ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.901.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 901/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. C., zastoupené advokátem, proti povinné H. Š., pro 323.290,- Kč přikázáním pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 32 E 1070/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2004, č.j. 16 Co 397/2004-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 9. 2004, č.j. 32 E 1070/2003-18, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl návrh povinné na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná, aniž byla zákonem stanoveným způsobem zastoupena (§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“), dovoláním.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde.
Podle §238, §238a a §239 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §237 odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 48, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 151, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 8/2002 pod č. 152). Nejvyšší soud je proto odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.); tomu nebrání okolnost, že dovolatelka nebyla zastoupena advokátem a že tento nedostatek neodstranila ani na výzvu soudu prvního stupně (§241b odst. 2 o.s.ř.).
Jelikož se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto nebylo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu