ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.784.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 784/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2004 o dovolání podaném obviněným J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 4 To 581/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 114/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 2 T 114/2003, byl obviněný J. M. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se podle rozsudku dopustil tím, že \"dne 13.7.2002 kolem 02.45 hodin v katastru obce M., okr. P., v areálu posezení \"U V.\" na pláži P. přehrady fyzicky napadl přítomného hosta M. Z., tak, že jej nejdříve úderem pěstí srazil z lavičky na zem, kde do něj společně s dalšími dosud nezjištěnými osobami kopal a způsobil mu zranění - zhmoždění přední strany břišní a trhlinu sleziny, tedy poranění důležitého orgánu, které jej bezprostředně ohrožovalo na životě a které muselo být léčeno operací, přičemž do 29.7.2002 byl poškozený hospitalizován na chirurgickém oddělení nemocnice P. a následně byl v pracovní neschopnosti do 6.9.2002.\" Za to byl obviněný podle §222 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit V. z. p. ČR částku 61.997,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. M., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 4 To 581/2003, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 3. 12. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž napadl výrok o vině i trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel uvedl, že se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož poškozený Z. zejména u hlavního líčení jednoznačně vypovídal a jako útočníka označil právě jej (dovolatele). V souvislosti s tím citoval části výpovědi jmenovaného poškozeného a dovodil, že již ze samotné této výpovědi je zřejmé, že na jejím základě jej nelze uznat vinným ve smyslu podané obžaloby. Dále dovolatel zmínil rekognici provedenou v průběhu trestního řízení, přičemž vyjádřil podiv nad tím, že při této rekognici konané devět měsíců poté, kdy mělo k trestnému činu dojít, jej nebyl poškozený vůbec schopen poznat, zatímco při hlavním líčení konaném přibližně rok a pět měsíců po posuzované události si je poškozený bez nejmenších pochybností jist tím, že útočníkem byl právě obviněný. Dovolatel ještě připomněl, že svědci S. a Se.jej nepoznali, neidentifikovali jej jako útočníka, a zdůraznil, že svědci B., R. a Bo. shodně vypověděli, že se (dovolatel) žádného útoku vůči poškozenému či komukoliv jinému nedopustil, ale naopak se snažil vzniklé problémy urovnat. V návaznosti na to vyjádřil výhrady vůči úvaze odvolacího soudu, která uvedené tvrzení zpochybňuje.
Vzhledem k těmto skutečnostem dovolatel v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené rozhodnutí podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265l tr. ř. přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen \"státní zástupce\"). Poznamenal, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá toliko vadné hodnocení provedených důkazů a fakticky tak napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán pouze tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. být nemohou. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný J. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 str. 6). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Z rozvedených skutečností tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného J. M. však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům nevytýká nesprávné právní posouzení skutku popsaného v rozsudku soudu prvního stupně nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nýbrž nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadné skutkové závěry.
Dovolatel zpochybňuje skutková zjištění nalézacího soudu potvrzená soudem odvolacím s tím, že podle něho nebyly vzaty v úvahu některé významné okolnosti, jež měly vyplývat z provedeného dokazování a měly jednoznačně svědčit v jeho prospěch. Podle jeho přesvědčení totiž objektivně existovala taková důkazní situace, jež by závěr o jeho vině shora uvedeným skutkem nedovolovala. Soudy obou stupňů však dospěly po skutkové a následně i po právní stránce k jiným závěrům, jež ve svých rozhodnutích vyložily.
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím a za správné označených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý