ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.164.2014:16
sp. zn. Nao 164/2014 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti
žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 4, se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, v řízení
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 6 A 58/2014, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského
soudu v Praze,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová, JUDr. Naděžda Treschlová,
JUDr. Dana Černá a Mgr. Jiří Lifka nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 58/2014.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 20. 3. 2014 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného
ve věci poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
na základě žádosti ze dne 21. 1. 2014. V této žádosti žalobce požadoval sdělení blíže
specifikovaných informací o rozhodnutích žalovaného v opatrovnických věcech v roce 2011.
Usnesením ze dne 3. 4. 2014, č. j. 6 A 58/2014 - 8, Městský soud v Praze vyzval žalobce
k zaplacení soudního poplatku.
V podání ze dne 8. 4. 2014 žalobce vznesl námitku podjatosti všech soudců správního
úseku Městského soudu v Praze a navrhl, aby věc byla přidělena Krajskému soudu v Praze.
Důvody možné podjatosti spatřoval v tom, že Městský soud v Praze (resp. správa soudu)
vystupuje v souběžném řízení sp. zn. 3 A 39/2014 jako žalovaný. Všichni soudci správního úseku
Městského soudu v Praze jsou částečně v podřízeném postavení vůči žalované správě soudu,
resp. jsou zaměstnanci žalovaného soudu. Toto řízení se navíc týká stejné oblasti (činnosti daných
soudců), a to konkrétně neposkytnutí kopie jejich rozsudků vydaných v roce 2013 na základě
žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle žalobce by tedy
mohlo dojít k porušení zásady nestranného a nezávislého posouzení věci vzhledem
ke konfliktnímu poměru mezi soudem a žalobcem.
Ačkoliv žalobce výslovně neoznačil soudce, jejichž vyloučení z projednání a rozhodnutí
věci se domáhá, a namítanou podjatost vztáhl ke všem soudcům správního úseku Městského
soudu v Praze, Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou dány důvody pro vyloučení
soudců šestého senátu, který má tuto věc v souladu s rozvrhem práce projednat a rozhodnout.
Teprve v případě, že by byli tito soudci z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, posuzoval
by Nejvyšší správní soud tvrzení žalobce ve vztahu k dalším soudcům, kteří podle rozvrhu práce
členy šestého senátu Městského soudu v Praze zastupují (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34).
Soudci JUDr. Karla Cháberová, JUDr. Naděžda Treschlová, JUDr. Dana Černá
a Mgr. Jiří Lifka ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům
řízení, ani k projednávané věci.
Nejvyšší správní soud vycházel při zkoumání důvodů pro vyloučení těchto soudců
z projednávání a rozhodnutí dané věci z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014,
č. j. Nao 118/2014 - 26, o námitce podjatosti vznesené totožným žalobcem ze stejných důvodů.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy
se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Požadavek nestrannosti a nezaujatosti soudce je natolik zásadní, že umožňuje prolomení ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod).
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této
otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba
akcentovat též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž
i ke třetím osobám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být
založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti,
apod. V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.
Žalobce spatřuje možnou podjatost soudců ve skutečnosti, že Městský soud v Praze
vystupuje v souběžně vedeném řízení sp. zn. 3 A 39/2014 jako žalovaný a všichni soudci
správního úseku Městského soudu v Praze jakožto zaměstnanci tohoto soudu jsou v konfliktním
poměru k žalobci.
Nejvyšší správní soud předesílá, že postavení soudců ve vztahu k funkcionářům soudu,
u něhož sami působí, kdy takový funkcionář může v zákonem stanovených případech vykonávat
ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly státní správy, by mohlo zavdat objektivní pochybnost
o nepodjatosti těchto soudců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 - 70, www.nssoud.cz). Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 47, proto platí, že „[s]měřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního orgánu I. stupně, jsou z projednávání a rozhodování
takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních senátů tohoto soudu (§8 odst. 1 s. ř. s.).“
V nyní posuzované věci však žalovaným není Městský soud v Praze, nýbrž Obvodní soud
pro Prahu 4, který podle tvrzení žalobce zůstal nečinným při poskytování informací podle zákona
č. 106/1999 Sb. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v této věci (na rozdíl od řízení vedeného
Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3 A 39/2014) nevystupuje v roli účastníka řízení Městský
soud v Praze, ani jeho funkcionáři. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze podjatost
výše uvedených soudců Městského soudu v Praze vyvozovat ze skutečnosti, že žalobce v jiné věci
žaluje Městský soud v Praze jakožto správní orgán. Pouze tato skutečnost neznamená, že by měli
soudci Městského soudu v Praze jakýkoli (negativní či jiný) vztah k žalobci či přímý zájem na nyní
projednávané věci.
Rovněž ze skutečnosti, že se projednávaná věc stejně jako řízení vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 39/2014 týká žádosti o poskytnutí informace podle zákona
č. 106/1999 Sb. (o rozhodovací činnosti soudu), nelze dovozovat přímý zájem výše uvedených
soudců na projednávané věci, popř. na jejím výsledku. Podobnost předmětu sporu s jiným
řízením bez dalšího neimplikuje přímý zájem rozhodujících soudců na projednávané věci.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci má za následek odnětí věci
zákonnému (příslušnému) soudci a její přidělení soudci jinému. Tento postup je proto nutno
chápat jako výjimečný; takto mimořádná situace však v projednávané věci nenastala. Vzhledem
k tomu, že se ve výroku uvedení soudci necítí být podjatí a jejich podjatosti nenasvědčují
ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 58/2014; neexistuje proto
ani důvod pro přikázání věci jinému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu