ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1270.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1270/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. listopadu 2004 o dovolání obviněného R. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 7 To 55/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 32/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 1 T 32/2003, byl obviněný R. M. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zák. ve znění účinném do 31. 8. 1995, protože společným jednáním s V. N., dne 22. 10. 1993 kolem 19.30 hodin v katastru obce K. n. V., okres P., v lesním porostu poblíž km silnice č., po předchozí dohodě usmrtit poškozeného P. V., pro to, že je oznámil na policii jako organizátory fingovaných krádeží osobních automobilů zapůjčených různými osobami v autopůjčovnách, v úmyslu realizovat dohodu o usmrcení poškozeného, přivázali ho drátem ke stromu a střelili ho šípem z kuše do zad těsně vlevo od střední čáry ve výši meziobratlové ploténky mezi 11. a 12. hrudním obratlem, přičemž poškozený P. V. utrpěl odlomení trnu 12. hrudního obratle, rozlomení oblouku tohoto obratle, přerušení durálního vaku a míchy s následnou trvalou obrnou dolních končetin. Za to byl obviněný odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému R. M. uložena povinnost nahradit poškozenému P. V., škodu ve výši 820.829,- Kč.
Odvolání, které obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 7 To 55/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný R. M. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítá, že skutková zjištění zůstala neúplná a nesprávná a v důsledku toho došlo k právním vadám. Trvá na tom, že neměl být uznán vinným uvedeným trestným činem, protože nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty trestného činu. Od počátku trestního stíhání trvá na tom, že předmětného dne na místě činu vůbec nebyl. Pokud soudy v napadených rozhodnutích dospěly k závěru, že se trestné činnosti dopustil, měly jeho účast na skutku specifikovat přesným popisem jednání a rozborem jeho zavinění. Obviněný je přesvědčen, že jakákoli dohoda o usmrcení poškozeného nebyla prokázána, stejně jako nebylo prokázáno, kdo z kuše střílel a jaký byl úmysl druhého spolupachatele. Podle jeho názoru se odvolací soud vůbec nezabýval variantou skutkového děje vyplývající z výpovědi svědka R. P., že cílem odvozu do lesa bylo jen zastrašení. Z výpovědi tohoto svědka totiž lze podle názoru obviněného učinit závěr, že nemohl být srozuměn s tím, že bude na poškozeného vystřeleno a proto nemůže být spolupachatelem žalovaného trestného činu, pokud by ho spáchal. V takovém případě nemůže obstát argumentace soudu o spolupachatelství ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zák.
Obviněný dále namítá, že nebyla objektivně posouzena jeho příčetnost, zejména s ohledem na závěry znaleckého posudku MUDr. J. Č. ze dne 2. 1. 2003, který byl vypracován v jiné trestní věci, v němž znalec konstatoval, že obviněný není schopen samostatné účasti na trestním řízení, ani chápat smysl a účel trestu a zdůraznil nutnost jeho dalšího zkoumání psychologem a neurologem, bez něhož nelze zodpovědně určit, zda trpěl nějakou duševní poruchou. Obviněný rovněž setrval na námitkách, uplatněných již v odvolání, proti postupu soudem přibraných znalkyň, které jeho zdravotní stav bagatelizovaly.
Další výhrady obviněného uplatněné v dovolání směřovaly proti postupu orgánů přípravného řízení při jeho zatčení na základě zatýkacího rozkazu a jeho následnému vydání z Polské republiky do České republiky. Obviněný se domnívá, že je nyní stíhán pro trestný čin, pro který nebyl vydán.
Ze všech těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 7 To 55/2004, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 1 T 32/2003, a věc vrátil podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v rozsahu, který uplatnil obviněný R. M., uvedl, že uplatněný důvod dovolání vymezuje rámec, podle něhož lze úspěšně podat dovolání, jestliže zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci dovolacího řízení je třeba zásadně vycházet ze skutkových zjištění učiněných v předcházejícím řízení a není v něm možno nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení. S odkazem na uplatněný dovolací důvod lze vytýkat pouze vady právní, zatímco námitky týkající se skutkového zjištění, např. námitky proti hodnocení důkazů či neúplnosti dokazování, povahu právně relevantních námitek nemají.
Státní zástupce se domnívá, že v trestní věci obviněného R. M. soud prvního stupně vyšel z neměnných opakovaných výpovědí poškozeného P. V., který obviněného ze spáchání trestné činnosti usvědčuje, jakož i dalších opatřených důkazů, kterými jsou především svědecké výpovědi R. P., R. R., M. P. a protokol o hledání místa činu a učinil zcela správná a vnitřně logická skutková zjištění. Obdobně se soud náležitě vypořádal i s otázkou spolupachatelství a vzájemné dohody obviněného a V. N. na usmrcení poškozeného. V tomto směru státní zástupce odkázal zejména na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. V této části, podle názoru státního zástupce, obviněný zaměřil dovolání výhradně do oblasti skutkových zjištění, a proto nelze jeho námitkám přiznat povahu právně relevantních námitek z pohledu uplatněného, ani žádného jiného, dovolacího důvodu.
Pokud obviněný dále namítal, že v předmětné trestní věci nebyla objektivně posouzena otázka jeho příčetnosti, a to s ohledem na závěry znaleckého posudku, který byl zpracován v jiné trestní věci, nelze přisvědčit ani této jeho námitce. Vytýká-li obviněný napadeným rozhodnutím soudů nesprávné posouzení příčetnosti, mohlo by teoreticky jít o uplatnění námitky jiného nesprávného hmotně právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak pouze za podmínky, že by dokazováním bylo zjištěno, že obviněný čin spáchal ve stavu předpokládaném v ustanovení §12 tr. zák., event. §32 tr. zák. a tomuto zjištění by neodpovídalo hmotně právní posouzení jeho trestní odpovědnosti. V posuzované trestní věci však byl k posouzení příčetnosti obviněného opatřen znalecký posudek znalkyň MUDr. H. a MUDr. H., které byly vyslechnuty i v hlavním líčení a ze závěrů jejich posudku, jakož i z výpovědí učiněných před soudem vyplývá, že obviněný je osobou plně trestně odpovědnou.
K námitkám obviněného vztahujících se k okolnostem jeho vydání k trestnímu stíhání z Polska do České republiky uvedl státní zástupce, že tyto námitky nespadají do oblasti hmotně právní problematiky, jelikož se jedná o okruh problémů procesní povahy, které jsou upraveny v ustanovení §376 a násl. tr. ř. a v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde tudíž o námitky naprosto irelevantní, jelikož uplatněný dovolací důvod nenaplňují.
Státní zástupce dále uvedl, že obviněný spatřuje naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v tom, že Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl jeho odvolání, přestože rozsudek Krajského soudu v Praze spočíval na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., pokud nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na předcházející vyjádření k jednotlivým námitkám obviněného uplatněnými v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce neshledal ani naplnění důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Státní zástupce je přesvědčen, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného R. M. hodnotil jako zjevně neopodstatněné a navrhl jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, přestože nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností následně plyne, že Nejvyšší soud se v rámci dovolacího řízení nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a vzhledem k tomu, že není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoli způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou pak mít takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování, či nesprávné hodnocení důkazů. V souvislosti s otázkou zjištění skutkového stavu a následného právního posouzení skutku je vhodné uvést, že proces zjišťování skutkového stavu věci spadá do pravomoci soudu nalézacího, v jehož průběhu musí soud nejprve provést v souladu se zákonem důkazy potřebné pro své rozhodnutí, tyto důkazy pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je pak zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný R. M. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Krajského soudu v Praze.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný R. M. opřel část svého dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že skutková zjištění zůstala neúplná a nesprávná, že nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění a nebyla objektivně posouzena otázka nepříčetnosti. Stejnou povahu mají i námitky, že nebylo prokázáno, kdo z kuše střílel, jaký byl úmysl druhého spolupachatele, že byla uzavřena dohoda o usmrcení poškozeného a že se odvolací soud vůbec nezabýval variantou skutkového děje vyplývající z výpovědi svědka R. P., že cílem odvozu do lesa bylo jen zastrašení.
Je zřejmé, že obviněný v této části dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v tomto směru uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. V této části dovolání jde proto o námitky uplatněné z jiného důvodu, než je uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Stejnou povahu mají i námitky obviněného směřující proti jeho vydání na základě zatýkacího rozkazu. Okolnosti jeho zatčení a problematika jeho vydání do České republiky by mohly vést, pokud by byly opodstatněné, k uplatnění námitky, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, protože v České republice byl stíhán pro jiný trestný čin, než pro který byl vydán. Takovou námitku však lze uplatnit pouze dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., což obviněný neučinil. Proto i tato námitka je uplatněna z jiného důvodu, než je uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný R. M. však současně uplatnil i výhradu týkající se absence subjektivní stránky trestného činu, když namítá, že z výpovědi svědka R. P. lze učinit závěr, že nemohl být srozuměn s tím, že bude na poškozeného vystřeleno a proto nemůže být spolupachatelem žalovaného trestného činu, pokud by ho spáchal.
Právní závěr o subjektivních znacích trestného činu (v daném případě vraždy) se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, které vyplývají z provedeného dokazování. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Na zavinění a jeho formu lze usuzovat ze všech konkrétních okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo a ze všech významných důkazů, včetně doznání obviněného, pokud existuje. Nelze proto jen ze skutečnosti, že obviněný popírá zavinění, jak to bylo v případě obviněného R. M., dovodit, že zjištění zavinění a jeho formy nepřichází v úvahu. Zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejenom z doznání obviněného. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem jeho vůle.
Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na to, že ze skutkového zjištění soudu prvního stupně uvedeného ve výroku rozsudku a dále rozvedeného v jeho odůvodnění vyplývá, že obviněný „...po předchozí dohodě usmrtit poškozeného P. V….., v úmyslu realizovat dohodu o usmrcení poškozeného P. V., pro to, že je oznámil na policii jako organizátory fingovaných krádeží osobních automobilů zapůjčených různými osobami v autopůjčovnách, v úmyslu realizovat dohodu o usmrcení poškozeného, přivázali ho drátem ke stromu a střelili ho šípem z kuše do zad těsně vlevo od střední čáry ve výši meziobratlové ploténky mezi 11. a 12. hrudním obratlem, přičemž poškozený P. V. utrpěl odlomení trnu 12. hrudního obratle, rozlomení oblouku tohoto obratle, přerušení durálního vaku a míchy s následnou trvalou obrnou dolních končetin.“; k tomuto skutkovému zjištění dospěl soud prvního stupně na základě všech provedených důkazů, které pak hodnotil ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., přitom z takto popsaného skutkového zjištění je úmysl obviněného usmrtit poškozeného P. V. patrný od okamžiku, kdy v uvedený den přišel do kontaktu s poškozeným. Vedle již zmíněného skutkového zjištění je potřebné se také mj. zmínit o ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. či ustanovení §134 odst. 3 tr. ř. Právě z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, jakým způsobem se soud vypořádal a ve svém rozhodnutí vyložil, na základě jakých skutečností lze dovodit, že obviněný jednal v úmyslu přímém [§4 písm. a) tr. zák.] jako spolupachatel (§9 odst. 2 tr. zák.).
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obviněný uplatnil, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 1 T 32/2003, v němž Vrchní soud v Praze neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 7 To 55/2004, ztotožnil, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z obsahu dovolání a po porovnání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je patrno, že s uplatněnými námitkami se již náležitě vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně. Vzhledem k výše uvedenému závěru Nejvyšší soud neshledal ani naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí nebyl dán uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z popsaných důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání, které podal obviněný R. M. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným a toto rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal