ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.542.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 542/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2005 o dovolání podaném obviněným L. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 1 To 27/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 2/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 34 T 2/2003, byl obviněný L. S. pod bodem 1) výroku uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „v přesně nezjištěnou dobu, nejméně však v době od počátku roku 1996 do 5. 6. 1996 v N. J. a jinde si opatřil a bez povolení držel opakovací jednohlavňovou brokovnici americké výroby zn. Mosseberg, model Maverick 88, ráže 12 mm.“ Pod bodem 2) výroku rozsudku byl dále uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchal tím, že „poté, co v přesně nezjištěné době v květnu 1996 v N. J. vytvořil s dalšími dvěma pachateli, a to R. M. a J. V., jejichž trestní věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, skupinu s cílem zmocnit se peněz, po prohlédnutí pošt v B., v H. a Ho., kde si ověřovali možnost provedení vloupání, nakonec se domluvili, že přepadnou banku, po předchozí dohodě a přidělení konkrétních úkolů a způsobu provedení akce obstarali si obličejové kukly, obžalovaný L. S. opatřil zbraně, a to opakovací jednohlavňovou brokovnici americké výroby zn. Mosseberg, model Maverick 88, ráže 12 mm, plynový revolver zn. Röhm, model Jaguar 80, ráže 380, pistoli nezjištěného typu a falešné SPZ, které na vozidle vyměnili, dne 31. 5. 1996 společně kolem 18.30 hodin v N. J. přijeli vozidlem zn. Škoda 120 s falešnou SPZ k objektu E., a. s. Ú. n. L., které řídil obžalovaný L. S. a zůstal ve vozidle, odsouzení J. V. s R. M. si zamaskovali obličeje, vstoupili do místnosti E., přeskočili přepážky a za použití plynového revolveru a pistole nezjištěného typu, které jim dal obžalovaný L. S., mířili na pracovnice E. a donutili je k vydání peněžní částky 325.991,30 Kč, poté odsouzení R. M. s J. V. z objektu uprchli, nasedli do osobního vozidla zn. Škoda 120 s falešnou SPZ, kde na ně na místě řidiče čekal na základě předchozí dohody obžalovaný L. S. a z místa odjeli, odcizenou finanční částku si rozdělili a použili pro svoji potřebu, přičemž tímto jednáním způsobili E., a.s. v likvidaci, Ú. n. L. škodu ve výši 325.991,30 Kč“. Za tento trestný čin byl obviněný L. S. podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to opakovací jednohlavňové brokovnice americké výroby zn. Mosseberg, model Maverick 88, ráže 12 mm, s tím, že podle §55 odst. 3 tr. zák. se vlastníkem propadlé věci stává stát. Současně mu byl podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu držení, nošení a užívání střelné zbraně a střeliva, podléhající povolovacímu řízení a evidenční povinnosti na dobu 10 roků.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 1 To 27/2004, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 9. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 34 T 2/2003, podal obviněný následně dovolání, které zaměřil proti výrokům o vině a trestu, a to v celém rozsahu těchto výroků. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesprávné hmotně právní posouzení jeho jednání spočívá ve skutečnosti, že byl uznán vinným shora uvedenými trestnými činy, ačkoliv na základě všech důkazů, které byly v řízení provedeny a z nich vyplývajících relevantních skutečností, nebylo možno bez pochybností dospět k závěru, že se dopustil skutku, pro který bylo trestní řízení vedeno. Podle dovolatele byla v dané věci zjištěna celá řada okolností připouštějící dvojí hodnocení, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch jeho osoby. V této souvislosti dovolatel namítl, že takové okolnosti soudy obou stupňů téměř vždy vyhodnotily k jeho tíži. Jako příklad uvedl výpověď spoluobviněného J. V. Soudům obou stupňů pak dovolatel vytkl, že neprovedly jím navrhované důkazy (např. výslech svědků I. Š., Ing. R. S., R. T. a J. N.), přestože by podle názoru dovolatele mohly významnou měrou osvětlit skutkový stav a napomoci ke správnému právnímu posouzení věci, zejména otázky, zda jednáním dovolatele byla vůbec naplněna skutková podstata předmětných trestných činů. Dovolatel zdůraznil, že v době, kdy došlo k přepadení banky (tj. dne 31. 5. 1996 kolem 18. 30 hod.) se nacházel na jiném místě a zejména, že neměl žádnou vědomost o tom, že vozidla bylo použito k přesunu a odvozu pachatelů z místa činu. Tyto skutečnosti mohly být podle přesvědčení dovolatele potvrzeny v rámci doplnění dokazování, jehož se ovšem v řízení před soudy bezvýsledně domáhal.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru svého dovolání navrhl, „aby dovolací soud, vycházeje z provedených důkazů a všech zjištěných okolností případu, rozhodl ve smyslu ustanovení §265m tr. ř. s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, že zruší rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 34 T 2/2003 v rozsahu všech jeho výroků o vině, uloženém trestu a o povinnosti k náhradě škody a sám rozhodne rozsudkem, kterým jej z důvodů uvedených v ustanovení §226 písm. c) tr. ř. zprostí obžaloby.“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve poukázala na obsah ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zdůraznila, že předpokladem existence dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení zákona, je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní skutečnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního. Jestliže v daném případě dovolatel namítl nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, ale tento názor dovozoval především z odlišné verze skutkového stavu, pak podle státní zástupkyně nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, ale porušení procesních předpisů. Dovolatelovy námitky proto pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Pro dovolací řízení je podle státní zástupkyně přitom rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se dopustil stíhaných skutků popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud), popř. jak jsou tato zjištění doplněna dalšími podrobnějšími údaji v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Skutková zjištění uvedená v odsuzujícím rozsudku přitom podle státní zástupkyně odpovídají právní kvalifikaci skutků jako trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 tr. zák. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný L. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný své dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku (resp. skutků) a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o polemiku se skutkovými závěry soudů obou stupňů, které podle něj založily svá rozhodnutí na nesprávném vyhodnocení provedených důkazů a nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, když skutečnosti (pochybnosti), které podle dovolatele z jednotlivých důkazů vyplývají, hodnotily nikoliv v jeho prospěch, ale naopak k jeho tíži. V uvedeném rámci soudům rovněž vytkl, že ve svých rozhodnutích vycházely z neúplného dokazování, když neprovedly některé jím navrhované důkazy. S namítaným vadně zjištěným skutkovým stavem věci pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) nesprávné závěry soudů o jeho vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., ačkoliv to podle jeho přesvědčení provedené důkazy neumožňovaly.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy v případě inkriminovaných skutků vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v §134 odst. 2 a §125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyložena a odůvodněna), než jaká měly podle dovolatele učinit a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal rovněž s návrhy obviněného na doplnění dokazování (str. 4, 5 odůvodnění napadeného usnesení).
Poněvadž dovolatel v projednávané věci poukázal v podstatě na to, že se oba soudy neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4). Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného L. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler