ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.789.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 789/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2004 o dovolání podaném obviněným P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. p. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 5 To 167/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 172/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 5 T 172/2002, v trestní věci obviněných P. N., R. S. a M. I., byl obviněný P. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se podle bodu 1) výroku rozsudku dopustil tím že „sám v období od 25. 4. 2001 do 13. 5. 2001 v K., H. S., H., okres K., a jinde, veden snahou neoprávněně se obohatit, vylákal v různých prodejnách s elektronikou, vždy pod nepravdivou záminkou následného užívání přijímacího zařízení v místě svého bydliště a řádného plnění dalších podmínek smluv o dodávce služeb U. D., celkem 11 kusů satelitních přijímacích zařízení, každé v hodnotě 14.640,- Kč, ačkoli ve všech případech již při podpisu smluv a převzetí sad přijímacích zařízení, o nichž věděl, že nikdy nebudou jeho majetkem, a že jsou jen předmětem pronájmu, měl v úmyslu záměrně podmínky smluv porušit a popsaná přijímací zařízení předat za finanční odměnu další osobě, což také realizoval, čímž způsobil majiteli 11 sad přijímacích zařízení – společnosti U. Č. r., a.s. se sídlem P., celkovou škodu ve výši 161.040,- Kč,“ a dále pod bodem 4) rozsudku se spoluobviněnými R. S. a M. I. tím, že „v období od 30. 5. 2001 do 31. 5. 2001 společně obžalovaní P. N. a M. I. a dne 30. 5. 2001 společně P. N., R. S. a M. I., v K., H. S., v H., okres K., ve F.-M., O., po předchozí vzájemné domluvě, vedeni snahou neoprávněně se obohatit, obžalovaný M. I. vylákal v různých prodejnách s elektronikou, vždy pod nepravdivou záminkou následného užívání přijímacího zařízení v místě svého bydliště a řádného plnění dalších podmínek smluv o dodávce služeb U. D., celkem 7 kusů satelitních přijímacích zařízení, každé v hodnotě 14.640,- Kč, ačkoli ve všech případech již při podpisu smluv a převzetí sad přijímacích zařízení, o nichž věděl, že nikdy nebudou jeho majetkem, a že jsou jen předmětem pronájmu, měl v úmyslu záměrně podmínky smluv porušit a popsaná přijímací zařízení předat za finanční odměnu další osobě, což také realizoval, když tyto satelitní přijímací zařízení předal obžalovanému P. N., který tato zařízení prodal a tímto svým jednáním způsobili obžalovaní P. N., R. S. a M. I. škodu ve výši 58.560,- Kč a obžalovaní P. N. a M. I. škodu ve výši 43.920,- Kč.“ Za tento trestný čin byl obviněný P. N. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a za použití §35 odst. 2 tr. zák. k společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen „výrok o vině v bodě 1) při nezměněné vině v bodě 2) a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 9. 2002, čj. 3 T 55/2002-139“, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost U. Č. r., akciová společnost se sídlem P., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání, které proti tomuto rozsudku podali obvinění P. N. a R. S., projednal ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě a rozsudkem ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 5 To 167/2004, rozhodl ohledně obviněného P. N. tak, že jeho odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně u něj tudíž nabyl právní moci dne 31. 3. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. N. následně dovolání, jímž toto rozhodnutí napadl ve výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání). V tomto rozsahu pak napadl též výrok o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že setrvává na své dosavadní obhajobě, že se skutku popsaného pod bodem 4) výroku o vině rozsudku okresního soudu nedopustil. V dané souvislosti poukázal především na obsah ve věci provedených důkazů a namítl, že soud prvního stupně tyto důkazy nesprávně vyhodnotil, když nevzal v úvahu nesrovnalosti ve výpovědích spoluobviněného R. S. a nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného M. I. Podle přesvědčení dovolatele nebylo dostatečně přihlíženo ani k listinným důkazům, jež jednoznačně usvědčují oba spoluobviněné, avšak jeho vinu na tomto základě dovozovat nelze. Jestliže odvolací soud konstatované nesprávné hodnocení důkazů nenapravil, pak podle dovolatele nedostál své přezkumné povinnosti. Uvedené vady pak podle názoru dovolatele ovlivnily i související hmotně právní posouzení skutku, s nímž se z výše uvedených důvodů nelze ztotožnit.
Dovolatel dále poukázal na to, že odvolací soud pochybil rovněž tím, že zamítl jeho odvolání proti výroku o trestu, ačkoliv podle něj i tento výrok byl učiněn v rozporu s hmotným právem. Podle dovolatele je nutno vzít v úvahu, že trest mu byl uložen jednak v hrubém nepoměru k trestům ostatních spoluobviněných a navíc nebylo zohledněno ani to, že před vydáním napadeného rozhodnutí byl v rámci výkonu dříve uloženého trestu přeřazen do věznice s dozorem (tj. s mírnějším režimem), neboť svým chováním po dobu výkonu trestu k tomu splnil potřebné předpoklady. Pokud za tohoto stavu nebylo vyhověno jeho odvolání, lze mít za to, že odvolací soud porušil rovněž ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák., neboť účelu trestu by v případě dovolatele bylo dosaženo jeho výkonem ve věznici s dozorem, kam měl být zařazen za použití ustanovení §39a odst. 3 tr. zák.
Vzhledem k shora uvedeným skutečnostem závěrem svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil pokud jde o jeho osobu napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 167/2004 ze dne 31. 3. 2004 a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že námitky dovolatele vztahující se k výroku o vině pod bodem 4) jsou namířeny proti výsledkům provedeného dokazování a proti správnosti hodnocení důkazů. To znamená, že k nim nelze přihlížet, jelikož se vymykají věcnému rámci dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod tento dovolací důvod (ani pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.) podle státní zástupkyně nespadají ani námitky směřující proti nepřiměřenosti uloženého trestu včetně způsobu jeho výkonu. K tomu státní zástupkyně (v obecné rovině) připomněla, že nesprávnost jiného hmotně správného posouzení jako vadu výroku o trestu by na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo možno namítat v případě nesprávného užití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a §37a tr. zák. Takové námitky však dovolatel neuplatnil. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání obviněného P. N. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný P. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), jemuž byla věc předložena k rozhodnutí dne 1. 7. 2004, především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl mj. zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o polemiku se způsobem hodnocení důkazů a z nich vyplývajících relevantních skutkových okolností. S namítaným nesprávně zjištěným skutkovým stavem v řízení před soudy obou stupňů pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku (v bodě 4) jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ačkoliv podle jeho názoru provedené důkazy závěr o vině tímto trestným činem nedovolovaly. Totéž platí i pro výrok o trestu, kdy vytýkané porušení hmotně právních ustanovení §23 odst. 1 tr. zák., §31 odst. 1 tr. zák. a §39 odst. 3 tr. zák. dovolatel spatřuje v nesprávném vyhodnocení skutečností týkajících se jeho osoby (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), jež měly podmiňovat rozhodnutí o druhu trestu, jeho výměře a způsobu výkonu.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá, že oba soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely při rozhodování o vině a trestu z odlišných skutkových zjištění (která jsou v jejich rozhodnutích náležitě rozvedena a odůvodněna), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily posouzení hmotně právních otázek týkajících se viny a trestu (str. 5 - 7 rozsudku soudu prvního stupně, str. 3 rozsudku odvolacího soudu). V posuzovaném případě dovolatel soudům vytkl v podstatě to, že se neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Svým mimořádným opravným prostředkem se tak domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. Namítané vady výroku o trestu (tj. nepřiměřenost trestu) současně nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž se vztahuje na jiné (taxativně uvedené) případy vadného rozhodnutí o trestu.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 , III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného P. N. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř. ).
V Brně dne 11. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler