ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.838.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 838/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2004 o dovolání podaném obviněným L. Z., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 9 To 688/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 170/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 7. 2003, sp. zn. 1 T 170/2002, byl obviněný L. Z. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 8. 7. 2002 kolem 19.00 hod. v K., okr. S. v bytě v rodinném domku v P. ul. při přetahování o dveře do obývacího pokoje uchopil svoji bývalou manželku H. Z. za prsty levé ruky a kroucením jí způsobil šikmou zlomeninu IV. kosti záprstní levé ruky bez posunu, načež poškozenou Z. strčil na rám dveří, čímž jí způsobil pohmožděninu pravého lokte v průměru 4 cm, poté ji opakovaně kopl do zadní části těla, čímž jí způsobil pohmožděninu zevní strany pravého stehna v průměru 4 cm a pohmožděninu v podkolenní jamce levé nohy v průměru 4 cm, přičemž pro tato zranění byla v pracovní neschopnosti od 9. 7. 2002 do 18. 8. 2002 a po dobu 4 týdnů omezena v obvyklém způsobu života, zejména vlivem sádrové fixace ruky.“ Za tento trestný čin byl podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 20.000,-- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl současně stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 21 dnů. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozenou V. z. p. a poškozenou H. Z. na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 9 To 688/2003, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci 29. 1. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný následně dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání). Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především poukázal na to, že v předmětné trestní věci vůbec nemělo být rozhodováno rozsudkem, neboť trestní stíhání bylo od samého počátku zatíženo vadou spočívající v tom, že ve sdělení obvinění, resp. v usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. (v pozdějším znění) nebyla uvedena subjektivní stránka trestného činu (zavinění), ačkoliv mělo jít o trestný čin úmyslný. Tato vada podle dovolatele vedla k nezákonnosti celého trestního stíhání, neboť v jejím důsledku byly všechny shromážděné důkazy procesně nepoužitelné. Proto měl již soud prvního stupně vrátit věc státnímu zástupci k došetření, což však neučinil. Rovněž odvolací soud podle dovolatele nesprávně posoudil zákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání.
Dovolatel dále namítl, že ani za předpokladu, že by jeho trestní stíhání bylo zahájeno v souladu s trestním řádem, neměl být uznán vinným žalovaným trestným činem, jelikož soud prvního stupně neměl pro své rozhodnutí spolehlivě zjištěný skutkový stav věci a odvolací soud žádné další důkazy neprováděl. Soud prvního stupně své rozhodnutí opřel o výpověď poškozené, které na rozdíl od výpovědi obviněného (dovolatele) uvěřil, přestože poškozená měla důvod (s ohledem na dlouhodobé manželské spory) se obviněnému (dovolateli) pomstít. Obhajoba dovolatele, že jednal v sebeobraně, přitom nebyla soudem akceptována. Podle přesvědčení dovolatele měl soud za použití zásady in dubio pro reo přinejmenším dospět k tomu, že jsou dány takové pochybnosti o průběhu skutkového děje, jemuž byli přítomni pouze obviněný (dovolatel) a poškozená, že nelze učinit jednoznačný závěr o jeho vině. V takovém případě nepřicházelo podle něj v úvahu jiné rozhodnutí, než zprostit jej obžaloby. Soud prvního stupně ovšem ve věci rozhodl odsuzujícím rozsudkem. Odvolací soud přesto nedovodil, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně je vnitřně rozporné, nelogické a nepřesvědčivé, a že se jeho rozhodnutí neopírá o skutkový stav zjištěný bez důvodných pochybností. Jednání obviněného (dovolatele) bylo tudíž posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví, aniž by (jak tvrdí dovolatel) byly naplněny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud za podmínek §265r odst. 7 tr. ř. před svým rozhodnutím provedl důkaz doplněním znaleckého posudku MUDr. E. F. k otázce, zda zranění poškozené (vzhledem k obhajobě uplatněné obviněným v průběhu řízení) mohlo být způsobeno vyvrácením předmětu (např. kladiva) drženého poškozenou oběma rukama. Dále navrhl, aby s ohledem na skutečnosti uvedené v předcházejících odstavcích „dovolací soud napadené usnesení přezkoumal a postupem uvedeným v ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. je zrušil a zrušil též vadné řízení mu předcházející a věc vrátil zpět do stadia přípravného řízení, popř. aby po zrušení napadeného usnesení podle ust. §265k odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl podle ust. §265m tr. ř. tak, že se obžalovaný podle ust. §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán, popř. podle ust. §226 písm. b) tr. ř., když žalovaný skutek není trestným činem.“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) a uvedl, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku argumentuje důvody, které uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v rámci dřívější obhajoby a nevytýká – mimo tvrzení o své nevině – meritornímu rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než z jakého vycházely soudy obou stupňů. Podle názoru státního zástupce oba soudy dospěly ke správným skutkovým závěrům a věnovaly dostatečnou pozornost též zjištění, zda došlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Popis skutku a jeho odůvodnění v odsuzujícím rozsudku přitom podle státního zástupce obsahuje všechny zákonné znaky shora uvedeného trestného činu a odpovídá mu i použitá právní věta ve výroku o vině. Státní zástupce současně konstatoval, že s namítaným pochybením v postupu podle §160 odst. 1 tr. ř. se podrobně a přiléhavě vypořádal již odvolací soud, když navíc jde o námitku procesní, která není pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná. To platí i ve vztahu k námitkám týkajícím se hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Podle státního zástupce nelze přisvědčit ani návrhu dovolatele na postup podle §265r odst. 7 tr. ř., jelikož meze dokazování před dovolacím soudem jsou limitovány tím, že se jedná o mimořádný opravný prostředek určený k nápravě právních vad určitých rozhodnutí ve věci samé a nikoli o přezkoumávání skutkového stavu. Postupem podle §265r odst. 7 tr. ř. se zásadně nelze domáhat odstranění namítaných nedostatků ve skutkových zjištěních. Závěrem svého vyjádření státní zástupce uvedl, že dovolatel sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti jeho konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení nesměřují. Proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby dovolací soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný L. Z. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel jednak o názor, že zahájení trestního stíhání neodpovídalo procesnímu ustanovení §160 odst. 1 tr. ř., především však o polemiku se způsobem hodnocení důkazů oběma soudy a z nich vyplývajících relevantních skutkových okolností. S namítaným nesprávně zjištěným skutkovým stavem věci pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., ačkoliv podle něj provedené důkazy závěr o vině tímto trestným činem nedovolovaly.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v rozhodnutí soudu prvního stupně náležitě rozvedena i odůvodněna, a která odvolací soud plně akceptoval), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku (viz str. 2 - 7 rozsudku soudu prvního stupně, str. 3, 4 rozsudku odvolacího soudu). V posuzovaném případě dovolatel soudům vytkl v podstatě to, že se neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Svým mimořádným opravným prostředkem se tak domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. To platí i pro námitku týkající se vadně zahájeného trestního stíhání porušením ustanovení §160 odst. 1 tr. ř., uplatněnou obviněným již v řízení o řádném opravném prostředku, s níž se odvolací soud v rámci své přezkumné povinnosti (§254 odst. 1 tr. ř.) vypořádal.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného L. Z. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo uplatněno právně relevantně, nemohl dovolací soud ani doplňovat řízení (§265r odst. 7 tr. ř.) o provedení dovolatelem navrhovaného důkazu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler