ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.972.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 972/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. srpna 2004 o dovolání obviněného A. A. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 2 To 172/03, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 12/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 49 T 12/2003, byl obviněný A. A. S. uznán vinným pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. k §235 odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle §235 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, když pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 2 To 172/03, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §235 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti roků a pro výkon tohoto trestu zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 2 To 172/03, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V další části podaného dovolání poukazuje obviněný na dle jeho názoru rozhodné skutečnosti, ke kterým mělo být soudy přihlédnuto při právní kvalifikaci jednání, kterým byl uznán vinným; mj. poukazuje např. na to, že „nebylo nikdy prokázáno, že by požadoval částku v takové výši, aby bylo možno skutek kvalifikovat tak, jak to učinil nalézací i odvolací soud“. Veškeré námitky obviněného, byť má výhrady ke zjištěné subjektivní stránce, jsou pak následně shrnuty v závěr, že se „trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, nedopustil“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky shora uvedený dovolací důvod nenaplňují.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř. ) shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§265b odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. ř.).
Protože dovolání je možno podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit nejprve otázku, zda obviněným uplatněné námitky naplňují dovolací důvod, jehož existence je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
K námitkám, které obviněný v podaném dovolání uplatnil, je potřebné uvést, že jim nelze přiznat povahu právně relevantních námitek, a to mj. i s ohledem na skutečnosti shora uvedené. Podstata námitek obviněného spočívá v tom, že „se trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným, nedopustil“, tím však namítá skutkové zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. Tato primárně vyjádřená námitka vystihuje jednoznačný nesouhlas obviněného se zjištěným skutkovým stavem a popisem dalších námitek, které opět směřují do oblasti provedených a hodnocených důkazů, se obviněný snaží docílit změny skutkového zjištění a teprve v návaznosti na změnu skutkového zjištění se domáhá změny hmotně právního posouzení. Z pohledu dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto námitky, které obviněný uplatnil v podaném dovolání, nemohou obstát, neboť své dovolání založil na takových námitkách, které tomuto zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené nebyl podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněn důvod, který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž se musel Nejvyšší soud věcí ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. meritorně zabývat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann