ECLI:CZ:NSS:2013:VOL.30.2013:47
sp. zn. Vol 30/2013 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatele: P.
G., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing.
Miloš Zeman, bytem Brdičkova 1917/9, Praha 13, a 3) Ing. Vratislav Mynář, bytem
Osvětimany 274, okr. Uherské Hradiště, odpůrci 2) a 3) zastoupeni JUDr. Janem Vondráčkem,
advokátem se sídlem Zbraslavské nám. 458, Praha 5, o návrhu na neplatnost volby prezidenta,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1.] Navrhovatel se u Nejvyššího správního soudu domáhal včasným návrhem neplatnosti
volby prezidenta republiky podle §90 odst. 5 s. ř. s. a §66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě
prezidenta republiky.
[2.] Domníval se, že zákon o volbě prezidenta republiky ani prováděcí předpis fakticky
neumožňují provést spravedlivou volbu prezidenta. Možnost navrhnout kandidáta
prostřednictvím 20 poslanců nebo senátorů je v rozporu s principy přímé demokracie.
Tito kandidáti neměli být připuštěni k volbám. Mezi požadavkem, aby petici podepsalo 50 tisíc
řadových občanů, a 20 podpisy poslanců nebo senátorů existuje zřejmá nerovnost a dochází
k diskriminaci kandidátů „vzešlých na návrh lidu“.
[3.] Podle navrhovatele byla práva kandidátů poškozena i tím, že zákon o volbě prezidenta
republiky neumožňuje přezkoumat platnost a pravost podpisů. Kontrola je omezena pouze
na fyzickou kontrolu chyb v několika kontrolních vzorcích petičních archů. Tento postup
nevylučuje pochybnosti o skutečném počtu platných a neplatných podpisů. Výpočet M inisterstva
vnitra byl matematicky nesprávný, nelogický a neobjektivní. Ministerstvo dosud správně
(tj. fyzicky) nespočítalo a neověřilo počty platných podpisů, neumožnilo to ani jiným osobám,
např. samotným kandidátům nebo široké veřejnosti, a upírá tak důkazy občanům, kteří by chtěli
zpochybnit výsledky prezidentské volby.
[4.] Sporný byl i způsob určení pravosti podpisů. Ministerstvo ověřilo pouze pravost adres
a existenci petenta v databázi obyvatel České republiky, nikoliv pravost podpisů. Při vyřazení
částečně chybných podpisů či adres ministerstvo uplatnilo zákon o volbě prezidenta republiky
příliš tvrdě a nesledovalo duch a cíle tohoto zákona.
[5.] Dále navrhovatel namítl, že zákon o volbě prezidenta republiky řeší nedostatečně způsob
výběru „náhodných“ vzorků petičních archů a nepožaduje zpětnou přezkoumatelnost tohoto
výběru. Ministerstvo pochybilo, pokud k posouzení petičních archů dobrovolně nepřizvalo
nezúčastněné osoby jako pozorovatele.
[6.] Navrhovatel uzavřel, že zpětná nepřezkoumatelnost jednotlivých postupů v rámci celé
volby prezidenta činí tuto volbu nevěrohodnou.
II.1
[7.] Odpůrce 1) podotkl, že se námitky navrhovatele vztahují k počátkům volebního procesu,
tj. k registraci kandidátních listin. Okruh osob oprávněných navrhnout kandidáta na prezidenta
republiky je stanoven v čl. 56 odst. 5 Ústavy a v zákonu o volbě prezidenta republiky.
Odpůrce 1) postupoval v souladu s takto nastavenými pravidly.
[8.] Dále odpůrce 1) odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2004, čj.
Vol 11/2004 – 31, č. 471/2005 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle něhož v řízení ve věcech neplatnosti voleb a
hlasování podle §90 s. ř. s. nelze brojit proti vadám v registraci kandidátní listiny. Navrhovatel
nebyl aktivně legitimován k podání návrhu ve věcech registrace kandidátní listiny, tím spíše
nemůže zpochybnit rozhodnutí o registraci prostřednictvím návrhu na vyslovení neplatnosti
volby.
II.2
[9.] Podle odpůrců 2) a 3) neexistuje právní norma, na základě níž by bylo možné vyslovit
neplatnost volby prezidenta. Ustanovení §66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky stanoví
pouze předpoklad pro aktivní legitimaci k podání návrhu, nikoliv důvody pro vyslovení
neplatnosti.
[10.] Odpůrci 2) a 3) popřeli, že by došlo k porušení zákona o volbě prezidenta republiky,
a poukázali na to, že navrhovatel nedoplnil svá tvrzení o příslušné důkazy. Navrhovatel namítl
především nedostatky zákona o volbě prezidenta republiky, nikoliv jeho porušení způsobem,
který by mohl ovlivnit výsledky voleb. Tvrzení navrhovatele se nevztahují k §66 zákona o volbě
prezidenta republiky.
[11.] I kdyby snad k porušení zákona došlo, nebylo způsobilé ovlivnit výsledek volby. Tvrzená
porušení totiž představují pouze zanedbatelnou rovinu celé med iální kampaně. Prezidentský
kandidát je veřejnou osobou, proto musí snést vyšší mírů zásahů. Odpůrci 2) a 3) poukázali také
na to, že navrhovatel nedoplnil svá tvrzení o příslušné důkazy. Závěrem odpůrci
2) a 3) zpochybnili aktivní legitimaci navrhovatele, protože ji navrhovatel neprokázal.
III.
[12.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v dané věci splněny
podmínky řízení, a shledal, že návrh obsahuje v eškeré zákonem stanovené náležitosti
(§37 odst. 3 a §93 odst. 2 s. ř. s.) a byl podán osobou oprávněnou (§90 odst. 5 s. ř. s.) ve lhůtě
sedmi dnů po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky (§66 odst. 1 ve spojení
Pokračování Vol 30/2013 - 48
s §73 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky) u věcně a místně příslušného soudu
(§68 zákona o volbě prezidenta republiky a §92 s. ř. s.).
[13.] V prvé řadě Nejvyšší správní soud nesouhlasí s názorem odpůrců 2) a 3),
podle nichž neexistuje právní základ pro vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky.
Odpůrcům lze zčásti přisvědčit v tom, že rozhodné právní předpisy, tedy soudní řád správní
ani zákon o volbě prezidenta republiky, neobsahují ustanovení, které by přímo stanovilo,
že v případě, že soud shledá návrh důvodným, rozhodne o neplatnosti volby prezidenta
republiky. Ustanovení §66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky ovšem upravuje soudní
řízení o „návrhu na neplatnost volby prezidenta“ a definuje okruh osob či skupin osob k němu aktivně
legitimovaných. Odstavec 2 téhož ustanovení navíc stanoví, že „[n]ávrh na neplatnost volby prezidenta
může podat navrhovatel, má -li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek
volby prezidenta“. Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu by zákonodárce dával stanovenému
okruhu osob aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta
republiky, pokud by v pravomoci soudu příslušného k řízení o tomto návrhu (§68 zákona
o volbě prezidenta republiky) nebylo v případě, že shledá návrh důvodným, právě vyslovit
neplatnost volby prezidenta republiky.
[14.] Na §66 zákona o volbě prezidenta republiky pak navazuje §90 odst. 5 s. ř. s.,
v jehož první větě se již přímo uvádí, že za podmínek stanovených zákonem o volbě prezidenta
republiky se mohou k tomu legitimované osoby „domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti volby“.
Pravomoc Nejvyššího správního soudu rozhodnout o neplatnosti volby prezidenta republiky
tedy nepochybně vyplývá z §90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §66 zákona o volbě prezidenta
republiky. Účelem daného řízení je zajistit účinnou ochranu proti takovým případným
nezákonnostem v průběhu volby, které by mohly ovlivnit výsledek volby prezidenta. V případě
důvodnosti návrhu bude tedy soudní ochrana zajištěna tak, že soud vysloví neplatnost volby
prezidenta republiky nebo její části. O tom svědčí i §90 odst. 5 věta pátá s. ř. s., jež stanoví,
že „rozhodne-li soud o neplatnosti části volby prezidenta republiky, určí v usnesení, od kterého úkonu se volba
prezidenta republiky bude opakovat “. Na uvedená ustanovení dále navazuje i §59 odst. 2 zákona
o volbě prezidenta republiky upravující opakovanou volbu. Podle tohoto ustanovení „[o]pakovaná
volba prezidenta nebo opakování části volby prezidenta se koná, shledá -li soud návrh na neplatnost volby
prezidenta (§66) opodstatněným“. Upravuje-li zákon výslovně postup po vyslovení neplatnosti volby
soudem, nelze tvrdit, že soud není oprávněn o neplatnosti volby rozhodnout.
[15.] Opačný výklad zastávaný odpůrci 2) a 3) neodpovídá doslovnému znění citovaných
ustanovení ani úmyslu zákonodárce, o němž svědčí rovněž důvodová zpráva k zákonu o volbě
prezidenta republiky: „Soud může posoudit, že volební proces neproběhl v souladu se zákonem a je třeba
opakovat celou volbu prezidenta znovu (tím umožnit vstoupit do volebního procesu např. i novým kandid átům),
anebo že není třeba opakovat znovu celé volby, ale pouze jejich část, a to od úkonu, kde nastalo pochyben í “
(důvodová zpráva je dostupná na www.psp.cz.).
[16.] Po ověření podmínek k projednání a rozhodnutí věci Nejvyšší správní soud přistoupil
k meritornímu posouzení návrhu.
[17.] Z obsahu podaného návrhu je zřejmé, že navrhovatel brojil pouze proti postupu
ministerstva při registraci kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky a poukázal
na nedostatky zákona o volbě prezidenta republiky týkající se procesu registrace kandidátních
listin.
[18.] Soudní ochrany ve věcech registrace kandidátních listin se však lze domáhat
pouze na základě návrhu podle §65 zákona o volbě prezidenta republiky ve spojení
s §89 odst. 2 a 4 s. ř. s., nikoliv prostřednictvím návrhu na neplatnost volby prezidenta
republiky podle §66 o volbě prezidenta republiky ve spojení s §90 s. ř. s. (srov. usnesení
čj. Vol 11/2004 – 31). Systematickým výkladem je třeba považovat návrh na ochranu ve věcech
registrace kandidátní listiny za právní prostředek, který je svou povahou speciální k návrhu
na neplatnost volby prezidenta republiky podle §66 zákona o volbě prezidenta republiky.
[19.] Jedná se o samostatná řízení, která se od sebe liší mimo jiné okruhem aktivně
legitimovaných osob. Nedostatek aktivní legitimace k podání návrhu ve věci registrace kandidátní
listiny nelze obcházet tím, že se osoba, která není aktivně legitimována k podání návrhu
podle §65 zákona o volbě prezidenta republiky, bude domáhat přezkoumání postupu
ministerstva při registraci kandidátních listin v řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta
republiky podle §66 téhož zákona.
[20.] V nyní posuzované věci se navrhovatel, jenž nebyl aktivně legitimován k podání návrhu
na ochranu ve věci registrace kandidátních listin podle §65 zákona o volbě prezidenta republiky,
nemohl úspěšně domáhat vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky pouze z důvodů
týkajících se tvrzených pochybení ministerstva při registraci kandidátních listin nebo výhrad
k zákonu o volbě prezidenta republiky v částech týkajících se registrace kandidátních listin.
[21.] Nad rámec nezbytného odůvodnění Nejvyšší správní soud doplňuje, že se posouzením
obdobných námitek týkajících se registrace kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky
podrobně zabýval v rozhodnutích týkajících se registrací kandidátních listin (srov. např. usnesení
ze dne 13. 12. 2012, čj. Vol 6/2012 – 28, body 8 a 9, čj. Vol 11/2012 – 36,
nebo čj. Vol 12/2012 – 34). Právní závěry vyslovené v těchto rozhodnutích následně potvrdil
i Ústavní soud při rozhodování o ústavní stížnosti proti usnesení čj. Vol 11/2012 – 36 (viz nález
Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 27/12).
[22.] Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud předmětný návrh zamítl.
[23.] O nákladech řízení soud rozhodl podle §93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech
volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu