ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.296.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 296/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. května 2004 dovolání podané obviněným V. R., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 4 To 857/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 T 42/2001, a rozhodl podle §265k odst. 1, odst. 2 věta druhá tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 4 To 857/2002, se zrušuje ve výroku, jímž byla obviněnému V. R. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené Z. p. M. v. ČR se sídlem P., pobočce Č. B., částku 40.352,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 14. 10. 2001 do zaplacení.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Krajskému soudu v Českých Budějovicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 27 T 42/2001, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ dne 11. 7. 2000 kolem 8.50 hodin v k.ú. H. n. V., okres Č. B., jako řidič nákladního vozidla tov. zn. Volvo F 12, s připojeným návěsem BSS, při jízdě po silnici II. třídy ve směru od H. n. V. na T. n. V. se při předjíždění autobusu tov. zn. Carosa 4, řízeným F. B., před pravotočivou zatáčkou střetl s v protisměrném jízdním pruhu jedoucím osobním vozidlem tov. zn. Renault Megane, v důsledku čehož jeho řidička Ing. J. J., utrpěla tržnou ránu v krajině týlní, zhmoždění mozku s krvácením do omozečnic, neúplnou obrnu třetího hlavového okohybného nervu vlevo, dislokovanou zlomeninu hrudní kosti, podvrtnutí krční páteře a pruhovitou oděrku na levé straně krku, jejichž léčení si vyžádalo pracovní neschopnost do 5. 8. 2001“. Za tento trestný čin byl podle §224 odst. 2 tr. zák. za užití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 90.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmnáct měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Z. p. M. v. ČR, pobočka Č. B., částku ve výši 40.352,- Kč s úrokem 10 % ročně jdoucím od 13. 10. 2001 do zaplacení.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 4 To 857/2002, jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. obviněnému uložil podle §224 odst. 2 tr. zák. a §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest ve výši 60.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dále bylo rozhodnuto, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené Z. p. M. v. ČR se sídlem P., pobočce Č. B., částku 40.352,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím od 14. 10. 2001 do zaplacení.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 7. 3. 2003 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a ve spojení s ním nabyl k témuž datu právní moci i rozsudek soudu prvního stupně v jeho nezrušené části (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Proti shora citovanému rozsudku soudu druhého stupně a současně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 27 T 42/2001, podal obviněný V. R. následně dovolání, jímž tato rozhodnutí napadl ve výrocích, kterými byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a ve výroku, jímž byl částečně zrušen odvoláním napadený rozsudek a byla mu nově uložena povinnost zaplatit poškozené Z. p. M. v. ČR částku 40.352,- Kč s výše uvedeným úrokem z prodlení. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že skutkový děj popsaný ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně není trestným činem, neboť nedává vůbec žádnou představu o tom, co se vlastně stalo a co měl udělat. Samotná skutečnost, že se střetl s protijedoucím osobním automobilem není podle dovolatele trestným činem, když podle svého přesvědčení předmětný střet nezavinil, což konečně nevyplývá ani z popisu skutkového děje. Dovolatel konstatoval, že v uvedeném, směru je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný a z tohoto důvodu proto ani odvolací soud nemohl posoudit odůvodněnost výroku o vině. Dovolatel se dále obsáhle zabýval namítanými rozpory v důkazech provedených ve věci a na tomto základě dovodil, že skutkový stav zjištěný v přípravném řízení i v řízení před soudy obou stupňů neobjasňuje všechny potřebné skutkové otázky nezbytné pro (navazující) použití právní kvalifikace, kterou proto nelze považovat za správnou. Odůvodnění rozsudku musí přitom obsahovat jednoznačný závěr o vině obviněného, zejména v tom smyslu, že neexistují žádné důvodné pochybnosti o tom, zda se skutek stal a zda se jej dopustil obviněný. V uvedené souvislosti lze podle dovolatele důvodně pochybovat o správnosti rozhodnutí obou soudů, která jsou zatížena celou řadou pochybení, neboť v prvé řadě nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, soudy se důsledně nevypořádaly s obhajobou dovolatele (obviněného) ani neprovedly důkazy, jež navrhoval k prokázání své neviny.
Dovolatel současně namítl, že soudy při svém rozhodování o náhradě škody porušily právní předpisy, které upravují výši úroku z prodlení, jenž představuje dvojnásobek diskontní sazby, která od 27. 7. 2001 činila 4, 25 %. Sazba ve výši 5 %, ze které oba soudy vycházely, byla přitom stanovena pouze v období od 27. 10. 1999 do 23. 2. 2001.
Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle ustanovení §265l odst.1, odst. 2 tr. ř., tj. zejména přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolatel vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání a současně požádal, aby bylo rozhodnuto též o jeho návrhu na odklad výkonu peněžitého trestu.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že podané dovolání bylo z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně uplatněno pouze v části, v níž dovolatel namítá nesoulad popisu skutku a soudy užité právní kvalifikace, a dále v části týkající se hmotně právních otázek, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Ostatní argumentace použitá dovolatelem, jež směřuje vůči postupu soudů při provádění důkazů a s tím související správnosti, resp. nesprávnosti soudy učiněných skutkových zjištění, popř. vůči dalším dovolatelem namítaným procesním vadám, pak podle státního zástupce shora uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá a nelze ji podřadit ani pod dovolací důvody uplatněné podle §265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř. K námitkám, jež dovolatel uplatnil z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně, státní zástupce uvedl, že závěrům nalézacího a zejména pak odvolacího soudu, které se vztahují k právnímu posouzení jednání obviněného (dovolatele) jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., nelze vytýkat žádné pochybení. Proto je v této části nutno dovolání posuzovat jako zjevně neopodstatněné. Pokud jde o námitky dovolatele vztahující se ke konečnému výroku o náhradě škody z rozsudku soudu druhého stupně, dospěl státní zástupce k závěru, že výrok je zatížen vytýkanou vadou, neboť diskontní sazba stanovená Č. n. b. činila v rozhodném období skutečně 4,25 % a nikoliv 5 %, z nichž ve svém rozhodnutí vycházel soud druhého stupně. Z tohoto důvodu a s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výroku o náhradě škody a dále postupoval podle §265m odst. 1 tr. ř. a sám rozsudkem rozhodl, že obviněný V. R. je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozené Z. p. M. v. ČR se sídlem v P. pobočce Č. B., částku 40.352,- Kč s úrokem z prodlení ve výši „9,5%“ ročně jdoucím od 14. 10. 2001 do zaplacení. Rovněž státní zástupce souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný V. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) dne 2. 6. 2003, tj. v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam. Dovolání napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přičemž podle názoru Nejvyššího soudu je zákonná podmínka uvedená v ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. splněna i tehdy, jestliže odvolací soud rozhodl podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. a napadený rozsudek zrušil jen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, o nichž pak sám znovu rozhodl.Tím v podstatě bylo (z hlediska obsahu výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) odvolání obviněného proti výroku o vině zamítnuto, protože odvolání proti tomuto výroku nebylo shledáno důvodným.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z obsahu předcházejících odstavců je zřejmé, že pod shora uvedený dovolací důvod nelze podřadit ty námitky dovolatele, jež směřují vůči způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů či proti rozsahu (neúplnosti) provedeného dokazování. Pokud dovolatel vytýká tyto vady (tzn. porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), je nutno vycházet z toho, že se de facto (tj. na procesním základě) domáhá revize skutkových závěrů soudů obou stupňů, kterou však zákon s tímto dovolacím důvodem nespojuje. K tomu je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a IV. ÚS 449/03 str. 6). Pokud by obviněný podal dovolání výlučně se shora uvedených důvodů, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. V dané věci však dovolatel blíže nespecifikoval, který z výroků považuje za chybějící či neúplný a z jakého důvodu. Ani dovolatelem vytýkané pochybení ve výroku o náhradě škody nečiní tento výrok neúplným, když dovolatel ve skutečnosti namítá vadu výroku založenou na nesprávné aplikaci ustanovení hmotného práva, kterou je ovšem nutno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně o odvolání rozhodoval po přezkumu podle §254 tr. ř. Druhá alternativa by pak přicházela v úvahu jen vzhledem k nezměněnému výroku o vině, neboť zde má napadené rozhodnutí stejnou povahu jako by odvolání bylo zamítnuto. V řízení předcházejícím by však musel být dán některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z hlediska uplatněného (hmotně právního) dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak Nejvyšší soud považoval podané dovolání za právně relevantní v té části, v níž dovolatel poukázal na to, že skutek, jak byl popsán a zjištěn nalézacím soudem, neobsahoval zákonem stanovené znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.; a dále v části, kde dovolatel namítl, že odvolací soud při rozhodování o náhradě škody porušil právní předpisy, které upravují výši úroků z prodlení.
Jelikož za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (jako celku) podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů (relevantně) uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí pachatel, který jinému z nedbalosti (§5 tr. zák.) způsobí těžkou újmu na zdraví (§89 odst. 7 tr. zák.), jestliže tento čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Skutkový stav věci, jež byl stručně formulován (popsán) ve výrokové části napadeného rozsudku a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, obsahuje všechny základní skutkové okolnosti, jež ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. V popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je v rozsahu předpokládaném v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. uvedeno místo, čas i způsob spáchání skutku, a rovněž způsobený následek (účinek) jednání obviněného. Z popisu skutku rovněž vyplývá zavinění obviněného v nedbalostní formě, jakož i příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobeným následkem.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 14/15) je náležitě a srozumitelně vyloženo (§125 odst. 1 tr. ř.), jakými úvahami se soud řídil při právním posuzovaní zjištěného skutkového stavu věci, zejména pokud jde o otázku zavinění (§5 písm. a/ tr. zák.), i v čem spočívalo porušení důležité povinnosti uložené obviněnému podle zákona, a jsou zde rovněž uvedeny důvody, které soud vedly k závěru o příčinném vztahu mezi zaviněným jednáním obviněného a následkem (resp. účinkem) činu. Rovněž tomuto následku soud věnoval dostatečnou pozornost a v rozsudku odůvodnil, na podkladě jakých důvodů posoudil zranění poškozené jako těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 písm. e), ch) tr. zák. V řízení o řádném opravném prostředku (odvolání) se soud druhého stupně po provedeném přezkumu ztotožnil se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu pokud jde o výrok o vině, přičemž své závěry v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. přesvědčivě odůvodnil. O správnosti právní kvalifikace skutku (jak jej na podkladě podrobného rozboru provedených důkazů zjistily soudy obou stupňů) jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. nepochybuje ani Nejvyšší soud. Podané dovolání proto neshledal v žádném směru opodstatněným v té (relevantně uplatněné) části, kde dovolatel namítl nesprávné právní posouzení skutku s ohledem na nesoulad zjištěného skutkového stavu věci a soudy užité právní kvalifikace.
Námitky dovolatele však Nejvyšší soud považuje za plně důvodné v části dovolání, v níž dovolatel poukázal na nesprávnost výroku o náhradě škody, jímž jej odvolací soud podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázal povinností zaplatit poškozené Z. p. M. v. ČR částku 40.352,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně jdoucím od 14. 10. 2001 do zaplacení. Podle dovolatele měl soud vycházet z diskontní sazby 4, 25% a nikoliv 5%. Výši úroků z prodlení (10%) tak podle dovolatele určil nesprávně.
Podle §517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto právním předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., jež v §1 uvádí, že výše úroků z prodlení činí dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Č. n. b. a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. Z úředního sdělení Č. n. b. č. 8/2001 vyplývá, že bankovní rada Č. n. b. na svém zasedání dne 26. 7. 2001 schválila s účinností od 27. 7. 2001 úpravu základních úrokových sazeb tak, že zvýšila diskontní sazbu na 4,25%. Výše úroků z prodlení by tedy od 27. 7. 2001 činila 8, 5 %.
Jestliže tedy v posuzovaném případě vycházel Krajský soud v Českých Budějovicích z toho, že úrok z prodlení byl požadován od 14. 10. 2001 a současně ze skutečnosti, že v tomto rozhodném období byla platná diskontní sazba 5 % (aniž by to jakkoliv odůvodnil), lze dovolateli přisvědčit v tom, že napadené rozhodnutí je zatíženo vytýkanou vadou, pro kterou učiněný výrok o náhradě škody nemůže obstát.
Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 4 To 857/2002, podle §265k odst.1, odst 2 věta druhá tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody. Přitom zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Po zrušení napadeného rozhodnutí by Nejvyšší soud mohl za podmínek §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci hned rozhodnout rozsudkem a odstranit tak výše zjištěnou vadu pouze za předpokladu, že by toto své rozhodnutí mohl ihned učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v řízení před soudy obou stupňů správně zjištěn. Dovolací soud skutkový stav věci nezjišťuje, což vyplývá jak z povahy řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, tak ze zásady, že důkazy se před tímto soudem provádějí pouze výjimečně (§265r odst. 7 tr. ř.).
Ke skutkovému stavu, na jehož podkladě oba soudy rozhodovaly o nároku poškozeného, je třeba uvést, že v hlavním líčení před soudem prvního stupně byl v souladu s ustanovením §206 odst. 2 věta druhá tr. ř. sice přečten návrh poškozené Z. p. m. v. ČR týkající se částky 40.352,- Kč s příslušenstvím (č. l. 217), avšak v průběhu hlavního líčení nebyl proveden žádný důkaz ke zjištění skutečné výše škody (nákladů na léčení poškozené). Zástupce poškozené pojišťovny v hlavním líčení vyslechnut nebyl; především však soud nepřečetl (jako listinný důkaz podle §213 odst. 1 tr. ř.) přílohy návrhu poškozené pojišťovny na náhradu škody, jež jsou přitom obsaženy na č. l. 121 až 127 spisu, což dále znamená, že obviněný ani nemohl uplatnit své právo vyplývající z ustanovení §214 tr. ř. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 16) je pak uvedeno, že soud zjistil, že shora uvedená pojišťovna vynaložila na léčení poškozené ing. J. J. ke dni 31. 7. 2001 částku 40.352,.- Kč. Toto „zjištění“ však neodpovídalo dokazování provedenému v hlavním líčení, jehož průběh je zachycen v příslušném protokolu. Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení o řádném opravném prostředku uvedené pochybení přehlédl (resp. nezjistil) a neodstranil, ačkoliv jinak mohl ve veřejném zasedání dokazování v potřebném rozsahu doplnit. Sám pak o náhradě škody rozhodl na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejícím odstavci Nejvyšší soud následně postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. tak, že po zrušení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výroku o náhradě škody, tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k povaze zjištěných (skutkových) vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení se Krajský soud v Českých Budějovicích bude muset věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem k výkladu relevantních hmotně právních a procesních otázek, na které je v odůvodnění tohoto rozhodnutí podrobně poukazováno (§265s odst.1 tr. ř.).
Pokud dovolatel v rámci podaného dovolání žádal, aby bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu peněžitého trestu, je třeba připomenout, že takový návrh může za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. učinit výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Ze strany dovolatele může jít pouze o podnět k takovému postupu. Předseda senátu soudu prvního stupně však návrh na odklad (popř. přerušení) výkonu rozhodnutí nepodal a Nejvyšší soud s ohledem na povahu svého rozhodnutí důvody pro odložení výkonu rozhodnutí podle §265o tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler