ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1134.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1134/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. září 2004 o dovolání obviněného T. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2003, č. j. 11 To 266/2003-168, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 279/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2003, č. j. 11 To 266/2003-168, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 5. 2003, č. j. 2 T 279/2002-157, jako důvodné zamítnuto. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku.
Podkladem pro výrok o vině bylo skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněný „v přesně nezjištěné době v období měsíců května až června 2001 v tehdejším trvalém bydlišti nezl. P. T., v B., K. ul., ve třech případech bez použití násilí vykonal soulož s nezletilou, ačkoli věděl, že jmenovaná dovršila v tu dobu věku pouhých 13 let“.
Dovoláním obviněný napadl jak výrok o vině, tak i výrok o trestu. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je třeba uvést, že podstatná část dovolání obsahuje shrnutí průběhu dosavadního řízení. Nelze ani přehlédnout, že obdobné argumenty obviněný vznesl v rámci řádného opravného prostředku. Dovolatel soudům vytkl, že při objektivním posouzení celé věci není možné bez jakýchkoliv pochybností dojít k závěru, že se trestný čin stal. Otázkám, zda je možné, aby při kontrole rodičů, kontrole ze strany sourozenců a celkovému prostředí, mohlo dojít k předmětné události soudy nevěnovaly pozornost. Nebyla prokázána pravdivost tvrzení poškozené nezl. P. T. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený „rozsudek“ zrušil a zprostil ho obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využila svého práva a k dovolání obviněného zaujala následující stanovisko. Poukázala na to, že dovolání obviněného je formálně podloženo dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně po obsahové stránce s jeho věcným naplněním nekoresponduje. V daném případě jde pouze o dovolatelovu polemiku se způsobem posouzení věrohodnosti tvrzení poškozené. Ve snaze zpochybnit přisouzená skutková zjištění dospěl obviněný k závěru, že „nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že se trestný čin stal“. Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod materiálně naplněn nebyl, přičemž dovolatelovy námitky nelze podřadit ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda námitky obviněného naplňují po obsahové stránce zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto koncipovaný dovolací důvod vymezuje rámec, podle něhož lze úspěšně podat dovolání, jestliže zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Z uvedeného plyne, že Nejvyšší soud musí zásadně vycházet ze skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, nemůže se od učiněného skutkového zjištění odchýlit, a je tedy jím vázán (srov. usnesení Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu totiž nepřísluší v rámci daného dovolacího důvodu hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Proto s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat toliko vady právní. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování atd. povahu právně relevantních námitek nemají. Jiné hmotně právní posouzení může záležet v posuzování okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Právní závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu. V jeho průběhu soudy nejprve musí zákonným způsobem důkazy provést, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, když výsledkem této jejich činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nicméně zásah do skutkového zjištění lze připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, resp. nesprávnost předmětem dovolání (tedy právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
V dovolání obviněný nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, nýbrž namítl nedostatky mající primárně původ v samotném skutkovém zjištění soudu. To vyplývá zejména z tvrzení obviněného, podle něhož nebyla prokázána věrohodnost výpovědi poškozené P. T. Mimo rámec dokazování zůstaly podle obviněného také otázky, zda vzhledem k dané situaci mohlo mezi jím a poškozenou k souloži dojít. Je tedy evidentní, že vady obviněný shledává především v provedeném dokazování, či v neúplnosti dokazování, má za to, že soudy neobjasnily veškeré skutečnosti nezbytné k tomu, aby mohl být uznán vinným. Lze uvést, že těžiště dovolání obviněný spatřuje v hodnocení výpovědi poškozené, čímž se snaží zpochybnit věrohodnost její výpovědi. Takové námitky však spadají do kategorie ryze skutkových, nikoliv právních, a nejsou tedy s to založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za vhodné považuje Nejvyšší soud zdůraznit, že na str. 4 rozsudku Okresní soud v Benešové zdůvodnil, proč k výpovědi poškozené přihlížel a z jakých důvodů o pravdivosti výpovědi poškozené P. T. nepochyboval. Uvedl, že poškozená sama nebyla oznamovatelkou předmětné události. Tyto vyšly v podstatě najevo až v souvislosti s běžnou lékařskou prohlídkou, kdy se zjistilo, že poškozená otěhotněla. K obviněnému T. M. vypověděla, že se jí líbil a měla ho ráda.
Ze shora stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než předpokládá ustanovení §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann