ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1299.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1299/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. prosince 2005 dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2005, sp. zn. 10 To 137/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 442/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2005, sp. zn. 10 To 137/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. prosince 2004, sp. zn. 2 T 442/2004, kterým byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. a) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 35.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Současně mu byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.
Dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dalším textu mimořádného opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že v rámci tzv. zkráceného přípravného řízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť po zadržení byly v nočních hodinách provedeny veškeré úkony, přičemž neměl u sebe mobilní telefon a nemohl si tak zajistit obhájce. Dále namítl, že soudy nevyslechly zasahující policisty - poručíka D. a pprap. B., ale místo toho v rozporu s trestním řádem provedly důkaz pouze úředním záznamem ze dne 3. 10. 2004. Dále vytýká soudům, že dokazování nebylo provedeno v potřebném rozsahu také proto, že nebyl vyslechnut svědek T. Ř., přičemž jeho svědectví soudy označily již dopředu jako nevěrohodné. Má za to, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin, neboť sice řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu a v době výkonu trestu zákazu řízení motorových vozidel, ovšem soudy nezjišťovaly okolnosti odůvodňující to, že jednal v krajní nouzi, protože odvážel T. Ř. s astmatickým záchvatem do nemocnice. V této souvislosti cituje závěry některých soudních rozhodnutí, podle nichž mohlo jít popřípadě i o putativní krajní nouzi. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak spatřuje v tom, že odvolacím soudem bylo nesprávně rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 10 To 137/2005, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 2 T 442/2004, a přikázal Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.
K podanému dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že pokud je dovolání opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak je ovšem založeno na námitkách, které tento dovolací důvod obsahově nenaplňují, neboť obviněný své námitky založil na tom, v jakém rozsahu soudy provedly důkazy, jak hodnotily vykonané důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Námitka, že jednání obviněného nemělo být kvalifikováno jako trestný čin, ale mělo být posouzeno jako jednání v krajní nouzi podle §14 tr. zák. není vázána na skutkový stav, který byl zjištěn soudem v napadeném rozhodnutí, nýbrž je spojena s jiným skutkovým stavem, jehož zjištění se ve skutečnosti obviněný domáhá v podaném dovolání. Pokud jde o námitku obviněného o tom, že nebyla dodržena jeho obhajovací práva, jde o námitku ležící mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na skutečnost, že dovolání podané z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo odůvodněno námitkami, které jej obsahově nenaplňují, nebyl adekvátně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.). V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných na základě postupu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 160/03 ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02 ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 1. 9. 2004). S poukazem na tento dovolací důvod tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky dovolatele, o které opíral deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají, a tedy jej věcně nenaplňují. Podstatou námitek obviněného jsou totiž výhrady především skutkové povahy, neboť směřují především do rozsahu dokazování a způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými se v napadeném rozhodnutí ztotožnil i odvolací soud. Obviněný konkrétně vytýkal, že soudy neprovedly důkaz výpovědí svědka T. Ř., nevyslechly zasahující policisty atd. Pokud obviněný uplatnil také námitku, že soudy v důsledku nedostatečného rozsahu provedeného dokazování nesprávně pominuly ty okolnosti jeho jednání, které mohly mít vliv na právní posouzení stíhaného skutku v tom smyslu, že za jím tvrzených okolností jednal za podmínek krajní nouze (§14 tr. zák.), pak z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že obviněný přitom vychází z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Údajné pochybení v právním posouzení skutku je obviněným tudíž i v tomto ohledu vyvozováno pouze z nesprávnosti či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. ř. Přitom na základě obsahu spisu je třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, které soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy svá skutková zjištění opřely o konkrétní skutečnosti vyplývající z provedených důkazů a na základě toho pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněného. V podrobnostech lze odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Soudy zcela důvodně poukázaly na obsah úředního záznamu pořízeného zasahujícími policisty, z něhož mimo jiné vyplývá, že obviněný po zastavení jím řízeného vozidla policejní hlídkou přelezl ze sedadla řidiče na zadní sedadla automobilu a že spolujezdec T. Ř. z auta vystoupil a bez jakýchkoliv známek závažné zdravotní indispozice (údajného astmatického záchvatu) běžně komunikoval s příslušníky Policie. Soudy v této souvislosti poukázaly i na tu okolnost, že k jízdě došlo ve středu většího města, kde lze poměrně snadno i v nočních hodinách dosáhnout pomoci i v případě nenadálého zdravotního postižení. Proto se nejedná o situace, na které se vztahují závěry dovolatelem citovaných judikátů. V posuzované věci se tedy nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Pokud jde o námitku, že byl v rozporu se zákonem jako důkaz použit úřední záznam, který byl vyhotoven před zahájením trestního stíhání, jde o námitku, jež nenaplňuje citovaný dovolací důvod, neboť tato výhrada směřuje proti procedurálnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, nikoliv však proti „právnímu posouzení skutku“, jímž byl obviněný uznán vinným, ani proti jinému „hmotně právnímu posouzení“, tj. jinému než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, a proto jde o námitku, která je ve vztahu k uvedenému důvodu dovolání právně irelevantní a není způsobilá založit ani žádný jiný dovolací důvod taxativně vymezený v ustanovení §265b tr. ř. Námitka, že postupem policejních orgánů, spočívajícím v tom, že v době zadržení u sebe neměl mobil a nemohl se spojit s obhájcem, bylo porušeno právo dovolatele na obhajobu, je rovněž námitkou ležící mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc je zřejmé, že tato námitka obviněného ani neodpovídá skutečnosti, neboť v rámci zkráceného přípravného řízení nebyl zadržen a podle protokolu o výslechu osoby podezřelé ze dne 3. 10. 2004 po poučení o svých právech prohlásil, že svého práva zvolit si obhájce využije až dodatečně a k věci samotné se nevyjádří (č. l. 7, 8 spisu). Je tedy evidentní, že právo na obhajobu v případě obviněného M. H. způsobem, který namítá, porušeno nebylo.
Jako druhý uplatnil v podaném dovolání obviněný M. H. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). K tomuto dovolacímu důvodu žádnou další konkrétní námitku, v čem konkrétně shledává naplnění tohoto dovolacího důvodu, neuvedl.
První z uvedených alternativ dovolacího důvodu dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
K naplnění této alternativy uvedeného dovolacího důvodu by tak mohlo dojít jen tehdy, pokud by odvolací soud rozhodl o opravném prostředku (v projednávané věci o odvolání obviněného M. H.), aniž by na jeho podkladě věcně přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně. Tedy pokud by nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů (§253 odst. 1 tr. ř.), nebo pokud by rozhodl o jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.), aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonem předpokládané podmínky podle §253 odst. 4 tr. ř. (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
To se však, jak bylo již uvedeno, v dané věci nestalo, neboť odvolání obviněného M. H. bylo Krajským soudem v Praze jako odvolacím soudem ve veřejném zasedání věcně projednáno a následně bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Přichází v úvahu pouze ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je dikce „byl v řízení mu přecházejícím (tj. v řízení předcházejícím rozhodnutí o odvolání obviněného) dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).“ Z toho vyplývá, že uvažovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se může uplatnit jen ve spojení s některým z ostatních dovolacích důvodů.
Jestliže však námitky obviněného nenaplnily uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jak je výše již rozvedeno), logicky z toho plyne, že nebyl naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v zákoně, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík