ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.94.2017:30
sp. zn. 9 Azs 94/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. M. T.,
zast. Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem Haškova 1714/3, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 22. 3. 2016, č. j. OAM-362/ZA-ZA04-ZA02-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2017, č. j. 29 Az 15/2016 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Janu Urbanovi, advokátovi se sídlem Haškova 1714/3,
Hradec Králové, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
ve výši 4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaný
rozhodl o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.
I. Vymezení věci
[2] Předmětem sporu je otázka řádně zjištěného skutkového stavu a s tím související
nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel brojí i proti
věcnému posouzení jeho námitek.
[3] Krajský soud ze spisu ověřil, že žalovaný vycházel především z žádosti o mezinárodní
ochranu, protokolu o výpovědi stěžovatele a dále z informací, které shromáždil v průběhu
správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv
v Senegalu. Skutkový stav měl za dostatečně zjištěný a odpovídající okolnostem daného případu
ve smyslu §2 odst. 4 a §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“).
[4] Žalovaný velmi podrobně popsal a vyhodnotil jednotlivá tvrzení a vycházeje
ze shromážděných podkladů, včetně zpráv o zemi původu, dospěl ke zcela správnému závěru.
[5] Soud připomenul, že projednávaná žádost o mezinárodní ochranu je v pořadí již pátou
stěžovatelovou neúspěšnou žádostí.
[6] První řízení ve věci mezinárodní ochrany se stěžovatelem proběhlo v letech 2000 - 2001
a bylo pro nedostavení se k pohovoru zastaveno. Druhé řízení se konalo v letech 2006 - 2007.
Meritorní rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany bylo shledáno krajským i Nejvyšším
správním soudem za zákonné. Třetí žádost o mezinárodní ochranu v roce 2007 byla shledána
nepřípustnou a řízení o ní bylo zastaveno. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí nebrojil. Čtvrté
řízení proběhlo v roce 2009 a žádost byla shledána nepřípustnou. Řízení o žalobě bylo Krajským
soudem v Brně zastaveno.
[7] Stěžovatel je státním příslušníkem Senegalu, wollofské národnosti, muslimského vyznání.
V České republice (dále jen „ČR“) pobývá od roku 1995. Uvedl, že ze země původu odešel,
protože po něm chtěli, aby dělal politiku. Nikdy nebyl členem žádné politické strany.
K upozornění, že v dřívějších žádostech uváděl ekonomické a rodinné důvody, uvedl, že odešel
ze všech jím uváděných důvodů. Za politické důvody označil neochotu jít volit. V Senegalu
je stále prezidentem Macky Sall, který nechce zastavit válku a kterého jako prezidenta nechce.
V Casamanse je velké bohatství, veškerý byznys. Do země původu se chce vrátit až skončí válka.
Soud měl k dispozici lékařské zprávy o zdravotním stavu stěžovatele. V ČR má dvě děti, ale jejich
matka žije s jiným mužem, neví, co je se zbytkem jeho rodiny (syn a žena žijí zřejmě v Senegalu).
Chce zde zůstat, protože se mu tady líbí. O mezinárodní ochranu žádá z politických a rodinných
důvodů. V roce 1999 byl trestán pro užití omamných látek, v letech 2012 a 2013 pro nelegální
pobyt.
[8] Soud dospěl k závěru, že stěžovatelem sdělené informace si odporují, případně jsou vágní
a nevyjasněné. Soud nepochyboval o jejich zjevné účelovosti. Plně se ztotožnil i se závěry
žalovaného ohledně tvrzeného konfliktu v zemi původu. Ten na základě shromážděných pokladů
uvedl, že od roku 2014 je v Senegalu vnitřní konflikt ve fázi jednostranného příměří, vyhlášeného
Demokratickými silami hnutí Cassamase. Ztotožnil se i s odkazy žalovaného na mezinárodní
dokumenty, stanovící koho lze v kontextu ozbrojených konfliktů považovat za uprchlíka, jakož
i s odkazy na související judikaturu. Podmínky stanovené v §13 a §14b zákona o azylu nejsou
v projednávané věci naplněny a aplikace těchto ustanovení nepřipadá v úvahu. Země původu
naopak podporuje dobrovolně se navrátivší obyvatele. Stěžovatel vlastní dům v D., tj. v místě,
kde neprobíhá žádný ozbrojený konflikt.
[9] Tvrzené zdravotní problémy (problémy s pravou rukou) nejsou azylově relevantní.
Obdobně není azylově relevantní ani jeho rodinná situace. Stěžovatel není zapsán v rodných
listech svých dcer žijících v ČR jako otec, dle vlastních slov je od roku 2005 neviděl a nepodílí
se na jejich výchově.
[10] Stěžovatel neuvedl žádný relevantní důvod, pro který by mu mohla být udělena jakákoliv
forma mezinárodní ochrany, a proto byla jeho žaloba shledána nedůvodnou.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[11] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností z důvodů dle §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[12] Krajský soud se řádně nevypořádal s námitkou stěžovatele, že rozhodnutí žalovaného
je nezákonné z důvodu opakovaného porušení povinností stanovených v §2 a §3 správního
řádu, jakož i příslušných ustanovení zákona o azylu. Soud pouze zopakoval tvrzení stěžovatele
a závěry žalovaného, žádným způsobem však neobjasnil, jakým způsobem uvedené skutečnosti
hodnotil. Soud se s jeho námitkami vypořádal fakticky pouze odkazem na zopakování
argumentace žalovaného, aniž by se jeho námitkami věcně zabýval.
[13] Stěžovatel je také přesvědčen, že řízení před žalovaným bylo zatíženo vadami dle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Žalovaný vycházel z nedostatečného množství podkladů, a to ve vztahu
k reálné situaci v konfliktem zasažených částech země. V tomto důsledku nemohlo být objektivně
posouzeno ohrožení života stěžovatele nebo jiná závažná újma bezprostředně hrozící stěžovateli
po návratu do země původu. Stěžovatel je ohrožen zejména ze strany skupin podporujících
prezidenta Kharima Wadeho. Hrozí mu i potenciální pronásledování státními orgány v důsledku
jeho příslušnosti k demokratickým hnutím, otevřeném hlášení se k islámu a odmítání násilí
podporovaného právě prezidentem a armádou, která se dostala k moci díky intervenci hlavy státu.
[14] Stěžovatel opakovaně odkazoval na svá zjištění o šikanózních tendencích ze strany
etnických skupin, jichž je Senegal plný. Tato jednání jsou tolerována místními orgány, neboť
jejich cílem je poškodit občany, kteří se vrací po delším pobytu v zahraničí a díky problematické
integraci takovýchto osob v Senegalu, dochází k hlubšímu rozvoji konfliktu, který v zemi probíhá
už několik let a umožňuje prezidentovi a skupinám na jeho osobu napojených dále získávat
bohatství ve prospěch vlastních účtů.
[15] Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[16] Žalovaný ve vyjádření uvádí, že neshledal existenci žádného z taxativně vymezených
důvodů pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Stěžovateli v zemi původu nehrozí
pronásledování ve smyslu zákona o azylu a ani zmiňované obavy nelze označit za odůvodněný
strach z pronásledování. Správní orgány podložily svůj závěr relevantními podklady.
[17] Žalovaný připomíná, že nyní projednávaná žádost o mezinárodní ochranu je v pořadí
pátou neúspěšnou žádostí stěžovatele o udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany na území
ČR. Stěžovatel na území přicestoval v roce 1995, což představuje značný časový odstup. Jím
uváděné skutečnosti byly posuzovány již v předchozích řízeních. Žádné potíže politického
charakteru stěžovatel neměl. V době, kdy stěžovatel opustil zemi původu, nebyl ve funkci
současný prezident. Zemi původu opustil letecky legálně s vlastním cestovním pasem. Je tedy
zřejmé, že o jeho osobu nemají senegalské státní orgány zájem. Před vycestováním ze země nebyl
zatčen ani zadržen a v případě návratu mu nic takového nehrozí.
[18] Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro její nedůvodnost zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[19] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[20] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. zabývá
otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[21] Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele,
a to v mezích vytyčených výše zmíněným usnesením prvního senátu zdejšího soudu.
[22] Nejprve se zabýval nesprávně zjištěným skutkovým stavem žalovaného a s tím související
nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Pokud by totiž krajský soud přezkoumal
rozhodnutí správního orgánu, které nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatížil
by vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007,
č. j. 5 Afs 115/2006 - 91).
[23] Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu (správního orgánu) je totiž možný pouze
za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí
srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
[24] Veškerá výše uvedená kritéria obě napadená rozhodnutí splňují. Jedná se o srozumitelná
rozhodnutí opřená o vyčerpávající odůvodnění, ze kterých je zcela zřejmé, proč krajský soud
i žalovaný rozhodli tak, jak je uvedeno ve výroku obou rozhodnutí.
[25] Ze strany žalovaného byly získány všechny potřebné informace, reálie o zemi původu
(Informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 14. 11. 2014; Výroční zpráva Amnesty
International 2014/2015 – Senegal ze dne 25. 2. 2015; zpráva MZ USA o dodržování lidských
práv v Senegalu za rok 2014 ze dne 25. 6. 2015 a aktuální znění Infobanky ČTK „Země světa,
Senegal“). Z odůvodnění napadeného rozsudku je zcela zjevné, že se i krajský soud pečlivě
zabýval celým správním spisem (odkaz na správní spis včetně pohovorů je v rozsudku uveden
opakovaně). Situace stěžovatele byla hodnocena individuálně a nebyly zjištěny žádné
pochybnosti. O nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu v dané věci nelze hovořit,
neboť rozsudek není nesrozumitelný ani netrpí nedostatkem důvodů rozhodnutí. Krajský soud
se řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami.
[26] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto
Nejvyšší správní soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik,
aby se jí soud podrobně věcně zabýval.
[27] Nejvyšší správní soud se zcela se ztotožňuje se závěry krajského soudu, že s těžovatel
neuvedl žádné důvody, které by svědčily udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany.
[28] Tvrzení stěžovatele, že po návratu do země původu bude pronásledován ze strany
etnických skupin či výkonné moci je zcela obecné a není ničím podloženo. Stěžovatel odcestoval
ze země původu legálně, s vlastním cestovním pasem a nic nenasvědčuje jakémukoliv zájmu
senegalských úřadů o jeho osobu.
[29] Tvrzení, že ze země původu odjel, protože nechtěl volit, následně při pohovoru popřel.
Obava z úřadujícího prezidenta se soudu jeví jako zcela nevěrohodná, neboť jednak v době
vycestování ze země původu v roce 1995 byla v této funkci zcela jiná osoba a dále stěžovatel
nebyl schopen své problémy se současným prezidentem při pohovoru blíže popsat. Výslovně
uvedl, „ jsou problémy, které tady nemůžu říci, je to ten, který nechce zastavit válku“. Obdobně ani
na opakované dotazy stran politických problémů v zemi původu nebyl schopen konkrétně
odpovědět. Uváděl obecné proklamace typu „v mé zemi nejsou politici dobří, prezident si bere všechny
peníze a nikdo není zavřený, každý si dělá, co chce, lidé nemají co dělat, nepracují “. Na otázku, co mu hrozí
v případě návratu, uvedl „že by ho zabili vojáci, protože to je válka“.
[30] Soud je přesvědčen, že stěžovateli v zemi původu nehrozí přímé a bezprostřední
nebezpečí vážné újmy. Není ani ohrožen na životě nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného
násilí v situacích ozbrojeného konfliktu. V místě posledního stěžovatelova pobytu (město D.) ani
jeho okolí žádný ozbrojený konflikt neprobíhá. Obdobně jako žalovanému není ani soudu
zřejmé, jaký dopad by na stěžovatele mohl mít případný konflikt v regionu Casamanse, který
navíc dle údajů z roku 2014 ustává.
[31] Stěžovatel o mezinárodní ochranu požádal bezúspěšně celkem pětkrát. Jeho žádost
považuje soud za zjevně účelovou, jejímž jediným cílem je snaha legalizovat svůj pobyt na území
ČR. Snaha o legalizaci pobytu na území ČR nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany.
Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 26. 9. 2006, č. j. 4 Azs 442/2005 - 43, vyslovil,
že „institut azylu slouží lidem, kteří jsou v zemi původu pronásledováni ze zákonem stanovených důvodů
(§12 zákona o azylu) a obecně není prostředkem pro řešení jakýchkoli problémů (ekonomických, osobních,
rodinných) v zemi původu. Udělení azylu lze aplikovat pouze v omezeném počtu případů ve smyslu zákonem
stanovených podmínek. Legalizace pobytu se záměrem vyhnout se případným nepříznivým důsledkům
nezákonného pobytu na území ČR není v žádném případě důvodem pro mezinárodní ochranu formou azylu“.
K obdobným závěrům dospěl také v rozhodnutích ze dne 19. 10. 2006, č. j. 7 Azs 234/2005 – 48;
ze dne 12. 10. 2006, č. j. 6 Azs 297/2005 – 53; nebo ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou
a odmítl ji.
[33] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[34] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 14. 4. 2016, č. j. 29 Az 15/2016 – 61,
ustanoven zástupcem pro řízení před krajským soudem advokát Mgr. Jan Urban. Dle §35 odst. 8,
věty poslední, s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát,
zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle první věty téhož ustanovení, ve spojení
s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
[35] Ustanovený zástupce učinil v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní
služby, kterým je písemné podání ve věci samé – podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Za jeden úkon
právní služby náleží zástupci stěžovatele mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní
služby náleží 3 400 Kč. S ohledem na skutečnost, že ustanovený zástupce je plátcem daně
z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), zvyšuje se částka přiznané odměny dle §35 odst. 8, věty
druhé, s. ř. s. o DPH ve výši 21 %, tj. o částku 714 Kč. Celková výše odměny ustanoveného
zástupce činí 4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu