ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.422.2003.1
sp. zn. 33 Odo 422/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce S. T., zastoupeného, advokátem, proti žalované J. S., zastoupené, advokátem, o zaplacení 460.000,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 7/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 2002, č. j. 24 Co 113/2002-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 2002, č. j. 24 Co 113/2002-68, kterým byl v odvoláním napadené části potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. října 2001, č. j. 17 C 7/2001-54, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Proto vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se nezabýval jejími námitkami ohledně reálnosti půjčené částky, a že nezjišťoval, zda žalobce nepůjčuje peněžité částky opakovaně i dalším lidem, nepřísluší dovolacímu soudu v posuzované věci správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska takových výtek zkoumat, neboť směřují primárně proti správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu.
V rámci způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) dovolatelka otevřela dovolacímu přezkumu otázku, zda ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení není neplatné pro rozpor s dobrými mravy; řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť se týká jen konkrétní smlouvy. Přiměřenost výše smluvní pokuty je totiž třeba posoudit v každém případě individuálně s ohledem na všechny zvláštnosti daného případu a závěry o přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit; předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné, konkrétními okolnostmi determinované věci. Dovolací soud navíc již vícekrát konstatoval, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně lze – právě s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu – považovat za přiměřenou a tudíž v souladu s dobrými mravy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2247/99, a ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. 33 Odo 204/2001).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 7.500,- Kč (srov. §3 odst. 1 a 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif). Protože dovolání bylo odmítnuto, uložil soud dovolatelce ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., aby tyto náklady žalobci nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je dovolatelka povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 11. srpna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu