ECLI:CZ:NSS:2014:VOL.10.2014:57
sp. zn. Vol 10/2014 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Passera
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaje), JUDr. Radana Malíka, JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové
v právní věci navrhovatelky: L. J., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám.
Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) prof. PhDr. Jan Keller, CSc., bytem Nerudova 195, Frýdek-Místek,
3) MUDr. Olga Sehnalová, MBA, bytem Malý Val 1539, Kroměříž, 4) RNDr. Pavel Poc,
bytem Kynžvartská 151, Mariánské Lázně, a 5) Ing. Mgr. Miroslav Poche, bytem Velehradská
1735/28, 130 00 Praha 3 – Vinohrady, v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti volby
kandidátů - odpůrců 2) až 5) ve volbách do Evropského parlamentu konaných 23. a 24. května
2014 a o návrhu, aby Nejvyšší správní soud odpůrci 1) uložil „povinnost sankcionovat členy příslušné
okrskové volební komise nevyplacením/odebráním vyplacených honorářů, případně dalším finančním postihem
(pokuta) a dále zákazem působení těchto osob ve volebních komisích do budoucna“,
takto:
I. Návrh na vyslovení neplatnosti volby odpůrců 2) prof. PhDr. Jana Kellera, CSc.,
3) MUDr. Olgy Sehnalové, MBA, 4) RNDr. Pavla Poce a 5) Ing. Mgr. Miroslava Pocheho
ve volbách do Evropského parlamentu konaných 23. a 24. května 2014 se zamít á.
II. Ve zbývající části se návrh od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Volební stížnost
[1] Navrhovatelka (dále též „stěžovatelka“), jež má trvalé bydliště v ulici P. 910/9, v P. 9 a ve
volbách do Evropského parlamentu konaných 23. a 24. května 2014 (dále jen „volby do
Evropského parlamentu“) byla zapsána do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu
ve volebním okrsku č. 9009 v Praze 9 (dále jen „volební okrsek č. 9009“), se návrhem doručeným
Nejvyššímu správnímu soudu 4. června 2014, doplněným k výzvě Nejvyššího správního soudu na
odstranění vad podáním doručeným 10. června 2014 (dále též „volební stížnost“), domáhala
vyslovení neplanosti volby kandidátů – odpůrců 2) až 5) ve volbách do Evropského parlamentu.
Vzhledem k tomu, že v doplnění volební stížnosti kromě tohoto návrhu požadovala též, „že by
mělo dojít k předestřenému uložení sankcí osobám ve volební komisi“, se zjevným odkazem na svou
původní volební stížnost, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka setrvala též na
svém návrhu obsaženém v původní volební stížnosti, aby Nejvyšší správní soud uložil odpůrci 1)
„povinnost sankcionovat členy příslušné okrskové volební komise nevyplacením/odebráním vyplacených honorářů,
případně dalším finančním postihem (pokuta) a dále zákazem působení těchto osob ve volebních komisích do
budoucna“.
[2] Stěžovatelka uvedla, že ve svém volebním okrsku odvolila; na hlasovacím lístku č. 14
České strany sociálně demokratické (dále jen „ČSSD“) dala přednostní hlas kandidátu č. 28
Bc. Janu Strakovi, nicméně tento kandidát podle výsledků voleb za tento volební okrsek žádný
přednostní hlas neobdržel. Podle stěžovatelky tak nebyl její přednostní hlas pro kandidáta č. 28
započítán. Stěžovatelka tvrdila, že totéž se stalo jiné osobě – Ing. V. J., jehož výslech jakožto
svědka navrhla. Podle stěžovatelky tak došlo k „flagrantnímu porušení zákona v podobě deformace vůle
navrhovatelky jako voličky ve vztahu ke konkrétnímu kandidátu“. Vyslovila podezření, že obdobně
nebyly započteny „četné hlasy dalších voličů“, obdobně postiženi mohli být kandidáti jiných
politických stran, takže stávající výsledky voleb „nepochybně byly, a to nikoli zanedbatelně, ovlivněny, resp.
zatemněny, a zvolení vítězných kandidátů je výrazně zpochybněno“. V doplnění volební stížnosti tuto
námitku konkretizovala tak, že nezapočtení přednostního hlasu pro kandidáta č. 28 se mohlo
promítnout do výsledků zvolených kandidátů, jejichž volbu napadla. Přitom zopakovala své
přesvědčení o četnosti případů takového porušení, což „teoreticky a v obecné rovině mohlo mít
za určitých okolností vliv na pořadí kandidátů na kandidátní listině předmětné volební strany, ...
resp. mohlo vyvolat externí účinky, tzn. že by se mohlo reálně projevit na volebních výsledcích“.
[3] Kromě výslechu svědka Ing. V. J. navrhla stěžovatelka provedení těchto důkazů: výsledky
hlasování za okrsek č. 9009 a přepočtení přednostních hlasů v tomto okrsku udělených.
II.
Průběh řízení
[4] Nejvyšší správní soud zaslal volební stížnost k vyjádření odpůrci 1) Státní volební komisi
a odpůrcům 2) až 5).
[5] Státní volební komise ve svém vyjádření ze dne 13. června 2014 konstatovala,
že volebním orgánem, který sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování
na úrovni volebního okrsku, je okrsková volební komise. Okrsková volební komise přitom není
v takovém vztahu k odpůrci 1), jaký naznačuje stěžovatelka; nejde o orgán Státní volební komise.
Veškerá volební dokumentace od okrskových volebních komisí se předává do úschovy
příslušnému obecnímu úřadu. Pouze soud může v rámci soudního řízení o návrhu na neplatnost
volby kandidáta přikročit k přepočítání hlasů ve volebním okrsku a za tím účelem otevřít
zapečetěnou volební dokumentaci; tento úkon nepřísluší žádnému volebnímu orgánu. K návrhu
sankcionovat členy okrskové volební komise odpůrce 1) toliko poukázal na §61 zákona
č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále
též „volební zákon“), jenž upravuje nárok člena okrskové volební komise na zvláštní odměnu
za výkon funkce.
[6] Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. ve svém vyjádření ze dne 13. června 2014 označil volební
stížnost za nepodloženou s poukazem na §57 odst. 2 volebního zákona, podle něhož je možné
podat volební stížnost pouze v případě, že navrhovatel má za to, že ustanovení volebního zákona
byla porušena způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Přitom
stěžovatelka jako důvod své volební stížnosti uvádí, že nebyly započteny dva preferenční hlasy
pro kandidáta č. 28 Bc. Jana Straku, který jinak obdržel celkem 833 přednostních hlasů, zatímco
zvolení kandidáti – odpůrci 2) až 5) obdrželi 57.812, 10.955, 3.818, resp. 3.692 přednostních
hlasů, z čehož je patrné, že tvrzené porušení volebního zákona se do výsledku voleb promítnout
nijak nemohlo. Obsahově stejně na volební stížnost reagoval též RNDr. Pavel Poc ve svém
Pokračování Vol 10/2014 - 58
vyjádření ze dne 16. června 2014. Zbylí dva odpůrci – MUDr. Olga Sehnalová, MBA
a Ing. Mgr. Miroslav Poche – se k volební stížnosti nevyjádřili.
[7] Nejvyšší správní soud si od Úřadu Městské části Praha 9 vyžádal volební dokumentaci
z volebního okrsku č. 9009.
[8] Nejvyšší správní soud v ní nejprve ověřil, že stěžovatelka byla uvedena v seznamu voličů
pro volby do Evropského parlamentu ve volebním okrsku č. 9009, přičemž v předmětném
seznamu bylo u ní kroužkem vyznačeno, že stěžovatelka hlasovala. Totéž Nejvyšší správní soud
zjistil i u stěžovatelkou navrženého svědka Ing. V. J. Dále byly prohlédnuty všechny hlasovací
lístky v zapečetěném pytli obsahujícím jednak odevzdané a již prázdné úřední obálky, jednak
odevzdané hlasovací lístky. Byly sečteny odevzdané platné hlasovací lístky č. 14 pro ČSSD a bylo
zjištěno, že ve volebním okrsku č. 9009 bylo pro tuto politickou stranu odevzdáno celkem 12
platných hlasovacích lístků. Z toho čtyři hlasovací lístky neobsahovaly žádné přednostní hlasy
pro jednotlivé kandidáty a 8 odevzdaných hlasovacích lístků alespoň jeden přednostní hlas
pro kandidáty této politické strany obsahovalo. Mezi nimi byly i dva hlasovací lístky, na nichž byl
stejným způsobem – tlustou černou fixou, jež se propíjela na opačnou, tj. lícovou stranu – udělen
přednostní hlas kandidátu č. 28, což odpovídá tvrzení stěžovatelky, že právě takto svůj hlasovací
lístek upravila a taktéž měl postupovat jí navržený svědek. Z tohoto důvodu také Nejvyšší správní
soud nevyhověl důkaznímu návrhu na výslech svědka Ing. V. J., neboť jeho svědecká výpověď
by za daného stavu nemohla mít na výsledek objektivního přezkoumání volební dokumentace
z volebního okrsku č. 9009 naprosto žádný vliv.
[9] Přednostní hlasy byly pro kandidáty ČSSD ve volebním okrsku č. 9009 uděleny
takto:
kandidát č. 1 prof. PhDr. Jan Keller, CSc., obdržel 5 hlasů, kandidáti č. 4 (Ing. Mgr. Miroslav
Poche), č. 5 (prof. MUDr. Zdeněk Seidl, CSc.), č. 6 (JUDr. Richard Falbr) a č. 7 (Ing. Bc. Zuzana
Brzobohatá) obdrželi každý po jednom hlasu, kandidát č. 9 Dr. Libor Rouček získal dva hlasy,
stejně tak jako kandidát č. 28 Bc. Jan Straka. Ostatní kandidáti ČSSD žádné přednostní hlasy
v daném volebním okrsku neobdrželi.
[10] V příloze č. 1 k tiskopisu T/2, list č. 8, k zápisu okrskové volební komise o průběhu
a výsledku hlasování ve volebním okrsku č. 9009, bylo uvedeno, že pro ČSSD bylo odevzdáno
12 platných hlasů. V tabulce uvádějící počet platných přednostních hlasů odevzdaných
pro jednotlivé kandidáty v pořadí podle hlasovacího lístku byly uvedeny následující počty
přednostních hlasů: u kandidáta č. 1 uvedeno 5 hlasů, u kandidátů č. 4 až 7 po jednom hlasu,
u kandidáta č. 9 uvedeny dva hlasy. U všech ostatních kandidátů s pořadovým číslem 10 a násl.
na hlasovacím lístku ČSSD byl uveden počet přednostních hlasů „–“. Stejný údaj byl uveden
u kandidátů č. 2, 3 a 8. V kolonce „Poslední číslo kandidáta, který získal přednostní hlasy“ bylo
uvedeno č. 9. Tyto údaje odpovídají též údajům vztahujícím se k volebnímu okrsku č. 9009
na webových stránkách www.volby.cz, provozovaných Českým statistickým úřadem.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle platné právní úpravy má navrhovatel (každý
volič zapsaný do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu) aktivní legitimaci
k podání návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidáta při volbách do Evropského parlamentu
(§57 odst. 1 volebního zákona). Nejvyšší správní soud připomíná, že podle jeho judikatury je
smyslem volebního soudnictví poskytnout – vedle ochrany objektivnímu volebnímu právu
(objektivní ústavnosti a zákonnosti voleb) – též ochranu subjektivnímu aktivnímu i pasivnímu
volebnímu právu konkrétních subjektů účastnících se volebního procesu na jedné či druhé straně
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 120/2013 - 42 ze dne
14. listopadu 2013).
[12] Pro přezkum voleb používá Nejvyšší správní soud třístupňový algoritmus: v prvém kroku
zjišťuje, zda došlo k porušení volebního zákona, ve druhém kroku analyzuje, zda toto porušení
mělo vztah k celkovým výsledkům voleb v napadeném obvodu (v daném případě je jediným
volebním obvodem celá Česká republika – §2 odst. 3 volebního zákona), a ve třetím závěrečném
kroku posuzuje, zda je dána zásadní intenzita této zjištěné nezákonnosti, která musí v konkrétním
případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému
jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen (více viz usnesení Nejvyššího správního
soudu č. j. Vol 6/2004 - 12 ze dne 2. července 2007, publ. pod č. 354/2004 Sb. NSS). Tři
popsané kroky tohoto algoritmu musí být splněny kumulativně.
[13] V souladu se svou judikaturou přikročil Nejvyšší správní soud co do hlasování
ve volebním okrsku č. 9009, jehož výsledek byl stěžovatelkou relevantně zpochybněn,
k prozkoumání volební dokumentace; tento požadavek ostatně stěžovatelka formulovala jako
svůj důkazní návrh. Na tomto místě, na okraj, Nejvyšší správní soud uvádí, že k přezkoumání
volební dokumentace přistoupil přesto, že tvrzení stěžovatelky o pravděpodobném nezapočítání
jejího přednostního hlasu kandidátu č. 28 na hlasovacím lístku ČSSD předem vylučovalo,
že by mohlo jít o pochybení, které by zpochybňovalo volební výsledek, tedy volbu odpůrců 2)
až 5) poslanci Evropského parlamentu za ČSSD, resp. za Českou republiku. Podmínku
§57 odst. 2 volebního zákona, tj. že volební stížnost lze podat jen v případě, že byla porušena
ustanovení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky volby kandidáta, resp. obdobnou
podmínku obsaženou v jiných volebních zákonech (např. §87 odst. 4 a 5 zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů; srov. odstavec 18 výše zmíněného usnesení
č. j. Vol 120/2013 - 42), totiž Nejvyšší správní soud ustáleně neinterpretuje jako podmínku
procesní aktivní legitimace kandidáta [to by vedlo k odmítnutí nyní posuzované volební stížnosti
podle §46 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního], nýbrž jako podmínku důvodnosti volební
stížnosti, jež je posuzována až ve třetím kroku algoritmu posuzování volebních stížností
(srov. výše citované usnesení č. j. Vol 6/2004 - 12). Volební soudnictví tím mimo jiné plní roli
generální prevence pochybení při sčítání hlasů, resp. působí výchovně na volební orgány.
Obdobně Nejvyšší správní soud postupoval při různých volbách, jež upravuje obdobná právní
úprava, i v minulosti – srov. např. usnesení č. j. Vol 8/2006 - 17 ze dne 19. června 2006.
[14] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval otázkou
protizákonnosti, tj. tvrzeným porušením volebního zákona. Z přezkumu volební dokumentace
z volebního okrsku č. 9009, jehož výsledky byly rekapitulovány výše, vyplynulo, že kandidátu
ČSSD č. 28 Bc. Janu Strakovi nebyly započítány jemu udělené dva přednostní hlasy. Jiné chyby
ve sčítání hlasů pro ČSSD ve volebním okrsku č. 9009 zjištěny nebyly. Hlasovací lístky pro jiné
kandidující subjekty a jejich kandidáty ve volebním okrsku č. 9009, ani v jiných volebních
okrscích Nejvyšší správní soud nepřepočítával, neboť konkretizovaná námitka stěžovatelky
směřovala jen proti počtu přednostních hlasů pro kandidáty ČSSD v tomto volebním okrsku;
obdobně postupoval Nejvyšší správní soud i v minulosti (srov. usnesení č. j. Vol 8/2006 - 17
ze dne 19. června 2006 či opakovaně zmíněné usnesení č. j. Vol 120/2013 - 42).
[15] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že okrsková volební komise ve volebním okrsku
č. 9009 postupovala v rozporu s volebním zákonem (§42 odst. 3), neboť nezapočítala všechny
přednostní hlasy (přesněji řečeno žádný přednostní hlas) udělené kandidátu ČSSD č. 28 Bc. Janu
Strakovi, jak tvrdila stěžovatelka.
Pokračování Vol 10/2014 - 59
[16] Při hledání odpovědi na druhou otázku je nutno vycházet ze skutečnosti, že při volbách
do Evropského parlamentu se zákonodárce rozhodl pro tzv. vázané kandidátní listiny
(oproti možnosti přísně vázané či naopak volné kandidátní listiny). To znamená, že každý volič
disponuje pouze jedním hlasem, který odevzdává pro příslušnou volební stranu
(tzn. pro politickou stranu nebo koalici politických stran), což se projevuje zejména v tom,
že při hlasování vloží do úřední obálky a následně i do volební schránky jeden hlasovací lístek.
Na tomto hlasovacím lístku však může zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u dvou
kandidátů vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost (§37 odst. 1 volebního zákona).
Při následném zjišťování výsledků voleb je rozhodné, kolik obdržela každá volební strana hlasů,
přičemž přednostní (preferenční) hlasy se uplatní teprve tehdy, pokud politická strana de lege lata
překročí uzavírací klauzuli ve výši 5 % z celkového počtu odevzdaných platných hlasů
(§47 volebního zákona, který velmi nepřesně hovoří o postupu do skrutinia).
Přitom k přednostním hlasům se ani v tomto případě nepřihlíží automaticky, nýbrž pouze tehdy,
jestliže některý z kandidátů získal takový počet přednostních hlasů, který činí nejméně
5 % z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto volební stranu
(§48 odst. 5 volebního zákona).
[17] V projednávané věci z oficiálních výsledků voleb do Evropského parlamentu
(publikovaných pod č. 92/2014 Sb.) vyplývá, že ČSSD získala celkem 214.800 hlasů, z tohoto
počtu činí 5 % hlasů, nezbytných pro zohlednění přednostních hlasů, nejméně 10.740
přednostních hlasů. Zvolený kandidát č. 1 prof. PhDr. Jan Keller, CSc., obdržel 57.812
přednostních hlasů (26,91 %) a požadovanou 5% hranici přednostních hlasů překročila ještě
kandidátka č. 2 MUDr. Olga Sehnalová, MBA (10.955, tj. 5,10 %). Ostatní, včetně kandidáta č. 28
Bc. Jana Straky, u něhož bylo zjištěno nezapočtení dvou přednostních hlasů, skončili „bezpečně“
pod 5% hranicí (přiblížili se jí pouze kandidáti č. 6 JUDr. Richard Falbr a č. 9 Dr. Libor Rouček,
kteří obdrželi 8.729, resp. 8.896 přednostních hlasů, tj. 4,06 %, resp. 4,14 %). Konkrétně kandidát
č. 28 Bc. Jan Straka obdržel podle oficiálních výsledků 833 přednostní hlasy (0,39 %),
po dopočtení Nejvyšším správním soudem 835 přednostních hlasů (0,39 %).
[18] Kandidát č. 28 Bc. Jan Straka, u něhož bylo zjištěno nezapočtení dvou přednostních
hlasů, by tak ani po jejich dopočtení nedosáhl zákonné 5% hranice (potřeboval by dalších 9.905
přednostních hlasů), takže se k přednostním hlasům [vyjma prvních dvou, odpůrců 2) a 3),
fakticky však bez změny pořadí] vůbec nepřihlíželo a mandáty, resp. náhradnictví obdrželi
kandidáti podle pořadí, v jakém byli uvedeni na hlasovacím lístku. Kandidát č. 28 Bc. Jan Straka
tak zůstal na svém 28. místě (resp. 24. místě v pořadí náhradníků). Zjištěné pochybení jedné
okrskové volební komise [žádné jiné přípustné a obdobné volební stížnosti na vyslovení
neplatnosti volby odpůrců 2) až 5), jež by vedly k obdobným zjištěním v jiných volebních
okrscích, Nejvyšší správní soud neobdržel] se tak ve výsledku voleb nemohla nijak projevit.
[19] Jakkoliv tedy Nejvyšší správní soud v činnosti předmětné okrskové volební komise
skutečně shledal pochybení v tom smyslu, že ve výsledném protokolu o výsledcích voleb
nezaznamenala zmíněné přednostní hlasy, a věcná podstata námitky stěžovatelky
je proto oprávněná, jedná se o porušení volebního zákona, které se nemohlo nikterak projevit
na zákonnosti volby kandidátů ČSSD č. 1, 2, 3 a 4, resp. odpůrců 2) až 5), kteří byli zvoleni
poslanci ve volbách do Evropského parlamentu.
[20] Proto Nejvyšší správní soud návrh na vyslovení neplatnosti jejich volby výrokem I zamítl.
Jednání s ohledem na §90 odst. 3 s. ř. s. nebylo třeba nařizovat.
[21] Toto usnesení nevylučuje odlišný výrok o platnosti, resp. neplatnosti volby některého
z odpůrců 2) až 5) v řízení o jiné volební stížnosti na základě jiných námitek.
[22] Pokud jde o návrh, aby Nejvyšší správní soud uložil odpůrci 1) povinnost sankcionovat
členy příslušné okrskové volební komise nevyplacením či odebráním vyplacených honorářů,
případně dalším finančním postihem (pokutou) a vyslovil zákaz působení těchto osob
ve volebních komisích do budoucna, Nejvyšší správní soud stručně konstatuje, že takový návrh
se neopírá o žádnou hmotněprávní a procesní zákonnou úpravu. Nejvyšší správní soud
proto návrh ve zbývající části odmítl, neboť stěžovatelka se domáhá něčeho, co zákonná úprava
vůbec neumožňuje, a jde tedy v širším slova smyslu o návrh nepřípustný
[§46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního].
[23] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech
volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu