ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1262.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1262/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2005 o dovolání podaném obviněnou V. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 6 To 9/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 5 T 136/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 T 136/2004, byla obviněná V. M. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., kterého se po skutkové stránce dopustila tím, že „dne 31. 8. 2003 kolem 21.30 hodin řídila osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, kdy při vjetí na kruhový objezd nedala přednost v jízdě po kruhovém objezdu jedoucímu cyklistovi L. J., když tento při střetu utrpěl zranění spočívající ve zhmoždění dolní části zad a pánve, zhmoždění pravého lokte, zhmoždění levého bérce s oděrkami, zhmoždění pravého bérce s dobou léčení a pracovní neschopností do 29. 10. 2003.“ Za tento trestný čin byla obviněná podle §223 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému L. J. částku 16.030,50,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 6 To 9/2005, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 2. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná následně dovolání, jímž současně v celém rozsahu napadla i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka soudům obou stupňů vytkla, že se odmítly zabývat logickým vysvětlením jejího způsobu jízdy oproti způsobu jízdy, který ve své výpovědi popsal poškozený. Dovolatelka namítla, že doposud nikdo, a to ani soudní znalec nepočítal s tou variantou, že mohla jet po kruhovém objezdu takovou rychlostí, kdy ji cyklista mohl dojet. Podle přesvědčení dovolatelky to byl právě poškozený cyklista, který nedodržel základní pravidla upravující jízdu po kruhovém objezdu, zejména ustanovení §21 odst. 3 „vyhl. č. 361/2000 Sb.“, tj. povinnost zařadit se po vjetí na kruhový objezd co nejblíže k pravému okraji vozovky. Podle dovolatelky poškozený zřejmě nedůvodně předpokládal, že dovolatelka jako řidička osobního automobilu jedoucího po jeho pravé straně bude stejně jako on odbočovat ke kinu. Tento předpoklad se přitom z jeho strany ukázal být hrubým pochybením, a byl to právě poškozený, kdo narazil z boku do jejího vozidla. Další námitky dovolatelky směřovaly vůči obsahu znaleckého posudku, který podle jejího názoru měl být podroben velmi pečlivému hodnocení ve vztahu k ostatním ve věci provedeným důkazům, zejména vůči výpovědi obviněné (dovolatelky) a výpovědi svědkyně MUDr. W., tzn. že měla být prověřována i varianta, že poškozený cyklista ve skutečnosti vjel na kruhový objezd později než dovolatelka, kterou pak na kruhovém objezdu dojel. Tato dovolatelkou namítaná okolnost pak měla být ověřena provedením vyšetřovacího pokusu na místě samém. Poněvadž se tak nestalo, lze mít podle ní za to, že dosud provedené důkazy byly vyhodnoceny v podstatě v její neprospěch. Přitom podmínkou odsuzujícího rozsudku je důsledné dodržení zásady, že vina obviněného musí být vždy bez jakýchkoliv pochybností prokázána. K tomu však v daném případě podle dovolatelky nedošlo. Uvedená pochybení přitom v řízení o řádném opravném prostředku (odvolání) neodstranil a nenapravil ani odvolací soud. S ohledem na tyto důvody obviněná v závěru dovolání navrhla, aby dovolací soud rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 T 136/2004, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo sám rozhodl, že se dovolatelka obžaloby zprošťuje, neboť se nepodařilo zcela jednoznačně prokázat, že se stal skutek popsaný v obžalobě.
K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolatelka odůvodnila podaný mimořádný opravný prostředek výhradami proti skutkovým zjištěním soudu, tj. způsobu, jakým hodnotil jednotlivé důkazy, když v dovolání namítla, že oba soudy nesprávně hodnotily způsob její jízdy a způsob jízdy poškozeného na kruhovém objezdu. Podle státního zástupce ani v pozdějším podrobnějším odůvodnění původního podání není uveden žádný argument, který by odpovídal tvrzeným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V uvedené souvislosti státní zástupce zdůraznil, že výhrady vůči způsobu, jímž soudy v dané trestné věci prováděly a hodnotily důkazy, resp. jímž z těchto důkazů stabilizovaly skutkový stav, nejsou námitkami proti hmotně právnímu posouzení skutku a nenaplňují ani žádný jiný ze zákonných důvodů dovolání. Podle názoru státního zástupce není napadené rozhodnutí zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Státní zástupce současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by bylo rozhodnuto jiným než navrhovaným způsobem.
Obviněná V. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska možnosti přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatelka nenamítla rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení soudy učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřela v podstatě toliko o nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů oběma soudy, zejména pokud jde o přecenění výpovědi poškozeného a závěrů posudku technického znalce (z oboru dopravy) na úkor svědecké výpovědi MUDr. W. a především obhajoby samotné dovolatelky. Dovolatelka soudům rovněž vytkla neúplnost skutkových zjištění k průběhu nehodového děje, což podle ní mělo za následek, že se nepodařilo zcela jednoznačně prokázat její vinu ani to, zda se žalovaný skutek vůbec stal. Podstatou její dovolací argumentace de facto bylo tvrzení, že k inkriminované dopravní nehodě došlo za okolností pro ni podstatně příznivějších, jejichž existence - pokud by byla řádně a správně zjištěna - by její odsouzení za trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. vylučovala.
Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu (viz str. 3, 4 rozhodnutí) a především z rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 2 - 4 rozhodnutí) však vyplývá, že oba soudy v případě posuzované věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatelky učinit, a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku. Své závěry oba soudy v rozsahu požadovaném ustanovením §134 odst. 2, §125 odst. 1 tr. ř. ve svých rozhodnutí náležitě vyložily a odůvodnily.
Poněvadž dovolatelka v projednávané věci poukázala na to, že se oba soudy neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnila na procesním a nikoli hmotně právním základě. Její námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde (viz obsah rozhodnutí soudů obou stupňů) a konečně ani sama dovolatelka nenamítá žádné skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem a jeho právním posouzením dokládaly.
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je třeba poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., tzn. že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svojí povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněné V. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler