ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1611.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1611/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně A. L., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Ing. P. L., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 206/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2004, č. j. 29 Co 104/2004-153, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 31. března 2004, č. j. 29 Co 104/2004-153, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. listopadu 2003, č. j. 12 C 206/2000-137, ve výroku pod bodem III., jímž soud uložil žalovanému, aby na náklady důkazu znaleckým posudkem složil zálohu ve výši 2 000,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, dále v §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 a 3 OSŘ.
V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti účastníka složit zálohu na náklady spojené se znaleckým posudkem. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok.“ [viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor“), pod C 264, Svazek 3].
Přípustnost dovolání tak nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 632/2002, uveřejněné v Souboru pod C 1189, Svazek 17.
Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o záloze na náklady důkazu.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. František Balák v.r.
předseda senátu