ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.899.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 899/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2004 o dovolání podaném obviněným M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 10 To 15/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 33/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 2 T 33/2003, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., jehož se podle výroku rozsudku dopustil tím, že „dne 13. 10. 2002 kolem 16.00 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů s obsahem 2,23 g/kg alkoholu v krvi po silnici ve směru od obce B. na obec Bř., okres M. B., osobní vozidlo zn. Škoda Forman a v úseku km 4 se plně nevěnoval řízení, sjel vpravo mimo vozovku, kde narazil do stromu, čímž své spolujezdkyni B. F., způsobil zlomeninu IV. a V. zánártní kosti pravé nohy bez podstatné dislokace s obvyklou dobou léčení 6 až 8 týdnů a obvyklou dobou fixace končetiny v sádrovém obvazu 4 až 5 týdnů.“ Za tento trestný čin byl podle §201 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 30.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by „výkon tohoto trestu nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen“ stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu tří let.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 10 To 15/2004, kterým toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 3. 2. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, jímž současně napadl též výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel v prvé řadě zopakoval svoji obhajobu, že alkohol požil nikoliv před jízdou osobním automobilem, ale teprve ve stavu šoku bezprostředně po dopravní nehodě, ke které v průběhu cesty (bez jeho zavinění) došlo. V uvedené souvislosti se dále zabýval obsahem provedeného dokazování a zdůraznil, že byl uznán vinným na základě pouhých dedukcí, aniž by byl soudy brán v úvahu posudek znalce MUDr. B., který si vyžádal jeho obhájce. Tento posudek podle dovolatele zásadním způsobem zpochybňuje neobjektivní a chybné závěry posudku znalce MUDr. H., z nichž soudy při rozhodování o vině především vycházely. Způsob projednání celého případu navíc vyvolal v dovolateli dojem, že orgánům činným v trestním řízení šlo v podstatě o to, aby byl odsouzen. Jinak si podle něj lze stěží vysvětlit, proč u něj nebyl proveden opakovaný odběr krve, proč nebylo zkoumáno, zda před odběrem krve v sanitce byl před vpichem použit desinfekční prostředek či nikoliv, ani z jakého důvodu nebylo místo nehody ohledáno s cílem nalezení odhozené láhve od alkoholu, v níž se eventuálně ještě mohla nacházet nedopitá část obsahu. K tíži dovolatele byly pak vzaty i údaje (zejména o jeho tělesné hmotnosti), které poskytl ve stavu psychického šoku a nebyl schopen výpovědi. Za tohoto stavu je pak podle dovolatele otázkou, zda lze vůbec připustit jako relevantní důkaz jakýkoliv znalecký posudek, chybí-li podmínky pro jeho zadání, které ovšem není možno založit jen na domněnkách či dohadech. Z výše uvedených důvodů je podle dovolatele zřejmé, že soudy obou stupňů rozhodly na základě chybného právního posouzení věci, ačkoliv za použití zásady in dubio pro reo mělo být v případě pochybností (nejasností) správně rozhodnuto tak, že se obviněný (dovolatel) obžaloby zprošťuje.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby „dovolací soud napadená rozhodnutí výše uvedených soudů zrušil ve smyslu §265k tr. ř. a ve smyslu §265m tr. ř. sám rozhodl tak, že odsouzený se zprošťuje viny, nebo aby věc zrušil a podle §265k, §265l tr. ř. ji vrátil k řízení před soud prvního stupně k vydání nového rozhodnutí.“
K dovolání obviněného v jeho původní podobě (tj. než soud prvního stupně k upozornění dovolacího soudu splnil svoji povinnost vyplývající z ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. a dovolatel následně odstranil vytýkané vady obsahu dovolání ) se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že podle §265f odst. 1 tr. ř. je obsahem dovolání mimo jiné uvedení toho rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Tento požadavek zákona ohledně obsahu dovolání podle státní zástupkyně obviněný M. K. naplnil už tím, že uvedl, že dovolání podává proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi. To ovšem v daném případě znamená, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, proti kterému přípustné není. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný M. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále posuzoval, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o polemiku se způsobem hodnocení důkazů oběma soudy a o polemiku s obsahem relevantních skutkových okolností, jež z provedeného dokazování měly vyplývat. S namítaným nesprávně zjištěným skutkovým stavem věci pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., ačkoliv podle něj provedené důkazy závěr o vině tímto trestným činem nedovolovaly.
Z napadených rozhodnutí však vyplývá, že oba soudy v případě posuzovaného skutku vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1, §134 odst. 2 tr. ř. rozvedena a odůvodněna /str. 2, 3 rozsudku soudu prvního stupně, str. 2 - 4 usnesení odvolacího soudu/), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku. V projednávaném případě dovolatel soudům vytkl v podstatě to, že se neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), tj. že věc řádně neobjasnily a vzniklé pochybnosti v rozporu se zásadou in dubio pro reo nehodnotily v jeho prospěch, ale naopak k jeho tíži. Svým mimořádným opravným prostředkem se tak domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst.1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3,4).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler