ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.597.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 597/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2004 o dovolání obviněného Ing. I. M. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 2 To 132/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 2/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 45 T 2/2003, byl obviněný Ing. I. M. společně s obviněným P. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. I. M. odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu soukromého podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a to na dobu pěti let. Obviněnému byl podle §53 odst. 1 tr. zák. rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč, a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby se spoluobviněným P. P. společně a nerozdílně zaplatil na náhradě škody poškozeným O. T., a.s. O., částku ve výši 6.101.276,80,- Kč, ÖMV ČR, s.r.o. P. částku ve výši 991.594,60,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. r., a.s., L. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný Ing. I. M., obviněný P. P. a poškozená Č. r., a.s., L., rozhodl v druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 2 To 132/2003, v bodě I) tak, že z podnětu odvolání Ing. I. M. a poškozené Č. r., a. s. L., podle §258 odst. 1 písm. b), písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to v části týkající se obviněného Ing. I. M., a dále v té části výroku, jímž byla poškozená Č. r., a.s. L., dle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních ve vztahu k obviněnému P. P. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám ve věci nově rozhodl (bod II/ rozsudku), že se obviněný Ing. I. M. společně s obviněným P. P. uznává vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. spáchaným za částečně modifikovaných skutkových okolností jednáním popsaným ve výroku tohoto nového rozsudku. Odvolací soud poté rozhodl o druhu a výši trestu, a to shodnými výroky jako soud prvního stupně. Dále bylo rozhodnuto, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný Ing. I. M. povinen zaplatit rukou společnou a nerozdílnou společně s obviněným P. P. na náhradě škody poškozeným O. T., a.s., O., peněžní částku ve výši 6.101.276,80,- Kč a ÖMV ČR, s.r.o. P., peněžní částku ve výši 991.594, 60,- Kč. Dalším výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. odvolací soud vyslovil, že obvinění Ing. I. M. a P. P. jsou povinni zaplatit rukou společnou a nerozdílnou na náhradě způsobené škody poškozené Č. r., a.s., L., peněžní částku ve výši 542.264,30,- Kč. Výroky pod body III) a IV) rozsudku odvolací soud rozhodl ohledně spoluobviněného P. P.
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný ing. I. M. následně dovolání, jímž toto rozhodnutí napadl ve „všech jeho výrocích“ přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že z dosavadních skutkových zjištění obou soudů nevyplývá závěr, že by se jakýmkoli způsobem podílel na odběrech motorové nafty, kterou měl odebrat spoluobviněný P. P. ve dnech 23. 5., 24. 5., 27. 5. a 28. 5. 2002 v celkové hodnotě převyšující částku 3.000.000,- Kč. Dovolatel současně poukázal na to, že v daném směru i odvolací soud připustil, že v případě tří odběrů motorové nafty nebyla listinnými důkazy doložena shodná manipulace odebranou motorovou naftou jako v ostatních případech (str. 16 rozsudku). Podle dovolatele nebyla jeho účast na výše uvedených odběrech nijak prokázána a objektivizována, když navíc podle jeho přesvědčení nejsou ve spise založeny listiny, jimiž by byly tyto odběry doloženy. Závěr soudu o jeho účasti na nich je tak založen pouze na výpovědi spoluobviněného P. P., což je podle dovolatele příliš slabý argument. K tomu dovolatel uvedl, že je-li za tohoto stavu zpochybněna jakákoliv jeho účast na předmětných obchodech, není již vůbec podstatný závěr soudu, že pro právní posouzení jednání byl rozhodný moment vylákání motorové nafty od dodavatele P. P. a nikoli způsob dalšího nakládání se získaným zbožím. Tento právní závěr navíc podle dovolatele neměl žádnou oporu ve skutkových zjištěních. Jestliže i sám odvolací soud připustil důkazní nouzi týkající se jeho účasti na třech odběrech motorové nafty a ve dvou zbývajících namítaných případech pak byla jeho účast dovozována na základě blíže nespecifikovaných listin, chybí podle přesvědčení dovolatele důkazy o jeho vině u odběrů v hodnotě více než 3.000.000 Kč. To ve svém důsledku znamená, že by s ohledem na výši způsobené škody nemohla obstát právní kvalifikace jednání obviněného (dovolatele) jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť by nebyl naplněn zákonný znak skutkové podstaty spočívající ve způsobení škody velkého rozsahu. Ačkoliv si je dovolatel vědom, že ustanovení §265b tr. ř. nezahrnuje nesprávné skutkové zjištění jako důvod dovolání, má řádné vyhodnocení namítaných odběrů podstatný vliv na užití správné právní kvalifikace jeho jednání a je proto dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k shora uvedeným skutečnostem závěrem svého dovolání navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 2 To 132/2003, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která shledala dovolání přípustným. Současně poukázala na to, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V projednávané věci však námitky dovolatele primárně směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci a vůči hodnocení provedených důkazů, přičemž teprve z těchto procesních nedostatků dovolatel až dodatečně dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, ovšem nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, tzn. že dovolací soud je vázán konečným skutkovým zjištěním učiněným ve věci. Podle názoru státní zástupkyně je nutno skutkové námitky obviněného z hlediska §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označit za irelevantní, protože tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Navíc dovolatel v podstatě opakoval námitky, které uplatnil již v řádném opravném prostředku (odvolání). V závěru svého vyjádření státní zástupkyně uvedla, že právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. odpovídá skutkovým zjištěním rozsudečného výroku i pokud jde o naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty. Má za to, že v odůvodnění svého rozsudku se s námitkami obviněného (dovolatele) v celém rozsahu a logicky vypořádal již odvolací soud, zejména pokud jde o dovolatelem namítané poslední odběry motorové nafty. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný Ing. I. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst.1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení souvisejících důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel o polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když konstatoval, že soudy neměly k dispozici důkazy svědčící o jeho vině v případech namítaných odběrů motorové nafty. S tím pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když podle jeho přesvědčení nebylo prokázáno, že by se podílel na způsobení škody velkého rozsahu (§89 odst. 11 tr. zák.) jako základní podmínky pro použití shora uvedené právní kvalifikace.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v jejich rozhodnutích náležitě rozvedena a odůvodněna), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily posouzení relevantních hmotně právních otázek (str. 18-21 rozsudku soudu prvního stupně, str. 16, 17 rozsudku odvolacího soudu).To znamená, že se dovolatel s poukazem na porušení zásad o provádění a hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. I. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler