ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.77.2021:36
sp. zn. 9 Azs 77/2021 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. P. N., zast.
Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 11. 2019, č. j. OAM-521/ZA-ZA11-HA13-2019, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 75
Az 1/2020 - 45,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 75 Az 1/2020 - 45,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví rozhodl, že se žalobci neuděluje
mezinárodní ochrana dle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že doplňkovou ochranu mu nelze udělit pro existenci
důvodů podle §15a tohoto zákona.
[2] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu
v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví.
Nesouhlasil s námitkou, že žalovaný řádně nezohlednil otázku soukromého a rodinného
života, jelikož právě těmito okolnostmi se v napadeném rozhodnutí zabýval. Též se zabýval
otázkou udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu, kdy s poukazem na judikaturu
Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) vysvětlil, z jakých důvodů u žalobce neshledal
žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro jeho udělení. Žalovaný se podrobně zabýval
též trestnou činností žalobce a individuálně popsal jeho jednání. Jelikož byly naplněny
předpoklady pro užití §15a zákona o azylu, nebylo dle usnesení rozšířeného senátu
ze dne 7. 9. 2010, č. j. 4 Azs 60/2007 - 119, č. 2174/2011 Sb. NSS, povinností žalovaného
zkoumat existenci důvodů pro udělení doplňkové ochrany.
[3] Ohledně námitky nedostatečně zjištěného stavu věci krajský soud uvedl, že v kontextu
žalobcem uplatněných tvrzení byly shromážděné podklady pro rozhodnutí dostatečné.
Žalobce měl ve správním řízení dostatek prostoru k tomu, aby přednesl veškerá skutková
tvrzení, která považoval za podstatná. Dle rozsudku NSS ze dne 20. 1. 2006,
č. j. 4 Azs 111/2005 - 58, tvrzení žadatele hrají v řízení o udělení azylu zásadní roli a správní
orgán z nich vždy vychází. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval
jednotlivými předpoklady pro udělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu, přičemž dospěl
k závěru, že je žalobce nesplňuje. Žalobce jako důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany
uvedl, že přišel o povolení k pobytu v důsledku jím páchané úmyslné trestné činnosti. Touto
žádostí chtěl legalizovat svůj pobyt v České republice. Nejvyšší správní soud ale již v rozsudku
ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, uvedl, že legalizace pobytu není zákonným
důvodem pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu.
[4] Dle krajského soudu z ničeho neplyne, že by žalobce měl ve Vietnamu, tedy v zemi
původu, vyvíjet činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu §12
písm. a) zákona o azylu. Též se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobci nesvědčí důvod
pro udělení azylu dle §12 písm. b) tohoto zákona. Co se týče humanitárního azylu dle §14
zákona o azylu, na jeho udělení nemá žadatel subjektivní nárok. Legalizace pobytu v České
republice z důvodu, že v zemi původu již nemá žádné rodinné vazby, není případem hodným
zvláštního zřetele dle §14 zákona o azylu. Za tento důvod lze považovat pouze závažné
okolnosti, jako je např. vysoký věk, které ale žalobce neuvedl.
[5] Doplňková ochrana nemohla být žalobci udělena z důvodu dle §15a zákona o azylu,
jelikož byl pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2014,
sp. zn. 49 T 11/2014, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody
v trvání 6 let, z jehož výkonu byl podmínečně propuštěn. Žalovaný vycházel z obsahu
odsuzujícího trestního rozsudku a hodnotil individuální okolnosti případu, přičemž poukázal
na skutečnost, že žalobce páchal trestnou činnost úmyslně. Podrobně rozebral též závažnost
jeho jednání. Trestná činnost žalobce tak dle krajského soudu naplňuje znaky vážného zločinu
dle §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Závažnost tzv. drogové kriminality je dána
závažností dopadů a mírou devastačního účinku na psychické a fyzické zdraví konzumentů
drog, ale celkově i na společnost, neboť užívání drog patří k sociálně patologickým jevům.
[6] Dle krajského soudu žalobci nesvědčí některá z forem mezinárodní ochrany z důvodu
existence rodinného a soukromého života na území České republiky. Ve správním řízení
neuvedl jedinou relevantní skutečnost z pohledu přiznání některé z forem mezinárodní
ochrany. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany sdělil, že chce zůstat v České
republice s manželkou a nevlastní dcerou, jelikož dcera nedisponuje pobytovým oprávněním
ve Vietnamu. Žalovaný však vysvětlil, proč mu nemohl jednotlivé formy mezinárodní ochrany
udělit.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů podřazených pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů,
jelikož se nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě a pouze odkazoval na závěry
žalovaného. Takové rozhodnutí neplní účel soudního přezkumu. Krajský soud aproboval
nesprávné rozhodnutí, aniž by ho sám skutečně přezkoumal.
[9] Krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, jelikož nesprávně interpretoval
a aplikoval zákon o azylu. Stěžovatel ve správním řízení jednoznačně tvrdil existenci
náboženských důvodů pronásledování v případě jeho nuceného návratu do Vietnamu.
Má odůvodněný strach z pronásledování ze strany státních aktérů potlačujících náboženskou
diverzitu v zemi. Reálně mu hrozí, že nejenže státní orgány nebudou schopny
ho před nestátními aktéry a jejich protiprávním vydíráním ochránit, ale samy v této otázce
intervenují v neprospěch vyznavačů křesťanství. Tuto reálnou hrozbu konkretizoval
a určil. Pokud žalovaný nebyl o autentičnosti výpovědi přesvědčen, měl jej podrobit
podrobnějšímu dotazování v průběhu pohovoru. Dle rozsudku NSS ze dne 25. 4. 2019,
č. j. 5 Azs 207/2017 - 36, nemůže rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany obstát,
pokud žalovaný neprovedl s žadatelem řádně pohovor tak, aby položené otázky důsledně
směřovaly ke zjištění veškerých rozhodných skutečností a k prověření hodnověrnosti
žadatelova azylového příběhu. Žalovaný též postupoval v rozporu se směrnicí 2004/83/ES
ze dne 29. 4. 2004, o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí
nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby,
která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany
(pozn. NSS: tato tzv. kvalifikační směrnice byla s účinností od 10. 1. 2012 nahrazena stejnojmennou
směrnicí č. 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011), když systematicky stavěl stěžovatelova tvrzení
do světla problémů, které nedosahují takové intenzity, aby porušovala některá z jeho
základních práv. Krajský soud se poté k zásadním pochybením žalovaného nijak samostatně
nevyjádřil a toliko parafrázoval závěry vyvozené ze správního spisu. Dle rozsudku NSS
ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, nemusí být postaveno najisto, že stěžovatel bude
v zemi původu vystaven mučení nebo nelidskému zacházení, ale je nutné zkoumat, zda existuje
skutečně odůvodněné a reálné nebezpečí, že mu taková újma hrozí. Z nashromážděných
podkladů plyne hrozba újmy a persekuce. Je nesprávnou aplikací práva, pokud na něj žalovaný
a krajský soud kladou nepřiměřené důkazní břemeno, které neodpovídá standardu
stanovenému konstantní judikaturou.
[10] Krajský soud se dále nedostatečně vypořádal s námitkou porušení zásady materiální
pravdy, ačkoliv byla v žalobě vznesena. Žalovaný a krajský soud přihlédli k obecným zprávám
o situaci ve Vietnamu namísto toho, aby zvážili a prokázali individuální situaci stěžovatele
a jeho rodiny. Nedostatečně tak zjistili skutkový stav a okolnosti zjištěné v omezeném rozsahu
pak vyložili tendenčně a v rozporu se skutečností. Žalovaný si neobstaral všechny relevantní
informace o zemi původu.
[11] Žalovaný též dostatečně nezdůvodnil, proč mu odmítá udělit humanitární azyl dle §14
zákona o azylu. Stěžovatel má na území České republiky manželku se stabilním pobytovým
oprávněním a dceru s českým občanstvím, která ve Vietnamu nepožívá povolení k pobytu.
Neudělení mezinárodní ochrany tak znamená roztržení rodiny, což je v rozporu s Úmluvou
o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.). Stěžovatel ve Vietnamu nemá žádné materiální zázemí.
Tyto skutečnosti ale nebyly vzaty v potaz. V daném případě nastaly natolik závažné
a výjimečné okolnosti, že by neudělení humanitárního azylu bylo nehumánní. Z rozhodnutí
žalovaného nelze vysledovat jeho úvahy a hodnocení ve vztahu k důvodům hodným
zvláštního zřetele.
[12] Krajský soud provedl nesprávnou a nepřezkoumatelnou úvahu při aplikaci §15a odst. 1
písm. b) zákona o azylu, jelikož trestný čin spáchaný stěžovatelem podřadil pod pojem
„vážný zločin“ uvedený v daném ustanovení. Zcela nesprávně tak definuje trestný čin jako
vážný, přičemž zohledňuje naprosto irelevantní kategorie, jako je ohrožení blaha lidí a vliv
na ekonomické, kulturní a politické zásady společnosti. Trestný čin poté přímo spojuje
s rozkladem hospodářství a společnosti. Žalovaný nepoměřoval individuální trestný čin,
ale přistoupil k němu formálně a kategoricky jako k jakémukoliv jinému drogovému deliktu.
Dle rozsudku NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016 - 28, č. 3546/2017 Sb. NSS,
závěr o tom, že stěžovatel spáchal vážný zločin, nelze odůvodnit pouze s odkazem na to,
že byl odsouzen za spáchání činu, který je vnitrostátním trestním právem označován za zvlášť
závažný zločin. Je třeba vzít v úvahu povahu a závažnost spáchaného činu a v souvislosti s ní
výši uloženého trestu, míru účasti na trestné činnosti, či skutečnost, že stěžovatel již trest
odnětí svobody vykonal. Výše uvedené okolnosti nebyly v projednávaném případě
zhodnoceny.
[13] Stěžovateli též měla být udělena doplňková ochrana dle §14a odst. 2 písm. b) zákona
o azylu, pro kterou postačí naplnění hrozby mučení či krutého a nelidského zacházení nižší
intenzity než v případě odpovídajícím §12 písm. b) tohoto zákona. Nemusí zde být
na zákonem požadované úrovni prokázáno pronásledování. V řízení o udělení mezinárodní
ochrany vyšlo najevo, že stěžovateli reálně hrozí vážná újma v případě nuceného vycestování,
jelikož bude praktikovat svou víru. Nebyla tak řádně přezkoumána možnost udělení
doplňkové ochrany. Žalovaný ani krajský soud se navíc nevypořádali s možností udělení
doplňkové ochrany dle §14 odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Z rozsudku NSS
ze dne 11. 3. 2015, č. j. 3 Azs 256/2014 - 27, plyne, že nelze a priori konstatovat, že k rozporu
s mezinárodními závazky nemůže dojít. Žalovaný měl zkoumat, zda existuje odůvodněné
a reálné nebezpečí, že tato újma hrozí. Měl proto zkoumat zacházení s osobami realizujícími
svobodu náboženství, a to de facto jako se sociální skupinou, která ve Vietnamu dlouhodobě
podléhá persekucím.
[14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí případně zamítnutí.
Stěžovatel během správního řízení neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Na základě skutečností,
které uvedl, nelze dospět k závěru, že by mu ve Vietnamu hrozilo nebezpečí vážné újmy.
Se všemi uvedenými důvody se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně a podrobně
vypořádal. K tomu si opatřil dostatek informací. Námitky uvedené v kasační stížnosti jsou
obecného charakteru. Dle rozsudku NSS ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37,
č. 312/2004 Sb. NSS, nemůže stěžovatel namítat, že si žalovaný a krajský soud nezjistili
důsledně stav věci, pokud sám neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[16] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém
interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny
judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon;
(4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[17] V nyní posuzovaném případě k takto výraznému pochybení krajského soudu došlo.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížností napadený rozsudek je
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nesprávný postup
krajského soudu tak nepříznivě zasáhl do stěžovatelova hmotněprávního postavení. Podanou
kasační stížnost lze tedy ve smyslu §104a s. ř. s. kvalifikovat jako přijatelnou.
[18] Kasační stížnost je důvodná.
[19] Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve tímto důvodem. Bylo by předčasné zabývat
se právním posouzením věci samé, bylo-li by napadené rozhodnutí krajského soudu skutečně
nepřezkoumatelné či založené na jiné vadě řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci
samé.
[20] Stěžovatel spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v nedostatku
důvodů, jelikož se v něm krajský soud nevypořádal se žalobními námitkami a pouze
odkazoval na závěry žalovaného. Z judikatury NSS vyplývá, že bez dalšího nelze považovat
za nepřezkoumatelné rozhodnutí krajského soudu jen z toho důvodu,
že odkazuje na rozhodnutí správního orgánu (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007,
č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, č. 1350/2007 Sb. NSS, či např. usnesení ze dne 19. 5. 2016,
č. j. 5 Azs 220/2015 - 35). Je však třeba dát stěžovateli zapravdu, že se krajský soud skutečně
nevypořádal se všemi žalobními námitkami, jelikož se nevypořádal s námitkou ohledně hrozby
pronásledování v zemi původu z náboženských důvodů.
[21] Dle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být
patrné, z jakých důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné či nicotné,
přičemž smyslem uvedení těchto bodů je jednoznačné stanovení rámce požadovaného
soudního přezkumu (srov. též rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Krajský soud poté dle §75 odst. 2 s. ř. s.
napadené rozhodnutí přezkoumává v mezích žalobních bodů. Nevypořádání se s žalobní
námitkou ze strany soudu způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů,
neboť ze zásad spravedlivého procesu vyplývá povinnost soudů svá rozhodnutí řádně
odůvodnit, reagovat na uplatněné námitky a vysvětlit, jak byly hodnoceny (srov. rozsudek NSS
ze dne 26. 3. 2009, č. j. 9 Afs 57/2008 - 60).
[22] Stěžovatel již při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 7. 6. 2019
(dle Protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany na č. l. 12 správního
spisu) uvedl, že v zemi původu nemůže svobodně vyznávat svou víru. K tomu uvedl,
že je katolík a že byl ve Vietnamu při cestě do kostela dvakrát napaden příslušníky obecní
policie v civilu, které poznal. Incident s policisty se měl odehrát někdy v letech 1999 - 2000.
Žalovaný tvrzení ohledně pronásledování z důvodu náboženského vyznání shledal
nedůvěryhodným, jelikož stěžovatel blíže nespecifikoval a nevysvětlil důvod incidentu
s policisty. Dále v napadeném rozhodnutí uvedl, že ve Vietnamu žijí stěžovatelovi rodiče, kteří
kvůli své křesťanské víře nemají dle jeho vlastního vyjádření žádné potíže. Na území
České republiky pobývá od roku 2003 na základě povolení k pobytu za účelem podnikání
a o mezinárodní ochranu požádal až v roce 2019, tedy po 16 letech od opuštění vlasti,
jelikož mu bylo zrušeno povolení k pobytu z důvodu odsouzení za trestnou činnost. Žalovaný
tak dospěl k závěru, že se stěžovatel snažil svým příběhem vyvolat zdání azylově relevantních
důvodů.
[23] Krajský soud následně v 31. bodě rozsudku dospěl bez podrobnějšího odůvodnění
k závěru, že stěžovateli nesvědčí důvod pro udělení mezinárodní ochrany dle §12
písm. b) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud toto posouzení neshledal dostatečným. Krajský
soud se nijak nevypořádal s žalobní námitkou, že stěžovatel má odůvodněný strach
z pronásledování ze strany státních aktérů, kteří potlačují náboženskou diverzitu v zemi.
Nezabýval se ani tvrzeným incidentem s policií. Tvrzení o svém křesťanském vyznání
a o incidentech s policií přitom stěžovatel konzistentně uváděl ve správním i soudním řízení.
Opomenutím této námitky zatížil krajský soud své rozhodnutí nepřezkoumatelností
pro nedostatek důvodů. Výše uvedeným postupem bylo stěžovateli odepřeno právo na úplné
a ex nunc posouzení skutkové i právní stránky věci soudem, které je zaručené čl. 46 odst. 3
směrnice 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání
a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“).
Požadavek na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí je nutné interpretovat právě s ohledem
na tento článek procedurální směrnice (srov. též rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2019,
č. j. 8 Azs 27/2019 - 52). Jestliže má soud věc úplně skutkově a právně posoudit, musí rovněž
své posouzení řádně zdůvodnit.
[24] Krajský soud měl na základě jasně formulovaného žalobního bodu zvážit, zdali bylo
posouzení žalovaného ohledně stěžovatelova tvrzení o pronásledování v zemi původu
z náboženských důvodů dostatečné, a to například tím, že by provedl dokazování ohledně
situace náboženských menšin ve Vietnamu. To však neučinil a vystačil si pouze s obecným
konstatováním, že stěžovateli nesvědčí důvod pro udělení azylu dle §12 písm. b) zákona
o azylu. Krajský soud tudíž nedostál své povinnosti dle §75 odst. 2 s. ř. s. a zatížil svůj
rozsudek vadou dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pro kterou jej musel NSS zrušit
a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[25] Ačkoliv NSS souhlasí se závěrem krajského soudu, že snahu o legalizování pobytu
na území České republiky nelze považovat za azylově relevantní důvod dle §12 písm. b)
zákona o azylu, není možné pouze na základě tohoto závěru ignorovat konkrétní tvrzení
o možném pronásledování v zemi původu. Dle rozsudku NSS ze dne 18. 5. 2011,
č. j. 5 Azs 6/2011 - 49: „Skutečnost, že žadatele vedla k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany
také ‚snaha o legalizaci pobytu na území ČR‘, nepostačuje sama o sobě k zamítnutí této žádosti jako zjevně
nedůvodné podle §16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, či k neudělení mezinárodní ochrany podle §12
až §14a téhož zákona, neboť tato skutečnost ještě nevylučuje, že žadatel opustil zemi původu a chce se usídlit
v ČR právě proto, že má odůvodněný strach z pronásledování v zemi původu z azylově relevantních důvodů
nebo že by v případě navrácení do této země čelil skutečnému nebezpečí vážné újmy zakládajícímu nárok
na doplňkovou ochranu.“
[26] Nejvyšší správní soud nikterak nerozporuje možnost, že stěžovatel poté, co přišel
o povolení k pobytu z důvodu své trestné činnosti spáchané na území České republiky,
za niž byl pravomocně odsouzen, podal účelově žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Nicméně ve své žádosti uvedl konkrétní důvod ohledně obav z pronásledování
z náboženských důvodů ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, se kterým bylo třeba se
přezkoumatelně vypořádat. Nic na tom nemění ani skutečnost, že ve vztahu k možnosti
udělení doplňkové ochrany žalovaný shledal důvody vylučovací klauzule ve smyslu §15a;
ty se však (na rozdíl od vylučovací klauzule podle §15 téhož zákona) nevztahují k důvodům
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Jelikož se s touto námitkou krajský soud
nevypořádal, není zřejmé, z jakého důvodu považoval za dostatečné, že žalovaný v napadeném
rozhodnutí vyšel pouze z obecných zpráv o zemi původu, které se nijak nevypořádávaly
s tvrzeným pronásledováním křesťanů. Též není zřejmé, z jakého důvodu si vystačil pouze
s tvrzením, že rodiče stěžovatele nemají ve Vietnamu žádné potíže.
[27] Co se týče času podání žádosti o mezinárodní ochranu, je třeba připomenout závěr
uvedený v bodu [19] výše citovaného rozsudku č. j. 8 Azs 27/2019 - 52: „Čas podání žádosti
by tedy stěžovateli neměl být sám o sobě k tíži a správní orgán žádost nemůže a priori posuzovat jako účelovou
‚k legalizaci pobytu‘. Zvláště k ní nesmí přistupovat jinak než k žádostem, které nepovažuje za ‚účelové‘.
Vždyť žádosti o azyl mají kromě funkce ochranné obecně za účel umožnit cizinci legální pobyt na území;
mezinárodní ochranu lze z azylově relevantních důvodů poskytnout i žadateli, který žádost podal zcela zjevně
‚účelově‘.“ Skutečnost, že stěžovatel nepožádal o udělení mezinárodní ochrany okamžitě
po svém příchodu do České republiky v roce 2003, tak nemůže sama o sobě obstát jako důvod
nevypořádání se s tvrzeným důvodem ohledně obav z hrozícího pronásledování
z náboženských důvodů v zemi původu. Nejvyšší správní soud nijak nevylučuje,
že stěžovatelova žádost o mezinárodní ochranu je skutečně účelová a že je ve skutečnosti
motivována pouze snahou legalizovat svůj pobyt v ČR. To však krajský soud ani žalovaného
nezbavuje povinnosti přezkoumatelně, byť i zamítavě, zareagovat na konkrétní tvrzení
o hrozícím pronásledování z důvodů náboženství, u nichž dosud nebyla prokázána
nevěrohodnost ani na základě vnitřních rozporů ve stěžovatelových tvrzeních, ani na základě
informací o stěžovatelově zemi původu.
[28] Dokud nebude přezkoumatelně posouzena možnost udělení azylu podle §12 zákona
o azylu, bylo by předčasné vyjadřovat s k možnosti udělení azylu podle jeho §14 či doplňkové
ochrany podle jeho §14a, respektive k naplnění podmínek vylučovací klauzule podle
jeho §15a.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle §110 odst. 4 s. ř. s.
je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.
[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí, jak je stanoveno v §110 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu