Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.07.2003, sp. zn. 22 Cdo 1265/2003 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1265.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1265.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1265/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) J. K., a B) M. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) V. V., 2) V. V., 3) J. Š., a 4) E. Š., zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 591/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2002, č. j. 7 Co 1544/2002-45, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. K. S. Odůvodnění: Usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), nemusí být odůvodněno (§243c odst. 2 OSŘ). Dovolací jen na okraj podotýká, že odvolací soud věc po právní stránce posoudil v souladu s ustálenou judikaturou, proto jeho rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 455/99, publikované v Soudních rozhledech č. 11, ročník 2000, str. 330, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 11. 7. 2001, sp. zn. 28 Cdo 779/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, Svazek 9, pod C 669, podle kterého „okolnost, že fyzická osoba může jako osoba oprávněná uplatnit nárok na vydání nemovitosti podle části druhé zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), ji nezbavuje možnosti uplatnit žalobu na ochranu vlastnického práva, jestliže k převodu (přechodu) vlastnictví na stát nebo právnickou osobu nedošlo“. V daném případě k převodu sporných pozemků na stát došlo, a to na základě darovací smlouvy. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobců a z toho, že úspěšným žalovaným náklady řízení vznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Náklady řízení vzniklé žalovaným představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupce k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 3 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 3. července 2003 JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/03/2003
Spisová značka:22 Cdo 1265/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1265.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243c odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/31/2009
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 436/03
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13