ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.12.2005:49
sp. zn. Nao 12/2005 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce J. Š., proti
žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2002, č. j. FŘ – 110/1953/2002-0107,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 163/2003, o námitce podjatosti soudců
Krajského soudu v Brně JUDr. Jana Šanci, JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Petra Kobylky,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Jan Šanca, JUDr. Ing. Viera Horčicová
a Mgr. Petr Kobylka nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 163/2003.
Odůvodnění:
Žalobce brojí žalobou ze dne 19. 2. 2003 proti výše označenému rozhodnutí
žalovaného. Jak vyplývá z protokolu o jednání v této věci před Krajským soudem v Brně
ze dne 16. 2. 2005 (č. j. 30 Ca 163/2003-41), vznesl žalobce při tomto jednání námitku
podjatosti vůči osobě předsedy senátu, kterým je v této věci JUDr. Jan Šanca.
Žalobce jednak namítal, že jmenovaný soudce rozhodoval ve věci jeho přímých příbuzných,
přičemž se v dané věci dopustil procesních pochybení. Další důvod namítané podjatosti
spatřoval žalobce v tom, že na něj byl ze strany předsedy senátu činěn nátlak, neboť lavice,
kterou při jednání obsadil jako žalobce, byla potřísněna neznámou tekutinou barvy
odpovídající barvě lidské krve. Přestože na tento fakt žalobce předsedu senátu upozornil,
skvrny na lavici zůstaly i nadále. Podjatost je pak podle žalobce dána i tím, že předseda senátu
podmínil lhůtu třiceti dnů k doručení písemného vyhotovení rozsudku tím, že jej bude možno
žalobci doručit. Tyto námitky podjatosti svým podáním, které bylo doručeno Krajskému
soudu v Brně dne 17. 2. 2005, žalobce potvrdil a uvedl dále, že se dané námitky vztahují
i k dalším věcem, v nichž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného a které ve stejný den
(tj. 16. 2. 2005) Krajský soud v Brně projednával.
Přípisem ze dne 17. 1. 2005 vyzval Krajský soud v Brně žalovaného, aby v souladu
s §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“),
soudu sdělil, kdy se dozvěděl o shora uvedených důvodech podjatosti a aby dále jmenovitě
uvedl soudce, kterého (kterých) se namítaná podjatost týká. V odpovědi na tento přípis
žalobce dne 27. 2. 2005 soudu nejprve zopakoval, že namítaná podjatost se týká všech věcí
žalobce projednávaných dne 16. 2. 2005 u Krajského soudu v Brně a dodal, že podjatost
vyslovil neprodleně poté, co se o uvedených důvodech dozvěděl. Uvedl dále, že vyslovená
podjatost se týká celého rozhodujícího senátu, který se tajně radil, a proto se žalobci jevil
jako „jeden monolitní celek.“ Dodal, že veškeré tyto skutečnosti zmínil již při soudním
jednání, ovšem v protokolu o jednání nejsou zaznamenány, i v tom proto žalobce spatřuje
další důvod namítané podjatosti. Vzhledem k tomu, že soud neprovedl žalobcem navrhované
dokazování, rozšířil závěrem vyslovenou podjatost i v tomto bodě.
Soudce JUDr. Jan Šanca dne 18. 4. 2005 ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl,
že není podjatý ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., neboť důvody podjatosti, které zmiňuje žalobce,
jsou z hlediska citovaného ustanovení irelevantní. Ze samotného rozhodování o žalobě
ve věci příbuzných žalobce nevyplývá podjatost v dané věci, námitka potřísnění lavice
je zcela iracionální a procesní postup soudu či předsedy senátu při jednání je činností soudu,
která sama o sobě podjatost ve smyslu §8 odst. 1 věty prvé s. ř. s. nezakládá.
Soudce Mgr. Petr Kobylka ve svém vyjádření ze dne 18. 4. 2005 k namítané podjatosti
pouze konstatoval, že v dané věci není dána jeho podjatost ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s.,
neboť z tohoto ustanovení nevyplývá jediný důvod, který by zakládal pochybnost
o jeho nepodjatosti. O žádný takový důvod není navíc tato námitka ani opřena,
neboť dovozuje jeho podjatost především z toho, že soud nevyhověl návrhu na odkladný
účinek žaloby v jiné věci a že se senát tajně radil, což ovšem je v souladu s příslušným
ustanovením soudního řádu správního.
Soudce JUDr. Ing. Viera Horčicová na vznesenou námitku podjatosti reagovala
dne 29. 3. 2005 tak, že se nemůže k namítané podjatosti vyjádřit. Námitka ze dne 16. 2. 2005
byla totiž vyslovena pouze vůči osobě předsedy senátu a sdělení žalobce ze dne 27. 2. 2005
nemá podle jejího názoru náležitosti ve smyslu §8 odst. 5 s. ř. s., neboť především není
adresné.
Věc byla dne 2. 5. 2005 předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti Nejvyššímu
správnímu soudu, který o věci uvážil následovně:
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení
namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.
Nejvyššímu správnímu soudu byla k rozhodnutí předložena pouze námitka podjatosti
ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 163/2003, takže podjatostí
namítanou žalobcem u jeho ostatních věcí, které také dne 16. 2. 2005 projednával Krajský
soud v Brně, se Nejvyšší správní soud nezabýval a ani zabývat nemohl.
Dále musel Nejvyšší správní soud uvážit, zda se namítaná podjatost vztahuje
pouze na osobu předsedy senátu JUDr. Jana Šancu nebo i na další členy senátu Mgr. Petra
Kobylku a JUDr. Ing. Vieru Horčicovou. Není pochyb o tom, že podjatost vyslovená
žalobcem při jednání dne 16. 2. 2005 se vztahovala pouze na osobu předsedy senátu.
Jak ovšem vyplývá z podání žalobce ze dne 27. 2. 2005, rozšířil namítanou podjatost
vůči celému senátu, neboť tento se žalobci jevil jako „monolitní celek“. Krajský soud v Brně
sice žalobce v přípisu ze dne 17. 2. 2005 žádal o „jmenovité uvedení soudců“, podle názoru
Nejvyššího správního soudu je ovšem žalobcem namítaná podjatost „celého senátu“
dostatečně určitá. Nelze mít proto v dané věci za sporné, že žalobce ve svém podání
ze dne 27. 2. 2005 vyslovil podjatost i dalších členů senátu, tedy Mgr. Petra Kobylky
a JUDr. Ing. Viery Horčicové. K námitce druhé jmenované, že vyslovená podjatost nebyla
dostatečně adresná, Nejvyšší správní soud pouze připomíná usnesení rozšířeného senátu
tohoto soudu ze dne 12. 10. 2004 (č. 534/2005 Sb. NSS), který konstatoval,
že „Přepjatý formalismus při posuzovaní náležitostí žaloby ve správním soudnictví – a stejně
tak i jakýchkoliv jiných procesních úkonů účastníků řízení – naprosto neodpovídá principům
materiálního právního státu, ale ani samotnému poslání soudnictví. Soudy jsou nezávislé
a nestranné státní orgány, které usilují o nalezení spravedlnosti rozhodováním v konkrétních
věcech a které nemohou odmítnout zabývat se určitou věcí ze zcela formálních či spíše
formalistických důvodů … “ Tento názor je zcela v souladu i s konstantní judikaturou
Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2000,
sp. zn. II. ÚS 491/98).
Prvou námitku žalobce, že předseda senátu JUDr. Jan Šanca rozhodoval
ve věci jeho přímých příbuzných a dopustil se zde procesních pochybení, Nejvyšší správní
soud nepovažuje za důvodnou. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr
k účastníkům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout tehdy,
je-li soudcův vztah k účastníkům přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Za poměr k věci
se pak považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku.
Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Skutečnost, že jmenovaný soudce jednal ve věci přímých
příbuzných žalobce, ovšem žádnému z výše uvedených důvodů neodpovídají a nemohou
založit jeho podjatost. Jak sice vyplývá z výše citovaného §8 odst. 1 s. ř. s., jsou vyloučeni
též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věcí u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním
řízení“, se však týká rozhodování soudce ve stejné věci u soudu nižšího stupně;
„předchozím soudním řízením“ tak není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala
týchž účastníků [srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003
(č. 53/2004 Sb. NSS)].
Nelze přisvědčit ani další námitce žalobce, totiž že na něj předseda senátu při jednání
činil nátlak, neboť ponechal lavici, kterou žalobce při jednání obsadil, potřísněnou neznámou
tekutinou barvy odpovídající barvě lidské krve. V této skutečnosti nelze spatřovat důvod
podjatosti, pro který by měl být předseda senátu vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.
Je sice pravdou, že v souladu s části II. přílohy č. 12 instrukce Ministerstva spravedlnosti
ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává Vnitřní a kancelářský
řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále též „Vnitřní a kancelářský řád“) musí být jednací
síň, včetně podlahy, „udržována v řádném stavu a čistotě“. Vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí věci lze ovšem jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16).
Tento postup je přitom zcela v souladu s ústavní zásadou, podle níž nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Potřísněnou lavici
tedy rozhodně nelze považovat za tak závažný důvod, který by vyloučení soudce zakládal.
Jestliže žalobce tvrdí, že namítanou podjatost jmenovaných soudců spatřuje i v tom,
že protokol o jednání neobsahuje všechny skutečnosti, které při jednání u soudu uvedl,
je třeba odmítnout i tuto jeho argumentaci jako zcela nepatřičnou. Rozhodně není smyslem
právního institutu podjatosti soudce napravovat případná procesní pochybení soudu
při jednání. Pokud žalobce nesouhlasil se zněním protokolu, měl postupovat
podle §40 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“)
ve spojení s §64 s. ř. s. Jak navíc Nejvyšší správní soud zjistil z přiloženého spisu,
protokol o jednání před Krajským soudem v Brně ze dne 16. 2. 2005 obsahuje všechny
náležitosti, které pro něj stanoví §21 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní
a krajské soudy a §21 Vnitřního a kancelářského řadu ve spojení s §49 odst. 13 s. ř. s.
Ostatní námitky žalobce (neprovedení žalobcem navrhovaného dokazování a lhůta
k doručení písemného vyhotovení rozsudku) se podle názoru Nejvyššího správního soudu
netýkají namítané podjatosti, ale již rozhodování ve věci samé, a proto se jimi tento soud
také nezabýval. Nápravy případného pochybení soudu při prováděném dokazovaní
či při doručování písemného vyhotovení rozsudku se žalobce může domáhat prostřednictvím
opravných prostředků, které k tomuto účelu stanoví soudní řád správní, a nikoliv za pomoci
institutu podjatosti soudce.
U soudců JUDr. Jana Šanci, JUDr. Ing. Viera Horčicové a Mgr. Petr Kobylky
tak nebyl prokázán žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení, a proto návrh
na jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 30 Ca 163/2003 nebyl shledán důvodným.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2006
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu