ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1449.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1449/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. prosince 2004 o dovolání obviněného O. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 6 To 654/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 8/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 6 To 654/2003, bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 6. 2003, č. j. 3 T 8/2003-135, kterým byl obviněný O. G. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. O povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle 228 odst. 1 tr. ř.
Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť je názoru, že v řízení před soudem prvního stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konkretizoval svoji námitku tak, že „oba soudy učinily nesprávný právní závěr, podle něhož měl naplnit všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., když soudy k tomuto závěru navíc dospěly v důsledku nesprávného hodnocení důkazů“. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 6 To 654/2003, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla podle §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání je možno podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit nejprve otázku, zda obviněným uplatněné námitky naplňují dovolací důvod, jehož existence je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil obviněný důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
V podaném dovolání obviněný sice konstatuje, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, konkrétně však soudům vytýká, že nesprávný právní závěr učinily proto, že nesprávně hodnotily důkazy, tedy hodnotily důkazy nikoli v souladu s představami obviněného. Shora však již bylo poukázáno na to, že v rámci dovolacího řízení nepřísluší Nejvyššímu soudu přezkoumávat zjištěný skutkový stav, ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování a zabývat se otázkou hodnocení důkazů.
Ačkoli obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitku, která tento ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňuje, a proto musel Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítnout, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann