ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.173.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 173/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka, ve věci žalobce Ing. P. R. , zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 21/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2014, č. j. 16 Co 273/2014-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal částky 60 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 106/2011 (dále jen „posuzované řízení“).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že některé právní otázky hmotného práva dosud nebyly dovolacím soudem řešeny a v některých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel formuluje následující otázky:
1. Lze mít soudní řízení, trvající k datu vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu 3 roky a 1 měsíc, za nepřiměřeně dlouhé?
2. Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované neučinění žádných relevantních úkonů během 16 měsíců od zahájení soudního řízení a vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé, které bylo následně zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost?
3. Je soud při posuzování, zdali žalobcem tvrzená nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), povinen při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění též aplikovat kritéria uvedená v §31 odst. 3 OdpŠk?
Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel následně v obsáhlém dovolání rozvíjí výše uvedené otázky a uvádí procesní pochybení soudů obou stupňů, přičemž navrhuje dovolacímu soudu k provedení řadu důkazů. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně změnil tak, že žalobnímu návrhu žalobce se zcela vyhovuje.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
K otázce průtahů řízení se dovolací soud již opakovaně vyjádřil. Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011 (dále jen „Stanovisko“), uvedl následující: „Je nezbytné vymezit pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu.“ Ustálená judikatura tedy toleruje ojedinělé průtahy v řízení, pokud se neukáží jako dostatečně závažné, aby mohl být učiněn závěr o zjevně nepřiměřené celkové délce řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 05. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4987/2010, nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 12. 1983 ve věci Pretto proti Itálii, stížnost č. 7984/77, odst. 37).
Nejvyšší soud ve své judikatuře dále opakovaně uvádí, že učinit závěr o tom, zda orgán veřejné moci porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě je především úkolem soudu prvního stupně a soudu odvolacího, přičemž předmětem dovolacího přezkumu mohou být pouze právní otázky spojené s výkladem pojmu přiměřenosti délky řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 381/2011). Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s tímto závěrem, neboť ten se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a nemůže sám o sobě představovat právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva a tím i nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“, srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem vymezená otázka č. 3, neboť její řešení plyne již ze Stanoviska, v němž Nejvyšší soud uvedl, že i v případě posouzení přiměřenosti délky řízení „[j]e třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Vychází se z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.“ Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však plyne, že odvolací soud se kritérii dle §31a odst. 3 OdpŠk zabýval, neboť hodnotil celkovou délku řízení, složitost řízení (počet instancí), postup soudu i význam předmětu řízení pro poškozeného.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu