ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1055.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1055/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. září 2004 o dovolání obviněné H. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 10 To 106/2004 – 299, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 141/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 1. 2004, č. j. 2 T 141/2003 –286, byla obviněná uznána vinnou trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzena podle §215 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, když podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků a zároveň byl nad obviněnou vysloven podle §26a a §26b tr. zák. dohled.
K odvolání obviněné byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 10 To 106/2004, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 1. 2004, č. j. 2 T 141/2003 – 286, zrušen a nově bylo soudem druhého stupně podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle §215 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, když výkon trestu odnětí svobody jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let.
Po skutkové stránce (dle skutkového zjištění krajského soudu) spočívalo jednání obviněné v tom, že „v přesně nezjištěné době nejméně od roku 1997 do 11. 2. 2003 ve svém bytě na ulici D. h. v R., opakovaně slovně a fyzicky týrala svoji dceru H., , tak, že ji za trest opakovaně sprchovala studenou vodou, studenou vodou ji polévala, vulgárně jí nadávala, vyhrožovala jí, že ji vyhodí z domova a křičela na ní tak, že nezletilá plakala a křičela“.
Proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu bylo podáno obviněnou prostřednictvím obhájkyně dovolání. V podaném dovolání obviněná odkázala na důvod dovolání vyjádřený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle jejího názoru soud prvního i druhého stupně zkrátily její právo na obhajobu tím, že neprovedly důkaz navržený obviněnou. Vzhledem k tomu, že byla uznána vinnou na základě pouhých nepřímých důkazů, je obviněná přesvědčena o nezbytnosti provedení jí navrženého důkazu. S ohledem na shora uvedené pak navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Předně je však nezbytné uvést, že přestože rozhodnutí soudu druhého stupně je označeno jako rozsudek, podává obviněná prostřednictví obhájkyně (osoby práva znalé) dovolání, které podle označení směřuje proti usnesení krajského soudu. Že se nejednalo o písařskou chybu, je patrno i z toho, že v závěrečném petitu je navrhováno, aby „Nejvyšší soud napadené usnesení“ zrušil. Nejvyšší soud však musel posuzovat podané dovolání v celém jeho kontextu, tedy i podle dne rozhodnutí a čísla jednacího a z těchto zjistil, že předmětem dovolání je rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 10 To 106/2004 – 299.
K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který Nejvyššímu soudu navrhl dovolání obviněné odmítnout v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. ř.), přičemž je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Zmíněný dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku – dovolání, byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byla obviněná uznána vinnou. Především je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjištění skutkového stavu věci, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Z uvedeného vyplývá, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoli námitky procesního charakteru se nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu. Z těchto skutečností následně plyne, že Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a vzhledem k tomu, že není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoli způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). V souvislosti s otázkou zjištění skutkového stavu věci a následného právního posouzení skutku je vhodné uvést, že proces zjišťování skutkového stavu věci spadá do pravomoci soudu nalézacího, když v průběhu nalézacího řízení musí soud nejprve provést v souladu se zákonem důkazy potřebné pro náležité zjištění skutkového stavu věci, tyto důkazy pak musí hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, který soud vyjádří v tzv. skutkové větě a své úvahy rozvede v odůvodnění rozhodnutí (§125 odst. 1 tr. ř.). Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci řízení o dovolání hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
K námitkám, které obviněná uplatnila v rámci svého dovolání, je vhodné uvést, že tyto zcela jednoznačně směřují do oblasti skutkového zjištění. Obviněná se neztotožnila se zjištěným skutkovým stavem, neboť soudu prvního i druhého stupně vytýká, že skutkový stav byl zjištěn nedostatečně, když nebyl proveden výslech jí navržené svědkyně. Z toho je zřejmé, že právě provedením dalšího důkazu (důkazů) se obviněná snaží docílit změny skutkového stavu věci, který by odpovídal jejím představám a v závislosti na změně skutkového stavu věci docílit změny v právním posouzení skutku. Jestliže tedy obviněná v podaném dovolání uplatňuje námitky, které nesouvisejí s právním posouzením skutku lze uzavřít, že takové námitky nejsou způsobilé dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, přičemž shledal, že jí deklarované námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by Nejvyšší soud musel věc meritorně ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann