ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.310.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 310/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2005 o dovolání podaném obviněným T. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 11 To 16/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 5/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 4 T 5/2003, byl obviněný T. N. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ve formě spolupachatelství podle ustanovení §9 odst. 2 tr. zák., obojí ve znění zákona č. 265/2001 Sb., které po skutkové stránce spočívaly v tom, že „dne 12. 5. 2001 po vzájemné domluvě s již odsouzeným M. Š. za účelem usnadnění směny šesti kusů padělaných bankovek o nominální hodnotě každé z nich 1.000,- DEM, obstaral v odpoledních hodinách v H. T. od K. G. a pod příslibem finanční odměny občanský průkaz, ten předal M. Š., který ve večerních hodinách téhož dne poté co mu T. N. poskytl padělané bankovky, a co se dostavil v doprovodu svého otce J. Š. a T. N. do herny casina společnosti M. G. & D., a.s., v obci F., okr. D., použil při registraci v herně namísto občanského průkazu znějícího na jeho jméno občanský průkaz znějící na jméno K. G., celkem 3x úmyslně směnil hrací žetony vždy za dvě padělané bankovky o nominální hodnotě každé z nich 1.000,- DEM, krátce si na dvou hracích stolech americké rulety zahrál, hodnotové žetony v několika případech směnil u hlavní pokladny zpět na DEM, přičemž M. Š. vystupoval v herně ve vztahu ke svému otci J. Š. a bratranci T. N. jako osoby sobě navzájem cizí, hernu po realizované směně bankovek opustili v těsném časovém sledu za sebou, a po odchodu z herny M. Š. předal T. N. zapůjčený občanský průkaz společně se směněnými bankovkami, sám si přitom ponechal jen částku ve výši 40,- DEM, společným jednáním tak T. N. s již odsouzeným M. Š. způsobili společnosti M. G. & D., a.s., škodu ve výši 105.528,- Kč,“. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, při současném zrušení výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 2 T 113/2000, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl k výkonu trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 tr. zák. soud obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému - spol. M. G. & D., a.s. Č. K. – F., částku ve výši 105.528,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl v druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 11 To 16/2004, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 5. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný T. N. následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku podal dovolatel podrobný rozbor provedeného dokazování a na tomto základě dospěl k závěru, že soudy obou stupňů se nijak blíže nezabývaly celým komplexem základních nesrovnalostí jak ve výpovědích svědků, tak v neprokázaných tvrzeních, o které se podle něj opírala obžaloba a později i odsuzující rozsudek. V uvedené souvislosti dovolatel soudům vytkl, že nebyla provedena celá řada důkazů ke zcela zásadním skutkovým zjištěním a v důsledku toho navazující právní posouzení skutku není založeno na řádně objasněných základech. Dovolatel zdůraznil, že zásadní pochybení soudů je třeba spatřovat v naprosto chybném zhodnocení prohlášení a zejména svědecké výpovědi M. Š., která je ovšem pro posouzení celého případu klíčová. Tento svědek před odvolacím soudem výslovně uvedl, že jeho výpověď u hlavního líčení ve věci dovolatele nebyla pravdivá a vysvětlil i důvody, jež ho k tomu vedly. Změna v jeho výpovědi byla podle dovolatele logická, neboť nejprve byl motivován tím, aby na úkor dovolatele dosáhl příznivější pozice v trestním řízení. Když se mu toto očekávání nesplnilo a současně si uvědomil, že křivou výpovědí přivodil trestní stíhání a následné odsouzení dovolatele, pak v řízení o dovolatelově řádném opravném prostředku (u odvolacího soudu) svoji nepravdivou výpověď přiznal a odvolal ji. Po zjištění nepravdivosti a záměrné křivé výpovědi svědka M. Š., je podle dovolatele zásadním způsobem zpochybněno prokázání subjektivní stránky údajné trestné činnosti. Dovolatel dále připomněl, že ze žádného přímého důkazu nevyplývá, zda se nalezené falešné bankovky shodují s těmi, které byly M. Š. v kasinu vyměněny. Pokud jde o svědecké výpovědi pracovníků kasina, lze podle dovolatele důvodně pochybovat o jejich pravdivosti a úplnosti, mimo jiné i s ohledem na to, že se inkriminovaného dne „náhodou“ ztratil nebo byl smazán záznam z kamery, která snímá pohyb peněz a počínání zaměstnanců kasina při nakládání s penězi z pokladem na jednotlivých hracích stolech. Absence těchto záznamů a s ní související porušení §34 zák. č. 202/1990 Sb. a §4 vyhl. č. 285/1998 Sb. ze strany pracovníků kasina, podle dovolatele nesvědčí o jejich poctivosti a vzbuzuje též vážné pochybnosti o pravdivosti jejich výpovědí.
S odkazem na argumentaci uplatněnou v dovolání, vyslovil dovolatel v jeho závěru přesvědčení, že jím namítané skutečnosti umožňují důvodně pochybovat o tom, zda provedené důkazy byly dostatečné do té míry, aby bylo možno dovodit, že je nezvratně prokázáno, že se skutek stal, jak je popsán v obžalobě, a že jej spáchal obviněný (dovolatel). Navrhl proto, aby dovolací soud „ zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 11 To 16/2004, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni a přikázal Vrchnímu soudu v Praze o odvolání obviněného znovu jednat,“ zejména zabývat se důvody a obsahem svědecké výpovědi M. Š. učiněné před Vrchním soudem v Praze, následně se zabývat a posoudit rozpory ve výpovědích K. G. ve vztahu k pravdivé výpovědi svědka M. Š., zabývat se a posoudit otázku dostatečnosti rozsahu provedených svědeckých výpovědí Krajským soudem v Plzni ohledně okamžiku nálezu padělaných bankovek a znovu zhodnotit subjektivní stránku jednání obviněného.
V rámci dovolání obviněný s odkazem na ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. současně navrhl, aby mu byl odložen výkon rozhodnutí, a to do doby rozhodnutí dovolacího soudu o podaném dovolání.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle názoru státního zástupce dovolatel sice formálně uplatnil deklarovaný dovolací důvod, avšak námitky uvedené v dovolání obsahově stojí mimo jeho rámec. Zákon totiž v citovaném ustanovení trestního řádu umožňuje namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, nesprávnost postupu při provádění důkazů, neúplnost dokazování apod. Uvedený dovolací důvod podle státního zástupce znamená, že je možno se domáhat změny právního posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nikoli však změny tohoto skutkového stavu. Rovněž absenci subjektivní stránky trestného činu lze napadat pouze prostřednictvím námitek právních. O právní námitku by šlo tehdy, pokud by dovolatel tvrdil, že ze skutkových okolností, které zjistil soud, nevyplývalo naplnění zákonných znaků příslušné formy zavinění. Jestliže však dovolatel zpochybnil správnost soudy zjištěných skutkových okolností podmiňujících právní závěr o jeho zavinění, jednalo se o námitku skutkovou. Za tohoto stavu je podle státního zástupce zřejmé, že dovolatel svojí argumentací primárně polemizoval se skutkovými zjištěními soudu a s hodnocením důkazů a teprve až v návaznosti na změnu skutkového stavu zjištěného soudem se domáhá i změny právní kvalifikace vlastního jednání. Z toho podle státního zástupce vyplývá, že dovolání obviněného T. N. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. S ohledem na tuto skutečnost ve svém vyjádření navrhl, aby dovolací soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný T. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst.1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel o námitky, že soudy provedly ve věci neúplné dokazování a v polemice s obsahem jednotlivých (provedených) důkazů soudům vytkl způsob jakým tyto důkazy hodnotily. Tento podle dovolatele vadný postup měl ve svém důsledku vést k nesprávným skutkovým zjištěním a tedy i k vadnému závěru o dovolatelově vině trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák, ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., ačkoliv tuto trestnou činnost především s ohledem na nedostatek subjektivní stránky (zavinění) ve skutečnosti nespáchal.
Z napadeného usnesení odvolacího soudu (viz str. 6 - 9) i z rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 4 - 8) však vyplývá, že oba soudy v případě posuzované věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku. Své závěry oba soudy v rozsahu požadovaném ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. ve svých rozhodnutích náležitě vyložily a odůvodnily. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal i s námitkou, že nebyl zajištěn záznam kamer instalovaných v kasinu a uvedl, proč v daném případě nejde o absenci důležitého důkazu (str. 10 rozhodnutí).
Poněvadž dovolatel v projednávané věci poukázal v podstatě na to, že se oba soudy neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je třeba poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 , III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného T. N. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí v řízení o dovolání může za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však v projednávané věci takový návrh nepodal. Žádost dovolatele o odložení výkonu rozhodnutí má proto v daném případě pouze povahu podnětu k rozhodnutí dovolacího soudu o odkladu (popř. přerušení) výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř. Pokud Nejvyšší soud k předmětnému postupu sám nespatřoval potřebné důvody, nebylo nutno o žádosti (podnětu) dovolatele rozhodnout příslušným (samostatným) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř. ).
V Brně dne 30. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler