ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.104.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 104/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2005 o dovolání, které podal obviněný H. T. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 10 To 150/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 T 204/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 12. 9. 2003, sp. zn. 1 T 204/2003, byl obviněný H. T. V. spolu s obviněným G. B. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutku popsaného ve výroku rozsudku dopustili tak, že „ obviněný G. B. dne 5. 4. 2003 ve 23.28 hodin propašoval do Č. r. přes hraniční přechod K. vozidlem Mongolského zastupitelského úřadu VW Transportér v diplomatické poště 818.000 ks cigaret PALL MALL neokolkovaných českou známkou a tyto po dohodě s obviněným H. T. V. a po vzájemné telefonické navigaci dopravil v úmyslu tomuto je prodat do skladu v Ch., kde byli společně dne 6. 4. 2003 v 01.25 hodin přistiženi při vykládce cigaret do skladového prostoru za účelem jejich další distribuce, přičemž takto zkrátili clo o 170.962,- Kč, spotřební daň o 646.220,- Kč a daň z přidané hodnoty o 245.165,- Kč, čímž způsobili České republice – Celnímu úřadu B. škodu ve výši 1.065.047,- Kč.“ Podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému H. T. V. uložen úhrnný trest, a to podle §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest v částce 500.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku (§54 odst. 3 tr. zák.); a dále podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. trest propadnutí věci: 30.300,- USD uložených na účtu č. 34833-1742159-111/010 u K. b. a.s.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný H. T. V. a v jeho neprospěch též státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 10 To 150/2004, jímž podle §256 tr. ř. obě odvolání jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak v části týkající se obviněného H. T. V. nabyl právní moci dne 22. 6. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný H. T. V. následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho jednání, když z pouhé jeho přítomnosti v neosvětlené garáži dovodily spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Dovolatel poukázal na to, že jediné, co mohlo vypovídat o jeho údajném kontaktu se spoluobviněným B., byla evidence telekomunikačního provozu mezi mobilním telefonem nalezeným ve vozidle dovolatele a ve vozidle spoluobviněného. Na druhé straně však nebylo žádným důkazem prokázáno, že by hovory vedl právě dovolatel. Podle dovolatele chybí rovněž důkazy o tom, že věděl jaký náklad vozidlo řízené spoluobviněným vlastně obsahuje. Dovolatel dále zdůraznil, že žádný ze svědků se nemohl vyjádřit k počtu osob ve vozidle, které bylo později zajištěno v prostoru skladového areálu v Ch., ani k tomu, zda to byl obviněný (dovolatel), kdo toto vozidlo řídil. Za této situace, kdy obviněný (dovolatel) sám nevypovídal, a obsah dalších důkazů vzhledem k výše uvedenému vzbuzuje pochybnosti, nebylo podle dovolatele správné, že soud rozhodl „proti němu“. Dovolatel vyslovil rovněž podezření, že orgány celní správy nepostupovaly v souladu se zákonem, neboť podle jeho názoru je naprosto vyloučeno, aby zcela náhodně objevily diplomatické vozidlo VW Transporter (vstoupivší na území ČR přes hraniční přechod K. na dálnici poblíž Ch.) jen na základě informace o vstupu vozidla, která byla předána z hraničního přechodu na Celní ředitelství P. To podle dovolatele znamená, že musela být bezpochyby použita operativně pátrací technika, což v případě její aplikace na diplomatické vozidlo ovšem představovalo porušení Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. Přestože se tato část řízení týkala spoluobviněného B., podle mínění dovolatele se právě z těchto důvodů soud nesnažil objektivně zjistit skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, když jinak uvěřil zjevně pochybnému tvrzení svědků - celníků a bez ohledu na absenci důkazů jen z pouhé přítomnosti dovolatele na místě činu dovodil jeho vinu a míru účasti na trestné činnosti.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru svého dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž nejprve vyložil zákonem stanovený obsah obou uplatněných dovolacích důvodům se zřetelem k argumentaci uplatněné dovolatelem. V dané souvislosti pak uvedl, že z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný (dovolatel) napadeným rozhodnutím nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, když ve vztahu ke všem pravomocným výrokům prosazuje akceptování odlišného skutkového základu, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Podle státního zástupce lze proto konstatovat, že dovolatel, ačkoliv formálně nenamítá porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., fakticky tak činí. Ve skutečnosti však podle státního zástupce napadenému usnesení ani řízení, které předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou právně relevantní vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (tzn. včetně důvodů podle §265b odst. 1 písm. g/, l/ tr. ř., o které je dovolání opíráno). Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud postupoval pode §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný H. T. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl mj. zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení soudy učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů oběma soudy, které podle jeho názoru nevzaly v úvahu a následně nijak neodstranily řadu pochybností, jež podle něj měly z obsahu provedeného dokazování vyplývat. Současně vyslovil podezření, že v tzv. předprocesním stádiu řízení ve vztahu ke spoluobviněnému B. došlo k nezákonnému použití operativně pátrací techniky, jež mohlo mít bezprostřední vliv na to, že nebyl objektivně zjišťován skutkový stav ani ve vztahu k osobě dovolatele. S namítaným nesprávně zjištěným skutkovým věci (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) nesprávné závěry soudů o jeho vině, včetně míry účasti na trestné činnosti, ačkoliv podle něj provedené důkazy takové závěry nedovolovaly.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy v případě inkriminovaného skutku vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v §134 odst. 2 a §125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyložena a odůvodněna na str. 2, 3 usnesení odvolacího soudu a na str. 3 – 5 rozsudku soudu prvního stupně), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku.
Poněvadž dovolatel v projednávané věci poukázal v podstatě na to, že se oba soudy neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (v posuzovaném případě by tedy musel být zjištěn namítaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03 str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4). Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného H. T. V. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler