ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.950.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 950/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. srpna 2004 o dovolání obviněného A. P., a obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 5. 2004, č. j. 12 To 104/2004-289, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 198/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění podali dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 5. 2004, č. j. 12 To 104/2004-289, jímž byla jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 12. 2003, č. j. 11 T 198/2002-257, zamítnuta. Uvedeným rozsudkem byli obvinění uznáni vinnými trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a každému z nich uložen podle §250a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl jim výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců.
Podkladem pro výrok o vině bylo skutkové zjištění, podle něhož obvinění „dne 27. 7. 2001 v I. p. a. s. v N., prostřednictvím J. K. předložili protokol o hlášení dopravní nehody č., který předtím společně sepsali, a v němž popsali vznik pojistné události tak, že A. P., jako řidič osobního vozidla VW Golf SPZ, jehož majitelem je M. F., a P. K., jako řidič vozidla Mitsubishi Galant, měli dne 3. 7. 2001 okolo 22.15 hod. mezi obcemi B. aj. na silnici č. účast na dopravní nehodě, kde měl P. K. jako řidič vozidla Mitsubishi Galant SPZ se zapojeným přívěsem v pravotočivé zatáčce narazit do neosvětleného vozidla VW Golf SPZ řízeného A. P. vyjíždějícího z lesní cesty, a to přesto, že ke střetu těchto vozidel v daném místě a čase nedošlo“.
Dovolání obvinění opřeli o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy důvod dovolání spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávné hmotně právním posouzení. Obvinění namítli, že přestože soud prvního stupně ve výroku o vině dospěl k závěru, že ke střetu vozidel v daném místě a čase nedošlo, v odůvodnění již připustil, že ke střetu vozidel v daném místě a čase došlo, ale že vozidlo Mitsubishi bylo před střetem poškozeno jindy, na jiném místě a jiným způsobem. V další části dovolání obvinění brojí zejména proti znaleckému posudku ing. M. M., když závěry znalce považují za rozporné. Podle názoru obviněných znalec učinil nesprávné závěry, pokud jde o rozsah deformací obou vozidel, průběh nehody, zpochybňují i závěry znalce ohledně pohybu vozidel a o jejich poškození. Dále spekulují nad rychlostí vozidla Mitsubishi před nehodou, a v části dovolání rozebírají technický stav vozidla a zabývají se také problematikou hlíny v nárazníku. Uvedené nedostatky důkazního řízení vyvolávají podle jejich názoru pochybnosti o jejich vině. V závěrečném petitu navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a je obžaloby zprostil, alternativně, aby věc po zrušení přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Uvedl, že v zásadě stejné námitky (pouze s minimálními úpravami) byly uplatněny v odvolání A. P. Dovolání je podle státního zástupce vnitřně neustálené, pokud jde o tvrzené dovolací důvody. Především však svou argumentací nesměřuje do právního posouzení skutku nebo do oblasti jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Veškeré námitky se týkají výlučně způsobu, jímž u soudu prvního stupně probíhalo dokazování, resp. směřují proti závěrům, jež z provedených důkazů nalézací soud učinil. Takové výhrady však nenacházejí oporu v žádném ze zákonem upravených dovolacích důvodů. Obvinění mylně pojali mimořádný opravný prostředek jako opakované odvolání, avšak nenaplnili základní předpoklady pro to, aby jejich trestní věc vůbec mohla být před dovolacím soudem meritorně projednána. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce v závěrečném petitu Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím společného obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda námitky obviněných naplňují po obsahové stránce zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto koncipovaný dovolací důvod vymezuje rámec, podle něhož lze úspěšně podat dovolání, jestliže zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Z uvedeného plyne, že Nejvyšší soud musí zásadně vycházet ze skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, nemůže se od učiněného skutkového zjištění odchýlit, a je tedy jím vázán (srov. usnesení Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu totiž nepřísluší v rámci daného dovolacího důvodu hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Proto s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat toliko vady právní. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování atd. povahu právně relevantních námitek nemají. Jiné hmotně právní posouzení může záležet v posuzování okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Právní závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu. V jeho průběhu soudy nejprve musí zákonným způsobem důkazy provést, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, když výsledkem této jejich činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nicméně zásah do skutkového zjištění lze připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, resp. nesprávnost předmětem dovolání (tedy právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
V dovolání obvinění nenamítli nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, nýbrž namítli nedostatky mající původ v samotném skutkovém zjištění soudu, když brojí především proti tomu, jaké závěry soudy učinily na podkladě znaleckého posudku. Je tedy zřejmé, že obvinění dovolání zaměřili výhradně do oblasti, která přezkoumání v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepodléhá, neboť v dovolání uplatnili výlučně námitky skutkové povahy. O tom svědčí zejména námitky vznesené obviněnými k otázkám, které byly předmětem zkoumání znalce (rozsah deformací vozidel, pohyb vozidel po střetu, poškození vozidel atd.). Jak bylo shora uvedeno, prostřednictvím dovolání nelze odstraňovat ani nedostatky ve skutkovém zjištění, dokazování doplňovat či provádět nové hodnocení důkazů. Takto pojaté dovolací námitky však nejsou primárně založeny na soudem prvního a druhého stupně zjištěném skutkovém stavu věci, nýbrž na jiném skutkovém zjištění, jehož změny se obvinění domáhají. Lze proto uzavřít, že obvinění dovolání neopřeli o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti nebyl podle Nejvyššího soudu obviněnými v dovolání uplatněn důvod v intencích ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto jejich dovolání byla podle §265i odst. 1 písm. b) tř. ř. odmítnuta, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann