ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.296.2014:24
sp. zn. Nao 296/2014 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti
žalovanému: Okresní soud v Liberci, se sídlem U Soudu 540/3, Liberec 2, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 4. 2014, čj. 56 Si 114/2013 – 20, o námitce podjatosti všech soudců
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, vznesené žalobcem v řízení vedeném u
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn. 59 A 54/2014,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, Mgr. Hana Ptáčková,
Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Pavel Vacek nejsou
v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad
Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn. 59 A 54/2014.
Odůvodnění:
I.
1. Žalobce požádal dne 3. 8. 2013 žalovaného o poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „informační zákon“). Konkrétně žádal o zaslání „kopie rozhodnutí zdejšího soudu ve věci
sp. zn. 6 T 183/2008 (ze dne 31. 10. 2008, 12. 5. 2011 a 10. 1. 2013) a následných rozhodnutí
odvolacího soudu sp. zn. 31 To 617/2008 – 501 (ze dne 25. 2. 2009) a další – JUDr. Jan Zedníček
(ev. č. 06785) - §160 odst. 2 písm. a) TZ “.
2. Žalovaný oznámil žalobci přípisem ze dne 7. 8. 2013, že výše úhrady za požadované
informace činí 1800 Kč. Ke stížnosti žalobce podle §16a odst. 1 písm. d) informačního zákona
Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím ze dne 17. 3. 2014, čj. MSP-549/2013-OT-OSV/4,
snížilo výši požadované úhrady na 600 Kč.
3. Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014, čj. 56 Si 114/2013 – 20, žalovaný vyrozuměl žalobce
o odložení jeho žádosti ze dne 3. 8. 2013.
II.
4. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014 žalobou u Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.
5. Podáním ze dne 11. 7. 2014 žalobce namítl podjatost „Krajského soudu v Ústí nad Labem
(všech soudců správního úseku)“ a navrhl přikázání věci Krajskému soudu v Praze. Žalobce uvedl,
že se v posuzované věci jedná o zpřístupnění rozhodnutí „samotného zdejšího soudu“. Tento soud
vystupuje v souběžném podobném řízení současně i jako žalovaný [viz rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 6. 2014, čj. Nao 191/2014 – 14 (všechna citovaná rozhodnutí
Nejvyššího právního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz)]. Vzhledem ke vztahu tohoto
soudu k posuzované věci a ke konfliktnímu poměru se žalobcem by mohlo dojít k porušení
zásady nestranného a nezávislého posouzení. Žalobce se proto domníval, že jsou dány důvody
možné podjatosti.
III.
6. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, předložil Nejvyššímu správnímu
soudu spis k rozhodnutí o námitce podjatosti podle §8 odst. 5 s. ř. s. spolu s vyjádřením soudců
úseku správního soudnictví Mgr. Hany Ptáčkové, Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové,
LL.M., a JUDr. Pavla Vacka. Soudci shodně prohlásili, že se necítí být podjatí a že k žalobci ani
k posuzované věci nemají žádný osobní vztah. Dále soudci uvedli, že se nepodílejí na výkonu
správy Krajského soudu v Ústí nad Labem ani na rozhodování žalovaného. Předsedkyně senátu
Mgr. Trejbalová doplnila, že v řízení o žalobě žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného
vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci, pod sp. zn. 59 A 11/2014
žalobce nevznesl žádné výhrady k soudcům správního úseku tohoto soudu. Vzhledem
ke skutečnosti, že krajský soud žalobě nevyhověl, je možné, že žalobcova námitka má souvislost
s předchozím rozhodováním tohoto soudu.
IV.
7. Úvodem Nejvyšší správní soud předesílá, že se zabýval námitkou podjatosti pouze
ve vztahu k soudcům specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, protože pouze tito soudci se mohou vzhledem k obsahu
žaloby směřující proti rozhodnutí žalovaného podílet na projednání a rozhodnutí dané věci.
Podle rozvrhu práce krajského soudu pro rok 2014 jsou těmito soudci Mgr. Hana Ptáčková,
Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek.
8. Námitka podjatosti vznesená žalobcem ve věci sp. zn. 59 A 54/2014 podáním doručeným
krajskému soudu dne 11. 7. 2014 není důvodná.
9. Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, pokud se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou také soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech (§8 odst. 1 s. ř. s.).
10. Za poměr k věci ve smyslu citovaného ustanovení se považuje přímý zájem soudce
na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce, který
by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání nebo ze spisu.
Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou
vedle vztahů příbuzenských a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům,
popř. jejich zástupcům nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
11. Námitka podjatosti, kterou účastník řízení může uplatnit podle §8 odst. 5 s. ř. s., musí
být zdůvodněna a účastník řízení musí uvést konkrétní skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost
dovozuje. Rozhodnutí o vyloučení soudce totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle které
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudu nebo soudci a přikázána jinému soudu nebo soudci, je vyhrazen pouze
pro ojedinělé případy. Soudce může být vyloučen z projednání a rozhodnutí přidělené věci
jen ze skutečně závažných důvodů, které mu brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě.
12. Žalobce namítl, že v žádosti o informace, která je předmětem tohoto řízení, žádal mimo
jiné o poskytnutí rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Z žádosti o informaci
plyne, že se mělo jednat o rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2009,
čj. 31 To 617/2008 – 501. Pro posouzení možné podjatosti soudců krajského soudu je ovšem
podstatné, že žalobce nepožadoval toto rozhodnutí po Krajském soudu v Ústí nad Labem,
pobočce v Liberci, ale po Okresním soudu v Liberci.
13. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, u něhož je vedeno řízení pod
sp. zn. 59 A 54/2014 tedy není povinným subjektem ve věci žádosti žalobce ze dne 3. 8. 2013
o poskytnutí informací. Tato skutečnost odlišuje věc od věci posuzované Nejvyšším správním
soudem v rozhodnutí čj. Nao 191/2014 – 14, na niž žalobce poukázal. V citovaném rozhodnutí
Nejvyšší správní soud shledal podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť tento
soud byl zároveň povinným subjektem, a tedy i žalovaným v řízení o žalobě žalobce na ochranu
proti nečinnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud uzavřel, že žalobu by projednávali
ti soudci, kteří jsou současně adresáty aktů správy soudu, která v řízení fakticky vystupuje
jako žalovaný.
14. V nyní posuzované věci Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, nevystupuje
v „dvojjediné roli “ jako žalovaný a zároveň jako soud posuzující žalobu. Povinným subjektem
k poskytnutí informací je žalovaný Okresní soud v Liberci, tedy odlišný soud, byť je Krajskému
soudu v Ústí nad Labem instančně podřízený. Ze shora citovaného průběhu řízení (viz body
1 až 3) nelze dovodit, že by byl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v posuzované
věci zaangažován jinak než jako soud, který vede řízení o žalobě ve věci sp. zn. 59 A 54/2014.
15. Nejvyšší správní soud neshledal, že by za této situace existovaly důvody pochybovat
o nepodjatosti soudců správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.
Skutečnost, že jiný subjekt byl požádán o poskytnutí rozhodnutí vydaného Krajským soudem
v Ústí nad Labem, podjatost daného soudu nezavdává. Nejvyššímu správnímu soudu je ostatně
z úřední činnosti známo, že na základě jiné žádosti žalobce, než která je předmětem nyní
posuzované věci, Krajský soud v Ústí nad Labem vyhověl žádosti žalobce o poskytnutí
rozhodnutí ze dne 25. 2. 2009, čj. 31 To 617/2008 – 501 (viz rozsudek Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 16. 4. 2014, čj. 59 A 54/2014 – 36).
Tuto skutečnost potvrdil i žalobce v kasační stížnosti, kterou podal proti citovanému
rozsudku (řízení o předmětné kasační stížnosti je u Nejvyššího správního soudu vedeno
pod sp. zn. 5 As 76/2014).
16. Dále žalobce spatřoval podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky
v Liberci, ve skutečnosti, že Krajský soud v Ústí nad Labem vystupuje v jiném řízení zahájeném
na návrh žalobce jako žalovaný. Podle žalobce jsou proto všichni soudci správního úseku tohoto
krajského soudu v „konfliktním poměru“ k žalobci. Ani této námitce Nejvyšší správní soud
nepřisvědčil.
17. Skutečnost, že žalobce podal žalobu proti Krajskému soudu v Ústí nad Labem, nevede
sama o sobě k závěru o podjatosti soudců tohoto soudu ve věci všech žalob, které žalobce podal.
Řízení o žalobě, na nějž žalobce poukázal, je vedeno Krajským soudem v Praze, kterému byla věc
přikázána usnesením Nejvyššího správního soudu čj. Nao 191/2014 – 14.
18. Obdobnou situací ve věci téhož žalobce se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení
ze dne 28. 5. 2014, čj. Nao 163/2014 – 29, v níž uzavřel, že „důvodem pro vyloučení všech soudců
správního úseku krajského soudu nemůže být bez dalšího skutečnost, že žalobce vede souběžně u (jiného) soudu
jiný spor, v němž je žalován krajský soud, podjatost jehož soudců je namítána, a to ani tehdy, pokud se obě řízení
týkají obdobné právní problematiky (§8 odst. 1 s. ř. s.). V těchto případech proto rovněž není bez dalšího třeba
přistoupit ani k delegaci nutné podle §9 odst. 1 s. ř. s.“ Institut podjatosti a vyloučení soudce je totiž
třeba zkoumat pouze ve vztahu ke konkrétní věci, k účastníkům či k jejich zástupcům v této věci.
Pro vyloučení soudce nemůže být samo o sobě dostačující, že u (jiného) soudu probíhá řízení
o jiné žalobě, v němž jako žalovaný vystupuje soud, u něhož daný soudce působí. Ostatně opačný
závěr by ad absurdum vedl k situaci, kdy by žalobce mohl vyloučit všechny soudce určitého soudu
z projednávání a rozhodování všech jeho věcí pouze tím, že podá na tento soud správní žalobu.
19. Ke stejnému názoru Nejvyšší správní soud dospěl také v jiných řízeních o námitkách
podjatosti téhož žalobce, viz usnesení ze dne 3. 4. 2014, čj. Nao 118/2014 – 26, nebo ze dne
29. 4. 2014, Nao 164/2014 – 16. Názor Nejvyššího správního soudu na tuto problematiku proto
musí být žalobci nepochybně znám. Opakované uplatnění téže zjevně nedůvodné námitky
vzbuzuje dojem, že žalobce uplatňuje svá procesní práva pouze s cílem ztížit průběh soudního
řízení, nikoliv za účelem ochrany svých veřejných subjektivních práv.
20. Žalobce neuvedl další konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly odlišné posouzení
věci. Také z vyjádření soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, nevyplývá
žádná skutečnost, která by mohla vést k pochybnosti o jejich nepodjatosti.
21. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočky v Liberci, Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M.,
a JUDr. Pavel Vacek, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 59 Af 29/2013. Neshledal proto ani důvod pro přikázání věci jinému soudu
podle §9 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. srpna 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu