ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.63.2010:144
sp. zn. Nao 63/2010 - 144
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
Rödl & Partner Consulting, s. r. o., se sídlem Platnéřská 2, Praha 1, zastoupený
JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem AK Rödl & Partner, v. o. s., Platnéřská 2,
Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 30. 3. 2010, č. j. 12 Ad 7/2010 - 107, vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 3 Ads 86/2010, o námitce podjatosti žalobce proti soudcům Nejvyššího
správního soudu JUDr. Petru Průchovi, JUDr. Jaroslavu Vlašínovi a JUDr. Milanu
Kamlachovi,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jaroslav Vlašín
a JUDr. Milan Kamlach nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování
věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 86/2010.
Odůvodnění:
Kasační stížností, doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
dne 13. 5. 2010, vedenou u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 86/2010,
se žalobce domáhá, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského soudu,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2007.
Nejvyšší správní soud vyrozuměl stěžovatele o složení třetího senátu Nejvyššího
správního soudu, který v souladu s rozvrhem práce bude shora specifikovanou věc
projednávat a rozhodovat (písemnost ze dne 21. 6. 2010, č.j. 3 Ads 86/2010 - 129,
doručená stěžovateli dne 23. 6. 2010). Na poučení reagoval žalobce podáním námitky
podjatosti proti všem soudcům třetího senátu Nejvyššího správního soudu
s odůvodněním, že senát ve shodném složení již rozhodoval v řízení, které řízení
vedenému pod sp. zn. 3 Ads 86/2010 předcházelo. V předcházejícím řízení vydal třetí
senát Nejvyššího správního soudu ve shodném složení rozsudek ze dne 3. 2. 2010,
č. j. 3 Ads 137/2009 - 86, kterým zrušil pro stěžovatele příznivý rozsudek městského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S ohledem na skutečnost, že ve věci vedené
pod sp. zn. 3 Ads 86/2010 je napadán právě rozsudek městského soudu, který vycházel
z právních závěrů vyslovených uvedenými soudci v předcházejícím řízení vedeném
pod sp. zn. 3 Ads 137/2009, jsou splněny podmínky jejich podjatosti ve smyslu
ustanovení §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Věc byla v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2003, č. j. Nao 28/2003 – 5,
publikované pod č. 49/2004 Sb. NSS), předložena k rozhodnutí jinému senátu tohoto
soudu. Pro řízení o námitce podjatosti jí byla přidělena sp. zn. Nao 63/2010.
K námitce podjatosti se vyjádřili všichni soudci třetího senátu Nejvyššího
správního soudu, tj. JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach,
s tím, že nemají žádný vztah ani k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, nemají žádný
poměr k projednávané věci a necítí se být podjatí.
Při posouzení namítané podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z následujících
úvah. Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého
rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní
stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje
vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen
relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie
nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba
vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to,
jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi
řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního
(shodně nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým
je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jedním z důvodů pro vyloučení soudců je dle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.
skutečnost, že se tito podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení, za předpokladu, že jde o totožnou věc. Podíl soudce
na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá
důvod pro jeho vyloučení, se však týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího
stupně. Podílem na předcházejícím soudním řízení tak bude např. situace, kdy soudce
působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu,
popřípadě naopak, kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc vrátil
krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce,
a měl by ji znovu projednávat. Smysl a účel věty druhé §8 odst. 1 s. ř. s. spočívá mimo
jiné v rozvinutí principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně
příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého
na spravedlivý proces.
Ustanovení §8 s. ř. s. dále také stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Rozhodovací činnost respektive právní názory soudců
na určitou otázku proto nemohou samy o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti.
S ohledem na skutečnost, že žádný z členů třetího senátu Nejvyššího správního
soudu se nepodílel na rozhodování věci vedené pod sp.zn. 3 Ads 86/2010 v předchozím
stupni, tedy v žalobním řízení před Městským soudem v Praze, a vzhledem k tomu,
že ani samotní soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, přičemž
jejich rozhodovací činnost sama o sobě nemůže podjatost založit, neshledal Nejvyšší
správní soud návrh žalobce na vyloučení shora uvedených soudců třetího
senátu Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování věci vedené pod
sp. zn. 3 Ads 86/2010 důvodným.V uvedené věci budou proto dále rozhodovat
shora uvedení soudci třetího senátu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu