo stěžovatelkou, resp. jejím zástupcem požadováno.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítl s tím, že přes výzvu nebyly odstraněny její vady a nebylo možné v daném případě
v řízení o kasační stížnosti pokračovat (k doplnění kasační stížnosti nelze s ohledem
na jeho opožděnost přihlížet – shodně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2009,
č. j. 2 As 28/2009 – 28, dostupný z www.nssoud.cz).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu