ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.62.2013:39
sp. zn. Aprk 62/2013 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: PhDr. M. J.,
zast. JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem Praha 5, Kořenského 15/1107,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Borovská 81/11, Praha 5,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2011, č. j. 163550/2011/KUSK, vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 345/2011, o návrhu žalobce na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném
znění,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn. 8 A 345/2011
rozhodnout nejpozději ve lhůtě do 31. 1. 2014.
II. Žalobci se p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení ve výši 4.114 Kč; tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále „navrhovatelka“) podala u Městského soudu v Praze dne 1. 11. 2011
žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalovaného.
Dne 7. 10. 2013 bylo Nejvyššímu správnímu soudu Městským soudem v Praze (dále
„městský soud“) postoupeno podání obsahující návrh na určení lhůty dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (dále „zákon o soudech a soudcích“), které navrhovatelka učinila dne 27. 9. 2013
u městského soudu.
Navrhovatelka uvádí, že se snažila průběh řízení soudu maximálně usnadnit již tím,
že současně s žalobou uhradila soudní poplatek, žalobu podala v předepsaném počtu vyhotovení,
k výzvě soudu stran možnosti rozhodnutí o věci bez nařízení jednání i k podjatosti soudců
se obratem vyjádřila; navrhovatelka souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání a podjatost
nenamítá.
Dle názoru navrhovatelky se nejedná o věc složitou skutkově ani právně.
Ze strany navrhovatelky byly učiněny všechny potřebné úkony, svým postupem tedy
nedala žádný důvod pro průtahy v řízení, které zde evidentně existují.
Navrhovatelka dále podání svého návrhu na určení lhůty odůvodňuje tím, že je
v důsledku správního rozhodnutí omezena ve svých právech a vystavena značné nejistotě; ta je
dána tím, že více jak dva roky od podání ohlášení stavebnímu úřadu není v dané věci najisto
postavena otázka zákonnosti postupu při výkonu dispozičních práv vlastníka nemovitosti.
Navrhovatelce je znemožněn výkon jejího vlastnického práva, a to práva nakládat s majetkem,
když je až do konečného rozhodnutí ve věci samé nucena zdržet se realizace jednoduché stavby
přípojky na veřejný vodovod a kanalizační síť na svém pozemku.
Městský soud postoupil návrh bez vyjádření.
Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti v návrhu uvedené z předloženého soudního
spisu, přitom zjistil, že poslední úkon ve spise byl učiněn 2. 2. 2012 (zaslání vyjádření žalovaného
navrhovatelce), a dospěl k závěru, že návrh je důvodný.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění, má-li účastník
nebo ten, kdo je stranou řízení za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh
soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází
k průtahům v řízení.
Podle odstavce 8 cit. ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení
lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází
v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán
jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
Nejvyšší správní soud již opakovaně konstatoval, že průtahy v řízení neznamenají pouze
excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudu, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li
v soudním procesu postupem soudu (či více soudů) k neodůvodněně pomalému vyřizování věci
napadlé příslušnému soudu. V řízení podle §174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší
správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy
v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný krajský (městský) soud poté, kdy obdrží podání
ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup
existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou,
usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci všechny procesní úkony soudu byly
učiněny v přiměřených časových lhůtách, avšak od 2. 2. 2012 do doby, kdy navrhovatelka podala
návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, byl soud zcela nečinný.
Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla
věcně i místně příslušnému soudu postoupena již dne 1. 11. 2011 a doba, po kterou soud ničeho
v řízení nečinil (tj. od 2. 2. 2012) je více než 1,5 roku. Taková lhůta není lhůtou v dané věci
přiměřenou.
Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že nikterak nezpochybňuje, že soud je
povinen vyřizovat věci podle pořadí nápadu. K takové případné argumentaci Nejvyšší správní
soud uvádí, že odkazy na pořadí vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody, které by mohly
být interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít
k tíži navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu,
Pokračování Aprk 62/2013 - 40
který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně
známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy
soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru
nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“
(viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06,
nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další).
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem a důrazem
na složitost věci, její závažnost, jakož i s ohledem na postup navrhovatelky v řízení,
která se nikterak negativně nepodílela na délce řízení, a na dosavadní postup soudu, dospěl
k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro vydání rozhodnutí. Touto
lhůtou je městský soud vázán.
Návrh navrhovatelky byl uznán jako oprávněný, ve smyslu poslední
věty §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Z obsahu spisu
soud zjistil, že zástupce navrhovatelky učinil jeden úkon (podání návrhu). Soud rozhodl tak,
že se navrhovatelce náhrada nákladů řízení přiznává ve výši 1 x 3.100 Kč a 1 x 300 Kč,
celkem 3.400 Kč [dle §9 odst. 4 písm. d) a dle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif)]. Zástupci tak bude do 1 měsíce od právní moci usnesení
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu odměna ve výši 3.400 Kč., zvýšená o 21 % DPH,
tedy celkem 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(ust. §174a odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 10. října 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu