ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.980.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 980/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2004 o dovolání podaném obviněným M. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 4 To 602/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 104/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 3 T 104/2000, v řízení vedeném proti obviněným M. J. a L. K. byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, že „dne 24. 3. 1998 v O. uplatnil u Č. p. a. s., S. p. O. nárok na poskytnutí pojistného plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla, předstíraje, že k celkovému poškození jeho dříve havarovaného osobního automobilu zn. Audi 100 Avant 2.6 E došlo dne 19. 3. 1998 kolem 19.00 hodin na silnici III. třídy mezi obcemi K. a R. při střetu s protijedoucím nákladním vozidlem zn. Škoda 706 MT-4, řízeným L. K., v důsledku čehož na této pojišťovně vylákal pojistné plnění ve výši 322.740,- Kč, které mu bylo dne 10. 4. 1998 vyplaceno.“ Za to byl odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 18 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců.
O odvolání obviněného M. J. proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě. Rozsudkem ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 4 To 602/2002, podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného M. J. vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. spáchaným skutkem spočívajícím v tom, že „dne 26. 3. 1998 v O. uplatnil u Č. p. a. s., P. O. nárok na poskytnutí pojistného plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla, předstíraje, že k celkovému poškození jeho dříve havarovaného osobního vozidla zn. Audi 100 Avant 2.6 E došlo dne 19. 3. 1998 kolem 19.00 hodin na silnici III. třídy mezi obcemi K. a R. při střetu s protijedoucím nákladním vozidlem zn. Škoda 706 MT-4, řízeným L. K., v důsledku čehož na této pojišťovně vylákal pojistné plnění ve výši 322.740,- Kč, které mu bylo dne 10. 4. 1998 vyplaceno.“ Za to jej odsoudil podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok a 6 měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 12. 2003 /§139 odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný M. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozsudku krajského soudu vytýká zcela nezdůvodněnou nedůvěru k výpovědím slyšených svědků, neobjektivnost a nekritičnost ve vztahu ke znalci, povrchní vyhodnocení fotodokumentačních odlišností zjištěných po první a druhé nehodě a zejména vadné právní posouzení věci na základě chybného vyhodnocení skutkových námitek. V další části dovolání konkretizoval své výhrady, přičemž zejména zdůraznil, že přecházet svědectví slyšených svědků s nejlepší pověstí (R. V., Dr. V. H., V. R., P. H. a V. J.), která představují nezvratné důkazy v jeho prospěch (prokazují, že jeho vozidlo bylo po první nehodě ve V. v běžném bezporuchovém provozu), znamená nectít principy spravedlivého procesu. Zásadní výhrady vyjádřil vůči (usvědčujícímu) znaleckému posudku znalce Ing. P. K. s tím, že soudy tento posudek náležitě (kriticky) nehodnotily. Za zvláště závažné pochybení „soudních závěrů“ označil hodnocení fotodokumentace z obou nehod jako totožné, v důsledku čehož byla druhá nehoda vysvětlována jako záležitost fingovaná. Při bližším pohledu jsou zde podle jeho slov zcela evidentní jím zmíněné odlišnosti.
V závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud meritorně přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 4 To 602/2002 a pro vadnou právní kvalifikaci na základě nesprávného posouzení skutkové stránky bylo trestní stíhání zastaveno.
V dodatku dovolání dovolatel zdůraznil, že dovoláním napadá výrok předmětného rozsudku, podle něhož při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy měl uvést nepravdivé údaje, na jejichž základě uplatnil a posléze si dal proplatit u Č. p. a. s., p. O., pojistné plnění ve výši 322.740,- Kč, neboť bylo přesvědčivě prokázáno, že k nehodě dne 19. 3. 1998 skutečně došlo a že při ní byla na vozidle způsobena výše uvedená škoda. Dále uvedl, že dovoláním napadá právní kvalifikaci skutku, neboť učiněná zjištění podložená přesvědčivými důkazy nezakládají vůbec důvod ke kvalifikaci podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Právní závěry obou rozsudků jsou podle jeho slov v rozporu s fakty, která byla předložena a prokázána jak u Okresního soudu v Opavě, tak u Krajského soudu v Ostravě. Dodal, že napadá i nově uložený trest, protože uložení tohoto trestu bylo neopodstatněné s ohledem na fakta zjištěná jak při vyšetřování, tak u soudu. Opakoval pak, že zásadní výhrady vznáší proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení celé věci a zároveň proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, přičemž označil za nedůsledné a nespravedlivé, jestliže se odvolací soud opřel výlučně o závěry znalce a vůbec neakceptoval další fakta jako výpovědi řady věrohodných svědků, kteří jednoznačně dosvědčili, že vozidlo bylo před druhou nehodou dne 19. 3. 1998 v plně pojízdném stavu. K tomu rozvedl (též s odkazem na obsah původního dovolání) své námitky vůči hodnotícím závěrům odvolacího (i nalézacího) soudu vztahujícím se k provedeným důkazům.
Navrhl pak, aby dovolací soud rozhodl, že podané dovolání je důvodné, a v souvislosti s tím ve veřejném zasedání napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 4 To 602/2002 zrušil. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložil výkon předmětného rozhodnutí.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatovala, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání obviněného M. J. považovat za přípustné. Dovolatel však v tomto podání uplatňuje argumenty, jež jsou opakováním jeho obhajoby z řádného opravného prostředku (odvolání) a s nimiž se soud druhého stupně ve svém rozhodnutí podrobně vypořádal. Ve svém dovolání se pak domáhá pouze odlišného hodnocení již opatřených důkazů soudy obou stupňů. Za popsané situace vyslovila státní zástupkyně názor, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Obviněný M. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání (včetně dodatku), které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 str. 6). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Z rozvedených skutečností tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného M. J. však uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudu (soudům) vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadné skutkové závěry, přičemž v návaznosti na vlastní hodnotící úvahy má za prokázaný odlišný skutkový stav věci, než jaký učinil soud prvního i druhého stupně. Teprve sekundárně (v návaznosti na to, jako důsledek uvedených vad) dovozuje nesprávné právní posouzení skutku (nesprávné hmotně právní posouzení věci).
Dovolatel tedy především zpochybňuje skutková zjištění nalézacího i odvolacího soudu s tím, že podle něho nebyly vzaty v úvahu některé významné skutkové okolnosti, jež měly vyplývat z provedeného dokazování a měly jednoznačně svědčit v jeho prospěch. Podle jeho přesvědčení totiž objektivně existoval takový skutkový stav věci (jiný, než je vyjádřen v napadeném rozhodnutí), jenž by právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. nedovoloval. Z rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely ze skutkových zjištění popsaných shora, na kterých následně založily posouzení relevantních hmotně právních otázek.
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad o provádění a hodnocení důkazů vymezených v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku v prvé řadě domáhá revize skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím a za správné označených soudem odvolacím (tzn. že dovolání de facto uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě), kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Uvedené skutečnosti a závěry platí rovněž pro námitku proti uloženému trestu, neboť i ta má ve skutečnosti skutkovou a nikoli hmotně právní povahu - směřuje de facto vůči skutkovým zjištěním, jež se vztahovala k následnému rozhodnutí o trestu. Jak již bylo rozvedeno v předcházejících odstavcích, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být ovšem spatřován ve vadách procesní (skutkové) povahy.
K tomu lze dodat, že při zvažování otázek ukládání trestu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba zohlednit celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. a vztah předmětného dovolacího důvodu k ostatním důvodům dovolání formulovaným v §265b odst. 1 tr. ř., zejména pak k §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze podat dovolání, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Systematickým výkladem §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nutno dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je (pokud jde o hmotně právní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu) v rámci ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. důvodem speciálním vůči důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výhrady vůči druhu či výměře uloženého trestu lze tedy uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. K jeho naplnění dojde, bude-li odůvodněn existencí alespoň jedné z alternativně stanovených podmínek v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (k těmto otázkám srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1011/2002, a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 217/03). Dovolatelem uplatněnou námitku stran trestu však pod tento (ani jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.) nelze podřadit. Ostatně, dovolatel uvedený speciální dovolací důvod neuplatnil.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Navrhl-li obviněný M. J. v rámci podaného dovolání, aby byl odložen výkon napadeného rozhodnutí, nutno uvést, že návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který ovšem v posuzovaném případě takový návrh neučinil. Ze strany dovolatele se proto jednalo o podnět k rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. Jestliže předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro takové rozhodnutí neshledal, nebylo zapotřebí o podnětu dovolatele k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý