ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.82.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 82/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2005 o dovolání podaném obviněným P. J ., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 14 To 181/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 268/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 7 T 268/2002, v trestní věci obviněných P. J., R. H., M. K. a J. B., byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., který spáchal dílem sám (skutky /útoky/ uvedenými pod body 8, 9, 10, 14 výroku), dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněným R. H. (skutky /útoky/ uvedenými pod body 1, 2 výroku) a se spoluobviněným M. K. (skutkem /útokem/ uvedeným pod bodem 11 výroku), ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 9. 1999, sp. zn. 15 T 30/99, odsouzen mj. též za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Podle §247 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému P. J. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a1 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. pak soud rozhodl o povinnosti k náhradě škody. Obviněný P. J. byl dále týmž rozsudkem podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro některé ze skutků (dílčích útoků) uvedených v obžalobě. O odkázání poškozených s nárokem na náhradu škody bylo v tomto případě rozhodnuto podle §229 odst. 3 tr. ř.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění P. J. a R. H., a rovněž státní zástupce v neprospěch obviněných P. J., R. H. a J. B., rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 14 To 181/2004, jímž všechna odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 8. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.)
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. J.následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že Okresní soud v Pelhřimově rozhodl o jeho vině rozsudkem ze dne 13. 1 2004, vázán právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, spočívajícím v doporučení vypořádat se s obsahem odposlechů vedených telefonních hovorů. Podle dovolatele si však především sám odvolací soud řádně neujasnil otázku, zda výše uvedené důkazy byly získány v souladu s ustanovením §2 odst. 1 tr. ř., z něhož vyplývá, že nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon (tj. trestní řád). K námitkám obviněného (dovolatele), jež v této souvislosti uplatnil v řádném opravném prostředku (odvolání), zaujal odvolací soud stanovisko, že odposlech nařízený v předmětné trestní věci bylo možno považovat za neodkladný a neopakovatelný úkon, který mohl předcházet zahájení trestního stíhání. Podle názoru odvolacího soudu se proto jednalo o zákonné použití odposlechů telekomunikačního provozu jako operativně pátrací metody. S tímto závěrem odvolacího soudu nelze podle dovolatele z níže uvedených důvodů souhlasit. Jde totiž o to, že pokud by byly odposlechy povoleny jako neodkladné a neopakovatelné úkony, pak by již po prvním odposlechu naznačujícím, že byl spáchán trestný čin, bylo možné sdělit obvinění ve smyslu §160 odst. 1 tr. ř. v tehdy platném znění. Pokud se tak nestalo, bylo by podle dovolatele orgány činné v trestním řízení třeba považovat za odpovědné vůči páchání další trestné činnosti obviněnými, neboť věděly, že ke krádežím aut dochází, měly konkrétní údaje o osobách pachatelů a přesto nepostupovaly podle §160 odst. 3 tr. ř. v tehdy platném znění. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že pokud byly předmětné odposlechy prováděny operativně pátrací metodou, nemohly být povoleny podle §88 tr. ř., jelikož odposlech byl prováděn před zahájením trestního řízení. Podle ustanovení §160 odst. 2 tr. ř. v tehdy platném znění bylo totiž možné provádět neodkladné a neopakovatelné úkony způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté trestního řádu pouze v případě, že osoba, která by mohla být obviněna, není ještě známa, nebo jí dosud nebylo možné sdělit obvinění anebo zahájení trestního stíhání bylo dočasně odloženo. V uvedeném případě však podle dovolatele žádná z těchto možností nenastala. Dovolatel zdůraznil, že aplikace §88 tr. ř. o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla možná v případě „je-li vedeno trestní řízení“, tzn. že by takové řízení muselo být nejprve zahájeno. Jestliže pak odvolací soud ve svém rozhodnutí připustil, že odposlechy byly prováděny operativně pátrací metodou, tedy nikoliv podle trestního řádu, ale nejspíš podle zákona č. 283/1991 Sb., o policii České republiky, je podle dovolatele zřejmé, že nesprávně posoudil zákonnost řízení předcházejícího vlastnímu rozhodnutí soudu. V důsledku výše uvedeného vadného postupu pak bylo vycházeno z usvědčujícího důkazu, jež byl ve skutečnosti pro potřeby trestního řízení nepřípustný a nepoužitelný. Jelikož z těchto důvodů podle přesvědčení dovolatele nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro vydání napadeného rozhodnutí, je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V závěru dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „ přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků dovoláním napadeného usnesení, a poté aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 14 To 181/2004, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 7 T 268/2002, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jakož i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující) a podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí“, nebo aby dovolací soud postupoval podle §265m tr. ř. a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že „ se odsouzený P. J. zprošťuje obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.“
Součástí dovolání obviněného byl i podnět předsedovi Okresního soudu v Pelhřimově k postupu podle §265h odst. 3 tr. ř. s tím, aby dovolací soud případně o odkladu výkonu trestu odnětí svobody rozhodl za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. i bez návrhu.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že z obsahu dovolání vyplývá, že namítaná existence uplatněného dovolacího důvodu je opírána o tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle které je tento dovolací důvod dán mj. tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. K tomu státní zástupce připomenul, že toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy k zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku došlo z tzv. formálních důvodů bez věcného přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky a soud druhého stupně měl rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumat. To znamená, že při rozhodování o dovolání půjde o ty případy, kdy odvolací soud učinil rozhodnutí podle §253 odst. 1 nebo §253 odst. 2 tr. ř. Státní zástupce současně poukázal na to, že v dané věci však Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře odvolání obviněného (dovolatele) zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Použití předmětného dovolacího důvodu (tzn. v dovolatelem uplatněné části) za těchto okolností podle státního zástupce tak vůbec nepřicházelo v úvahu. Ke konkrétním námitkám dovolatele pak státní zástupce uvedl, že výtky dovolatele směřují především proti procesní vadnosti provedených odposlechů a záznamů telefonních hovorů a zčásti rovněž proti hodnocení důkazů soudy z hlediska ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., je-li dovolatelem tvrzeno, že odposlechy byly důkazem ojedinělým a k jeho usvědčení nedostačujícím. To znamená, že dovolatel odvolacímu soudu vytkl nikoli neprovedení meritorního přezkumu rozhodnutí nalézacího soudu, ale nedostatečnou kvalitu jeho přezkumné činnosti. Takové námitky podle státního zástupce obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než shora navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c tr. ř.).
Obviněný P. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst.1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.)
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm.a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu, v jehož rámci se zabýval i otázkou, zda provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu jsou v trestním řízení procesně použitelné jako zákonný důkaz (viz str. 5, 6 napadeného usnesení). Odvolací soud zdůraznil i to, že předmětný důkaz soud prvního stupně správně hodnotil v kontextu s ostatními ve věci provedenými důkazy a na tomto základě pak učinil správné skutkové a právní závěry. Výtky dovolatele za těchto okolností směřovaly nikoliv vůči absenci přezkumu podle §254 tr. ř. (tj., že ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu byl zbaven práva na přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně ve druhé instanci), nýbrž vůči (namítanému) vadnému postupu odvolacího soudu. Dovolatelem uplatněné námitky proto prvé alternativě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neodpovídají. Současně je nelze podřadit ani pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., jehož existenci však ani sám dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nenamítal.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4). Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného P. J. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Předseda senátu soudu prvního stupně nepodal podle §265h odst. 3 tr. ř. návrh na odklad výkonu rozhodnutí a rovněž Nejvyšší soud neshledal důvody, aby dovolateli výkon trestu odložil za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. Za tohoto stavu nebylo proto zapotřebí rozhodnout o návrhu (rep. podnětu) dovolatele na odklad uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody zvláštním výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler