ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1073.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1073/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. září 2004 o dovolání obviněného P. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P. – B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2004, č. j. 2 To 202/03-884, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 5/03, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2003, č. j. 1 T 5/03-799, byl v bodě 2. výroku o vině obviněný P. H. uznán vinným organizátorstvím pokusu trestného činu vydírání podle §10 odst. 1 a §8 odst. 1 k §235 odst. 1, 3 tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že „v dubnu 2003 navštívil v P., okr. B., obviněného P. J. a nabídl mu příležitost snadného výdělku v souvislosti s hrozbou použití KCN vůči občanům ČR, následně J. přemluvil k realizaci tohoto záměru, počátkem května 2003 mu v P., ul. P. S., ve svém bydlišti předal láhev s obsahem KCN a instrukce k použití, přičemž dále požadoval, aby J. uložil vzorek KCN v P. ve VFN a v telefonátu na linku 158 požadoval složení částky 300.000.000,-- Kč a dále jej instruoval k zanechání dalšího vzorku KCN a dopisu pro policii s opakováním hrozeb s tím, že nebude-li vyhověno požadavkům, začnou umírat lidé a obviněný J. uvedený plán realizoval, v důsledku čehož vynaložila na zajištění bezpečnosti provozu VFN P. 82.850,30 Kč, FN 32.380,50 Kč a Ministerstvo zdravotnictví ČR 325.030,-- Kč“. Podle §235 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému P. H. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let, přičemž pro výkon trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
K odvolání obviněných P. J. a P. H. a k odvolání R. H. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 1. 2004, č. j. 2 To 202/03-884, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se poškození Ministerstvo zdravotnictví ČR, P. n. č., P. 2, F. n., , P., V. f. n. v P., P., a poškozená F. n., P., zastoupená JUDr. J. M., advokátní kancelář, P., podle §229 odst. 1 tr. ř. odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolací soud podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný P. H. dovoláním, které opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že příčinou hmotně právních pochybení jsou především nedostatky v provedeném dokazování. Soudům vytýká, že za jediný přímý důkaz svědčící o jeho vině považovaly výpověď spoluobviněného P. J. Je toho názoru, že mnohdy však soudy tuto výpověď podpořily řadou nepřímých důkazů, jejichž způsob hodnocení a interpretace je v hrubém rozporu s objektivní realitou, což podle něj vzbuzuje pochybnosti o věrohodnosti výpovědi spoluobviněného P. J. Soudu prvního stupně dále vytkl, že porušil ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť se stejnou pečlivostí nevyhledával i bez návrhu stran okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného, což v konečném důsledku vedlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, neboť soud nepostupoval „stanoveným způsobem“. Konkrétně poukázal na způsob vedení dokazování před nalézacím soudem, když je toho názoru, že soud zcela jednoznačně provedl pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch a na jejich základě učinil závěr o věrohodnosti výpovědi spoluobviněného P. J. Závažnými rozpory trpí rovněž skutkové zjištění ohledně použitého roztoku kyanidu draselného se stopami zinku a mědi. Jak vyplývá ze znaleckého posudku ze dne 26. 5. 2003, roztok kyanidu draselného, který byl použit při útoku, slouží k elektrochemickému nanášení kovových vrstev zinku nebo mosazi. Ovšem u tehdejšího zaměstnavatele obviněného v době, kdy zde byl v pracovním poměru, byl využíván roztok kyanidu draselného pouze ke stříbření. K mědění a jiným obdobným úpravám se používal kyanid sodný. Jak obviněný uvedl, je tedy zřejmé, že na tomto pracovišti do styku s kyanidem draselným přijít nemohl. K odstranění těchto rozporů proto navrhl opětovný výslech svědků M. H. a J. S., pracovníků L. o. M., příp. vyžádání si zprávy z tohoto pracoviště, čemuž však soudy nevyhověly. Motiv křivé výpovědi spoluobviněného P. J. by mohla podle obviněného osvětlit výpověď svědka K., svědkyně L. Š. a také výpověď T. Š. Ve světle těchto důkazů by podle jeho názoru výpověď spoluobviněného P. J. nemohla obstát. Avšak soudy k provedení těchto důkazů nepřistoupily. Další argumentaci k tomuto dovolacímu důvodu obviněný zaměřil na otázku vztahující ke ztotožnění sklepní kóje spoluobviněným P. J. Má za to, že zásada volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., kdy orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, nesmí být projevem libovůle, či svévole rozhodujícího subjektu (srov. nález III. ÚS 532/01), a proto je nezbytné v situaci „tvrzení proti tvrzení“ na soud klást zvýšené požadavky, a to v souvislosti s vyvozením závěrů o tom, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Obviněný je toho názoru, že důsledkem shora uvedeného postupu soudů je nesprávné právní posouzení skutku, je tudíž dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolacímu soudu proto navrhl, aby „podle §265o odst. 1 tr. ř. výkon rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 2 To 202/03, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 1 T 5/03, přerušil a ve věci vydal podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení, jímž by rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 2 To 202/03, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 1 T 5/03, zrušil“.
Během trvání lhůty k podání dovolání obviněný doplnil dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ten odůvodnil tím, že rozsudek odvolacího soudu je potvrzením vadného nalézacího řízení spočívající především v porušení práv obhajoby a zásad spravedlivého procesu. Vážná porušení práv dovolatel shledává také v jednání předsedy senátu odvolacího soudu, protože obhájci obviněného neumožnil dne 26. 1. 2004 nahlédnout do spisu a současně obhájci obviněného zamítl žádost o přehrání zvukového záznamu hlavního líčení u soudu prvního stupně. Jelikož tímto svým postupem odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání dovolatele bez splnění procesních podmínek stanovených trestním řádem, založil tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Na svém závěrečném petitu uvedeném v dovolání obviněný setrval i v tomto jeho doplnění.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že obviněný formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož se obviněný primárně domáhá jiného hodnocení důkazů, než jak bylo provedeno soudem. Je zřejmé, že v návaznosti na odlišné hodnocení důkazů se následně domáhá změny skutkových zjištění a s tím spojené změny právní kvalifikace vlastního protiprávního jednání. Napadené rozhodnutí tudíž netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Obdobně i námitky obviněného obsažené v doplnění k dovolání, v němž se obviněný zmiňuje o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., směřují proti procesním ustanovením a není jimi namítáno nesprávné právní posouzení skutku, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. I zde se tedy jedná o námitky, které nekorespondují s uplatněným (ani žádným jiným) dovolacím důvodem. V závěrečném petitu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda námitky obviněného naplňují po obsahové stránce zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto koncipovaný dovolací důvod vymezuje rámec, podle něhož lze úspěšně podat dovolání, jestliže zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Z uvedeného plyne, že Nejvyšší soud musí zásadně vycházet ze skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, nemůže se od učiněného skutkového zjištění odchýlit, a je tedy jím vázán (srov. usnesení Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu totiž nepřísluší v rámci daného dovolacího důvodu hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Proto s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat toliko vady právní. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování atd. povahu právně relevantních námitek nemají. Jiné hmotně právní posouzení může záležet v posuzování okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Právní závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu. V jeho průběhu soudy nejprve musí zákonným způsobem důkazy provést, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, když výsledkem této jejich činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nicméně zásah do skutkového zjištění lze připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, resp. nesprávnost předmětem dovolání (tedy právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
V dovolání obviněný nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, nýbrž námitky zaměřil na nedostatky mající původ v samotném skutkovém zjištění soudů, když brojí především proti tomu, že dokazování je neúplné, vyžaduje jeho doplnění, a proto navrhuje provedení dalších důkazů, zejména výpovědi několika svědků (např. M. H., J. S., L. Š., T. Š.). Je zřejmé, že obviněný primárně sleduje změnu ve skutkovém zjištění a teprve následně změnu právního posouzení, neboť se domáhá toliko nového dokazování ve snaze vyvrátit tvrzení spoluobviněného P. J., jehož výpovědí je obviněný P. H. ze spáchání trestného činu usvědčován. Takové námitky však s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují, protože fakticky jimi obviněný nesprávnou kvalifikaci skutku nebo nesprávnost hmotně právního posouzení nenapadá. Jak již bylo výše zmíněno, dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepodléhají námitky, jejichž podstatou je provádění dokazování ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., či hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Lze proto uzavřít, že obviněný dovolání neopřel o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný se domnívá, že nebyly splněny předpoklady pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., jeho námitky tedy směřují do první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná, protože rozsudek soudu prvního stupně byl po věcné stránce odvolacím soudem přezkoumán, přičemž není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného (a ostatních oprávněných osob) podrobil meritornímu přezkumu. Námitky ohledně nerespektování §55b odst. 5 věty druhé tr. ř. a námitky týkající se nahlížení do spisu podle §65 odst. 1 věta první tr. ř. se s uplatněným dovolací důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nekryjí. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že konkrétními námitkami obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nenaplnil, a proto ohledně tohoto dovolacího důvodu rozhodl tak, že podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Podle §265h odst. 3 tr. ř. dospěje-li předseda senátu na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu. V dané věci žádal obviněný o přerušení výkonu trestu odnětí svobody v podaném dovolání. Ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. nepodal návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody u soudu prvního stupně, tudíž předseda senátu soudu prvního stupně podmínky pro přerušení výkonu trestu odnětí svobody nezkoumal. Nejvyšší soud proto k návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody nepřihlížel, nikoliv však z důvodu shora uvedeného, ale proto, že dovolání obviněného bylo odmítnuto.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann