ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.19.2018:13
sp. zn. Konf 19/2018-13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Radovana Havelce,
JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Romana Fialy a Mgr. Víta Bičáka, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a 1) Obvodním soudem pro Prahu 4,
2) Městským soudem v Praze, a d alších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu
pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 413/2008, ve věci žaloby o zaplacení 9 247,50 Kč s příslušenstvím:
žalobce Český inkasní kapitál, a.s., se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 808/66,
IČO 27646751, a žalovaný B. D.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 21 C 413/2008, o zaplacení 9 247,50 Kč s příslušenstvím, pokud jde pohledávky
za operátorské/audiotextové služby ve výši 952,51 Kč, textovou službu – objednané služby ve výši
377,13 Kč, službu Premium SMS ve výši 2 003,03 Kč a službu uvítací melodie ve výši 12 Kč,
je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2009, čj. 21 C 413/2008-28
a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2009, čj. 54 Co 189/2009-36 se v částech,
v nichž bylo rozhodnuto o zastavení řízení v rozsahu odpovídajícím žalobou uplatněnému
nároku na zaplacení vyúčtovaných služeb operátorské/audiotextové služby, textová služba – objednané
služby, služba Premium SMS, a služba uvítací melodie v celkové výši 3 344,67 Kč s příslušenstvím,
se z r u š u j í.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 27. 6. 2018 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), navrhl Český telekomunikační úřad (dále též „ČTÚ“ nebo „navrhovatel“)
tomuto senátu, aby rozhodl spor o pravomoc dle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.,
který vznikl mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 4 a Městským soudem
v Praze na straně druhé ve věci žaloby o zaplacení částky 9 247,50 Kč s příslušenstvím,
a to v části týkající se zaplacení ceny za operátorské/audiotextové služby ve výši 952,51 Kč, textovou
službu – objednané služby ve výši 377,13 Kč, službu Premium SMS ve výši 2 003,03 Kč a službu uvítací
melodie ve výši 12 Kč v celkové výši 3 344,67 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Na základě žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací sítě Eurotel ze dne
25. 10. 2005 se žalovaná B. D. stala účastníkem telefonní stanice č. X u společnosti Eurotel
Praha, spol. s r. o. (nyní společnost O2 Czech Republic, a. s.).
V rámci takto vzniklého smluvního vztahu vystavila společnost Eurotel Praha, spol. s r. o.
žalované mimo jiné fakturu č. 1151138060, a to za služby, které jí byly poskytnuty v období
od 8. 11. 2005 do 7. 12. 2005. Dle přiloženého souhrnného účtu, upínajícího se k uvedené
faktuře, bylo součástí vyúčtovaných částek v celkové výši 6 128,44 Kč též vyúčtování služeb,
označených jako operátorské/audiotextové služby ve výši 952,51 Kč, textová služba – objednané služby
ve výši 377,13 Kč, služba Premium SMS ve výši 2 003,03 Kč a služba uvítací melodie ve výši 12 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně vyfakturovanou částku neuhradila, podala společnost
Český inkasní kapitál, a. s. (na kterou shora uvedené pohledávky smluvně převedla společnost
Telefónica O2 Czech Republic, a. s., jako právní nástupce společnost Eurotel Praha, s. r. o.)
u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala, aby
tento soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 6 128,44 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 (poté, co nejprve návrhu vyhověl a vydal platební rozkaz,
který následně pro jeho nedoručitelnost usnesením zrušil) vydal dne 18. 3. 2009 usnesení
čj. 21 C 413/2008-28, kterým řízení ve věci zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci tohoto
usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výrok II.); současně rozhodl o vrácení soudního poplatku
a nákladech soudního řízení (výroky II. a IV.). Svůj postup odůvodnil tím, že předmětný spor
se týká povinnosti uživatele uhradit poskytovateli cenu za poskytnuté komunikační služby
ve smyslu §64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon
o elektronických komunikacích“). Tyto spory rozhoduje podle ustanovení §129 zákona
o elektronických komunikacích ČTÚ. Tato skutečnost pak představuje neodstranitelný
nedostatek podmínek řízení, pro které muselo být řízení zastaveno a věc postoupena ČTÚ (§104
odst. 1 o. s. ř.). Toto usnesení bylo k odvolání žalobce usnesením Městského soudu v Praze
ze dne 15. 6. 2009, čj. 54 Co 189/2009–36, potvrzeno, přičemž odvolací soud plně aproboval
názor soudu prvého stupně o povaze uplatňovaných nároků.
Český telekomunikační úřad následně podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního
kompetenčního sporu, a to v části týkající se rozhodování o pohledávkách za služby
operátorské/audiotextové služby, textovou službu – objednané služeb, službu Premium SMS a službu uvítací
melodie v celkové výši 3 344,67 Kč s příslušenstvím. Navrhovatel uvedl, že dle ustanovení §108
odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je povolán rozhodovat
spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká
povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě; do této kategorie spadají i spory
o úhradu za poskytnutou službu elektronických komunikací (§64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích). Z definice služby elektronických komunikací, podávající se z ustanovení §2
písm. n) zákona o elektronických komunikacích, navrhovatel dovozuje, že jeho pravomoc je dána
v případě sporu o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických
komunikací (eventuálně o ujednáních na ně úzce navazující), nelze sem však zahrnout případy
tzv. „služeb obsahu“, kdy se jedná o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející
obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací poskytovatele služeb
elektronických komunikací. Podle navrhovatele lze poskytování všech shora uvedených služeb
považovat z povahy věci za službu obsahu, neboť je neposkytuje poskytovatel služeb
elektronických komunikací a ani ho k tomu nezavazuje smluvní vztah. Za této situace proto není
v uvedeném rozsahu založena rozhodovací pravomoc navrhovatele, ale uplatní se obecná
rozhodovací pravomoc soudů v občanském soudním řízení. ČTÚ proto navrhl, aby zvláštní senát
vyslovil, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soud pro Prahu 4, pokud
jde o nároky týkající se poskytnutých služeb obsahu, je soud. Současně s tím navrhl, aby usnesení
soudů obou stupňů byla v odpovídajícím rozsahu zrušena.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy vycházel
zvláštní senát z premisy, že v nyní posuzovaném případě se jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, neboť Obvodní soud pro Prahu 4 v předcházejícím soudním řízení popřel
svou pravomoc věc rozhodnout, přičemž i navrhovatel částečně popírá svou pravomoc ve věci
rozhodnout poté, co mu byla postoupena; k projednání a rozhodnutí takového sporu je zvláštní
senát povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu dle skutkového a právního stavu ke dni svého
rozhodnutí (viz např. rozhodnutí publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS, dostupné
z www.nssoud.cz).
Podle ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích je rozhodovací
pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (navrhovatele) rozhodovat ve sporech dána
v případech, kdy tak stanoví tento zákon. Podle ustanovení §129 odst. 1 citovaného zákona
navrhovatel rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor
týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech,
kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně
na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (viz např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009–12; citovaná rozhodnutí zvláštního senátu jsou dostupná z www.nssoud.cz)
je pro založení pravomoci navrhovatele rozhodnout účastnický spor třeba současného naplnění
dvou podmínek.
První podmínkou jsou osobní předpoklady stran sporu. Na straně jedné se musí jednat o osobu
vykonávající komunikační činnost, kterou se dle §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických
komunikací a provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona. Druhou stranou sporu musí
být osoba splňující předpoklady vyplývající z ustanovení §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích (ten, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb), případně ustanovení §2 písm. b) tohoto zákona
(ten, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací).
Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu; tato podmínka
je splněna tehdy, „pokud se spor týká povinnosti uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“.
Pokud jde o osobní předpoklady týkající se stran sporu, zvláštní senát nemá pochyb o tom,
že společnost Eurotel Praha, spol. s r. o., se kterou žalovaná uzavřela smlouvu o poskytování
služeb elektronických komunikací, byla osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu
ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích; žalobce je pak osobou, které byla
pohledávka plynoucí ze zmiňované smlouvy smluvně postoupena právním nástupcem původního
poskytovatele – společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Žalovaná pak bez pochyby
naplňuje charakteristiku účastníka podle ustanovení §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích.
Spornou se nicméně jeví povaha sporu mezi těmito osobami, a to pokud jde o tu část pohledávky
žalobce, která vychází z poskytnutí služeb operátorské/audiotextové služby, textová služba – objednané
služby, služba Premium SMS a služba uvítací melodie v celkové částce 3 344,67 Kč. Navrhovatel
namítá, že v tomto rozsahu není oprávněn o předmětu sporu rozhodovat, neboť poskytnutá
služba není službou elektronických komunikací, ve smyslu ustanovení §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích.
Podle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických
komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu
signálů po síti elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem
přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
Ze shora popsané definice služeb elektronických komunikací je zřejmé, že touto službou nelze
rozumět každou službu, která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační
činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací. Do této kategorie nebudou
spadat služby, jejichž užívání, respektive přístup k jejich obsahu, poskytovatel (osoba vykonávající
komunikační činnost) sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických
komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
Rozlišením takových služeb v konkrétních případech se zvláštní senát v minulosti opakovaně
zabýval, a to například v usneseních ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009–7
(„operátorské/audiotextové služby“), ze dne 30. 11. 2011 čj. Konf 79/2011–16 a ze dne 11. 6. 2012,
čj. Konf 11/2012–14 („Premium SMS“) a ze dne 19. 6. 2018, čj. Konf 8/2018–14 (uvítací melodie),
kde konstatoval, že jde o služby, které neposkytuje telekomunikační operátor, ale jeho smluvní
partneři. Od těchto závěrů neshledává zvláštní senát důvod se i v nyní projednávané věci jakkoli
odchylovat. Lze proto konstatovat, že shora specifikované vyúčtované služby neposkytla
žalované společnost Eurotel Praha, spol. s r. o., ale prostřednictvím své sítě elektronických
komunikací pouze umožnila (zpřístupnila) žalované užívání služeb smluvních partnerů. Zvláštní
senát tedy shledal, že předmětné služby poskytnuté žalované, označované též jako „služby třetích
stran“, nejsou dle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích službami elektronických
komunikací. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností
uložených na základě zákona o elektronických komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu
zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby
nemohou být ve vzájemném vztahu poskytovatele telekomunikačních služeb (respektive žalobce),
žalované a poskytovatele služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první, případně
též druhou §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby nejsou služby elektronických
komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť dle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském
soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého
práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Z uvedených důvodů zvláštní senát výrokem I. vyslovil, že k rozhodnutí o části žalované
pohledávky za poskytnuté operátorské/audiotextové služby, textovou službu – objednané služby, službu
Premium SMS a službu uvítací melodie v celkové výši 3 344,67 Kč s příslušenstvím, je dána pravomoc
soudů (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší zvláštní senát rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Výrokem II. byly tedy zrušeny části usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne
18. 3. 2009, čj. 21 C 413/2008-28 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2009,
čj. 54 Co 189/2009-36, kterými bylo rozhodnuto o zastavení řízení, a to v rozsahu odpovídajícím
žalobou uplatněnému nároku na zaplacení služeb obsahu přijatých žalovanou. V tomto rozsahu
tak byla odstraněna překážka věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné
pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4
odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Ve shora vymezeném rozsahu bude tedy povinností Obvodního
soudu pro Prahu 4 pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostř edky přípustné (§5 odst. 4
zákona č. 131/2002 Sb.).
V Brně 25. září 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu