ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.275.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 275/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: A) M. Z., a B) M. Z., proti žalované M. V., zastoupené JUDr. advokátem, o vydržení vlastnického práva k pozemku, o vydržení věcného břemene chůze, průchodu, vjezdu a průjezdu a o určení povinnosti katastrálního úřadu v Č. B. provést změnu zaměření pozemkových parcel a zápis věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 314/97, o dovolání žalobkyně A) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2002, č. j. 19 Co 2583/2000-390, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 27. 11. 2000, č. j. 19 Co 2583/2000-313, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 21. 6. 2000, č. j. 17 C 314/97-263, v napadených výrocích 2, 3, 4, 5 a 6, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, č. j. 22 Cdo 2066/2001-381.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. června 2002, č. j. 19 Co 2583/2000-390, zamítl návrh žalobkyně A) na vydání opravného usnesení, kterým by bylo opraveno záhlaví rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 11. 2000, č. j. 19 Co 2583/2000-313. Žalobkyně navrhovala, aby ze záhlaví rozsudku byla vymazána žalobkyně B), neboť jde o zřejmou nesprávnost.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně A) dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nespravedlivé a namítá, že oprava měla být provedena.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou a včas, se jím zabýval nejprve z hlediska jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, dále v §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 a 3 OSŘ.
V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení. Rozhodnutí o vydání opravného usnesení není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok.“ [viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor“), pod C 264, Svazek 3].
Přípustnost dovolání tak nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 632/2002, uveřejněné v Souboru pod C 1189, Svazek 17.
Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně A) nebyla úspěšná a žalobkyni B) a žalované náklady řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2003
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu